boxas komentáře u knih

Nemám ráda otevřené konce, ale jinak Dokonalé ticho nezklamalo. A ta nečekaná odbočka k sexu na pracovišti knihu oživila. :-)
Celá série se mi líbí, i když míra brutality je vysoká. Je to docela zvláštní u autorky - ženy.

23 05.09.2023

Kouzelná knížka!

23 29.11.2022

Moc hezké, i když tak smutné...
Kniha se mi líbila přece jen o něco víc než Hořkosladký život této autorky Colleen McCullough, ale vím, že je to jako srovnávat hrušky a jablka. Každá z knih má to svoje, ale Austrálie je krásná v obou knihách!
Tak ráda bych některá místa viděla na vlastní oči...
Už vůbec nechci srovnávat knížku a seriál. Jen snad těm, kteří zatím nečetli ani neviděli - přečtěte si nejdřív knihu!

23 14.09.2022

Této knize Helen Fieldsové nemám vlastně co vytknout.
Téma podivných sebevražd zdánlivě bez souvislosti je nezvyklé, děj svižný, vztahy na pracovišti edinburghské policie se prohlubují, nebo taky ne, celá pátračka včetně šéfinspektorky neví, kam dřív skočit, vrah (vrahové) dostatečně mimo realitu a celé je to napínavé od začátku až do konce, který je překvapivý... Navíc dobrý překlad Nely Knapové (na její slovo mamka jsem si už zvykla) a skvostný hlas Jana Šťastného...
Ano, je tu vše, co má dobrý thriller mít.
P. S. Jenom autorka - žena asi může ve své knize řešit, že má Ava chlupaté neoholené nohy. To by autora - muže asi nikdy nenapadlo.
Jo, a taky ten Edinburgh začíná být až moc nebezpečné město plné násilí a vyšinutých sériových vrahů.

22 10.09.2023

Prolog, tedy příběh s Dogem, to je alfa a omega celého Nesbova Království. Tam, u této příhody z dětství, všechno začíná a také končí. Tam leží pochopení celé knihy.
Jo Nesbo to tak dělá často. Jeho prology, to nejsou jen upoutávky k ději, je to většinou něco mnohem víc.
Ze začátku možná až moc poklidný příběh z malého městečka na norském venkově, které zakrátko v dohledné době, až bude dokončena nová silnice, vlastně skoro zmizí z mapy. Lidé, kteří se znají odnepaměti. Místní aférky a skandálky, které by jinde prošly bez povšimnutí, ale na které se zde nikdy nezapomíná. Zdánlivě klidný, až nudný život vesničanů.
A pak je tu vztah dvou bratrů, staršího Roye, který "dělá, co musí", a mladšího Carla, který je... prostě takový, jaký je...
Bratrská láska, pochopení, přijetí, odpuštění, závist a nenávist, "my" Opgardovi vůči světu...
A toto všechno zarámováno nádhernou norskou přírodou.
To, z čeho by průměrný autor udělal průměrnou knihu, Jo Nesbo povýšil na výborný čtenářský zážitek.
Možná to bude tím, že Jo Nesbo průměrný autor není. :-)

22 27.11.2021

Předchozí díl se mi líbil víc, začátek byl takový nemastný neslaný, ale pak se vše slušně rozjelo a pořád to je solidní nadprůměr.
Se sérií Luca Callanacha a Avy Turnerové jsem zatím spokojená. Příběhy jsou napínavé, vyšetřovatelé zajímavě profilovaní a prostředí Edinburghu zatím má co nabídnout.

21 31.08.2023

Na jednu knihu nějak moc náhod, ale na druhou stranu Edinburgh není až tak extra veliké město a náhody se prostě dějí i v běžném životě. Navíc zápletka je neotřelá a Luc Callanach je nejen krasavec, ale i sympaťák. Takže vlastně proč ne?
Dokonalé stopy jsou dokonalé čtení na teplé letní večery.

21 14.08.2023

Nějak nedokážu sdílet víceméně všeobecné nadšení z této knihy.
Sice jsem se dozvěděla hodně zajímavostí o květeně a fauně Severní Karolíny, z nichž některé mě skutečně překvapily, ale když si odmyslím tuto botanicko-biologickou linku, co mi zůstane?
Plytký příběh jako z nějaké nekonečné telenovely na téma, kterak chudé, opuštěné děvče, pronásledované osudem, se snaží najít si přátele, lásku a především svoje místo v životě.
Tečka.
Všechno ostatní, včetně "záhadné" vraždy, to je jedno klišé za druhým. Je škoda, že autorka nedokázala využít potenciál, který jí vyprávění o kusu krásné přírody poskytlo, a že zůstala tak nějak na půl cesty mezi romantickým příběhem a thrillerem.
Tak snad někdy příště...
A ještě jedna poznámka - tentokrát se mi výjimečně mnohem víc líbil film. Má lepší "tah na branku", sympatickou hlavní představitelku a jsou tam nádherné záběry přírody.

21 20.02.2023

Patnáctiletý kapitán a Poklad na ostrově - dvě knížky, které jsem sice přečetla poprvé už někdy v patnácti letech, ale přání dostat se TAM, do těch krajů, kde se odehrává jejich děj, to mě neopustilo po celý život.

21 22.04.2021

Toho dne napadl sníh...
... a já mám pocit, že tato úvodní věta mi už nikdy nezmizí z hlavy a že vždy, když začne padat sníh, si vzpomenu na Sněhuláka...
Dlouho jsem se knize vyhýbala, vlastně ani nevím proč, možná jsem jen nechtěla jít s davem nadšených obdivovatelů. Po přečtení Sněhuláka jsem se mezi ně sama dobrovolně zařadila.
Nejde mi jen o skutečně výborně promyšlenou (a domyšlenou) zápletku, Jo Nesbo je také mistrem slova a především jeho hutné dialogy se mi moc líbí. Posuďte sami:

Hagen vytáhl list papíru a po přečtení oněch osmi vět se s tázavým výrazem obrátil k Harrymu: "Sněhulák? A co je The Murri?"
"Právě proto," odvětil Harry, "se obávám, že tohle je to."
Policejní náčelník na něj nechápavě pohlédl.
"Doufám, že se mýlím," pokračoval Harry. "Myslím si ale, že nás čekají zatraceně temné časy."
Hagen vzdychl. "Co chcete, Harry?"
"Chci vyšetřovací tým."
Hagen na Harryho pohlédl. Jako většina ostatních na policejním ředitelství považoval Harryho Holea za paličatého, arogantního, hádavého, nestabilního alkoholika. Přesto byl rád, že jsou na stejné lodi a že nemá tohohle muže proti sobě.
"Kolik lidí?" zeptal se nakonec. "A na jak dlouho?"
"Deset. Na dva měsíce."

No uznejte sami. Žádné mnohomluvné okecávání, jen několik vět, pár přesně volených slov a autor má nás i policejního náčelníka tam, kde chce, abychom byli...
P S. Tedy skoro tam...dostal 4 lidi na 14 dní... :-)

21 01.01.2020

Přiznávám se, že moje životní postoje se utvářely ze tří zdrojů: Vinnetou, Angelika, markýza andělů a Rychlé šípy. Od dětských let jsem díky tomu beznadějně romantická, toužící po dobrodružství a odhodlaná žít čestně v souladu s přírodou a konat jen dobro.
Záhada hlavolamu je pro mne prostě knihou naprosto zásadní, která mě ovlivnila celoživotně. Dodnes si pamatuji, jak jsem trnula strachem kvůli Janu Tleskačovi, jak jsem si přála, aby byl záhadný M potrestán, jak mě nadchlo vydávání Tamtamu atd. atd. Myslím, že tato kniha patří trvale ke zlatému fondu české literatury, protože hodnoty, které Jaroslav Foglar nenásilnou formou oslavuje, jsou zásadní v každé době a pro každou generaci nových kluků a holek, kteří budou Záhadu hlavolamu číst.

21 09.04.2019

Skoky z minulosti do přítomnosti mi vůbec nevadily a nuda to rozhodně nebyla, naopak tato kniha mě dostala k přečtení celé "lewiské trilogie". A musím říct, že jsem ani jedinkrát nelitovala.

21 24.02.2016

Bezesporu jedna z nejlepších knih, kterou Stephen King napsal.
Dojímavá, moudrá, hluboce lidská, proto nadčasová.

20 22.07.2023

Vtipná kniha se skvělým překladem do češtiny. A věřte mi, že v případě pana Kaplana to musel být skutečně překladatelský oříšek!

20 05.07.2023

Ke knize Bílá velryba jsem se vrátila po mnoha, mnoha letech.
Uvědomila jsem si, nejenže jak moc jsem se změnila já, ale především jak moc se změnil svět od časů Hermana Melvilla. V dětství to pro mne byl dobrodružný, místy rozvláčný román, teď jsem knihu vnímala jako velký příběh o dobru a zlu, podbarvený jak znalostí života na moři, tak i četnými podobenstvími z bible, příběh o přátelství mezi lidmi bez rozdílu původu, o dřině na moři, o osamělosti na vodě i v životě, ale i o umanutosti a nenávisti, hraničícími až se šílenstvím.
Je mnoho témat, která Herman Melville v knize otevírá a kterými nutí čtenáře k zamyšlení. Ano, je to tlustý "špalek" ke čtení, ale rozhodně není ztrátou času si knihu, obrovskou jako Moby Dick, přečíst!

20 17.04.2023

Dobře vystavěný příběh, záhady, napětí, vrah, který si vybírá oběti podle určitého klíče, osobní problémy hlavních hrdinů atd. atd. Je tam prostě (skoro) všechno, co má v takovém thrilleru být. Až potud OK.
Ale ten konec! Jak už tu někdo psal - fuj, to jsem se lekla!
A ještě poznámka k obálce knihy - nechápu, co má ten strom společného se Samem Wrenem, který se ztratil v plném vlaku metra?! Může mi to prosím někdo z Mystery Press vysvětlit?

20 04.11.2022

Dobrá knížka a dobrý film.
A že to není historicky věrohodné? No a co. Pokud chceme tzv. "realitu", budeme mít asi problém s většinou historických příběhů.

20 02.09.2022

Mistrovský kousek paní Daphne du Maurier!
Hlavní hrdinka je tak jiná než její předchůdkyně. Tak nenápadná, bez sebevědomí, vždyť se ani nikdy nedozvíme její jméno! A přeci má něco, co její předchůdkyně nikdy neměla...
Příběh se mi moc líbil i jako film. Myslím ten starý, co se jmenoval Rebecca. s Laurence Olivierem v hlavní roli.

20 06.10.2021

Naslouchačem jsem byla nadšená, Faja se mi líbil a na 3. díl jsem se těšila jako děcko na Ježíška. Však nás taky Petra Stehlíková napínala hooooodně dlouho!
Prolog super! Ale pak přišlo mírné rozčarování. Děj se vlekl a ne a ne nějak nabrat tempo. Už mě začaly štvát nekonečné (a opakované) úvahy na téma kdo, kdy, proč a jak a kdo je a není parchant.
Kdybych neměla takovou slabost pro Ilan i pro Pětadvacítku, asi bych remcala ještě víc.
Vydržela jsem a dobře jsem udělala! Kniha nabrala tempo a děj se dostal do obrátek, které se točily čím dál rychleji jako ty kruhy na obloze.
Ilan dospívá, razí si svoji cestu a hledá svoje místo v Duvalském pohoří. A to je směr, kterého by se autorka měla držet!
Konec dobrý, všechno dobré! A já se už zase nemůžu dočkat pokračování. A zase se mi moc nechce odejít z Duvalského pohoří a čekat rok na to, co Ilan podnikne dál.
Oceňuji slovníček na konci knihy a navrhovala bych, aby byl v příštím díle podstatně rozšířen o hesla KDO JE KDO. Nebo se v tom my čtenáři po těch letech opravdu ztratíme!
SPOILER!!!
Jsem ráda, že Petra Stehlíková odolala pokušení (mnohokrát jí v komentářích na Databázi podstrkované) a "nerozjela" žádnou romantickou linku mezi kapitánem a Ilan, doufám, že ta zrzka má v knize opodstatnění a že se z ní vyklube třeba nějaká pěkná mrcha, co ji poslala Kozlowská na kapitána, jo a ne aby Ilan (a autorka) samotné Kozlowské odpustila! Naopak jí, čarodějnici staré, krvelačně přeji nějaký fakt ošklivý konec!
Doufám, že Ilan zůstane tou silnou, ale citlivou duší, jako byla doposud. A doufám, že rodina a přátelé budou pro ni pořád znamenat o trochu víc než sklenit! Bylo by škoda, kdyby se z ní kvůli sklenitu stalo monstrum.
A ještě jedna poznámka: taky mohl zemřít někdo jiný a ne zrovna Erno! Toho lituji jako skoro všechny ženské starší 15 let, co jich v Duvalském pohoří a v Nížinách žilo! Paní Stehlíková chce asi do 25 propašovat Armina, ale do prasečí řiti a u všech amarijských věží, to měla obětovat raději někoho jiného!

20 23.05.2021

Neříkám, že je kniha vysloveně špatná, ale ani mě ničím zvlášť nezaujala. Začátek až tak špatný nebyl, ale pak se děj rozpadl do několika dějových linií a přechody mezi nimi byly až příliš násilné. Také mě zklamalo, že autorka "naťukne" nějaké téma, ale pak už se k němu nevrátí. Tak proč o tom vlastně psala? Co tím chtěla jako říct? Je to tam napsáno jen kvůli tomu aby byla knížka delší? Nebo naopak autorka nedokázala nepoužít shromážděný materiál (viz např. popis historie lázní Darkov)?
!SPOILER!
Typickým příkladem autorčina přístupu je např. svatba Ludwika a Barky. Proč se tam vlastně autorka sáhodlouze rozepisuje o tom, jak čekali devět měsíců na povolení až z Říma, aby následně toto téma bylo odloženo a zapomenuto jako zbytečné a nepotřebné? Ještě bych to pochopila, kdyby to téma autorka nějak dál využila. Třeba že jedno z dětí bylo postižené, když už rodiče byli blízcí příbuzní, nebo nějak jinak.
A podobné je to i mnohde jinde! Třeba peníze, které Barbora celý život po smrti Pawla a Karla schovávala v truhle. Jak byly nakonec použity? Autorka píše o bílých střevících, panence..., ale téma peněz podobně jako mnoho dalších vlastně vyšumělo.
Tato polovičatost - načrtnuto x nedotaženo - mi velice při čtení vadila. Pro svůj kraj udělala autorka hodně, ale jinak Šikmý kostel jako nějaký zásadní literární počin nevidím.

20 06.03.2021