CaptNemo komentáře u knih
Slabší autorovo dílko, kterému by spíše než formát románu slušela povídka. Opakující se situace, pomalejší tempo a únava hlavních postav se během četby přenese na čtenáře. A konec, který King zvolil, mi u příběhu tohoto typu přijde celkem srabárna...
Jedna z nejlepších Kingových knih! Můj top vedle ní tvoří Nezbytné věci, To a Doktor Spánek.
Tuhle knížku jsem četl asi někdy před 15 lety, nějak se kě mně zatoulala. A dodnes, když mám říct nějaké dílo amerických velikánů, napadne mě tenhle malý příběh. Snad nikdy jsem víc nelitoval, že neexistuje pokračování. S těmihle lidmi jsem chtěl jet ještě dál...
Jsem těsně před koncem a přesto píšu hodnocení. Asi proto, že už je jasné, jak kniha dopadne, což samozřejmě nevadí. Spíš jsem čekal, kam mě autorka zavede a jak mě překvapí a zůstalo to celé nějak na půli cesty. Ze stylu psaní přímo čiší, že příběh dvou milujících se mužů psala žena. Příběh velké války je stylově neutrálnější, zato méně zábavný. Možná, kdyby autorka zůstala u vztahové části knihy, ubrala na plachých pohledech a hlubokých vyznáních a dala příběhu obou chlapců větší dramatický oblouk, bavilo by mě to víc. Každopádně originální a četby netřeba litovat.
Jako dítě jsem to úplně nechápal. Pořád je to skvělý Neználek, ale je tam asi trochu moc politiky... Ta obálka v profilu knížky mi moc nesedí. Lepší je ta růžová...
Neználek ve Slunečním městě vede, tohle je pro trochu menší děti, ale pořád úžasné. Zábava, humor, poetika, neopakovatelné kouzlo. A ty kresby... Škoda, že podle nich nevznikl i večerníček - ty loutky mě nebavily.
Zásadní kniha dětství - díky ní mám rád scifi a snažím se dodržovat Špindovu zásadu "nikdy se ničemu nedivit". :-) Jaké bylo moje překvapení, že kongeniální ilustrace nejsou dílem ruským, ale pana Jaromíra Zápala! Jejich detailním studováním jsem strávil stejně času jako samotnou četbou. V Moskvě jsem si našel ruské originály a nesahají českým kresbám ani po paty.
Asi má nejoblíbenější knížka od Sue Townsend. Tak nekorektní a tak vtipné!!! Dotažené do nejmenšího detailu. Na návštěvě Londýna se vždycky dívám, jestli někde ve výprodeji nezbyly papuče s Camillou.
Jiný a naprosto geniální pohled na britskou královskou rodinu. Nevím, jestli se paní Sue s Královnou někdy potkaly osobně, ale spisovatelka by si zasloužila minimálně osobní poděkování. Málokdo udělal Windsorům lepší reklamu. Ukázat je jako obyčejnou rodinu s chybami a problémy nemá chybu! :-)
ABBA a tyčinky Mars ano, červené ponožky ne. Adrian je kámoš z dětství.
Dva za cenu jednoho! Nesmírně poutavá biografie dvou nesmírně zajímavých dam. Každá popisuje jejich životní cestu po svém s citem i humorem a pochopením pro všechny radosti i nástrahy, které život přináší. Po přečtení jsem si na hned koupil vstupenky na jejich koncert v 9. prosince 2014 v Divadle Broadway :-)
Jednoznačně kniha mého dětství. Už nevím, koho napadlo pořídit mi zrovna tenhle příběh k Vánocům, ale byl to dárek lepší než kolo, mangeťák a originální džíny dohromady. Dodnes nechápu, jaktože tu knihu u nás zná tak málo lidí. Dokonce jsem podle návodu sedl a napsal autorovi pár slov, na která - neuvěřitelné - v polovině 80. let tento švédský spisovatel reagoval! Dopis v angličtině bohužel tak dlouho putoval po známých, kteří nabízeli pomoc s překladem, až mi zůstala jen obálka, která je už taky pryč. Humor a obrovská energie však v knížce zůstaly. A mimochodem, ta nadávka byla finsky :-)
Charismatická záležitost mého dětství. Ani jsem při ní nedýchal... Dokonce jsem si pořídil i druhou - co kdyby. Geniální ilustrace Adolfa Borna.
Jsou knížky, které se čtou pořád dokola. V 10, 20, 30 a stále mě to baví. Na Korfu jsem byl, na Durrella tam vzpomínají jen v tom nejlepším a taky tam z něj mají pěkný byznys. Ale kdo by to těm milým Korfanům zazlíval. Už teď se těším na příště.
Koukám, lepší hodnocení, než Vejce a já. Za mě mají obě knihy samozřejmě 100 %, takže dohromady každá 200 :-) Už jen když si vzpomenu na popis spolupacientek z Morové rány, cukají mi koutky a chce se mi křičet - takhle vypadá literární genialita! P. S. Paní Betty, to pozvání na kafe a sendič pořád platí.
Automaticky jsem předpokládal, že u této knihy najdu 100% hodnocení, ale zkrátka není na světě ten, který by se zavděčil... Mně se paní MacDonald zavděčuje už přes 20 let a ač jsem muž, její humor mě baví a nadčasové životní postřehy dostávají tak, že jediné zklamání cítím z faktu, že už nemůžu tuhle dámu pozvat na kafe a sendvič. :-)
Mnohem lépe zvládnuté téma než Irvingovo v jedné osobě, o něco slabší než Eugenidesův Hermafrodit. Román se výborně čte. Jeho stavba - každá kapitola z pohledu jiného člena rodiny - je velice kompaktní, cesty do zákoutí duší jednotlivých postav většinou přesvědčivé. Píšu většinou, protože v některých případech si nejsem jist, že děti ve věku, ve kterém se nachází některé dětské postavy románu, jsou schopny uvažovat způsobem, jaký autor popisuje. Rozevřený deštník velké řecké tragédie, kdy každá postava musí z příběhu nutně vyjít nějak poznamenaná, mi přijde trochu moc na sílu. Myslím, že méně tragična by v tomto případě vyznělo uvěřitelněji.
Kolem této knihy jsem dlouho chodil. Na knižním veletrhu jsem dva ročníky ji měl v ruce a vrátil, to samé nekolikrát v knihkupectví. Kniha mě zároveň přitahovala i odrazovala. Nakonec pomohly Levné knihy a - zjistil jsem, že se tam ocitla naprosto neprávem! Je to bravurně napsaný poutavý, citlivý román a excelentně vykrouženým příběhem. Zasloužený Pullitzer!