Bránolog komentáře u knih
Poprvé jsem tohle dílo potkal na jedné chalupě v Jizerkách pár let před revolucí a v rámci "společného čtení" se do něho zamiloval. Hned, jak po převratu vyšlo, jsem si ho opatřil. Škoda, že ten film byl taková blbost, ale ono to asi natočit nejde.
Cestovatelská příručka pro ty, co je zajímá, kterou řeku zrovna přešli. Jako poutník krajinou, bývalý filmař a trochu taky publicista jsem byl touto knihou osloven.
Tak...klasika to asi je, ale na zadek mě to neposadilo. Asi to bude tím, že latinskoamerické reálie mne nějak míjejí. Autora mi to nezprotivilo, ale ani mne to nenavnadilo na další jeho opusy.
Kniha, která se bohužel netváří příliš seriózně a na dálku z ní čiší senzacechtivost. Pokud by se opírala o potvrzená fakta, stěží by vyšla v kapesním paperbacku.
Psí "road movie", napínavá, dojemná, a nejlepší na ní je, že není jen pro holky.
Sci-fi nijak nehltám, ale tohle mě bavilo - zejména titulní povídka byla příjemně drsná.
Zajímavé návody a finty nejen do kuchyně. Máma je z toho urvaná a leccos už se v životě hodilo i mně.
Na základce klasika. Teď nevím...ale jak se znám, tak asi jo.
Na chalupě v Jizerkách jsme se nad ránem poukládali do velké postele a začaly stránky na dobrou noc. Všichni (parta spolužáků ze střední) vzpomínáme na ty salvy smíchu, pro které se čtení protahovalo až do brzkých ranních hodin. Kultovka.
Poutavý pohled na zlatá léta f1, kdy ještě piloti nebyli cvičené opice a nebezpečí jim sedělo za krkem na každém kilometru, očima přímého účastníka cirkusu velkých cen.
Člověk jenom tak nějak neví, jestli se tomu dá věřit. Přece jen - je to Souček.
Děj se skvěle pomalu rozehrává, nitky osudů se splétají a nevyhnutelně se ubírají k tragickým koncům. Ale tady tím koncem mne Mistr hodně zklamal, přišlo mi, že celá filigránsky budovaná atmosféra knihy byla jím shozena.
Strhující pohled na dlouhá léta zamlčovanou kapitolu druhé světové války.
Další letecké memoáry z války. Bufkův "Bombardér..." mne bavil víc, ale špatné to nebylo. Člověk se dokázal vžít do prožitku trosečníků v ledovém moři jen s nafukovacím člunem.
Už to čtu asi pět let a pořád nějak nedohlédnu na konec. Přitom se mi to líbí, ale nějak toho neumím vstřebat víc, než 3 stránky denně.
Strhující, brutální, historicky věrné (autor je historik). Takhle to na knížecích a královských dvorcích muselo skutečně vypadat.
Ze tří dosud přečtených Urbanů se mi líbila prostředně. Začátek super, ale pak to počalo ústit v pro mne nepřehlednou fantasmagorii. A to je gotika můj oblíbený stavební sloh...