Bubo19
komentáře u knih
Zapomenuté příběhy
Marian Kechlibar
Výborně napsaná kniha o několika méně známých událostech z celého světa. Takto poutavě napsaná kniha by mohla k historii přilákat mnohem více zájemců, než strohé věty v učebnicích dějepisu.
Obzvláště zajímavý je úvod o pravých neštovicích:
"... poněkud jsme už, aspoň ve vyspělé části světa, zapomněli na to, jak dovedou řádit infekční nemoci... Zatím jsme měli štěstí, že tyto nové nemoci jsou jen obtížně přenosné z člověka na člověka, ale toto štěstí nebudeme mít napořád. Jednoho dne může přijít Ebola s přenosností chřipky. Těžko říct, co by pak z dnešních států a kultur zůstalo..."
Pobavil mě pro změnu začátek kapitoly Polární Odyssea:
"Dobrodruzi mívají pohrdavý vztah k nebezpečí. Důsledkem toho bývá, že z jejich výprav se jen málokdy vrací plný počet mužů... Klasická otázka pragmatického jedince: k čemu to celé vlastně bylo? Na takovou otázku se u podobných expedic vždycky těžko odpovídá."
Kočka myši nenechá
Marie Rejfová
Detektivky s Josefínou Divíškovou mě baví, plynou tak nějak hladce a s humorem. Tentokrát se vražda odehrála v místním pivovaru, objevily se nové postavy a každá má nějaké problémy, které jedna z nich vyřeší vraždou. Josefína se opět plete policii do vyšetřování, ale nemusíme se bát, že by ji něco hrozilo, nejhůř tak zlomený podpatek. Když k tomu přičtu její praštěnou rodinu a babiččina moudra o životě a mužích, opět jsem si knihu užila od začátku do konce.
Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola
Lucie Hlavinková
Pěkná dětská kniha o přátelství a o tom, jak je důležité pomáhat lidem, kteří to potřebují. A díky kočce Fabiole se nenudily ani hlavní hrdinky ani já.
Stříbrný chlapec
Kristina Ohlsson
I druhý díl série se mi hodně líbil, nebyl sice tak strašidelný jako první, ale detektivní zápletka i nějaké to tajemno se opět objevilo. Navíc to autorka umí skvěle podat. Dávám pět hvězdiček a těším se na třetí díl.
Ryzlink ostrý jako nůž
Věra Fojtová
Tuto sérii nečtu ve správném pořadí, takže to pro mě byl už čtvrtý díl. Stejně jako ty předchozí je to nenáročná oddechová detektivka. Děj se navíc odehrává v okolí mého oblíbeného Mikulova, a popis krajiny i městečka byl přesný, což oceňuji. Obešla bych se ale bez neustálého přemýšlení kapitána Kuby nad tím, co všechno v životě nezvládl, a raději přidala víc vyšetřování.
Než vzpomínky vyblednou
Tošikazu Kawaguči
Začátkem jsem se trošku prokousávala, ale pak se první příběh rozběhl a knížku jsem nakonec zvládla přečíst za jedno odpoledne. Možná byla výhoda, že jsem předchozí díl četla před víc než rokem, takže už si nepamatuji jednotlivé příběhy, jen pravidla, ta se opakovala v prvním díle tak často, že se nedají zapomenout :-). Mám ráda atmosféru japonské kavárny a japonský přístup k životu mě neustále fascinuje, jen bych knihu zvládla i s menším počtem sirotků a zemřelých. Možná je to nynější situací, ale tentokrát to na mě působilo dost depresivně.
Přijde kůň do baru
David Grossman
Jednoho večera se vypravěči - soudci ve výslužbě ozve dávný kamarád a pozve jej na svou stand-up show. Tím se dostáváme k jednomu hodně zajímavému příběhu, který nás nutí k zamyšlení. Začátek mi sice úplně nesedl, asi se projevilo, že nejsem příznivcem tohoto druhu zábavy. Pak ale začne hlavní hrdina vzpomínat na své dětství, vypravěč komentuje dění na pódiu i jeho vzpomínky, a příběh se rozběhne. Vyprávění je to hodně smutné a ze závěru mě až mrazilo. I přes ten pro mě rozpačitý začátek dávám pět hvězdiček.
Záhada zamčeného kupé
Robin Stevens
Případy detektivního klubu W+W mě baví. Tentokrát se příběh odehrává v Orient Expressu a sotva dívky nastoupí do vlaku, už se objevuje jedna podezřelá postava za druhou, pak se do toho připlete špión a vražda, a místo prázdnin tady máme náročné pátrání. Dívky sbírají důkazy, a když k tomu přidají logické uvažování, případ je vyřešen. K tomu je zde pěkně popsáno, jak to v tomto luxusním vlaku funguje a objevují se i problémy, které v roce 1935 cloumají předválečnou Evropou.
Sama autorka v doslovu zmiňuje, že Záhada zamčeného kupé je poctou knize Agathy Christie Vražda v Orient Expressu, kterou má oblíbenou. Děvčata dokonce tuto knihu mají sebou ve vlaku a mi to nedalo a našla jsem si, že vyšla rok před tím, než se tento příběh odehrává. Oblíbenou Agathu mi tato kniha opravdu připomíná a jediné, co mě na ní mrzí, že jsem ji přečetla tak rychle.
Než pravda vyjde najevo
Tošikazu Kawaguči
U prvního dílu mě některé věci překvapily. U druhého dílu už jsem věděla, jak to v kavárně chodí a těšila jsem se na staré známé a další příběhy. Milá, poklidná atmosféra kavárny a takové "japonské" pokorné vnímání života mě opět potěšilo. Už se těším na další díl.
Muž, který zemřel dvakrát
Richard Osman
I druhý díl o Čtvrtečním klubu amatérských detektivů se mi líbil. Nevím, jak moc je vše, co se v knize děje, reálné, ale mě to baví. Kniha se čte tak lehce, zápletka je zajímavá a hlavní postavy jsou výborně popsané. Členové klubu jsou každý jiný a z toho vyplývají zajímavé situace i dialogy. Navíc jsem si Elizabeth, Joyce, Rona a Ibrahima oblíbila a vlastně i Donnu, Chrise a Bogdana, takže už se těším na další setkání.
Tramín s příchutí krve
Věra Fojtová
Po příjemné návštěvě sklípku minulý týden jsem se vrhla na tuto vinařskou krimi a jsem spokojená. Je to pohodové čtení, žádné drsárny. Kniha se čte dobře, pěkně postupně se dozvídáme, kdo byla oběť a kdo je vrah, k tomu i něco ze života kriminalistů. No a víno, to je samozřejmě na prvním místě.
Režii má smrt
Hans Gruhl
Po necelém roce jsem přečetla druhou autorovu knihu a opět jsem spokojená. Prostředí filmu vraždám nahrává a tak dochází k zajímavé situaci, když se do natáčení detektivky připletou vraždy skutečné. Hlavní postavě, scénáristovi, hrozí, že by mohl být obviněn, tak se vrhne do vyšetřování a zjišťuje, že realita se od filmu značně liší.
Přestože už od napsání uplynulo spoustu let, kniha se četla výborně a tak jako u předchozí autorovi detektivky, si i tuto dokážu představit zfilmovanou.
Vrahova modlitba
Ariana Franklin (p)
V tomto díle cestuje Adélie jako doprovod anglické princezny na Sicílii, díky tomu jsme se podívali i do Francie a Itálie v tehdejší době. Putování to bylo dlouhé a nebezpečné. Adélie čelí pomstě jednoho šílence, který se jí snaží zbavit všemožnými způsoby, takže bych řekla, že je to spíš thriller než detektivka.
Konec zůstal z velké části otevřený a autorka už bohužel další díl nenapíše, tak si každý můžeme vybrat, jaký závěr by se nám líbil.
Každopádně výlety do 12.století a Adélie, Mansur, Gylta a spol mi budou chybět.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Nečekala jsem, že se mi tato kniha bude tak líbit, začátkem jsem se sice trošku prokousávala, ale po pár stránkách se příběh pěkně rozběhl. Kniha se četla výborně, bavila mě část odehrávající se v Praze i na Šibuji. Zajímavý byl nápad s "rozdvojením" i příběh spisovatele Kawašity. Navíc jsem se opět dozvěděla něco nového o Japonsku. Mimochodem na psa Hačikó asi hned tak nezapomenu. Jen bych uvítala, kdyby byla kniha ještě o pár stran delší.
Kluk z kostek
Keith Stuart
Spojení autismu a Minecraftu mě zaujalo. Autor v doslovu přiznává, že inspirací pro knihu byl jeho vlastní syn - autista, u kterého si všimli, že díky světu počítačových her dělá mnohem větší pokroky.
Myšlenka, jak díky Minecraftu najdou k sobě otec a autistický syn cestu, je zajímavá a kniha se četla výborně. Jen mě v první půlce rozčiloval hlavní hrdina, když se všemu, co souviselo se synem, snažil vyhnout. No a ten závěr byl na mě zase trochu moc pohádkový.
Anna
Jostein Gaarder
Knihy Josteina Gaardera mám ráda, nutí nás k zamyšlení nad našimi životy i celým světem. Tentokrát si vybral ekologii a opět jsem byla spokojená, dozvěděla jsem se spoustu nového a vize jak bude svět vypadat v roce 2082, když se budeme chovat k naší planetě bezohledně, působila děsivě. Nejhorší je, že to všechno znělo logicky. Doufám, že se umoudříme a dalším generacím zachováme i něco jiného, než jen hologramy zvířat v ZOO.
Vraždy na Ledňáčkově vrchu
Sophie Hannah
Tentokrát jsem s hodnocením hodně na vážkách. Jako milovník Hercula Poirota jsem samozřejmě ráda, že si můžu přečíst nové detektivky s tímto excelentním detektivem a myslím, že autorka vystihla jeho charakter velmi dobře. Také zápletku se snaží vymyslet, aby byla Hercula hodna. Kniha se mi četla dobře a byla jsem zvědavá, jak se vše vyvine, ale nesedl mi ten přehnaný začátek a závěr byl podle mě úplně nevěrohodný. A co se týče inspektora Catchpoola, tak ten mi přišel tak natvrdlý, že když se zmiňuje o svém chápavém šéfovi, který mu umožní vyšetřovat s Poirotem, nemohla jsem se zbavit pocitu, že u Scotland Yardu jsou rádi, že ho tam chvíli nemají.
Dávám 3 a půl hvězdičky.
O čertovi
Pavel Čech
Tato drobná knížečka v sobě ukrývá krásný pohádkový příběh a spoustu nádherných ilustrací. Za mě jasných 5*.
Sen, který se naplnil
Luca Di Fulvio
Moc knih z období těsně před první světovou válkou jsem nečetla a z Argentiny už vůbec ne. Proto mě téma emigrantů hledající lepší život za oceánem zaujalo. Tři mladí lidé, ať už se jedná o dívky ze zaostalého chudého venkova v Rusku a Itálii, nebo syna mafiána, se snaží vymanit z pravidel, která platí po staletí. Není to vůbec jednoduchý boj a to i po emigraci do Argentiny. Důstojně přežijí jen silní jedinci. Kniha se mi četla dobře, zase jsem se dozvěděla něco nového o životě na počátku 20.století, jen té krutosti na mne bylo až moc. Taky jsem chvílemi nedokázala uvěřit schopnostem hlavních hrdinů a závěr byl nereálný, jako by si autor řekl 500 drsných stran stačí, musím to vylepšit.
Hory a nekonečno
Viktorka Hlaváčková
Mám ráda cestopisy, zbožňuji hory a Gruzie mě hodně láká, takže je jasné, že se mi kniha líbila. Viktorku obdivuji, že se na takovou výpravu vydala sama, já bych si netroufla. Ale zase někdy jsem si při čtení říkala, že zbytečně moc riskuje, ať už v horách, nebo při setkání s některými lidmi. Každopádně kniha je plná zajímavých příhod a já jsem ráda, že jsem aspoň takto z tepla domova poznala trochu Gruzii a Ázerbájdžán, jejich přírodu, městečka, vesnice, obyvatele a zvyky.