Bruno21 komentáře u knih
Jedna z nejlepších Berneho knížek pro laiky. Transakční analýza ve svých teoriích jen letmo a prakticky, o to více inspirativních úvah o vztazích, komunikaci, sexu,... Berne se k stáru úplně vykašlal na vědeckou korektnost, takže argumenty občas vycházejí z faktů dávno překonaných či již v jeho době nesmyslných, ale vůbec to nevadí; jeho způsob myšlení je prostě závidění a následování hodný.
Jo a překlad je super (třeba kapitoly o "mokrých" a "suchých" slovech jsou famózně "přebásněné" pro prostředí českého jazyka).
Text, který mě hodně překvapil. Prostředím, reáliemi, syrovou pravdivostí postav a jejich vztahů.
Moc hezká česká detektivka. Má skoro ode všeho dobrou míru. Dokonce jakoby do ní odněkud zdálky vevanul i pramínek smutku poručíka Borůvky. Ovšem gramatických a stylistických chyb je (v elektronické verzi) více než malé množství.
Soft filosofie, soft teologie, soft vztahy, soft drama, prostě takové "postmoderní", jak někde píšou. Ale stejně se mi to moc líbilo. A nápady autora, jimiž vyplnil neznámé části života Abelarda a Heloisy, případně interpretoval historické dohady, jsou uvěřitelné a ...jak to napsat... prostě hezké.
Neznám ostatní autorovy knihy, ale tahle mi přišla jak financovaná z projektu švédského Ministerstva sociálních věcí na podporu integrace mentálně postižených a podporu revitalizace maloměst. A byla by to fakt dobrá investice.
Tak mi přijde, že děj je absolutně podružný. Taky se tam kromě různých násilností a přesouvání odněkud někam vlastně nic neděje. Co zaujme, je použitý jazyk. Prapodivná směsice současné ultrakorektní češtiny s náznaky mluvy předválečné na pozadí bizardního "děje". Docela jsem se pobavil.
Dobrý thriller. Jen jsem měl občas chuť to rozstříhat po odstavcích a poslepovat si jednotlivé linie děje. Přeskakování po pár větách je dost opruzné.
No. Eintopf, kde se jednotlivé části slily do zmatečné a místy nesmyslné směsi. Ale jako fantasy bez nároku na realističnost se to čte hezky.
Takový lehký náčrtek strašidelné fantazie. Stojí za lehké přečtení a lehké zajásání nad obsahovými i grafickými nápady.
Nádherná smutná minimalistická detektivka o opouštění a samotě stárnoucího chlapa.
Další Ransome, kterého jsem přečetl dětem. A zase nás to všechny bavilo. Některým námořnickým pojmům možná fantazie přiděluje jiné významy než mají, ale vem to nešť! Jdeme na Zamrzlou loď kapitána Flinta.
Neustávající napětí a uvěřitelnost. Přesahy o profesní odpovědnosti. Fakt skvělá knížka.
V současné nabídce detektivek celkem průměr. A těch zvláštností a specialit v životech a dispozicích postav tam je (aspoň na mě) až moc.
Roztomilá knížka. Mustr dle Browna (nebo možná ještě nějakých jeho předchůdců - nejsem znalcem), nesmyslné ale chytlavé charakteristiky prostředí (ó, ten zpropadený Vatikán!), ale hlavně (to jsem si fakt užíval) neuvěřitelně legrační dialogy. Zvlášť když si světoví odborníci vzájemně vysvětlují banální fakta, aby se čtenář chytal. A jejich seznamování! Naprosto úžasné! Jo, to je tenhle obor/podobor/kryptoobor, náhodou znám největšího/jediného světového odborníka, brnkněte mu... Bylo by z toho skvělá cimrmanovská hra! Vlastně se mi to moc líbilo.
V záplavě "jiných" detektivek je tahle další. Komplikované prolínání dějů a osudů, podivné motivy, podivné příběhy, podivná prožívání. Místy prostě nekonečný text.
Trochu jsem si připadal jako oběť experimentu. Z mého pohledu knížka, která nejspíš přinesla víc potěšení při psaní než při čtení.
Moje oblíbená literatura z dětství. Když jsem to začal číst synům (7 a 9), zaskočilo mě, jak archaicky vyprávění působí, kolik je tam neobvyklé námořnické terminologie a pro současnost těžko pochopitelných reálií. Říkal jsem si A jé, tohle je nebude bavit... A hleďme, baví je to snad ještě víc než mě, těšili se na každou kapitolu a kus před koncem už si zamlouvali, že chtějí pokračovat druhým dílem. Tak jo, budou Trosečníci z Vlaštovky.
Jako absolutně laický fanda fraktálů jsem byl překvapený, že jsem většině knihy rozumněl. Svět velké vědy, myšlenek, ideí, tvrdé práce. Stálo za to do něj nahlédnout. Ale znova to číst nebudu, na to nemám.
Jde o převyprávění autora z řad Meziárodního společenství pro vědomí Kršny. Teologie této skupiny moc neumožňuje vnímat staroindické texty jako všestranné, t.j. určené k poučení i pobavení - za vším je třeba hledat nějaké zbožné pnutí. Nevím, třeba mají pravdu, ale můj názor je, že indové, i ti kteří tvořili za dávných časů dnes evropany vyhledávanou "studnici poznání", jsou a byli úplně normální lidi, kteří potřebovali, a do svých textů vnášeli, trochu duchovna, trochu srandy, trochu sexu, trochu násilí, trochu romantiky, prostě normálka od všeho něco. V češtině existuje krásný překlad (přebásnění) skvělého indologa Oldřicha Friše - vyšel v roce 1957, jestli i někdy později, to netuším. Našel jsem, že v roce 2000 vyšlo převyprávění od Dušana Zbavitele. To sice neznám, ale autor byl excelentní indolog a překladatel, takže myslím, že by to mohlo být velmi čitelné.
Nejlepší autobiografie muzikanta, co jsem kdy četl. Miles byl pěkný parchant, ale génius.