Carlita.cte komentáře u knih

Pražská zima je rozdělena na čtyři části v rozmezí let 1939 až 1948, v nichž je vyprávěno o protektorátu až po nástup komunismu. Osobně mi nevyhovovala přílišná historická rozvláčnost příběhu, který působí víc jako shrnutí dějinných událostí v Československu než osobní zpověď. Je samozřejmě obtížné zaplnit 400 stran popisem prvních dvanácti let vašeho života, zvlášť když si většinu nepamatujete. Pokud se ale zamýšlím nad poměrem skutečně osobních informací a samotného popisu dějin, přicházím k výsledku 20:80, což by ne každému mohlo vyhovovat. Záleží samozřejmě na tom, co od knihy očekáváte a právě v tom jsem na pochybách. Aniž bych chtěla snižovat kvalitu textu nebo informací, nejsem si jista, komu je vlastně kniha určena. Ti, co chtějí číst hlavně o Madeleine Albrightové, se toho bohužel zase tolik nedozví a většinu času stráví nad popisem dějin Československa, které už bez tak znají. Historikům by jistě dějinný výklad přišel zase málo detailní, na to že tvoří většinu samotné knihy. Dle mého názoru tak kniha lépe zaujme amerického čtenáře, který toho moc o Československu neví, než čtenáře českého.

05.03.2017

Turgeněv v této povídce parafrázuje tradiční hru Williama Shakespeara Král Lear o otci, jež je zklamán svými dcerami, v něž doufá. Příběh je sice tradiční, přesto je v podání Turgeněva bytostně ruský. Je to díky psychologii postav a postaviček komíhajících se vedle hlavních hrdinů, jakož i vykreslení Charlova propadajícího typickým ruským výkyvům nálad. Sujet povídky vychází z příběhu šlechtice Stěpana Ivanoviče Jaryševa, který rozdal majetek dcerám, byl zeti vyhnán a uchýlil se k Turgeněvově matce. Zahynul pádem ze střechy domu, jíž se pokoušel zbořit.

05.03.2017

Nemoci nejsou žádný seznamem chorob pro hypochondry, kteří by si v knize chtěli libovat, ale strhujícím příběhem třiceti nejnebezpečnějších zabijáků v dějinách lidstva. Vždyť jaký jiný příběh by to mohl být, když nemoci mají na lidstvo ničivější dopad než všechny války, hladomory a přírodní katastrofy dohromady? Nad tím se zamýšlí Mary Dobsonová ve formě poutavých textů, esejů i drobných historických anekdot o třiceti nejvýznamnějších a nejobávanějších nemocech, které lidstvo sužují často od jeho samotného úsvitu. Strhující kniha!

13.02.2017

Staří mistři jsou komiksovou adaptací stejnojmenné knihy z 80. let od Thomase Bernharda. Knihu jsem nečetla, takže nemohu adekvátně srovnat komiks s jeho předlohou. Když se ale zamyslím nad obsahem komiksu a jeho textovou a obrazovou úsporností, pak musím říct, že to byla celkem příjemně strávená čtvrthodinka. Hlavní postava se neustále vrací do Kunsthistorického muzea ve Vídni k obrazu Muže s bílým plnovousem od Tintoretta. A jednoho dne se rozhodně odhalit svému příteli tajemství. Staří mistři asi nesednou každému, vždyť si hlavní postava neustále stěžuje v podstatě na vše a na všechny. Jeho obsah je takovým filozofickým tokem myšlenek a pro leckoho to bude o ničem. Mě to celkem zaujalo, ale podruhé už bych to asi nečetla.

21.01.2017

Dějiny jídla ve 100 receptech jsou velkorysou knihou, která nemůže chybět kuchařským profesionálům, lidem, kteří se zajímají o vaření, a zejména lidem, kteří o vaření rádi čtou. Je v ní neuvěřitelné množství informací, které jsou podávány jako zákusky po dobrém chodu. Autor navíc píše s lehkostí a humorem, který z knihy nedělá vážnou příručku, ale vzrušující výlet do dějin naší dennodenní potřeby – jídla.

15.01.2017

Poručík Gustík je výjimečnou novelou psanou technikou vnitřního monologu, které použil Schnitzler jako vůbec poprvé v německy psané literatuře. Díky tomuto postupu se stáváme pomyslným voyeurem lieutenanta Gustla. Zachycení proudu myšlenek zhýčkaného poručíka, který si vyjde do opery a vyhlíží nezávazný flirt, představoval novátorství, které rezonovalo nejenom v literárních kruzích. Krátce po vydání povídky zbavil čestný soud Schnitzlera titulu vojenského lékaře pro urážku na cti rakousko-uherské armády. Schnitzler, v povídce s jednoduchou zápletkou, zobrazuje se sarkasmem rakouského vojáka s antisemitským smýšlením a zpochybňuje také smysl dobových soubojů muže proti muži.

06.01.2017

Adigův román je prostý příkras, které západní svět s Indií obvykle spojuje. Není to jen místo barevných sárí a usměvavých žen zdravících namasté, ani ušlechtilého Ghándího, ale je to i džungle, kde miliony lidí žijí ve slumech bez naděje na lepší život, kde jdou falšovány volby, prostí rolníci jsou terorizováni silnějšími statkáři, a kde bez úplatku nedosáhnete téměř ničeho.

06.01.2017

Autorkou knihy je Veronika Jonášová, novinářka, která není – jak sama píše – žádným módním guru, ale žila v Berlíně tři roky a rozhodla se o berlínské módě udělat knihu. Berlínskou módu popisuje jako antikapitalistickou a silně provázanou s životním postojem (bio, eko, recyklace). Fotografie nejsou upravovány a pořídila je autorka nebo samy Berlíňanky a musím říct, že jsou skvělé a krásně podtrhují street style jednotlivých outfitů.

Kniha je mi sympatická i po grafické stránce, která je jednoduchá a dává největší prostor fotkám, i trefným shrnutím berlínské módy, která se mi zdála vždy tak trochu neuchopitelná. Samozřejmě nechybí kapitola o hipsterské kultuře a jak poznat pravou Berlíňanku (used look, nákupy v second-handech, zapovězené syté barvy a značky na odiv,…). Berlínská móda je svobodná, nepodléhá trendům a je přirozená.

Kniha bude skvělá pro mladší ročníky, které ocení její grafickou stránku a množství fotek. Knížka je svěží a inspirativní, omladí a vyhraní šatník.

06.01.2017

Krátký příběh oplývá atmosférou úzkosti, paniky a zvláštní naléhavostí a odehrává se v horizontu čtyřiadvaceti hodin. Padesátník Jonathan Noel žije svůj malý, přesně určený život. Pracuje jako ochranka v bance a jeho dny jsou si podobny jako vejce vejci, každodenní rituály jeho život téměř zmechanizovaly. Z kusých informací se dozvídáme, že byl vojákem v Indočíně a jeho rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Jonathan se upíná ke své skromné garsonce, ve které se cítí v bezpečí a čerpá z ní duševní rovnováhu… Až jednoho dne jej přede dveřmi překvapí holub…

05.08.2016

Vyprávění příběhu je chladné a výstižné jako Baratt sám. Ústředním tématem likvidace hřbitova i vedlejšími epizodami (vztah k prostitutce, napadnutí Baratta, představa utopického města, postava doktora Guillotina) román odkazuje k tématu blížící se revoluce. Líčení likvidace hřbitova vytváří děsivou atmosféru ladící se soumrakem starého společenského řádu a přináší důležité varování: kdo se nerozloučí se starými poměry, bude ztracen.

Čistý nebyl špatný, i přesto znám historické romány, které mne svým dějem a vtáhly mnohem silněji. I přes zajímavou tématiku a styl přítomného vyprávění na mne kniha přece jen působila chladně.

29.06.2016

Z knihy je patrné, že osobnosti odpovídaly na předem připravené otázky, což vedlo k hluchým místům typu vyjadřování se o tom, jestli čtou na záchodě nebo zda mají čtenářské rituály. Tato místa byla v knize rušivá a ubíraly prostor pro zajímavější témata. Osobně bych více upřednostnila vyprávění o oblíbených knihách a spisovatelích, namísto toho se většina zpovídaných rozhovoří o svých kariérách, což mi – s úctou k nim – přišlo často nudné. Taktéž bych byla pro zařazení osobností mladších ročníků, neboť v knize najdeme jen pár těch, kteří se narodili v sedmdesátých letech a žádné, kteří se narodili ještě později. Absence mladé krve způsobuje to, že kniha působí zkostnatěle a dojem jenom potvrzují závěrečná sentimentální zamyšlení nad tím, jestli klasická kniha přežije. Ze zajímavého nápadu tak byl vytěžen jen zlomek jeho potencionálu. Proto, aby tato kniha byla skutečným portrétem doby, by musela vypadat zřejmě jinak a mimo jiné neobsahovat čtenářské životopisy osob, které se do výběru nehodí jako např. politika Jana Kellera, který to celé pojal jako rozhovor o všem možném, jen ne o literatuře.

12.05.2016

Letět jako Ikaros může zvlášť podtitulem působit dojmem, že se jedná o cestopis o Krétě, ale řekla bych spíše, že se jedná o román o létání s cestopisnými vsuvkami. Kniha působí celistvě, ale za cestopisný román o Krétě bych jej neoznačila. Také je nutné podotknout, že děj knihy se odehrává pár let zpátky, takže se nejedná o historický cestopis, jako třeba má oblíbená kniha o Rhodu od Lawrence Durrella Setkání s mořskou Venuší.

12.05.2016

Příjemná oddechovka od autora, který se nebojí ničeho. Sama skutečnost, že autor je homosexuál se sklonem k závislostem na alkoholu, cigaretám a trávě, může leckoho odradit, avšak Sedarisův humor je spíše laskavý a se sklonem ke komice všedních událostí.

06.04.2016

Jižanské literatuře musí člověk přivyknout, ale o to ví se mu odmění. Obdivné hvízdnutí je román o rasové segregaci, s cynismem a černým humorem zpracovává skutečný příběh černošského chlapce jehož obdivné hvízdnutí po bílé ženě, ho stálo život. Lewis Nordan mě tímto románem zaujal, ale spíše námětem. Hudba močálu mě svojí jinakostí a nezvyklou lyričností zaujala mnohem více.

06.04.2016

První a druhá povídka se super, ale nadšení se vytrácí s množstvím různých postav a perspektiv. Někomu může tento propletenec připadat rafinovaný, ale mně tohle střídání času/vypravěče/děje/místa už přišlo neuvěřitelně únavné. Kniha by na mne zapůsobila jistě mnohem líp, kdyby se soustředila hlavně na Sashu a Benniho a rozvíjela skvěle nakopnuté témata na začátku.

Jistě originální kapitolou je ta, v nichž Sashina dcera vypráví powerpointovou prezentací o autistickém bratru Lincolnovi, který ve slavných rokenrolových písních vyhledává pauzy. Jistě i nový přístup k formě dopomohl Eganové k obdržení Pulitzerovy ceny, na mě však tento koktejl zapůsobil průměrně.

05.04.2016

Většina povídek rozvíjí složité rodinné vztahy. Autenticita sice není tak silná jako například u Petry Soukupové, ale naléhavě vypovídá o snaze vymanit se ze svazujících rodinných pout. Asi nejméně mě zaujala povídka o krajtě Obětí lásky, zatímco nejlepší povídka je rozhodně Rovnice o jedné neznámé.

04.04.2016

Nepříliš rozsáhlý román Dora Bruderová se nevymyká Modianovu hlavnímu tématu, k němuž se neustále vrací, a to k hledání identity člověka a jeho otisku v místě, kde žil. Ústředním motivem knihy je inzerát z roku 1942, v němž rodina žijící v okupované Paříži hledá svoji patnáctiletou dceru Doru. Modiano se pouští po jejích stopách a jako i v jiných svých dílech prochází pařížskými uličkami a snaží se odhalit střípky z jejího osudu.

03.04.2016