Cacolinka komentáře u knih
Nejvíc se mi líbily části, kde se Malý Velký Muž setkával s indiány. S bělochy se setkávám dost často, tak vím jak to s nimi chodí...:-/ (Nebojují protože je to baví, ale protože chtějí vyhrát. A je jim úplně jedno po čím boku vyhrají...trochu smutné.)
Chápu, že se někomu nemusí líbit styl, jakým je kniha napsána. Mě se nicméně hodně líbila...i když jsem v podstatě už všechno věděla. Teda o Karlovi. Nejvíc oceňuji, že jeho dětství a mládí (spolu s životy ostatních členů rodiny) jsou prezentovány v kontextu dějin Podkrkonoší a zbytku země. Hodně věcí se mi tím ujasnilo....
Pořád je ještě co číst a co objevovat o Karlu Čapkovi...i když někdy mám dojem, že už jsem četla opravdu vše..:) Možná už začnu svými znalostmi ohrožovat i pana Ivana Klímu (neberte to příliš vážně pane Klímo, je to jen moje mladická nerozvážnost. Vím, že to na Vás nedotáhnu...)
Chápu tu paní, co tu do komentářů psala, že jsou ti lidé asi šílení a jediné příčetné jsou ty dvě paní. Jenže: nejsme všichni tak trochu šílení....z pohledu ostatních lidí určitě ano :).
Nebylo to špatné, ale titul sliboval asi víc než nakonec dodržel....takové oddychové čtení na nedělní odpoledne, kdy není co by člověk jiného dělal.
Teď když o tom tak přemýšlím, si ani nevzpomínám, o čem knížka byla...ale líbil se mi konec "Stránky ze spisovatelova deníku". Jóó už vím! Kniha o dlouhém porodu...kterého by se nikdo nechtěl účasnit.
Na prvotinu to opravdu nebylo špatné počtení. Zajímavá zápletka, která bohužel obsahovala i pár předvídatelných klišé. Plusové body určitě získá od čtenářů, bydlících Rychlebských horách.
Pokud autor vydá další dílko, ráda si jej opět přečtu. :)
Druhé vydání jsem dostala k narozeninám od svého milého...a přečetla jsem ho během jednoho nedělního odpoledne. Všimla jsem si, že je tu vytýkáno, že se v knížce nenachází bajky zmiňované přímo v Harrym a nachází některé, o kterých v něm není ani zmínka. Po pravdě řečeno mě to nijak nedráždí ani nevadí. Beru to tak, že se Hermioně prostě nepodařilo najít všechny původní texty bajek, a proto tam všechny nejsou...chtěla prostě jen na 100% bajky od Beedleho. The End.
Pěkný díl...od předchozích se liší v tom, že se nejedná o roadtrip (nebo jak bych to nazvala)...odehrává se v podstatě v jedné oblasti, proto se možná zdá děj někdy zdlouhavý.
Po dlouhé době jsem se zase vrátila ke Geraltovi a musím říct, že se mi povídky moc líbily. Už se nemůžu dočkat Vánoc až si budu moct přečíst druhý díl. :)
Tak tady musím dát pět hvězdiček, i kdyby se mi to nelíbilo. Je tam příběh mého dědy, bratra mého druhého dědy, sestry manželky druhého dědy, otec snachy bratra druhého dědy, babička a děda kamarádky a v neposlední řadě kamarád od prvního dědy. No je toho hodně....:)
Z většiny životních příběhů, co jsou v knize zapsány, tak nějak vyzerá, že co nezkazil pro naše pohraničí odsud, to zkazil komunismus....a to v celém zbytku republiky.
Jedna ze slabších Zeměploch....ale pořád ještě Zeměplocha, což zaručuje kvalitku.
Přátelé, abych této knize mohla dát pět hvězdiček, to bych toho musela zatraceně víc vědět o Koránu a islámu vůbec. Kdybych dala pět hvězdiček, to bych si moc blahopřála k vlastní inteligenci.
Jinak to, že Džibríl se choval spíš jako Šajtán....a naopak, toho jsem si všimla. Proto čtyři hvězdičky.
Pan Poe mě vcelku překvapil, musím říct. A to dosti příjemně...možná jsem už ze Zániku domu Usherů nebo Jámy a kyvadla měla předpovídat, že není tak úplně obyčejný autor. (Jediné, co se mi na sbírce nelíbilo byly povídky, bohužel jsem zapomněla, jak se jmenovali, které popisovali příchod krajinou k domu na "dokonalém místě" a potom popis samotného domu. Kdo četl, tak ví co myslím. Já prostě takové dlouhé popisování krajin a jinak statických vjemů moc nemusím. Pro mě bylo už náročné číst od Tolkiena popis Beleriandu v Silmarilionu.)
A jéjej zase taková dobře načasovaný knížka....znáte to, zrovna se tam odehrává to, co se Vám děje ve Vašem životě (stejně jako 1984 svého času...no jo to bylo asi před měsícem). Oh damn it...damn, damn and triple-damn.
"Strach vyměnit vše, čeho jsme dosáhli, za pouhý sen, je docela přirozený."
Klasický Fulghum....všímá si běžných věcí, které si člověk mnohdy ani neuvědomí. Chtěla jsem ještě napsat, jaká povídka se mi líbila nejvíc, ale nějak si nemůžu vybrat. Kdybych měla jen takové problémy....to by byl život. :D
První díl Oprásků se mi líbil o trochu víc...tam jsem se smála na každé stránce. Tu to bylo trochu chudší....stejně pořád ale nejlepší knížka o historji češkéhco nárkoda.
Poprvé jsem o Jeremy Paxmanovi slyšela při sledování Top Gearu. Což je možná pro lidi, co Top Gear nikdy celý neviděli, překvapení. Kdyby ale člověk od této show odečetl auta, hosty a Stiga, tak se vlastně jedná o pořad podporující Brity v jejich národní hrdosti (která, jak se zdá, v posledních letech upadá). U Top Gearu se toho ale ujal jiný Jeremy.
Knížku jsem četla už dvakrát a pokaždé mě překvapilo, že mám dost povahových rysů britských (kromě smutnění po dávno ztraceném impériu). Člověk si také uvědomí, že Anglie už není taková, jaká bývala za "Downton Abbey" nebo ať je už vaše oblíbené period drama jakékoli. Vystřízliví i z idealistického pohledu, který na Anglii má. Ta ale zůstává, spolu s celou Británií, v mém top 5 oblíbených států, na které nedám dopustit.
Doporučuju přečíst všem Čapkofilům. Pěkně vysvětluje souvislosti mezi jednotlivými díly Karla Čapka, i souvislosti mezi jeho dílem a životem. (I to že Olga Scheinpflugová nebyla taková světice, za jakou by ji mohl čtenář, Čapkových dopisů a jejích knih o něm, považovat. A to že si chtěla vzít Jana Masaryka? WTH? No nic opadla ze mě iluze...)