Cagbel komentáře u knih
Smutný ale čtivý příběh. Jsem ráda, že jsem si knihu (jak jsem pochopila, tak asi prvotinu paní Stýblové) přečetla. Myslím si, že je to i v dnešní době zajímavá studie o lidské psychice, motivaci, tápání při hledání toho, co je či není morální, resp. správné. A to často vůbec není jednoduché, jak je znát i z tohoto příběhu. Je tolik svůdných cest a tolik svůdců, kteří nás jsou schopni celkem nenápadně a nenásilně navést na scestí.....
Byl to můj první Hemingway, kterého jsem četla. Děj byl místy celkem zajímavý i napínavý, ač jsem mu občas nerozuměla. K této knize se už vracet ale určitě nebudu. Myslím, že Hemingway není šálek mé kávy....
Dělalo mi problém se do knihy začíst. Dokonce jsem si myslela, že ji ani nedočtu a odložím. Nakonec jsem se zapřela a dočetla ji. Přemýšlím o tom, proč kniha vůbec vznikla a co chce čtenáři vlastně sdělit? Nic mě nenapadá. Snad jen, že jsem se dozvěděla o existenci knihy Lamentace, kterou si možná někdy přečtu. Pro mě Krájení snů nebylo zajímavé čtení, a proto se ke knize určitě už nikdy nevrátím.
Příběh se sice četl celkem dobře, ale spíše mě zklamal. Také se domnívám, že překlad byl na některých místech špatný a čtenář si tak jen musel sám domyslet správný smysl textu, jako např. na str. 258: ..... potom začal rozhánět dým před sebou. "Nevadilo by vám, chlapci, kdyby se tu kouřilo?" Harry rychle uhasil cigaretu: "Samozřejmě, že ne....." a podobných nesmyslů lze v knize najít víc. K příběhu se už určitě nevrátím, stačilo si ho přečíst jen jednou. Možná ale ze zvědavosti sáhnu po jiné knize Elmora Leonarda.
Četla jsem tu knihu snad rok, možná déle. Nebavila mě, ztrácela jsem se v čínských jménech, příběh byl nudný, nezáživně napsaný. Připadá mi skoro jako zázrak, že z ní byl někdo schopen udělat film, který dostal tolik Oscarů....
Kniha mě nenadchla, ani neurazila. Některým článkům jsem nerozuměla, resp. unikala mi jejich podstata/pointa či jsem nechápala, co je na nich vtipného - možná to je jen špatným překladem z angličtiny?... Nicméně, protože se k této knize již určitě nevrátím, vypustila jsem ji zdarma do světa.
Naivně úsměvný příběh, který mi velmi připomněl naše české romantické filmy a komedie z 30. let minulého století, které mám tak moc ráda! Kniha měla velká písmena a velmi dobře a rychle se četla. Občas mě jen zarazil nějaký nezvyklý gramatický jev - např. jinak používaná "s" a "z" oproti současnému stavu (resp. nyní by to byly hrubé chyby), infinitiv sloves je psán s "-ti" na konci (dělati, viděti, povídati apod.) a co mě nejvíc praštilo do očí, bylo slovo "příliž"... :-) Ale protože nevím, jaká byla česká gramatika ve 30. letech, při hodnocení knihy jsem k tomu nepřihlížela a dala jí plný počet hvězd, také kvůli tomu, že se jedná o poučný příběh pro tehdejší mladá děvčata poblázněná představou státi se filmovou hvězdou.
Kniha mě nezaujala. Ani jsem ji nedočetla - brala jsem to jako ztrátu času....
Kniha mě moc nezaujala. Ze začátku jsem dokonce váhala, zda ji mám dočíst, anebo úplně odložit. Až tak poslední třetina začala být čtivější, a tak jsem ji nakonec dočetla. Vracet se k ní ale určitě nebudu.
Celkem dobře se čtoucí náhled do života kartářky a do životů jejích klientů. Ale stačilo přečíst si jen jednou. Ke knize se nebudu vracet a ani mě neláká přečíst si ostatní knihy od paní Kludské.
Příběh i styl jeho vyprávění byl pro mě dost nezvyklý, ale zaujal a překvapil. Vlastně to byla teprve 2. kniha, kterou jsem od autora knihy Robinson Crusoe vůbec kdy četla. Knihu si nechávám ve své knihovně, časem se k ní možná vrátím.
Byl to můj úplně první Zola, kterého jsem četla. Nudily mě předloooooouhé a alespoň pro mě zcela zbytečné pasáže různých popisů (především pohledů na Paříž). Ke knize se už sice nebudu vracet a pošlu ji do světa, ale svým způsobem jsem ráda, že jsem si ji přečetla.....
Vlastně mě kniha začala bavit až tak ve své 2. půlce. Ale stačilo mi přečíst si ji jen jednou, vracet se k ní nebudu.
Horníčka-herce a Horníčka-vypravěče či moderátora mám ráda. Ale Horníček-spisovatel mě (až na pár zajímavých úvah či postřehů) moc neoslovil. Toto byla jeho 3. kniha, kterou jsem přečetla, a ani jedna mě nezaujala - všechny je posílám do světa a už se k nim nebudu vracet.
Můj názor je ten, že pokud by tato kniha nevznikla, vůbec nic by se nestalo. Dala jsem knize ale aspoň jednu * cca za pětinu jejího obsahu, který se dal číst (Goethe a Ulrika, Gončarov, Chopin apod.). Zbytek byly bláboly o něčem i o ničem. Ale jinak jsem měla Horníčka celkem ráda - např. v seriálu Byli jednou dva písaři si vedle pana Sováka nedokážu představit nikoho jiného.
Kniha mě nezaujala. Vlastně jsem ji asi dočetla jen kvůli tomu, že jsem stále čekala, že dojde k nějaké zajímavé detektivní zápletce…. Bohužel nic.
Pokud bych si bývala byla dopředu přečetla nějakou anotaci a zjistila tak, že se jedná jen o nějaké vyprávění o vykopávkách v Sýrii, knihu bych nejspíš ani číst nezačala. Ale vlastně mi asi i přesto něco dala – dokážu si po jejím přečtení lépe představit mentalitu většiny lidí, kteří nyní ze Sýrie a jejího okolí do Evropy migrují. A na klidu mi to tedy vůbec nepřidává….