čemijka komentáře u knih
Ano, byla vybrána podle obálky, a to krásné obálky se suprovou záložkou. Nezklamala jsem se však ani po obsahové stránce.
Myšlenka o cestování v čase do minulosti a obtížně i do budoucnosti s tím, že přítomnost se stejně nezmění, mě zaujala. Proč by lidé tedy takovou věc, podmíněnou ke všemu tolika pravidly, vůbec podstupovali?
I když jsou některé myšlenky díla jasné a neříkají v podstatě nic nového, čtenář si stejně uvědomí zdroj síly ve vlastních rozhodnutí a hlavně sílu svého myšlení. Když už nezměníme přítomnost, změňme budoucnost!
4 sourozenci, 4 příběhy. Opravdu jen letmý nádech tajemna a nadpřirozena k nám zavane díky věštkyni, která hlavním hrdinům předpoví datum jejich smrti. Paradoxně nejde ani o to, kdy vlastně zemřou, i když mě samozřejmě zajímalo jakým způsobem a v jaké situaci, ale jaký život povedou. Nejzajímavější příběh pro mě měl Simon a Klára, sourozenci, kteří si prošli za krátkou dobu nejpestřejší životní cestou. Simonův zhýralý život, ale zároveň chuť něco dokázat a Kláry cílevědomost, síla i postupné psychické rozložení, zvlášť Simonovo posmrtné ťukání, mělo tu správnou šťávu.
Danielovi a Varje, kterým byl věnován delší čas na zemi, život plynul spíše pozvolna a zdlouhavě, stejně jako se mi četla jejich dějová linka. Z druhé poloviny knihy šťáva, která energicky plynula, teď už jen váhavě kapala.
Celkově si myslím, že mi Věštba vnukla zajímavé myšlenky, nad kterými se dá polemizovat, a pokud tohle nějaká kniha dokáže, že čtenář ještě po přečtení o tom všem uvažuje, jedině dobře:-)
Epistolární formou nám autorka/y ukazují, jak velký význam mohou mít knihy a jejich čtení. Na pozadí ještě doznívajících hrůz 2. světové války se tvoří pevná přátelství i láska. Příběh odhaluje osudy prostých obyvatel ostrova Guernsey, a jen tak mimoděk se nám přibližují některá díla autorů, což považuji za velký přínos. I když chvíli trvá, než se člověk v postavách a vztazích, jenž mají mezi sebou, zorientuje, rozhodně Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů nezklamal..možná až na ten předvídavý a kýčovitý konec, ale občas je potřeba šťastných konců.
Zajímavý pohled na posapokalyptické San Francisco, kde vládne především umění, díky kterému lidé tak nějak hledají sami sebe i smysl života. Jednou bych se chtěla projít uličkami, které mě zavedou do zrcadlové zahrady, potkat Strojovy vynálezy a poznat Dannyho i Jax. Trochu utopická myšlenka bojovat proti uzurpátorskému brigadýrovi pomocí umění nezní vůbec špatně a musím přiznat, že jejich styl boje byl opravdu originální. Knížka je krásně poetická společně s letmým švitořením křídel mechanického anděla a květinami padajícími z nebe.
Moje první setkání s Prattchetem a věřím, že taky určitě ne poslední :-) Úžasně dokáže vymyslet a barvitě popsat fantasy svět, který naplňuje těmi nejroztodivnějšími hrdiny. Dvoukvítkova čistá naivita a prostoduchost, celá magická univerzita i samotný Mrakoplaš nemají chybu :-D A rozhodně nejlepší hlášky má Smrť, která když se ukáže na scéně, perlí, jen co to jde :-)
Člověk při čtení vážně cítí všechny výborně popisované vůně a pachy. Kontrast splašek a bůh ví čeho všeho s parádními vůněmi a hlavním hrdinou, jenž je vlastně tím hlavním záporákem. Člověk ho občas i lituje. Určitě zajímavá knižní zkušenost. Bavilo od začátku až do konce :-)
Lákaly strašidelné fotky i samotný název knihy, z předpokládaného hororově laděného příběhu se vyklubal trochu jinčí fantasy svět. Když se člověk od toho dokáže oprostit, zjistí, že tento sirotčinec, který mu autor předkládá, není zase až tak špatný. V každém případě je vidět, že nedokončeným či otevřeným koncem autor počítá ještě s dalším pokračováním ;-)
Asi jako většinu, ke knížce mě přivedl o moc povedenější seriál. Nedokázala jsem si oblíbit hlavní hrdinku, její sobecké jednání a nafoukané chování, způsob, jak je knížka jednoduše napsaná, žádný pořádný děj...další knížky jsem raději nečetla. Dočíst se to dá, ale...I když je to možná tím, že propast mezi seriálem a knížkou je opravdu velký, tenhle styl vyprávění příběhu mi prostě nesedí. Totálně suchý :-/
Také docházím k názoru, že Murakami dokáže navodit absolutně nejlíp počáteční situaci a konce nechává vyšumět do prázdna. Neobtěžuje se vysvětlit byť alespoň jedinou nejasnost, všechno nechává na čtenáři, ikdyž můžeme pochybovat, jestli sám autor vůbec ví, kam se všichni poděli nebo jaký smysl tedy malí velcí Little people a Kukly ze vzduchu mají :-)
Každopádně svět, kde jsou dva měsíce a kde se všechno prolíná do sebe, popisujíc ho z několika úhlů pohledů, vymyslel pěkně. Tak jak se na Murakamiho sluší a patří ;-)
Moje první čtenářská zkušenost s Kingem a každopádně kladná reakce. Moc se mi líbil motiv baseballové rukavice, která putuje snad všemi částmi knihy a zapálenost studentů do karet, v době, kdy vyletět ze školy neznamenalo jen akademickou potupu, ale závisel na tom i jejich holý život.