burg komentáře u knih

Výzva 2023 - kniha od autora, který nosí brýle. Inu - Neff, nosí i nenosí, alespoň dle fotek na netu :)
Zajímavé dílko. Prvních pět, šest kapitol bylo přímo ukázkové a brilantní post-apo (ostatně můj oblíbený žánr), v druhé polovině se krapet ubralo na plynu (vůbec nevadí), ale přepálený konec mě fakt těžce zklamal. Nesnáším tyhle deus-ex-machina zakončení, protože je to laciný, blbý, stokrát opakovaný (a tudíž nudný) a "když_nemůžeš_na_nic_přijít_vraž_tam_mimozemšťany". Na to jsem zkrátka a dobře alergický.
Pokud měli Bytosti takovou moc, aby způsobily "zmrtvění" elektronů a náhlý (ale zato definitivní) výpadek fungování elektřiny, tak mohli dělat prakticky cokoliv a jakkoliv. Jakýmkoliv způsobem dát vědět o tom, že "Na tři roky vypínáme šťávu, tak se na to připravte". A zkrátka a jednoduše nevěřím, že to vypnutí dělali pro blaho lidstva, aby se mohli lidé budoucnosti zkontaktovat s Vesmírem.
Navíc mě jako pracujícího v elektrárně Temelín tak napadlo, jak by to bylo s jadernými elektrárnami? Sice snadno vypneme šťávu, ale reakce v "papiňáku" běží dál a bez šťávy a bez účinného chlazení nastane u každé běžící jaderky další havárie daleko horší, než v Černobylu. Jádro se nataví, radioaktivita uteče. V roce 1998 byl sice Temelín ve výstavbě, ale Dukovany už běžely deset let. Škoda, že se tomu autor víc nevěnoval...

2 05.01.2023

Výzva 2022 - kniha od afrického autora.

"Třikrát tě nechal Alláh zapudit a jednou dokonce odsoudit k smrti, potom se postaral o tvou záchranu a teď ti nabízí nového manžela."
Vážně?? Tohle má být ta kultura, která nás tady v CIVILIZOVANÉ Evropě už téměř deset let obohacuje? Civilizace, která staví domy z dobytčích ho*en má obohatit civilizaci, která postavila Katedrálu svatého Víta, Notre-Dame, Mont-Saint-Michel, či katedrálu Canterbury? Kultura, ve které je brán o jako norma to, že žena bez manžela má menší cenu, než prašivá hyena? V tom případě se ti obohacovači můžou klidně otočit na patě a jít si budovat vlastní domov na vlastním hřišti.
Největší rozdíl rozdíl mezi naším světem a třetími zeměmi (a teď je jedno, jestli je to Afrika, střední Asie, či Jižní Amerika) je vidět v posledních dvou kapitolách. Ale jinak jde o silný příběh, co se vážně skvěle četl a mě osobně by docela zajímalo, jak vypadá Safíjin život teď, o více než dvacet let později...

2 02.11.2022

Výzva 2022 - kniha se stromem na obálce. V podstatě hodně slabý průměr, nic co by člověka nutilo knihu vzít do ruky po přečtení ještě jednou. Hromada klišé, hromada zbytečné vaty. Škoda času.

2 06.10.2022

Výzva 2021. Proboha - vždyť se to vůbec nedá číst! Přečteno tak 20%, ale bylo to stejný utrpení jako si nechat vytrhat všechny zuby bez umrtvení!!

Výzva 2021 - hodně známá kniha (asi z hodin ČJ že?) a o to víc mě překvapilo, jak naivní příběh to vlastně je.
Je mi jasné, že před sto lety takových příběhů moc napsáno nebylo (o to méně těch co by byly známé ještě po sto letech) a asi bych se na knihu normálně díval úplně jinak, ale takhle to fakt nebylo nic pro mě. Škoda

2 08.06.2021

Výzva 2021. V případě velkého Stephena Hawkinga jde patrně o malý úlet ihned v názvu knihy - čekejte od něj vše, co se čekat dá, tedy kromě stručných odpovědí. Nevím jak to vše začalo, ani jak to skončí (a zda vůbec budeme mít někdy nějakou jistotu), jaká bude naše budoucnost, či jak bude vypadat lidstvo za tisíc let (bude-li vůbec existovat), a o ostatních velkých odpovědích vyvolávající ještě větší otázky taky není nouze.
Zkrátka vše je v knize naservírováno tak, jak to máme (či jsme měli) od tohoto převelice moudrého pána rádi. Slovy klasika: můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat... :-)

2 10.05.2021

Neobyčejně zajímavá kniha o neobyčejných teoriích jednoho neobyčejně moudrého pána. První dvě kapitoly člověk pochopí snadno, u dalších dvou už to chce jistou dávku představivosti, klidu a ticha. Pak vám nepřijde divné, že to co dokáže pochopit jeden hlupák, zvládne i druhý :)
Ale opět mi nezbývá než si povzdechnout nad dvěmi věcmi: 1) že ta věda přímo letí neuvěřitelnými skoky kupředu (u několik dekád staré knihy je to velmi markantní) a 2) že je škoda, že takových profesorů není po světě a ve školách daleko více!

2 09.03.2021

Čtenářská výzva 2021. V podstatě ano - oddychový román, který vám párkrát vykouzlí úsměv na rtec. Kolikrát záleží hlavně na tom, jak moc se dokážete napojit na hlavní hrdinku, ale mě se to nějak nepovedlo. Uprostřed čtení jsem si uvědomil, že je to spíš sonda do života vidláků kdesi na (severo?)západě USA očividně před vynálezem civilizačních výdobytků typu tekoucí voda, hajzl v domě pod jednou střechou, zámky na dveřích apod. Takže na každý drobný úsměv a následovalo asi tak deset povzdechnutí a úšklebků.
Za vzpomínku stojí tak maximálně lov kuguára (puma, ne?) a kapitola poslední. A obě ve mě vyvolaly spíš rozporuplné reakce.

2 24.02.2021

Tělo mi přišlo strašlivě rozvleklé a táhlé (asi jako může být táhlý smrad z mírně uleželého těla).
RIta Hayworthová je klasika všech klasik.
Nadaný žák mě velmi, ale velmi překvapil. To až tolik, že jsem nelenil a shlédl i film, který podle téhle povídky natočili.
No a k Dýchací metodě nemám slov. Radši. Jak se asi musel onen taxikář cítit a nač myslel?

Přibližně stejně kvalitní jako Říkali mu Terazky, akorát po tomhle díle už nemám chuť se v Baronech jakkoliv angažovat. Sice je mi jasný, že autor mohl vymyslet (a vymyslel) dalších X-set setkání Kefalína s kýmkoliv z útvaru, ale v nejlepším se má přestat. No ne?

2 20.09.2020

Výzva 2020.
Jak jsem byl příjemně překvapen z první jednohubky (sice příběhově blbost, která sice potěší, ale stejně si člověk říká, že by to takhle jednoduše nikomu určitě nevyšlo), tak mě překvapila jednohubka druhá, kterou jsem tam fakt nečekal. Jasně, člověk rychle odhalují jak se věci mají, ale coby čtení na odpoledne je to fajn.
Navíc: malé a pikantní jsou prostě malé a pikantní!

2 13.05.2020

Čtenářská výzva 2020... Nebýt toho, že jsem týden před touhle knihou dočetl Deset malých černoušků, klidně bych uronil ještě jednu hvězdu. Tahle knížka není vůbec špatná, jen v porovnání s první jmenovanou si člověk uvědomí, že je slabá asi jako kafe z třikrát přelitýho lógru...

2 07.02.2020

Ach jo, nebýt banketu na Thanedu, bylo by to tutově za plný počet. Ale když já ty pikle, kejkle, kecy o politické situaci a rejdění špionů (pardon, tady spíš čarodějů) xmrti nesnáším, nudí mě a nikdy si nedovedu představit, co se pod tím vším ve skutečnosti skrývá.

2 14.11.2019

Patálie bandy s trpaslíky v utečeneckém táboře mi zůstanou v paměti asi do smrti!

2 14.11.2019

Na doporučení kamaráda - a musím říct, že ač se mi do čtení moc nechtělo, byl jsem velmi příjemně (a danými fakty také trochu nepříjemně) překvapen. Prostě mě to donutilo se zamyslet nad tím, jak vlastně dnes žijeme, jsme-li šťastnější než středověký sedlák a jak asi může vypadat budoucnost rodu Sapiens.

2 18.09.2019

Čtenářská výzva 2019:
Ač mám Philipa K. Dicka nesmírně rád a z jeho pera mnoho načteno, mám z jeho knih patřičné obavy - rozhodně se nejedná o jednoduché čtení a vyjma jeho povídek se v ději často ztrácím a těžko nacházím přetrženou nit.
O to víc mě překvapila jeho vize o světě, kde dva bojují proti třetímu, přičemž spojenec je nepřátelštější a horší, než nepřítel. Kterýžto by chtěl sám být spojencem. A nezapomínejme na drogu, díky níž může člověk nějakým způsobem cestovat buď v čase dopředu, zpět, nebo do paralelních vesmírů. No a teď se v tom vyznejte. A mě se to povedlo aniž bych se po každé přečtené stránce modlil, aby to už konečně skončilo!
Krásné, úžasné, temné, osudové - zkrátka Dickovské!

2 03.09.2019

Ale jo, docela slušnej rozjezd - vlastně hned od prvního odstavce. Ale kdybych nedostal typ na tuhle knížku (resp. sérii), tak se toho tutově nedotknu ani klackem. Člověk holt musí být fakt fanda do všeho střelného a palného, aby se dostal do extáze. Mě ty popisy spíš připadaly naprosto zbytečné a iritující.

2 27.07.2019

Netradiční pohled na koncentrační (či vyhlazovací?) tábory očima devítiletého kluka. Kniha, ze které mě ještě dlouho bude mrazit - když se dovedou kamarádit dva naprosto odlišní kluci, proč to společně nedokážou dospělí?
"Mně ještě nikdo žádnou pásku nedal," postěžoval si Bruno.
"Ale já jsem nikdy žádnou nechtěl," opáčil Šmuel.
Smutné, hluboké, dojemné a dlouho to ve vás zůstane.
Jediné, co mi fakt nejde dohromady s realitou je, že si nějak nedovedu představit, že by spolu ti dva mluvili často a dlouze (dle knihy přes rok) a ani jednou (!) je tam nevyhmátl jediný hlídač? A plot volný dost na to, aby se dovnitř dostal kluk a přesto nikoho nenapadlo tudy pláchnout? Místo u plotu, o které jako zázrakem žádný hlídač okem ani nezavadil a směrem, jakým ani jednou nikdo nepohlédl? Ale jděte!

2 15.06.2019

V rámci čtenářské výzvy 2019.
No - nebýt výzvy, nevím, jestli bych se do podobného tématu někdy pustil. Naštěstí jsem zjistil, že ač je kniha psaná coby manuál pro boj a válku s nepřítelem, dá se snadno použít jakožto manuál pro život a každodenní situace.
Manažeři ve všech pozicích by měli mít knihu povinně přečtenou a velmi často si v ní listovat. A pokud bude čtenář brát knihu jako návod pro život, bude vhodná úplně pro každého - i když jsem v ní teda nenašel nic, co by rozumě uvažující člověk dávno nevěděl.
Poznej nepřítele, jeho přednosti a slabosti a vše využij proti němu ve svůj prospěch.

2 13.06.2019

Čtenářská výzva 2019.
Pratchettova schopnost přesně pojmenovat jádro věci, či použít správné přirovnání přesně v ten pravý moment je naprosto obdivuhodná, ale jako u spousty jiných jeho titulů jsem se zkrátka ztrácel v ději. Je to snad tím, že knihy nejsou uspořádány do kapitol, ale děj skáče jako zajíc mezi broky?

2 11.06.2019