capricorn__
komentáře u knih

Hodně nadčasová knížka - sice je kvůli jazyku docela obtížné ji přelouskat, ale moc se mi líbí přesah do každodenního života. Nakonec i ten použitý jazyk je docela fajn, když si na něj člověk zvykne. Je to jedna z knih, které můžete číst pořád a vždycky v ní najde něco nového.


Trochu jiný Murakami, než na kterého jsem zvyklý, ale přesto s podobnými znaky a rozebíranými tématy. Moc se mi líbí čtivost, psychologie postav a dialogy, dostat se na konec není žádný problém. Zaujala mě i atmosféra, trochu jsem měl dojem, jako bych "četl Quentina Trantina". :)
Každopádně hvězdu strhávám za závěr, který mi bohužel nezodpověděl všechny otázky, které jsem si během četby kladl (a doslov také příliš nepomohl).


Nebudu hodnotit hvězdičkami, jelikož se mi některé texty opravdu zalíbily, ale jiné mě minuly a já si z nich příliš neodnesl. (Takže třeba další čtení můj názor ovlivní.) Karel Čapek byl úžasným spisovatelem, líbí se mi jeho smysl pro humor, použité metafory a nadčasovost.

Tato kniha obsahuje vše, co by se mi na knize obvykle líbilo: Originální nápad, experimentální styl vyprávění, zajímavé perspektivy a ještě do toho hluboké filozofické postřehy. Bohužel jsem se ale s knihou nedokázal příliš spřátelit, a to i přesto, kolikrát Calvino dával důraz na čtenáře a jeho čtenářský prožitek. Nejsem velký fanda -du formy, něčím mě ruší, a kromě toho jsem se několikrát ztratil v liniích příběhu a nebyl jsem schopen rozklíčovat, co jimi autor chce říct. Na druhou stranu se mi líbily některé scény či myšlenky. Kniha mě bavila, do čtení jsem se nenutil, ale zároveň jsem si z knihy příliš neodnesl. Takže je to opravdu tak nějak 50 na 50. Třeba jí dám někdy ještě šanci, a pak budu mluvit jinak...


Od Virginie Woolfové řadím "Roky" k jejím lepším knihám. Pokud by se někdo snažil začít číst Woolfovou, doporučil bych mu právě tuto knihu, protože mi připadá nejpřístupnější - předně ve smyslu čtivosti, v této knize je autorka srozumitelnější a přímější, věty jsou o něco méně hutné a dlouhé než například v případě např. "K majáku". I přesto jde o poměrně těžkou knihu, ve které se vyskytuje velké množství postav a dějových linií, které - jak je v případě této autorky poměrně časté - se nějak výrazně nevymezují od sebe, proto čtenář musí dát pozor, z pohledu jaké osoby se příběh zrovna vypráví. Romány a povídky od Woolfové v sobě skrývají velkou spoustu filozofie a postřehů, proto se ke knize (stejně jako k jejím dalším) vrátím v budoucnu.


Povídky mě moc nenadchnuly, chyběla mi v nich hloubka, přiblížení postav, styl psaní... Skoro mi připadalo, jako by šlo o autorovy poznámky. Od autora jsem přečetl zatím jen tuto knihu a ještě "Komu zvoní hrana", proto vím, že umí psát lépe.


Nevím, jestli tuto knihu hodnotím jako jednu z nejlepších o reinkarnaci (ať už do minulosti či budoucnosti), ale každopádně mě bavila a já ji přečetl za pár dní. Nevím, jestli to, že se mi nelíbil styl psaní a některé použité obraty, přičíst autorovi samotnému nebo překladateli. Pořád ale nevím, jak se na téma vytváření budoucích životů dívám, názor jsem si bohužel nevytvořil. Minulým životům věřím stoprocentně, ale těm z budoucnosti, které autor uvedl? Nevím, něco mi na tom nesedělo. Každopádně to byla příjemná četba.


Já jsem četl ještě o něco rozšířenější verzi v angličtině, která sahá až někam do roku 2017, ale ta tu (pochopitelně) není... Sám sebe beru za obrovského fanouška Madonny, je jen málo hudebních umělců, kteří by mě fascinovali tolik, jako ona. Myslím si, že hlavní věc, která ji (pro mě) dělá tak zajímavou, je, jak s každým albem přijde s úplně jiným stylem a často dokonce i žánrem, tématikou a do všeho se umí obout tak přesvědčivě. Od večírků a taneční parket, přes lásku a erotiku, po náboženství a politiku. Madonna je jedinečný a velice komplikovaný člověk, o kterém je těžké si vytvořit jednoznačný obrázek. Měl jsem šanci přečíst si o ní ještě další dvě knihy, ale tato je tou nejlepší. Lucy O'Brien totiž nepíše o Madonně jako o bezchybné ikoně, královně popu, ale ukazuje, jaká je ve skutečnosti zač a nebojí se popsat ty stránky života, které (Madonna jakožto člověk, který potřebuje mít kontrolu nad vším) kontrolovat nedokáže a ve kterých bohužel mnohdy i selhává. Podle knížky mi připadá jako velice osamělý člověk, zjevně za to může absence matky. Nejsem takový ten fanoušek, který bere jako modlu všechno, co vypustí z úst, sám dobře vím, že Madonna má svoje chvilky, kdy byla k nevydržení (a i je - viz ten její vzkaz ve vaně na začátku epidemie) a sice autorka psala, že určité její kroky měly člověka probudit, já si o nich myslím své a věřím, že se jen chtěla zviditelnit, protože už nevěděla co. Nejvíce jsem se s ní dokázal ztotožnit v 90. letech, konkrétně album "Ray of Light" řadím k mým nejoblíbenějším ze všech. (Škoda, že Madonně tahle spirituální stránka vydržela jen na chvíli a dvojnásobná škoda, že jsem v té době nebyl ani na světě.) Věřím, že to není naposledy, co jsem tuto knihu otevřel - jak jsem řekl, Madonna mě fascinuje a do jisté míry inspiruje (má takový ten hlas, co vás nutí "jít makat"), stačí si poslechnout její interview, to, jak mluví a vyjadřuje se a člověk zjistí, že to není jen nějaká hloupá popová hvězdička. (Proto mě občas zaráží to, jak se chová.) Líbí se mi, že (na rozdíl třeba od Celien Dion či Cher) napsala a vyprodukovala drtivou většinu svých písní a neměla na všechno lidi - její hudba je autentická a upřímná, to oceňuju asi nejvíc.


Kabala mě zajímá už několik let především kvůli nahlížení na svět, ale až nyní jsem se k ní dostal. Ke knížce jako takové bych řekl, že není úplně vhodná pro někoho, kdo o kabale skoro nic neví - nedoporučoval bych ji někomu, kdo kabalu alespoň trochu nezná. Autor sice všechno popisuje velice jasně a přehledně, ale se spoustou "cizích slov". Já o kabale zjevně nevěděl dostatek, protože jsem občas při čtení tápal a ztrácel se - i tak jsem ale pochopil hlavní myšlenky a myslím, že teď mám o kabale lepší představu. Rozhodně bych si o ní chtěl ještě přečíst něco dalšího.


Mně se kniha moc, opravdu moc líbila - Peter May vytvořil mimořádnou atmosféru. Připadalo mi, že čtu detektivku, která je promíchaná s jakýmsi cestopisem a milostným románem, což mě zaujalo, protože mám rád knihu s několika žánry, ale... Pak někdy ke konci knihy se všechny tyhle tři žánry, které se dokonale hodily do prostředí orientální Číny, úplně vytratily, na scénu přišlo jakési zvláštní sci-fi, které mi celý dojem z knihy zkazilo a do "Pána Ohně" se absolutně nehodilo. A za to bohužel víc než jednu hvězdu dát nemůžu.


Četl jsem knihu "O Duších 1-4", ale ta na Databázi není, takže hodnotím tuto knihu, která byla součástí té větší.
Na knížce se mi nejvíce líbí, že je jedno, jestli vůbec věříte tomu, o čem autor píše, knížka - alespoň u mě, zarytého skeptika - pozměnila pohled na život, filozofii a vnímání našeho smyslu na Zemi. Některé pasáže mi připadaly trochu přetažené za vlasy a fakt mě zajímá, jestli to dotyční ve stavu hypnózy opravdu řekli (ale třeba mám špatnou představivost, nevím), ale kniha mě moc bavila a odnesu si z ní hodně dobrých myšlenek. Jen se na ni dívám spíš jako na filozofickou knihu než duchovní, ale to je asi jedno. :) Účel splnila. :)
