callahanh komentáře u knih

Sice čtivá, ale opravdu trochu povrchní kniha, která přeskakuje mezi časovými rovinami a tím pádem dost značně zamlžuje motivaci hlavní hrdinky. Její život byl určitě zajímavý a velice smutný a některé pasáže by vydaly na samostatný román, Zgustová toho ale nedokáže úplně využít. O lásce k židovskému lékaři se zmiňuje jen letmo, takže na čtenáře úplně nezapůsobí to, co pak Stalin udělal. Ke každému období se zmiňuje opravdu jen dost povrchně, což je znát hlavně u toho, kdy se Světlana zaplete se sektou (jak se k ní vůbec dostala? proč ji kontakovala?) a chybí tu širší kontext. Samotná Světlana pak nepůsobí jako silná hrdinka, ale spíš jako naivní a nevyzrálá dívka, s níž se snadno manipuluje a vlastně nedokáže sama rozhodovat - kdyby to, proč tomu tak je, autorka více rozvedla, bylo by to asi lepší a pochopitelnější. Abych ale jen nekritizoval - kniha přináší náhled do světa uvnitř SSSR, kde by opravdu chtěl žít jen málokdo a poukazuje na obrovské rozdíly mezi lidmi z komunistického bloku a těmi ostatními. Někdy mi bylo Světlany až líto (bezmoc nad osudem syna), proto je škoda, že není vykreslena trochu lépe a jakožto silnější osobnost. Určitě je zajímavé si knihu přečíst, ale potenciál, který mohla splnit, určitě nenaplnila. 60%

3 01.07.2016

Je škoda, že díky slavnému filmu znají pointu příběhu i ti, kteří ho vlastně nikdy neviděli ani nečetli knihu. Většina čtenářů je tak ochuzena o závěrečné překvapení, to ale tolik nevadí. Bloch se nijak nezabývá sáhodlouhými popisy nebo přehnanou psychologií a jde rovnou na věc. V útlé knížce opravdu "pouze" vypráví jeden dnes už ne tak děsivý příběh o zvláštním muži (je pravda, že podoba Anthonyho Perkinse mi k němu sedí víc než zde popsaný obtloustlý starší muž), který má dost vnitřních problémů. Nechybí tu napětí, zajímavé líčení vražd a stručné a úderné dialogy. Vůbec nevadí, že příběh není nijak složitý, protože Bloch umí zaujmout i tak prostinkým námětem, jakým je vražda v osamělém motelu. Bates je natolik silná postava, že celé dílo utáhne sám a odhalovat jeho osud je svým způsobem zábavné i děsivé zároveň. K opakovanému čtení to moc není, ale jakožto klasický thriller pro nenáročného čtenáře funguje novela výborně. 80%

3 26.05.2016

Těžko říct, jestli to bylo překladem, ale přiznám se, že Rudý kapitán mě až tak neoslovil. Dánovi nelze upřít, že píše čtivě a svižně a děj vlastně ubíhá směle dál. Zároveň se mu povedlo příběh umístit do atraktivní doby těsně před rozpadem Československa, čímž má zvláštní atmosféru a troufnu si říct, že docela věrně zachycuje období, kdy se mohlo prakticky vše a staré struktury musely převléknout kabáty. Postava policisty Krauze je poměrně sympatická, jenže jeho kolegové nejsou tak výrazní a jsou to spíše figurky, takže jsem měl trošku problém je rozlišit. Moc mi nevyhovovalo ani střídání několika rovin, kterých se mi zdálo být až příliš. Dialogy mi někdy přišly hrozně toporné a nepřirozené, stejně tak určité popisy a akce, která byla asi zbytečně filmová. Zakomponování Svobodných zednářů nebyl špatný nápad, ale zdál se mi trochu nevyužit, některé věci se dle mého tak úplně nevyjasnily. Ve výsledku tak Rudého kapitána považuji za lehce nadprůměrnou knihu, která splní účel oddechovky, ale o moc víc nenabízí. 60%

3 26.05.2016

Buzz je takřka na stejné úrovni jako díl první, možná je o trošičku slabší, protože originalita zmizela a je to vlastně jen další variace téhož. De la Motte ale pořád píše dost svižně a čtivě na to, aby se člověk nestačil nudit, což je to nejdůležitější. Jen je škoda, že tu úplně chybí jakékoli napětí, když už je známo, že jde o trilogii, je to celé dost předvídatelné a ani hlavní hrdina není úplně sympatický a občas se bohužel chová jako postava z hollywoodských thrillerů, kterým je celá kniha dost podobná. Nejvíc mě osobně ale mrzí to, že vzhledem k jazyku, jakým je kniha psána (hodně anglických slovíček, pouze anglické názvy kapitol), se uzavírá před širokou skupinou čtenářů a je tak vlastně určena jen jedné generaci a není tedy moc univerzální, což je možná škoda. Nejpřínosnější mi tak mimo svižného tempa a čtivého stylu přijde myšlenka existence společnosti, která záměrně "trolluje" internetové diskuze a odvádí tím pozornost od daleko důležitějších témat, což si myslím, že nemusí být daleko od skutečnosti. Buzz je tak ve své podstatě nenáročná a příjemná jednohubka, která je možná trochu vykalkulovanější než předchůdce a na některé jím nastolené otázky záměrně neodpovídá, aby byl čtenář nucen hned sáhnout po finále, ale jinak je to poměrně dobrá zábava. 70%

3 19.11.2015

První setkání s Kurtem Wallanderem dopadlo poměrně slušně, i když mě úplně nepřesvědčilo. Mankell píše hodně stroze a stručně, což je někdy účinné, někdy by to naopak potřebovalo trošku rozvést, nicméně je kniha psána svěže a čtivě, takže je přečtena velmi rychle. Má hodně zajímavou a typicky severskou atmosféru, z níž na člověka dýchne trocha té zimy a samotný Wallander je zajímavou a charismatickou postavou, která je oproti současným severským detektivům tak trochu jiná, což je dost příjemné. Oceňuji, že Mankell se zaměřil spíše na realističnost a rutinní součást policejní práce, takže mnoho času tráví tím, že vlastně jen popisuje marné pátrání po "vyschlých" stopách a nutnost všechno zdokumentovat a zapsat. Kde ovšem dle mého selhává, je to, že z atraktivní zápletky nevytěžil úplné maximum a vrhl se trošku na tenký a kontroverzní led, když knihu zakončí ne úplně uspokojivě a SPOILER samotní pachatelé se objeví až někdy dvacet stran před koncem, což mi přijde malinko nepochopitelné KONEC SPOILERU. Taktéž mi některé věci přišly až moc na náhodu a s přílišným štěstím, což se k takto realisticky psané knize moc nehodí. Oceňuji také, že tu není příliš akce, protože Mankell ji popisuje zmatečně a moc ji nezvládá. Přes veškerou kritiku ale na tuto sérii nezanevřu a zkusím další díly, které jsou dle všeho lepší. 60%

3 07.08.2015

Čtivá kniha o nejlepším fotbalistovi světa, která ale není úplně biografií, protože o jeho dětství se tu zas tolik nepíše. Autor se zabývá spíš jeho vrcholným obdobím a snaží se mu trošku nahlédnout i "do hlavy", což se mu ne úplně daří, protože Messi je tvrdý oříšek a nerad se s čímkoli svěřuje.Na druhou stranu z toho vznikají vtipné okmažiky, kdy Messi kontroluje rozhovor na druhé straně zeměkoule pomocí mobilního telefonu a vstupuje do něj. Největší přínos knihy spočívá v poodhalení toho, proč Barcelona patří k nejlepším klubům na světě, jak pracuje s mládeží a že má určitá pravidla, která se musí dodržet, aby za ni vůbec hráč mohl hrát. Je škoda, že autor nenahlíží víc do hráčova soukromí (což se ale dá pochopit vzhledem k jeho introvertní povaze) a nevěnuje se kontroverznějším momentům a ve své podstatě neodhaluje jeho špatné stránky a také si mohl odpustit některé dle mého ukvapené soudy (autor je Argentinec, takže některé fotbalisty, kteří získali Zlatý míč, považuje za krátkodobé zjevení). Jde zkrátka o takovou jednohubku, která jen potvrdí, že fotbalové ikony žijí v úplně jiném světě, leccos se jim promíjí a v tomto případě i to, že Jihoameričané mají úplně jinou mentalitu a fotbal pro ně znamená téměř vše. 70%

3 21.06.2015

Velice zvláštní a silně nevyrovnaná kniha, která vyžaduje velkou dávku čtenářské tolerance. Povídky, které jsou spojeny s Králem ve žlutém, jsou jasně lepší, protože mají zvláštní atmosféru, tajemno a určité napětí, které vychází z možného šílenství a strachu z neznámého. Ty ostatní už jsou většinou temně romantické a už postrádají onen náboj jako ty předchozí. Všem ale nechybí humor a zajímavé téma, které je ale někdy nevyužito, nebo jen málo rozvedeno. Román jako takový je čtivý, má poměrně spád, nicméně některé povídky jsou vlastně nezajímavé a nějak se míjely s mým vkusem. Přiznám se, že ty čistě hororové jsem úplně nenašel, vždy se tam přidávaly jiné prvky, což někdy fungovalo, jindy ne. The King in Yellow určitě není špatná kniha, ale Poea, kterého prý dost ovlivnil, si přečtu mnohem raději. 60%
PS: Je škoda, že se nikde nevysvětlí, co to vlastně ten Král ve žlutém je.

3 19.06.2015

Je každopádně fascinující, jak Zola pojímá naturalismus v celé jeho šíři a v každé knize se věnuje jinému tématu, čímž zabraňuje tomu, že by se opakoval. Germinal tedy nepatří (alespoň dle mého názoru) k jeho nejlepším dílům, protože je přece jen moc dlouhý a trpí zbytečně rozsáhlými popisy a možná velkým množstvím postav, nicméně jde pořád o velmi dobré dílo. Zaujme opravdu detailní líčení nuzného a ubohého života horníků, kteří se bojí o každodenní existenci, z čehož pak logicky rezultuje touha po revoluci a nastolení spravedlivějších podmínek. Ačkoli by někdo mohl v díle vidět obhajobu a myšlenku komunismu, Zola něco podobného postupem času popírá, když brilantně ukáže na to, že revolucionáři jsou prostě lidé, kteří si některé myšlenky buď špatně vykládají a mylně interpretují, čímž pak vzniká to, že logicky nemohou v praxi fungovat, nebo některé věci záměrně zatajují a zestručňují, což má úplně stejný dopad. Nadčasovost Germinalu vidím především v tom, že je tu skvěle popsáno, jak se odboráři stávají politiky, podléhají opojnému pocitu moci a také to, že přízeň lidí je nestálá a záleží opravdu na maličkostech a banalitách. Za nejsilnější pasáže považuji momenty, kdy se sesune důl a zůstávají pod ním těla a pak také výjev, kdy naštvaní horníci a jejich rodiny zneuctí mrtvé tělo obchodníka a vezmou si zvláštní suvenýr (což je mimochodem také jeden z mála humorných momentů knihy). Škoda, že to Zola malinko neprokrátil a nedodal tomu větší spád. Germinal je nicméně další důkaz jeho velikosti a významu pro světovou literaturu. 70%

3 22.05.2015

Sama o sobě zajímavá a čtivá kniha, u které je důležité vědět, že autor Nixona opravdu nemá rád a dost ho tu démonizuje. Nicméně na jeho teoriích asi dost pravdy bude, neboť se ohání poměrně důvěryhodnými zdroji a hodně umně tu buduje síť konspirací, spiknutí a různých mafiánských praktik, díky nimž se Nixon dostal a posléze udržoval u moci. Je tu opravdu líčen dost démonicky a nepochybuji o tom, že jako osobnost byl hodně zvláštní a zřejmě i mocichtivý, což absolutně neunesl a tato vlastnost ho stála jak úřad, tak zejména čest a pověst. Škoda jen, že se některé informace často opakují a celá kniha pak působí jen jako kompilát různých úvah a článků, který bohužel nedrží u sebe a nemá větší návaznost. Neameričan by ovšem zoufale potřeboval nějakou kapitolu, která by mu ve stručnosti objasnila aféru Watergate a především shrnula Nixonovo prezidentské období (úspěchy a neúspěchy) a také odhalila volební výsledky a protikandidáty, protože bez těchto znalostí vyvstane na mysli otázka, jak se vůbec takový člověk mohl dostat do tak důležitého úřadu, který podle téhle knihy řídil stejně jako mafii. Takhle je nutné si tyto informace před četbou zjistit, což není úplně čtenářsky komfortní. Knihu tak doporučuji především velkým zájemcům o moderní historii a milovníkům pikantností z politického zákulisí. 70%
PS: Trpíte-li paranoiou z dění ve veřejném světě a politice, po přečtení bude několikanásobně větší.

3 16.04.2015

Tek. Nevím, jak to má King s vírou, každopádně z celé knihy jsem získal dojem, že procházel obdobím jakési krize osobnosti a možná i víry, proto měl potřebu napsat něco podobného. Desperation je výborná kniha plná silných momentů a rozhodně není jen o víře, nicméně chápu ty, kteří ji odsoudí kvůli nadměrným dialogům o Bohu a o tom, jaký je. Je pravda, že jich je tu zbytečně moc a některé proměny postav jsou laciné, King chtěl ale zřejmě ukázat, že ať věříme, nebo ne, vždy si musíme vlastně pomoci sami, i když třeba cítíme, že je to Boží vůle. První polovina je mnohem vydařenější než ta druhá, protože scény, kdy policista chytá nic netušící cestující, jsou fantastické a napínavé. Celé to má navíc skvělou atmosféru odlehlé pouště a osamělost hlavních hrdinů je znát z každé stránky. Duchařský motiv ke Kingovi tak nějak patří, tady je navíc dobře vysvětlen, takže není nač si stěžovat. S blížícím se koncem tempo malinko upadá a závěr nemá asi takovou sílu, jakou by měl mít a úplně tu chybí chvíle, kdy by lezl mráz po zádech a měli bychom větší strach o postavy. Jako celek je ale Desperation velmi dobré čtení a řekl bych, že je o úroveň výš než rozpačití Strážci zákona. Tek en leh. 80%

3 16.01.2015

Ačkoli na fotce na zadní stránce knihy vypadá Gillian Flynn křehce, dokáže napsat hodně zvrácený a strhující příběh, o němž se dá delší dobu přemýšlet (poslední minikapitolka je IMHO parádní). Na knize se mi nejvíce líbí to, že tu je minimum vaty a celá je vlastně o rozvíjení hodně zajímavého incidentu a hlavně o nestandardních vztazích v jedné dost zvláštní rodině. Flynn má dar, že dokáže všechno vtipně glosovat, i když hodně drsnými slovy a někdy také černým humorem, tenhle přístup se mi ale líbí, takže s ním problém nemám. Je pravda, že musíme přijmout premisu, že ve Wind Gap neexistuje jediný "normální" občan a všichni jsou tam více, či méně divní a zvrácení a hlavní hrdinka je dost labilní, nicméně je to psáno svižně a hodně čtivě. Ačkoli vrah lze odhalit už v polovině knihy, stejně tu je pořád hodně hutná atmosféra, která ji de facto nedovolí odložit. Je možná škoda, že samotné odhalení není nijak šokující a je lehce uspěchané, to ale na kvalitách ubírá jen málo. Jako debut Sharp Objects bez problémů obstojí, a i když některé popisy jsou trošku toporné, chybí tu moment většího překvapení a některé věci (zejména prakticky neexistující uzávěrka článku, až příliš dobrý vztah šéfredaktora ke své zaměstnankyni) jsou trošku naivní a nereálné, čte se jedním dechem a docela navnadí na další práce na pohled něžné spisovatelky. 80%

3 29.11.2014

Další z vynikajících Kingových děl. Skvělá atmosféra, kterou spisovatel drží i přesto, že v románu v podstatě vystupují pouze dva lidé! Kniha je naprosto realistická a při čtení mě dost mrazilo při představě, že takoví fanoušci na světě opravdu existují. Celou dobu jsem přemýšlel, co bych dělal, kdby se mi přihodilo to co Paulu Sheldonovi, raději snad nepřemýšlet. SPOILER: Když na konci Paul zabil svou trýznitelku a pečovatelku v jednom, strašně se mi ulevilo, byla to hrozná "baba". KONEC SPOILERU! I když se jí musí nechat její vynalézavost, jak zabila policistu, který se přišel podívat, jestli u ní není Paul, to byla opravdu síla. Rozjet ho sekačkou, no kdo z nás by to vymyslel? Mě by to tedy nenapadlo. Knihu tedy opět vřele doporučuji.....prostě King is the king. 100%

3 18.10.2014

Nutno říci, že Pavučina snů nepatří ke Kingovým top knihám. To ale nicméně neznamená, že by byla špatná, naopak od začátku je strhující a čte se sama, geniální myšlenka s "nití" a později s telepatií. Jak je zvykem, postavy jsou propracované, opět je zde hluboká psychologie. Pokud bych měl ovšem najít nějaké chyby, řekl bych, že King asi zahltil knihu možná až příliš postavami a příliš rozsáhlým dějem. Není to na škodu, ale něco tam prostě nesedí, kdyby se držel pouze linie čtyř kamarádů, možná by byla kniha vynikající. Za přečtení ale rozhodně stojí a určitě patří k tomu nejlepšímu, co King v posledních letech napsal a nic na tom nemění ani skutečnost, že tu trošku experimentoval se žánry. Moje hodnocení se pohybuje někde mezi sedmdesáti a osmdesáti procenty, takže volím střední cestu. 75%

3 07.08.2014

Zatím hodnotím jen Dolanův cadillac a musím říci, že King opět nezklamal. Povídky jsou hodně povedené, i když některé šly trošku mimo mě. Nepochopil jsem hlavně Přerůstá vás, to jsem fakt nepobral. Ale jinak Prst, Zuby, Nechte dítek jíti ke mě a Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu, to je SK, jak ho známe, výborná gradace, napětí a poměrně dobrá psychologizace postav na tak malém prostoru. Titulní Dolanův cadillac je dost zvláštní, i když je taky dobrý... takže celkově dávám čtyři hvězdy a rozhodně doporučuju. 70%

3 07.08.2014

Pistolník se musí brát jako prolog k mnohem rozsáhlejší sáze, která se postupem času vyvíjí a nuno říct, že svou funkci plní opravdu výborně. Od prvních stránek na čtenáře dýchne skutečně hutná a zvláštní atmosféra evokující postapokalyptické sci-fi a westerny, která se nadále jen rozvíjí a prakticky nepoleví. Kniha je silnější ve své první polovině, kde Roland prochází městem a hledá Muže v černém. Tam King nechává působit čtenářskou fantazii, v rámci rozsahu skvěle pracuje s ústředním charakterem a hlavně v náznacích skvěle rozehrává další a další zápletky, které snad uzavře v dalších dílech. V momentě, kdy hrdina putuje pustou krajinou a potkává chlapce, se to celé trošku zadrhne, ztrácí to na tempu a King možná trochu zbytečně nasazuje flashbacky, které jsou zpočátku malinko chaotické. Závěrečná konfrontace Rolanda a Muže v černém už je zase stará dobrá působivá "kingovina", která sice nastolí spousty otázek, jenže to je v rámci takhle velké ságy pochopitelné. Jako první díl a nalákání k dalšímu čtení ale Pistolníkovi nejde mnoho vytýkat. Docela se na další díly těším, ale mám trochu strach, aby King nezabředl moc do fantasy, které jako jeden z mála žánrů nemusím. 70%

3 07.08.2014

Další z povedených biografických knih nakladatelství Vyšehrad přináší zajímavý pohled do života jedné z největších hollywoodských hvězd současnosti. Předností Eliotovy knihy je fakt, že je vše podáno jasně, srozumitelně a přehledně, takže i ten, který toho o Douglasovi moc neví, se bude rychle orientovat a do knihy se rychle dostane. Vše je navíc dost čtivé a bez větších zádrhelů, takže je to přečtené poměrně rychle. Je bohužel znát, že autor s Douglasem při psaní nemluvil a "pouze" cituje některé jeho rozhovory, což rozhodně není špatně, jen tam zkrátka chybí nějaká ta porce exkluzivity. Škoda také je, že o některých zásadních filmech Michaelovy kariéry (třeba o Volném pádu) tu padne jen krátká zmínka a nejsou tu trošku rozebrány, ale to je obecný problém podobně obsáhlých biografií. Oceňuji naopak velmi citlivé zakomponování jeho soukromého života, který nebyl jednoduchý a toho, že autor nikdy nesklouzne k ryze bulvárním informacím. Češké vydání knihy sráží některé špatně přeložené názvy filmů (Indiana Jones a poslední Křižák a další), místy toporný překlad a pár chyb ve slovosledu. Ve výsledku ale jde o vydařenou biografii, která filmovým fanouškům prozradí poměrně dost nových věcí z Douglasova života a změní náhled na některé jeho filmy. 70%

3 29.05.2014

Cujo je další skvělý Kingův román, neni tak dobrý jako jeho nejlepší díla, ale rozhodně je strhující. Kingovi se výborně a nenásilně povedlo zastihnout psychiku psa, to jsou nejlepší části knihy. Beznaděj matky se synem v autě je hmatatelná, navíc se mi líbí, jak King román zakončil, být to film, všichni přežijou. Knížka je skutečně zážitek, navíc neni dlouhá, takže je rychle přečtená. Škoda některých chyb, z nichž za největší považuju asi až příliš dějových linií. Všechny byly nesmírně zajímavé, ale mnohdy zdržují. Každopádně to určitě stojí za přečtení, já když to četl ve vlaku a přisedla si paní s Cujem, úplně ve mně hrklo. Hodně dobré. 80%

3 15.05.2014

Ostrov Duma Key rozhodně není špatná kniha, jen jí prostě něco chybí. King opět výborně vykresluje charaktery, tentokrát ale musím vytknout asi až příliš rozvláčný úvod celé knihy. Freemantle je dobrák, nejlepší postavou je ale pravděpodobně Wireman, který má výborné hlášky. S tou duchařinou si myslim, že to King tentokrát trošku přehnal,ve svých dílech je přece jen silnější, když je zlo uvěřitelnější. Při čtení jsem měl pocit, že lehce vykrádá sám sebe - vzpomněl jsem si na Mrtvou zónu (podobný osud hrdinů), na Nezbytné věci a místy i Rose Madder. Neříkám, že je to špatně, jen mi prostě v té knize něco chybělo. Přesto hodnotím velmi vysoko. 75%

3 15.05.2014

Konečně se ke mě dostala tahle "bachmanovka" a musím říct, že je opět stejně čtivá jako všechna mistrova díla. Začátek je sice pomalejší a tak trošku se vleče a trvá, než čtenáře úplně vtáhne. Pak se to ale rozjede a jak postupně Billy hubne, čtenář se ne a ne odtrhnout. Psychologie sice není tak úplně propracovaná jako jindy, to ale u novely až tak nevadí. Nechybí nějaký ten děsivý a ryze kingovský popis fyzické proměny člověka, nějaká ta dobrá hláška a zajímavý nápad. Ani jedna z postav není úplně sympatická, což mi malinko vadilo, na druhou stranu to není nikterak zásadní problém. Ginelliho pomsta byla velmi dobře promyšlená, byla ale trošku nepřehledně popsaná, což se mi u Mistra nestává. Body navíc ale získává úplný závěr, který mě odrovnal a zároveň hodně překvapil a nechal hrdinu poletovat v takové černohumorné smyčce. Za mě opět parádní počteníčko, které sice nepatří k těm kingovkám, k nimž bych se vracel, přečíst ho ale není ztrátou času. O tom svědčí i vysoké hodnocení. 80%

3 15.05.2014

Parádní a nadčasová satira, která jednak výtečně ukazuje moc médií, která mohou ze dne na den udělat z prostého člověka hvězdu a jednak také fungování politiky, která vskutku spočívá jen v pár frázích a floskulích, které neříkají vlastně vůbec nic. Dovedu si představit, že by kniha klidně mohla být delší, na druhou stranu by asi ztratila část svého kouzla. Záhradníkovy příhody jsou vtipné i smutné zároveň, protože si při nich uvědomíme, jak moc je vlastně člověk omezený a vystačí si s určitou slovní zásobou, která se neustále opakuje. Postavy se samozřejmě nemohou moc rozvíjet, ale Příhoda aka Záhrabník je ve své zaostalosti vlastně roztomilý, žena, která mu nadbíhá, spíš k politování. Vynikající novelka, která nezabere moc času, pobaví, ale zároveň donutí k zamyšlení. A tak by to mělo u podobného žánru být. 85%

3 06.05.2014