capricorn__ komentáře u knih

Já si cením toho, že tahle detektivka není tolik o případu, jakožto spíš o psychologii poznamenané rodiny, za to má autor plus. Bylo by fajn, kdyby něco takového stálo v anotaci, ta se samozřejmě pyšní tím, jak je knížka napínavá a jak vám nedá spát a tak podobně (na co jsme už všichni asi zvyklí). Protože tohle není typický thriller, není tolik strašidelný. Smutný a psychologický ano, ale nemůžete "Sestup" dát do té samé kategorie jako třeba "Muži, kteří nenávidí ženy", tohle není ono. Pokud zapomenu, že tahle knížka má být thriller, ale thriller to vlastně není, je i tak velice nudná a táhlá a nezáživná. Ta psychologie postav, která by mohla být zajímavá, je velice... plytká. Postavy jsou jako bez života a povahy, nevěřil jsme jim nic. Autor popisuje až příliš, kdyby knihu o sto stran zkrátil, bylo by to možná o něčem jiném. Knihu jsem četl asi před třemi lety a vůbec si nepamatuju, jak skončila. Byla mi nějak ukradená a byl jsem rád, když jsem ji dočetl.

1 16.02.2021

Jako pardon, ale tohle bylo otřesný. Kdybych knížku nedostal k Vánocům, tak se jí spolehlivě vyhnu, protože nemám rád tyhle přeslazené romány, ale díky "Spřízněné duši" aspoň vím proč. Nápad je vlastně fajn, poštovní schránka mě zaujala. Líbí se mi, že je příběh (značně) inspirován skutečností, hlavní postavy mají zajímavé příběhy, proto mě zajímá, PROČ autor píše tak nudným stylem? Z duše nesnáším, když někdo popisuje děj zpětně takovým stylem, že to vypadá jako návod na uvaření polívky. Retrospektivita podle mě neznamená: popiš děj, jak nejnudněji umíš, a ještě přitom ani jednou nepoužij přímou řeč a nedovol čtenáři, aby se seznámil s prostředím a třeba si SÁM udělal názor na postavy. Čtenáři autor nedal absolutně žádnou příležitost si děj okusit - jen jim ho převykládal, jako to dělají studenti na internetu, když nechtějí číst povinnou četbu. To, čemu naopak věnoval až příliš pozornosti, byly milostné linky a pocity hlavních postav. A jo, jo, jasně, o tom jsou tyhle romantické knížky, jenže jak může být důležitější popis toho, že pár neví, co bez sebe bude dělat, než ukázat, jak to opravdu snáší? True je sakra zajímavá postava, ale proč nás autor NIKDY neprovedl jeho profesí? Proč nám neukázal, jaká jeho práce ve skutečnosti je a co obnáší? Hope má taky zajímavý životní příběh, ale vidíme jen to, jaká je nejistá a ustrašená ze všeho bez toho, abychom přímo viděli, jak problémy řeší. Fajn "Utrpení mladého Werthera" je taky jen o pocitech, a přesto je to báječná knížka. Jenže Goethe vás nechal vymáchat v emocích mladého Werthera díky jazyku a metaforám - Sparks tomuhle nesahá ani po kotníky, protože jeho styl psaní na mě působí, že tu knížku psát nechce, ale potřebuje zaplatit účty. K tomu všemu ještě připočtěte nerealistické situace, ze kterých se mi chtěly protáčet oči. Takhle reálný život nefunguje... Konec byl tak nudný a předvídatelný, že jsem ho jen přelítl očima za dvacet minut, abych mohl číst něco lepšího. Budu rád, když na tuhle mizernou knížku zapomenu. Vůbec se mi nelíbila.

Tuhle knížku jsem sehnal na tržnici ve městě asi za 40 Kč, takže jsem rozhodně nečekal, že se v ní dozvím o Madonně její nejdůvěrnější tajemství a zážitky ze života. K tomu všemu: tuhle knížku napsala její věrná fanynka, to mi přijde fajn. Co mi přijde horší, je už styl psaní. Nyní nehodnotím to, jak je knížka krátká a že mapuje jen začátek Madoniny kariéry. Pro mě je těžké určit, pro koho tahle knížka je: fanoušci knihy ví, jaké má písničky, zajímá je tedy spíš, co k nim vedlo, ale zároveň člověk, který by nebyl jejím fanouškem, by si nepořídil tuhle knížku, ne? Jo... A za to, že autorka řekla, že "The Look of Love" je nudná písnička, stejně víc, než tři hvězdy dát nemůžu.

1 11.01.2021

Já jsem nějak ani nečekal, že mě renasanční dílo bude bavit. Taky jsem po "Božské komedii" nesáhl z pozice někoho, kdo rád čte, ale spíš z pozice někoho, koho zajímá dějepis a prostřednictvím starých knih se snaží dozvědět, jak v té době lidé přemýšleli. Z toho se taky odrazilo i hodnocení - pokud bych měl hodnotit, jak jsem si užil četbu jako čtenář, asi bych dal o hvězdičku méně. "Božská komedie" se nečte úplně snadno, nejhorší pro mě byla asi část s peklem, kdy jsem si myslel, že to vzdám. Očistec byl naopak nejlepší a ráj byl takový lepší průměr. Taky jsem se na konci snažil dočíst doslov, který je (alespoň v mé verzi) podobně dlouhý jako poezie, ale nakonec jsem to taky vzdal, protože jsem se nedozvěděl vlastně nic kvůli přehnaně poetickému jazyku, který se tam nehodil. Takhle to vypadá, že "Božskou komedii" kritizuju, já vím, ale já jsem moc rád, že jsem ji přečetl a určitě ji doporučuju. Jenom... No... Je to renesance, co čekat? Byl jsem moc rád, když jsem se s nějakými myšlenkami ztotožnil a když jsem pochopil autorův záměr a hlavní myšlenku a hlavně, když jsem si udělal lepší obrázek o tehdejší společnosti.

1 10.01.2021

Knížku jsem četl v létě 2017, kdy jsem sotva začal s čtením beletrie. Každá kniha pro mě tedy byla jedinečná a pamatuju si, že všechny romány mě bavily. Jen ne tahle. Ta mě nudila k smrti. Nelíbilo mi, jak se autor pomalu posouvá v ději, hlavní postavy mi taky přišly takové zvláštní. Hvězdičku dávám ale za opravdovost, byť jsem hlavní postavy neměl rád, stejně mi nebyly úplně lhostejné. (Ale třeba si jen matně pamatuju, o čem knížka vlastně je a vůbec nevím, jak skončila, takže...)

1 17.12.2020

Asi se budu opakovat a napíšu sem vesměs podobný komentář jako u "V lese visí anděl": nápad je zajímavý a zaujal mě způsob, jakým je detektivka napsaná, stručné věty mi vyhovují. Za co ale strhávám, je, že formula řešení případu zůstala úplně totožná jako u předchozí knihy, proto pro mě bylo snadné přijít na to, co se bude dít a jak vlastně všechno skončí. Hlavní postavy se taky příliš neproměnily, neříkám, že nutně musí být zásadně lepší či horší, ale aspoň by čtenář měl vidět, že je něco "jinak". A taky: to jsou všichni v téhle knížce úplně nahluchlí?! :DD

1 15.12.2020

Hodně nadčasová knížka - sice je kvůli jazyku docela obtížné ji přelouskat, ale moc se mi líbí přesah do každodenního života. Nakonec i ten použitý jazyk je docela fajn, když si na něj člověk zvykne. Je to jedna z knih, které můžete číst pořád a vždycky v ní najde něco nového.

1 23.11.2020

Štve mě, když napíší na obal srovnání s dvěma knihami, které mají společného s tou, kterou se chystáte číst, možná jen detektivní zápletku a nepříjemnou hlavní hrdinku. Fanoušek Zmizelé nebo Dívky ve vlaku Dokonalého cizince neocení, protože to zkrátka není ono...
Za co dávám to nejnižší hodnocení, které jde, je opravdu nudný styl psaní - kniha je opravdu tenká, ale i tak mi dělalo obrovský problém se jí prokousat, jak moc jsem se nudil a pokoukával po konci. Kniha je napsaná tak, aby seděla do žánru, který se nyní nejlépe prodává a po kterém - jak se zdá - sahají snad úplně všichni autoři, kteří zaplňují první příčky bestsellerů. Není v ní nic extra, nic, co by vás nutilo knihu ještě někdy otevřít.
Hlavní postavy mi možná nebyly tolik nepříjemné, jenže mně byly úplně jedno, a to je druhý extrém, který je možná ještě horší, než kdybych je neměl rád. Je fakt zvláštní, když se hlavní postavě dějí ty nejhorší věci na světě, a vy necítíte vůbec nic.

Čteno cca před rokem - z knihy si nepamatuju absolutně nic, jen to, že mě příšerně nudila a já si říkal, proč někdo autorčin styl psaní přirovnával ke Gillian Flynnové. Jediné, co se mi na knize líbí, je obálka. Jinak nic. Absolutní ztráta času.

Autorka si ukousla příliš velké sousto: rozhodla se spojit dohromady detektivku a jakousi duchovní, spirituální rovinu. (Nebo já nevím, jak to nazvat - posmrtnému životu si říkejte, jak chcete.) A to je strašně dobrý a jedinečný nápad, proto jsem nakonec po knížce sáhl - čekal jsem, že by detektivka mohla být psaná v podobné atmosféře jako filmový snímek Duch z devadesátek. (Nebyla, to vůbec ne...)
Problém byl v tom, že ani jedna z těchto dějových linií mi nepřipadala dotažená do konce a autorka využila svého potenciálu jen asi napůl... Vadila mi taky -du forma a neschopnost hlavní postavy zasahovat do děje, přitom se pořád vztekala a chtěla věci změnit, což se dalo pochopit, ale i tak to nic nemění na čtivosti (to mě docela frustrovalo).
Děj byl dost předvídatelný a dal se dobře odhadnout.
Konec byl... Achjo…

Já moc nemusím knížky od celebrit, protože je jasné, že vydavatelství od nich vezme všechno, protože je jasné, že knížku budou lidé rádi a hodně kupovat, a podle toho taky často vypadá kvalita. P. S. není nutně špatná knížka, docela mě i bavila, je poměrně oddechová a klidná, jenže jsem si nevšiml žádné převratné literární hodnoty. (Magnesia Litera?!) Nějak nechápu, proč se o knize jednu dobu tolik mluvilo. V knize jsem nepřečetl nic, co by mě nutilo přemýšlet... Fejetony mi jen tak projely hlavou a nic víc.

Kdyby P.S. napsal kdokoliv jiný, nakladatelství by se rozhodně texty nezabývala...

PS: Ilustrace jsou moc hezké! Proti nim nic!

1 23.10.2020

(SPOILER) Tohle je ale děsná knížka!
Zajímá mě, kolik toho autor ví o psychologii a jestli vůbec někdy mluvil s někým, kdo pomyslel na sebevraždu nebo se o ni pokusil. Hádám, že jeho úmyslem bylo snížit počet sebevražd mladých, jenže jeho provedení - a možná ještě horší seriál na Netflixu - dělá přesný opak.
Autor dává dívce, která spáchala sebevraždu, příliš velkou moc - je mrtvá, ale i tak zasahuje do životů ostatních svými kazetami, mstí se. (V seriálové verzi se vyskytuje doslova její duch...) K tomu je její osobnost strašně jednoduchá a nemá žádnou hloubku - z toho, co jsem se o ní dočetl, jsem pochopil, že to rozhodně neměla lehké, ale i tak na mě působila, jako kdyby snad čekala, než se nějaký důvod stane, aby ho mohla nahrát a přidat na kazetu. Neviděl jsem u ní jakoukoliv introspekci, otázku: "A co bych mohla změnit? Jak naložím s tím, co se mi stalo? Co budu dělat?" A především: "Chci si nechat pomoct? Dovolím ostatním, aby mi pomohli?" - My jsme ani neměli šanci si přečíst, co se jí honilo hlavou, když k tomu došlo a jestli nepochybovala nebo necítila zkrátka cokoliv, co by ji nutilo odklonit se od záměru se skončit. Nic. Hannah se chtěla zabít, tak to udělala.
Psaní charakteru pubertální osoby, která spáchá sebevraždu, je opravdu těžké a zatím jsem skoro u nikoho neviděl, že by to zvládnul dobře (možná v Norském dřevu...), proto je někdy původní záměr autorů úplně zbytečný a nakonec udělá více škody než užitku.
O této knížce - a seriálu - se vede spousta debat, a co mi vyšlo z všemožných komentářů lidí, kteří se se sebevražednými myšlenkami potýkali, je: mladí, kteří byli v problémech, po přečtení knihy nechtěli vyhledat pomoct, ale místo toho hledali důvody, proč odejít a pomstít se. To rozhodně není dobré, proto knihu nedoporučuju nikomu, kdo si zrovna prochází těžkým obdobím...
A jako třešnička na dortu: tahle knížka ani není napsaná dobře! Autor píše jak nějaká třináctiletá holka z Wattpadu!

Nebudu hodnotit hvězdičkami, jelikož se mi některé texty opravdu zalíbily, ale jiné mě minuly a já si z nich příliš neodnesl. (Takže třeba další čtení můj názor ovlivní.) Karel Čapek byl úžasným spisovatelem, líbí se mi jeho smysl pro humor, použité metafory a nadčasovost.

Mé druhé setkání s beatnickou literaturou (první bylo "Na cestě" od Kerouacka) dopadlo podstatně lépe. Líbí se mi styl psaní Ginsberga, jeho poezie je velmi evokativní, a i když příliš nedokážu pochopit styl život, který vedl (či se ztotožnit s jeho filozofií), stejně ve mně jeho dílo něco vyvolalo a zanechalo. Rád se k této sbírce někdy vrátím. Nejvíce se mi líbila "Samoobsluha v Kalifornii".

13.02.2024

Tato kniha obsahuje vše, co by se mi na knize obvykle líbilo: Originální nápad, experimentální styl vyprávění, zajímavé perspektivy a ještě do toho hluboké filozofické postřehy. Bohužel jsem se ale s knihou nedokázal příliš spřátelit, a to i přesto, kolikrát Calvino dával důraz na čtenáře a jeho čtenářský prožitek. Nejsem velký fanda -du formy, něčím mě ruší, a kromě toho jsem se několikrát ztratil v liniích příběhu a nebyl jsem schopen rozklíčovat, co jimi autor chce říct. Na druhou stranu se mi líbily některé scény či myšlenky. Kniha mě bavila, do čtení jsem se nenutil, ale zároveň jsem si z knihy příliš neodnesl. Takže je to opravdu tak nějak 50 na 50. Třeba jí dám někdy ještě šanci, a pak budu mluvit jinak...

14.01.2024

Od Virginie Woolfové řadím "Roky" k jejím lepším knihám. Pokud by se někdo snažil začít číst Woolfovou, doporučil bych mu právě tuto knihu, protože mi připadá nejpřístupnější - předně ve smyslu čtivosti, v této knize je autorka srozumitelnější a přímější, věty jsou o něco méně hutné a dlouhé než například v případě např. "K majáku". I přesto jde o poměrně těžkou knihu, ve které se vyskytuje velké množství postav a dějových linií, které - jak je v případě této autorky poměrně časté - se nějak výrazně nevymezují od sebe, proto čtenář musí dát pozor, z pohledu jaké osoby se příběh zrovna vypráví. Romány a povídky od Woolfové v sobě skrývají velkou spoustu filozofie a postřehů, proto se ke knize (stejně jako k jejím dalším) vrátím v budoucnu.

06.07.2023

Povídky mě moc nenadchnuly, chyběla mi v nich hloubka, přiblížení postav, styl psaní... Skoro mi připadalo, jako by šlo o autorovy poznámky. Od autora jsem přečetl zatím jen tuto knihu a ještě "Komu zvoní hrana", proto vím, že umí psát lépe.

09.01.2023

Z "Policie" asi nejsem tak odvařený, jako ostatní. Nevím, jestli to je tím, že jsem celou (prozatimní) sérii s Harrym sfoukl za asi půlrok, takže mě docela omrzel, ale já se už od čtení "Sněhuláka" začal trochu nudit. A to především proto, že jsem si zvykl na styl psaní autora a byl jsem schopen odhadnout, jakým způsobem manipuluje s čtenáři a snaží se jim zamotat hlavu. Proto jsem už byl schopen odhadnout, kdo tak-nějak-vrah-bude a kdo tak-nějak-vrah-nebude. A to mě dost odradilo, protože jsem ztratil ten moment překvapení, který je pro detektivky esenciální. Z toho důvodu mám tolik rád prvních pět dílů, kdy jsem ještě autora neprokoukl, a hodně mě i zaujal "Spasitel" a "Přízrak" kvůli tomu, že jsou díla psána jiným stylem. "Policie" je jistě kvalitní dílo - věřím, že kdybych nečetl díly popořadě, bavilo by mě tolik, jako ostatní, ale mě zkrátka už přišlo, že Nesbo začal vařit z vody a plácat zápletky pátou přes devátou.

08.07.2021

Za nápad bych dal Kingovi hvězdiček klidně 150, ale za provedení dávám jen dvě hvězdičky. Moc se mi líbil začátek, do strany 50 jsem si říkal, že to je jedna z nejlepších knížek, kterou jsem od Kinga četl. Pak to ale začalo jít dolů a já se i na takhle krátkém prostoru začal strašně nudit a do čtení jsem se nutil. Stephena Kinga mám rád hlavně proto, že většinou věci nepřekrucuje a nepouští se do příliš náročných situací: začne nějakou dějovou linii, a pak ji bez problémů uzavře. Ale tady? Připadá mi, že měl King strach, že by tak krátká kniha nemusela fungovat, tak potřeboval najít nějakou vatu, kterou by vyplnil stránky. (Nyní mluvím především o té linii s Romy - to se sem opravdu příliš nehodilo a nechápal jsem smysl takových předlouhých popisů.) Od začátku je jasné, jak kniha skončí - s tím ale problém nemám, protože mnohdy kniha není o napětí, ale o prožitku z knihy. Tady to ale nefungovalo. Atmosféra? Mdlá. Napětí? Nijaké. Postavy? Nic moc. Nápad? Geniální.

17.03.2021

Já jsem z jeho série četl první tři díly přesně v době, kdy vyšly. Fajn: první díl si pamatuju zřetelně, druhý částečně, ale tenhle třetí vůbec. Vím, že jsem to četl, ale prostě si na nic nepamatuju a anotace mi příliš k oživení paměti nepomohla. Hádám, že to o kvalitě románu říká asi své...