_Brunetka_ komentáře u knih
V žánru komiksů je tohle opravdová dokonalost. Graficky se jedná o pastvu pro oči vážně tomuhle jde jen těžko konkurovat (stane se to jedním z mnoha pokladů vaší knihovny). Příběh je originální díky zapojení legend a mě moc bavil. Obrázky jsou seskládány v jakémsi řádu a já se nikdy neztratila. Jediné, co snad můžu zkritizovat, je, že to celé uběhlo až příliš rychle. Jinak se tu objevily i nějaké zvraty, vtipné a smutné momenty, S koncem jsem moc spokojená. Pokud si rádi přečtete nádherný komiks s nadupaným obsahem, tady máte můj tip! Já se rozhodně chystám i na další, který má od této dvojice autorů vyjít.
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Moje první ochutnávka z jiného než thrillerového soudku od tohoto autora a nemůžu si stěžovat. Aleš Novotný má poutavý styl psaní, do kterého se promítá naše krásná mateřština a kterým si vás získá. Příběh mě bavil a pořád mě zajímalo, co se bude dít dál. Hlavní hrdinové jsou fajn a vy jim budete přirozeně fandit. Charakterově se povedlo všechny postavy vykreslit hezky a každá z nich tu hraje svou roli. Za mínus ale lehce považuju romantickou linku mezi Elen a Nikolasem, která sice nemá špatný potenciál, ale utrpěla ztrátu na úkor krátkému rozsahu. Oproti tomu největším plusem je tu zakomponování vážnějších témat jako znásilnění, homofobie, homosexuality, sexismu a sexuálního obtěžování, kterým se tu více věnujeme a jsou obsáhnuty hned v několika skvělých myšlenkách. Jedná se také o lehce citlivější čtení s dobře dávkovanými emocemi. Konec jako by napsal sám život. Pokud hledáte jednohubku, u které si zapřemýšlíte i odpočinete, tuto knížku vám můžu doporučit.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tak tahle knížka byla opravdu něco a já bych se ji nebála zařadit do povinné četby, aby se dostala k co nejvíce lidem. Její obsah v sobě totiž ukrývá velmi děsivé a silné téma střelbu ve škole která je noční můrou rodičů i studentů. Styl psaní autorky si mě získal a bavil mě, díky čemuž se mi příběh opravdu těžce odkládal z rukou a slupla jsem ho poměrně rychle. Líbí se mi, jak je kniha rozložena na několik částí, přičemž každá tu hraje svou roli a autorka se v nich věnuje různým časovým obdobím (před útokem a po, během terapií,). Námět je skrz naskrz originální. Nejen, že jsem nikdy nic podobného nečetla, ale ani jsem neměla možnost nic podobného někde vidět. Hlavní hrdinka byla vykreslena velmi dobře a já s ní vážně silně soucítila. Nebyla dokonalá, ale o to víc všechno působilo skutečněji. Jennifer Brown se zodpovědně a pečlivě pověnovala i pocitům dalších postav, které taky pochopíte. Příběh je opravdu natřískaný emocemi a ze mě jich to ještě víc vyždímalo. Cítila jsem se frustrovaně, smutně, šťastně, rozzlobeně, dojatě, Neubránila jsem se ani slzám (protože je to sakra nemožný!). Kniha toho v sobě nese a zpracovává spoustu šikanu, nenávist, špatné rodinné vztahy, ztracení sebe sama, otázky viny a odpuštění, nepochopení, sebevražedné myšlenky, a celé je to WOW a ve mně to bude ještě nějakou chvíli rezonovat. Jedná se o zážitek, který s vámi otřese, ale stejně ho potřebujete. Odnesete si odtud nejednu důležitou myšlenku. Celé vyústění mě dostalo a zůstal mi po něm obrovsky hřejivý pocit. Hate List je oficiálně titulován knihou, která mi srdce rozbila na kousky a pak ho zase poskládala dohromady. Už teď vím, že jsem ji nečetla naposledy a vy byste to alespoň jednou měli absolvovat taky.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Nádherná knížka, která si postupně získala každý kousek mého srdce. Autorčin styl psaní nebyl nijak uspěchaný, ale přesto mě skvěle dokázal připoutat k příběhu. Ten mě pohltil, bavil a moc jsem si tam přála někdy vstoupit a napomoct některým situacím. Námět je originální, což považuju za velké plus. V knižní podobě jsem se s něčím takovým ještě nesetkala. Jsem ale velkým fanouškem filmů Duch a Seznamte se, Joe Black pokud se taky řadí k vašim oblíbencům, tato kniha by vám rozhodně neměla uniknout. Hlavní postavy jsem si zamilovala a stopa po nich v mém srdci už snad zůstane napořád. Opravdu perfektně se k sobě hodily a v momentě, co se potkaly, jsem měla pocit, jako by k sobě dva dílky puzzle po dlouhé době strachování se z věčné samoty našly svého parťáka. Romantické lince nemám co vytknout. Byla uvěřitelná, postupně plynoucí a opatrná. Měla jsem neskutečnou radost z jejího sledování a štěstí hlavních hrdinů jsem pociťovala ve vlastních buňkách. Čtení je to citlivé a plné emocí, které se autorce podařilo velmi dobře vykreslit a tím je na vás přenést. Budete cítit radost, smutek, strach, bolest, I nějaká slzička se mi v očích mihla. Oceňuju také to, že jsou tu zakomponována vážnější témata jako ztráta blízkého člověka, samota, Po konci nemůžu být šťastnější. Závěrem, tuhle knížku doporučuju absolutně všem, kteří v sobě skrývají beznadějně romantickou duši.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tohle je s přehledem to nejzajímavější, co jsem za poslední dobu četla. Autorčin styl psaní je jedním slovem návykový. Příběh mě pohltil od samého začátku. Moje síly zdaleka nestačily, abych se dokázala odtrhnout. Námět je ve všech směrech originální a dobře zpracovaný, něco takového jsem ještě nikde neviděla. Postavy se k sobě krásně hodily, vztah mezi nimi vznikal tak postupně a přirozeně, že bylo jednoduché mu věřit a potěšení ho sledovat. Po celou dobu čtení jsem zakoušela nějaké emoce v závislosti na aktuálním dění, ale také jich na mě spoustu dokázala přenést autorka prostřednictvím hlavních hrdinů. Pociťovala jsem vážně permanentní napětí a nedočkavost, co se bude dít dál, jako by na tom závisel můj život. Nějakých zvratů a překvapení jsem se taky dočkala. Konec mě vyděsil a ohromil zároveň. Víc k tomu snad už nedokážu říct... pocity uvnitř mě by to uměly líp. Závěrem tedy naprosté doporučení všem čtenářům a nejvíc těm, kteří chtějí zažít opravdu nevšední a nezapomenutelnou romanci. Co se mě týče, až bude film volně k dostání, kouknu i na ten.
Další divadelní hra, kterou můžu jen chválit. Autor píše lehce a srozumitelně. Postavy jsou skvěle vykresleny a nebude vám dělat problém je charakterizovat. Jedná se opravdu o příběh s dobrým námětem, který je zároveň prošpikovaný velkou dávkou humoru. Konec udělá šťastným každého. Závěrem, z mé strany se jedná o jednoznačné doporučení, ať už se chcete pobavit nebo hledáte supr knížku do vašeho maturitního seznamu.
Tohle nebyl vůbec špatný thriller. Autorčin styl psaní mi příjemně plynul a má výraznou zásluhu na tom, že mě příběh pohltil. Námět mě nalákal, i když se nejedná o nic světoborného. Je tu skvěle vybudované napětí, které mi v momentě, co jsem se opravdu začetla, znemožňovalo knihu pokládat z rukou. Moc se mi líbila přítomnost, do které se pomocí myšlenek a vzpomínek promítaly věci z minulosti, jež mnohé věci vysvětlovaly a mně kvůli nim občas vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Postavy nebyly dokonalé, dokázala jsem se do nich vcítit a všechny nepříjemnosti prožívala s nimi. Co mě překvapilo, je to, že kniha je protkána spoustou zajímavých myšlenek o životě takže si budete moct i popřemýšlet, což u tohohle žánru není zvykem. Došlo tu i k nějakým zvratům a nečekaným odhalením, které ze mě dokázaly vytáhnout nejednu emoci. Jediné, co tu musím vytknout, je to, že jsem jak na začátku, tak na konci cítila zmatek. Některé věci mi doteď nejsou jasné a visí mi nad nimi otazníky. Zápletka mě jinak na závěr překvapila, konec uspokojivý. Jeho a její můžu doporučit všem, kteří hledají dobrý thriller, který bude schopný si po celou dobu čtení udržet vaši pozornost pozor ale, nečekejte od toho nějakou přelomovou knihu v tomto žánru, do paměti se vám asi příliš ne zapíše.
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tahle knížka mě svým obsahem opravdu mile překvapila, i když se ani zdaleka nejedná o nějakou přelomovou literaturu. Autorčin styl psaní má říz a je svižný nenechala mě ani na chvilku se nudit a mé myšlenky odbíhat od příběhu. Ten mě bavil a pohltil. Musím ocenit práci, kterou si autorka zároveň dala s originálním námětem, ke kterému si přidejte dobře vystižený svět, do něhož nás v dalších dílech ještě více zasvětí. Hlavní postavy jsem si oblíbila. Kaden je přesně tím typem zakázaného ovoce, který si získá srdce spousty čtenářek a Ayla sice někdy připomíná ještě malé dítě, ale k dobru se jí musí přidat řada úctyhodných vlastností. Chemie mezi nimi fungovala a upřímně jsem zvědavá, jak to bude vypadat dál. Až tolik sexuálních scén jsem sice v prvním dílu nečekala, ale nestěžuju si. Trochu mi spíše vadily některé výrazy využívané k jejich popisu. Emoce jsou sem dobře zapracovány smála jsem se, zlobila, ale i se smutkem v srdci s někým soucítila. Děj je protkaný napětím a překvapeními, přičemž některé události mě nemohly posadit víc na zadek. Konec dopadl snad nejvíc otevřeně, takže už teď budu nedočkavě vyhlížet další díly! Pokud hledáte příjemnou fantasy romanci se zajímavým světem a nepotrpíte si na standalone, Třinácté znamení je pro vás to pravé!
Tahle knížka je opravdu něčím jedinečným a já jsem ráda, že se mi dostala do rukou. Autorka má čtivý styl psaní, kterým ve mně při čtení vzbudila a udržovala zájem o příběh. Ten mě bavil a vžila jsem se do něj. Námět je originální, nikdy jsem se s něčím ani vzdáleně podobným nesetkala. Charaktery postav byly parádně prokresleny a nemohly být odlišnější, přesto se v klíčových věcech shodovaly to se mi moc líbilo. Hlavní hrdinové vážně fungovali jako jin a jang. Kellen i Wavy si našli cestu do mého srdíčka, a to na ně už asi nebude schopné zapomenout. Do knihy je zapracována řada zdánlivě obyčejných témat jako složité dospívání, problematický vztah s rodiči, drogová závislost, které ve vás ale vyvolají nemálo emocí a pocitů. Budete smutní, naštvaní i šťastní. Tímto dílkem se nese hlavně ale jedna důležitá myšlenka rodina se netýká pokrevního pouta, ale člověka, kterého máte rádi a on k vám ve vší upřímnosti cítí to samé. Na ničem jiném (ani názorech ostatních) nezáleží, pokud vy víte, že je to skutečné. Každý přece potřebujeme někoho, kdo nás má rád. Konec mě potěšil. Tuto knihu vám můžu doporučit, pokud hledáte jedinečný a nezapomenutelný román, který ve vás zanechá jistou stopu už napořád.
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tohle je asi jedna z nejvíc děsivých fikcí, která se mi dostala do rukou. Bude tomu tak právě proto, že se jedná o fikci, která až děsivým způsobem připomíná realitu, protože si do smyšlených jmen můžete dosadit skvěle lidi z našeho politického dění – a to je hodně špatně. Autorka si vás svým stylem psaní získá, i když čtení to není nejjednodušší (někdy utíkalo pomaleji a musela jsem se na něj soustředit). O příběh jde ale zcela unikátní, s ničím podobným jsem se nesetkala a originální námět si tedy opravdu zaslouží vyzdvihnout. Postavy jsou perfektně charakterově prokreslené, autorka si s nimi vyhrála, k hlavní hrdince jsem cítila sympatie a některé jedince bych nejradši uškrtila kravatou, kterou nosili uvázanou okolo krku. Moc se mi líbí témata, která kniha zpracovává – problematiku politického prostředí obecně, samotné prezidentské volby a nemoc misofonii (nevěděla jsem, že něco takového existuje). Donutilo mě to přemýšlet a stojím si za tím, že by čtení tohohle dílka mělo absolvovat co nejvíce lidí, protože vám jistě otevře oči. Dobře se rozmyslíte, jestli budete volby zase bojkotovat a pomůžete tím na Hrad člověku, který by neměl mít právo si na tuto pozici ani pomyslet, anebo začnete něco dělat. Hlavně budete pozorně také sledovat, jakými lidmi se kandidát obklopuje, protože kandidát nepřichází, ale je stvořen. Závěrem? Doporučuju!
Mám jen jednu jedinou otázku. Co to sakra bylo? Já nečetla žádnou předchozí autorovu knihu, takže mě Krvavé stíny smetly jak auto na cestě. Dočítala jsem je dnes v jednu hodinu ráno a stále ten zážitek nejsem schopná vstřebat. Autorův styl psaní si mě získal po chvilce a čtení pro mě začínalo být postupem otáčení dalších a dalších stránek čím dál šílenější horskou dráhou, z které není úniku. Příběh se mi přímo zažral pod kůži a přísahala bych, že možná pronikl i do krevního oběhu. Celou dobu až do konce jsem absolutně netušila, o co v něm jde, což nevím, jestli jsem takový zmatek v souvislosti s knihou někdy zažila (spíš ne). Tíživá a ponurá atmosféra byla vybudovaná opravdu luxusně, navíc jí prostupovalo neskutečné napětí, které se přenášelo až do konečků mých prstů. K postavám nemám ani moc slov… Zdají se totiž jako úplně obyčejné, ale v momentě, co zjistíte, jakou minulost za sebou mají, vezme vám to dech. Opravdu se tu projevilo hodně velké psycho, které ve mně probudilo kolotoč všemožných emocí. Líbí se mi, že je tu zakomponováno téma toho, jestli se může tolerovat zlo v rámci vyššího dobra a jak velké případně toto zlo může být, aby se ještě dalo omluvit. Oceňuju prvek čarodějnic a jakýchsi mýtů, které ještě přidaly příběhu strašidelnou šťávu a nádech hororu. Zápletka/rozuzlení mě dostalo, reálně z ničeho jsem si nesedla tak dlouho na zadek jako z toho, co mě čekalo na posledních stránkách téhle knížky. Nebyla jsem na to absolutně připravená a stále na to musím myslet. Konec byl tedy úplně boží. Tuhle knihu vám můžu doporučit, pokud hledáte senzační psychothriller, po jehož dočtení se budete cítit tak, jako by vám někdo v hlavě odpálil bombu – nic v ní nezůstane kromě myšlenek na tenhle příběh.
Tohle bylo jednoduše hrozně krásný, jen se nesmíte nechat zmást obálkou. V knize nebyla žádná hluchá místa, od začátku frčela na 120 %. Autorčin styl psaní opravdu neměl chybu, byl velmi návykový a čtivý. Příběh mě moc bavil, dostala jsem se do něj během chvilky a vtáhl mě takovým způsobem, že mě vyplivl až na konci zmatenou, že už nemám kam dál pokračovat. Jeho námět se opravdu povedl, spatřuji v něm jistou dávku originality, což je třeba vyzdvihnout, protože u knih tohohle žánru se to asi moc často neděje. Hlavní postavy, Zoey a Rhyse, jsem si oblíbila, musím říct, že mě ani jeden z nich nijak neštval. Jejich chování jsem chápala a parádně se mi k sobě hodili, protože se doplňovali jako dílky puzzle. Navzdory kratšímu rozsahu jsem si k nim udělala poměrně silný vztah. Zaujalo mě i větší množství vedlejších postav, s kterými se snad setkáme v dalších dílech. Romantická linka sice byla rychlejší, ale i tak uvěřitelná, protože si myslím, že i takhle se to v životě může udát. Já si ji užívala a fandila jí. Sváděj mě v člověku taky krásně vytvoří emoce a zároveň je z něj dokáže dostat (smích, smutek, vztek, dojetí,…). Oceňuju to, že jsou tu zakomponována i vážnější témata jako znásilnění, ztráta blízké osoby,… Musím tu na závěr ještě zmínit i to, že i když se jedná o první knížku takového erotičtějšího rázu, kterou jsem četla, tak se mi to líbilo i přes některé lehce bizarnější scény (nebylo to nic dramatického ale). Konec byl pecka, slzy tekly. Pokud tedy hledáte knížku, která vás pobaví a zároveň pohladí po duši, směle do toho! Já se nemůžu dočkat dalších dílů.
Temné lesy aneb nejlepší thriller/detektivka,kterou jsem kdy četla! Navíc jak často můžete říct,že právě tenhle žánr je vaše srdcová kniha? A taky, že jste si thriller/detektivku přečetli dvakrát,protože vás to prostě bavilo a rozhodně ne naposledy? A jako úplná třešinka na dortu, jak často se stane,že z knihy,kterou doporučíte, tři lidé jásají stejně jako vy? O téhle knížce tohle všechno platí. Harlan Coben má brilantní styl psaní,který se čte až děsivě rychle, kapitoly jsou tak akorát dlouhé a tahle knížka je dokonce v ich- formě,což vám ještě zdvojnásobí zážitek! Jako vážně mě kniha vtáhla do děje už hned v prologu,po prologu jsem hltala každé autorovo slovo (mimochodem v knížce nejsou žádné omačky okolo) a pak mě kniha vyplivla až na konci,kde mě zklidnil až epilog! Postavy jsou naprosto dokonalé. Copa prostě musíte milovat,ať se děje,co se děje! Myslím,že o originálním námětu a zápletce tady snad ani nemusím říkat? Obojí bylo BOŽÍ! Kniha nemá nouzi ani o vtipné dialogy, nad kterými se prostě musíte šklebit. Kniha může ale nabídnout víc než BOŽÍ tajemný příběh, u kterého se budete bát a listovat stránkami jak o závod. Cope je totiž okresní státní zástupce a řeší v knize nejdůležitější případ své kariéry. A věřte mi,že tenhle případ bude zajímat i vás a bude pro vás taky nesmírně důležitý! Obětí je v něm černošská dívka a obžalovaní dva zbohatlí machýrci. Takže je tam i náznak rasové problematiky a řekněme nějaké méněcennosti. Právnické prostředí je vylíčeno božsky,vážně se cítíte, jako byste tam byli (žádná soudkyně Barbara!). Tohle je vážně tajemné a zamotané do posledních stran (mimochodem od doby,co jsem přečetla tohle,nemám ráda jednoduché zápletky). Konec a rozuzlení byly úplně šokující. Věřte mi,že vám to pořádně zamotá kebuli a budete ní jen nevěřícně kroutit a minimálně ten den už nebudete schopni rozečíst nic dalšího (navíc konec nerozluští jen vraždy,ale ještě SPOUSTU dalších věcí!).
K téhle knížce jsem se dostala náhodou a přistupovala k ní trochu se strachem v očích,protože mě děsila představa, že jako jediná neuvidím tu podle ostatních důležitou myšlenku,která se v ní skrývá. K mému štěstí se tak nestalo. A i kdyby, po doslovu to musí dojít každému. Pro mě to bylo čtení na dva kratší večery. Střídaly se tam nudnější části a lepší části,ale vzhledem k tomu,jak je ta knížka útloučká mi to přijde zanedbatelné. Zkrátka se to dalo číst.Sice to pro mě nebyla žádná bomba,tahle knížka podle mě ani není napsána tak,aby se mohla stát vaší srdcovkou (můj názor),přece jen na to má trochu malý rozsah,ale myšlenku mi předala a já přečtení rozhodně nelituju. Je podle mě hodně důležité mít poselství téhle knihy neustále na paměti. Líbilo se mi taky,že autor Krysaře napsal tak,aby byl nadčasový. Tím pádem v něm není jen určitá doba,ve které by tahle ,,myšlenka“ měla platit. Mně osobně se hrozně moc líbily i další myšlenky a výroky Krysaře a neskrytě vám je ukazuju právě na fotce s touhle knížkou. Zdaleka tam však nejsou všechny. A jestli jste Krysaře četli klidně se o těch dalších můžeme pobavit! A jestli si tuhle knížku vybrat k maturitě? Za mě ANO. Lehce zapamatovatelný děj a myšlenka a navíc ji máte přečtenou za chvíli! Já sama jsem ráda,že ji mám do „zásoby“.
O téhle knížce se moc neví. Což se pokusím nějak zvrátit. Můžu totiž s naprostým klidem říct,že tohle je nejlepší knížka letošního roku a rozhodně jedna z těch nejlepších knížek,co jsem četla vůbec. Bála jsem se, že se mi to potáhne, ale to bylo tak neskutečně čtivé! Autorčin styl psaní je naprosto LUXUSNÍ a DOKONALÝ a co víc. Tahle knížka si mě tak připoutala (pravděpodobně na ní bylo sekundové lepidlo),že mě nakopla k tomu,že jsem ji četla i přes den a to i když jsem měla hlavu ze školy jako nafukovací balón. Grafická stránka knížky je neskutečně nádherná (snad vidíte obálku?!) a líbilo se mi oddělení jednotlivých dnů v roce 1995.Velkým plusem je i to,že příběh nevidíte jen jedněma očima,ale je z pohledu všech postav. Líbilo se mi i protínání časových linek. A postavy? Já si je zamilovala jednu po druhé,nebyla tam žádná,která by mi nepřirostla k srdci. Mojí velkou láskou se totiž stala Maisie,Valerie, Jeremy,Bridie,Rave i Fred. V téhle knížce se také potkáte s domácím násilím a stařeckou demencí,což mi rozhodně přijde přínosné a mně se to líbilo. A musím říct,že mi nahnalo slzy do očí už jen samotné hledání Jeremyho z pohledu Maisie,protože co si budem,tohle je hrozně smutný. Ale samotné rozuzlení příběhu? To mě jen nerozesmutnilo,to mi vyrvalo srdce z těla a postupně ho rozervalo na malé kousíčky,které bude dlouho trvat,než se dají dohromady.A snad ani potom to nebude už takové jako předtím. Já vážně vybrečela snad všechny slzy ze slzných kanálků a bude nějakou chvíli trvat,než se tam nahromadí.
Málokdy si dávám rereading knížek. Vlastně skoro nikdy,tohle je můj druhý. Tuhle knížku jsem četla poprvé v loni a dokonce ve stejnou dobu jako letos. No,ale teď už pojďme k samotnému hodnocení. Předem ale upozorňuju,pokud se tuhle knihu na mé doporučení rozhodnete přečíst,může vzniknout závislost.Autorka má totiž úžasný a návykový styl psaní. Stránky mi doslova mizely pod rukama. Rainbow Rowell píše totiž krátké kapitoly,ve kterých se ještě navíc několikrát vystřídá pohled Eleanor a Parka,což se mi mimochodem hrozně líbilo. A postavy? Ty jsem si i přes jejich nevšednost (možná právě kvůli ní) zamilovala. Líbila se mi silná,sarkastická a stydlivá Eleanor,která má srdce na pravém místě a taky nenápadný a milý Park,který je jiný než ostatní. Oba dva to v knížce nemají jednoduché a to se mi líbilo. Na základě tohohle a dalších milionu věcí mi tenhle příběh taky narozdíl od většiny YA přijde i velice skutečný/uvěřitelný. A co musím ještě vyzdvihnout je určitě doba a prostředí,ve kterém se knížka odehrává. Miluju prostředí střední školy a to,že příběh není z dnešní doby plné telefonů a sociálních sítí (kniha se odehrává v roce 1986),beru jako velké plus. Lidi tu totiž spolu musí MLUVIT. Zároveň je tohle knížka,která potěší ty,kteří nemají rádi klišé. Tady nic takového není (což jde poznat už z anotace). Co se mi však nelíbilo,byl konec. Mám jednu otázku. Proč to skončilo takhle? Podle mě se to dalo zakončit tisíci jinými způsoby a nejsem jediný člověk,který si to myslí,ale dobrá stalo se. Konec jsem trochu nepochopila a naštval mě. Ale jinak bych vám tuhle milou, místy smutnou a hezkou knížku mohla s klidným svědomím doporučit a to hlavně, pokud chcete zkusit něco jiného.
Na to,abych popsala,jak byla tahle knížka skvělá,bude zapotřebí hodně slov. Četla jsem ji na doporučení a nelituju. Autorčin styl psaní a jazyk je tak čtivý a dobrý,že vás polapí, ani nevíte jak. Rozhodně to není nějaká vleklá povinná četba. Kapitoly sice nebyly krátké,ale to vůbec nevadilo, knížka vás zkrátka vtáhne už tou ich-formou a stránky vám budou doslova mizet pod rukama. Teď podrobím svému hodnocení hlavní hrdiny. Ti byli naprosto skvělí. Milovala jsem netrpělivou,někdy hubatou a zvědavou Čiperu,nekonečně trpělivého,dobrotivého a nad vším povzneseného Atika a tichého a přemýšlivého Jema. Co se týče vyprávění z pohledu Čipery, rozhodně se toho nebojte, autorka nemohla udělat líp, ten příběh by vám nemohl snad dát ani víc, i kdyby byl vyprávěn z pohledu dospělého. Čipera je totiž nepolíbena světem a její představy o skutečném světě jsou hodně růžové,což se v průběhu čtení mění. Postupně ale zjišťuje,že ne všichni lidé jsou hodní,ale spíš zlí,že existuje rasismus,předsudky a škatulky, s čímž se moc nechce smířit a nerozumí tomu. Právě díky tomuhle vám dá knížka daleko víc než jen v uvozovkách případ černocha,který byl proti bělochům. Neříkám ale, že soudní proces nebyl popsán úžasně, to bych kecala. Doba hospodářské krize a vztahy mezi lidmi byly také vykresleny hodně věrně a konec mě trochu dojal a hrozně se mi líbil. Tuhle knížku bych vám vážně doporučila všema deseti.
Tahle knížka si podle mě opravdu tu nálepku ,,bestseller“ zaslouží. Četla se totiž vážně sama,měla neuvěřitelný spád a člověk se ani chvilku nenudil. K takové velké čtivosti podle mého přispívaly autorovy krátké kapitoly a ich-forma,kterou velmi oceňuju. V knížce se neobjevovaly dlouhé popisné pasáže a ani přílišná akce,kterou mají autoři ve zvyku uplatňovat na posledních sto stranách,kde honí vraha,která mě nudí. Takže velký palec nahoru. Postava Thea se mi docela líbila, i když některé věci moc nedomýšlel a nemyslel o krok napřed. Díky tomu se ale často dostával do situací, nad kterými sice čtenář kroutí hlavou,ale jsou tak vtipné,že se jim nejde nesmát. No, a rozhodně nemůžu nezmínit originální námět,který kniha má,ač se to z anotace nemusí úplně zdát. A skutečnost,že Theo je bioinformatik a kniha je tím pádem doplněna vědeckými fakty mi nijak nevadila. Nebyla nám totiž podávána nijak násilně a naopak byla příjemným zpestřením děje. Konečné odhalení vraha se mi líbilo,ta myšlenka mi přišla zajímavá,ale zároveň je tu jedno ale. U konce mám totiž jednu výtku. Ač se mi líbil,nepřišel mi úplně dotažený. Autor nám totiž nevysvětlil,co zapříčinilo to,že se z normálního člověka mohla stát taková zrůda.
Abychom si to vyjasnili, já nikdy nesledovala YouTube a ani nečetla knížky typu ,,Já, JůTuber 1,2..." (ani nevím, kolik jich ve skutečnosti je). Ale Kovy byl výjimka. To co z něj vyzařuje, jeho postoje k určitým věcem, on má prostě hodně inteligentní tvorbu. A proto, když jsem se dozvěděla,že napsal knížku, s její koupí jsem nezaváhala ani na sekundu. A musím říct, že to byla opravdu skvělá investice. Čte se to totiž samo. Stránky, na kterých jsou zachyceny velmi zajímavé myšlenky, mi doslova mizely pod rukama. Knížka je dokonce místy vtipná a to zvláště kvůli tragikomickým situacím, které se nám dějí dnes a denně. Co se mi však ještě dost líbilo, bylo to, že se tu Kovy zabývá problémy, které se většinou dotýkají nás všech. Já jsem se třeba našla v jeho problémech s akné. Knížku bylo však radost číst i kvůli hodně hezkým básničkám a fotkám. I coming out, který se zde objevil, si myslím, že by řadu lidí mohl inspirovat a nakopnout. A celé bych to asi završila tím, že mi dokonce během čtení ukápla i nějaká ta slza, nojo asi jsem cíťa. Tuhle inspirativní a krásnou knížku můžu teda rozhodně doporučit.
Pro upřesnění, hodnotím 3,8*.
Ták, tahle knížka byla stejně jako její předchůdkyně velmi čtivá. Na hlavní hrdiny si začínám pomalu zvykat a dokonce si mezi nimi nacházím už i své oblíbence. Jenže i u téhle knížky jsem měla trochu problém s její zápletkou. Sice se nestalo, že bych uhodla, kdo je vrahem, ale tady pro změnu chybí takové to wow na posledních stránkách, jak to u detektivek bývá zvykem. Dozvíte se tu totiž jméno vraha přesně v polovině a v další sledujete, jak ho policie chytá. Neříkám, že to bylo špatné, každopádně mi takové wow chybělo.Taky bych u dalších knih uvítala, kdyby nám vrah nebyl cizí, ale byla by to spíše nějaká z postav, která nám bude v příběhu představena, bude tam mít nějakou výraznější roli, ale zároveň by nás nenapadlo ji označit jako vraha. Jak to třeba dělá Lars Kepler, každopádně i u Roberta Bryndzy jsem se tohoto dočkala a to konkrétně v jeho třetí knize v Temných hlubinách,ale o tom jindy.