čemijka komentáře u knih
I když jsem dlouholetý fanoušek Přátel, této knize jsem se dlouho bránila. Věděla jsem, že to nebude moc hezké čtení, co se týká obsahu. Věděla jsem, že si Matthew Perry prošel závislostí na všem možném. Tajemstvím to nebylo a ti, co sledují Přátelé, ve kterých je to nejvíce patrné, jak se v průběhu let měnil jeho vzhled a váha podle toho, co zrovna bral nebo byl zrovna chvilku čistý. Přesto jsem netušila, že na tom byl až tak špatně. Jeho dost upřímná zpověď se mi četla překvapivě dobře. Zažil toho hodně špatného i dobrého a nikdy se nevzdal.
Bylo to vtipné i smutné vyprávění, které občas přeskakovalo do různých časových rovin, kdy jsem se zrovna neorientovala, o jakém roce mluví, ale i tak se mi líbilo, že to zakončil pozitivně s vyhlídkou a přáním lepší budoucnosti.
Příběh má dvě časové roviny, dvě vypravěčky. Evelyn nás provází jejím životem od 50. let v Hollywoodu. Vypráví, co všechno udělala pro svou slávu, ale i pro to, aby byla alespoň trochu šťastná. Jaké oběti musela přinést na oltář, aby dosáhla všeho, po čem toužila. Její povídání se prolíná se současností, kdy už jako zralá žena, která si prožila své, všechno vypráví novinářce Monique, z jejíž pohledu se díváme na současnost. Autorka ve čtenáři vzbuzuje zvědavost, kdy potřebujeme vědět, co se bude dít dál. Vždy lehce naťukne budoucí děj, a my nutně chceme zjistit, proč, jak a kdy. Hodně vítám i občasné novinové články, které posouvají děj dopředu nebo komentují zrovna události, které se v životě Evelyn dějí tak, jak jsou vidět (a někdy jak chce hrdinka, aby byla vnímána veřejností) navenek a jenom čtenář ví, jak je to doopravdy.
Nic není tak, jak se na první pohled zdá, obzvlášť u veřejně známých osobností :-)
Alex a jeho parta frendíků mi dala ze začátku dost zabrat. Nebylo to jen tou jejich týnštinou, kterou mluví, ale i detailním popisem jejich brutálních činů. To jako ubližují ostatním a strašně je to baví a uspokojuje, s tím jsem se nemohla nějak ztotožnit. Autor popisuje vyloženě jejich nutkání páchat všechna ta zvěrstva, která jim přijdou přirozená. Každopádně jsem se začetla rychle a byla zvědavější s každou další stranou. Je hrozně zajímavé, jak nám autor předkládá zamyšlení nad tím, co se stane s člověkem, který ztratí možnost volby. Vidím v tom jakési varování, že si nikdo nemůže hrát na Boha ať už v dobrém či ve zlém. Každý extrém škodí. I když Burgesse k doplněnému závěru možná donutily okolnosti, libilo se mi, že Alexovi připravil jisté vyhlídky na možnost lepšího a uspořádaného života.
A abych nezapomněla, záliba hlavního hrdiny ve vážné hudbě mi přijde strašně skvělý nápad, jak vykreslit další stránku jeho osobnosti, která není černobílá a rozbít stereotypy.
Kniha o lžích, iluzích, manipulaci a přáních. Co všechno dokážeme udělat pro věc, kterou chceme v životě ze všeho nejvíc? King jako vždycky buduje atmosféru na třičtvrtě stran, seznamuje nás s postavami, aby pak mohl spustit malou apokalypsu a peklíčko na zemi. Pan Gaunt jako loutkář postrkuje lidi z městečka Castle Rock k žertíkům, které mají nedozírné následky.
A co jsem si z toho vzala? Pozor na to, co si přeješ - Všechno není tak, jak se na první pohled zdá - Pomsta nic nevyřeší.
Čtení jsem si užila a byl to opravdu "obchod, jaký tu ještě nebyl" :)
Sedm částí, sedm pih, sedm uměleckých děl. Retrospektivní toulky, kdy se autorka lehce dotýká dějin a současného New Yorku.
Nesmrtelný život tu už byl, ale myšlenka, kdy na Addie každý zapomene přináší do 300 letého života pořádnou dávku osamělosti. Jak je těžké neustále začínat znovu a znovu a nechat jít, vzdávat se lidí, lásky, domova. Na druhou stranu taky ukazuje, pro co stojí za to žít. Líbilo se mi propojení příběhu a uměleckých děl, které jsou před každou částí představena. Addie se podařilo zanechat stopu nejen pomocí Henryho, ale i ve mě :-)
Jde o čtivý příběh studentky Terezy “Pandy”, která přes deníky poznává část života odbojářky Marie. Kapitoly věnované Tereze se střídají s kapitoly o Marii, čímž se stupňuje čtenářova zvědavost. Autorka přináší ještě pohled do života Tereziných rodičů, jiné generace, kteří svými činy ovlivňují rodinné vztahy.
Konec mi přišel uspěchaný, kdy se Mariininu příběhu nevěnovalo tolik prostoru, i když snové propojení Terezy a Marie bylo zajímavě pojaté. Celkově nejsem se závěrem úplně spokojená, některé části by si zasloužily více rozvést, ale celkově hodnotím Pandu v nesnázích jako pohodové čtení o lidském osudu ženy snažící bojovat proti režimu po svém, o mladé holce s úzkostmi snažící získat sebevědomí a šťastný život a trochu i o rodičích, které staré tajemství a sobeckost dokáže pořádně semlít.
O tom, jak se panenka Karolínka dostala ze země panenek do polského Krakova ke svému loutkáři v době začínající 2.světové války a zpět. Zní to jako pohádka, ale až na ilustraci obálky a jednotlivých stránek, to zase až taková pohádka není. Musím uznat, že téma holokaustu je zde pojato originálně. Krakov se najednou hemží nejen německými vojáky, ale i přízraky, kouzelníky a přírodními entity, což na první pohled nejde dohromady.
Možná chtěla autorka přinést nějakou naději postavám, že existuje něco víc, než je utrpení a zlo, které se zaměřilo především na Židy. Bohužel všechno je vyprávěno jen povrchově a autorka se neponořila moc do hloubky. Jako jiný pohled na holokaust protkaný magickým realismem to není zase tak špatné.
Pokud chcete magický realismus, tak tady ho máte naservírovaný na stříbrném podnose. Atmosféra švédského Tivedenského národního parku čtenáře obklopuje svým tajemným kouzlem, který skrývá určitou dávku nebezpečí, podivnosti i nadpřirozena, počínaje u lesní královny Hnojany a končící u Uplakánka. Hlavní postava se vyvíjí, jak čtenář může předpokládat, ale přesto je to čtení zajímavé a na zamyšlení, jak moc nevyřešená minulost nás může stále ovlivňovat v přítomnosti.
Čtete a říkáte si, "to jsou ale blbci", smějete se a díky krátkým kapitolám a lehkým perem autora postupně odkrýváte pohnutky a minulost lidí, kteří by se jen tak na jednom místě nesetkali. Vzhledem k převažujícímu humornému duchu díla, jsem nečekala, že mě konec, rozuzlení příběhu a nahlédnutí pod kůži našich rukojmí, individua, psycholožky a dua policistů tolik chytne za srdce. Pro všechny, kteří potřebují vzpruhu do života, kteří se potřebují nejen pobavit, ale i o životě se zamyslet.
Těžká kniha plná utrpení, bolesti, ale i poznání. Myslím, že ji nejvíce vystihuje myšlenka postavy Borise, který uvažuje nad tím, že všechny špatné činy nemusí mít nutně špatné následky, ale že občas se i z toho špatného může stát něco dobrého. Je to o tom, jak se může člověk ztratit, o svobodě a zároveň o zajetí...Je to příběh o ničem a zároveň o všem.
Nejde jen o to, zda máte rádi hokej nebo ne. V Medvědíně jde o mnohem víc, ať už se to týká společenské hierarchie, síly přátelství, týmové soudržnosti nebo rodiny. Některé autorovy myšlenky jsou mi blízké, protože přátelství opravdu nikdy už nebude takové jako v patnácti, i když vydrží až do dospělosti a člověk by se měl zaměřit hlavně na to, co lze ovlivnit.
Na příběhu je krásně vidět, co zmůže síla davu, ale i síla jednotlivce.
Celá kniha je protkaná humorem a absurdními situacemi, které se mohou dít snad jen na Zeměploše. O víle Zubničce nebo Santovi jsme už slyšeli, ale Oh-Bůh Kocoviny? Krysí Smrť? Janek Mráz? Houfná personifikace těchto entit musí každému čtenáři vyloudit minimálně úsměv na tváři.
Hrozně se mi líbilo poselství, které jsem si z přečtení odnesla. Důležitost VÍRY v malé i větší věci.
Na Smrť (také musím - HO HO HO) se těším vždycky a ani v Otci prasátek nezklamal. Jeho bezelstná povaha, snaha pomáhat chudým přes všechny pravidla a jeho fascinace lidmi,("kteří toho na světě mají tolik, přesto dokázali vymyslet nudu"), nikdy neomrzí.
Kdo by alespoň jednou nezatoužil zkusit si život odžít znovu...jinak..lépe? Téma knihy mě hodně zaujalo a myslím, že bylo autorem pojato originálně a zajímavě. Těch životů, které nám čtenářům předkládá, je opravdu bohatě. Cestování v různých časových rovinách, dobách, vesmírech mě dost bavilo. Autor se nebojí zabrousit i do společností, které jsou věrné žánru sci-fi a blízké budoucnosti s většinou post-apokalyptickým nádechem. Vykreslení některých stylů života se mi zdálo pro hlavní postavu opravdu hodně kruté a životní osudy dosti silné, aby je nesla na bedrech jen jedna duše, i když ta duše je jedna z nejstarších ve vesmíru :-) Co se týče personifikování Smrti do ženské osoby se super jménem Suzie - zajímavé. I když jsem byla ze začátku rozpačitá z myšlenky, že se smrt stane milenkou a životní partnerkou, proč vlastně ne.
Je až neuvěřitelné, jak je 451 stupňů Fahrenheita nadčasové a varující, kam až to může se společností a kulturou vůbec dojít. Jak píše v doslovu i pan Novotný, i když autor netušil, jak moc se technologie dostanou do našich životů a jak moc pro nás budou běžnou a každodenní záležitostí, moc dobře si uvědomuje, že všeho moc škodí. Jeho neúmyslná metafora nacistické společnosti a jejích praktik je až předvídající, když si uvědomíme, že komunismus nezažil a některé stalinské postupy poznal jen z knih.
Knihu beru jako varování a zároveň uvědomění si svobody, kterou naštěstí pořád ještě máme.
Miluju seriál Přátelé a tohle byl dárek. Upřímně, sama od sebe bych po ní ale nesáhla, proto mě v několika věcech překvapila, a příjemně.
Přiznám se, že v první kapitole jsem musela většinu odstavců přeskakovat, opravdu mě až tolik historie scénáristů nezajímala. Další kapitoly už pro mě byly zajímavější. Autorka zasazuje seriál do kontextu populární kultury i historických událostí. Všímá si věcí, které mě při sledování vůbec nenapadly a nabídla mi tak na P.Ř.Á.T.E.L.É nový pohled. Nevynáší seriál jenom do nebes, ale všímá si i jeho nedostatků.
Jak moc velký pokrok bylo vůbec v 90. letech nabídnout divákům scénu, kde se vezmou lesbičky (ovšem bez polibku), přičemž si celou dobu s gayů a lesbiček utahuje.
Pokud si člověk chce na chvíli odpočinout od beletrie a přečíst si něco o svém oblíbeném seriálu, tentokrát v trochu více populárně naučné verzi, jen do toho :-)
Není to vyloženě hororové, ale dost znepokojivé rozhodně ano. Neustálé flashbacky drží dějovou linku v napětí a šílenství vykreslené ve tvářích podtrhují děsivou atmosféru.
Prostě jednoznačná Kingovina:-)
Není to klasický horor. Celou knihu budované napětí, aby na posledních cca 10 stranách konečně udeřil hřebíček na hlavičku. Nejvíc mě stejně děsil ale spíš Pascow a Zelda, brr.
Aneb “Půda mužskýho srdce je kamenitá, pěstuje na ní, co umí a stará se o to..”
Hodně silný příběh! Až se zamýšlím nad tím, jak je někdy opravdu důležité, aby člověk znal historii své rodiny. Některé pohnutky a chování lidí by potom hodně věcí vysvětlovaly. Retrospektivní líčení radostí, ale hlavně starostí, utrpení i tragických osudů se postupně čtenáři odkrývají, aby zjistil, že některá, ač z počátku nevinná rozhodnutí, mohou být naprosto zásadní nejen pro hlavní hrdiny, ale i pro jejich blízké.
Ke knížce mě přivedl výborný seriál "Zkáza Dejvického divadla", který není jen tak pro každého. Myslím, že i tyto povídky si najdou spíše náročnější čtenáři, kterým nestačí jen prostý humor a povrchní příběhy. První povídka "Heslo", i když je asi jen čtyřstránková, mě hned uhranula a přinutila mě k zamyšlení nad dnešní dobou. Další povídky ukazují, že život a hlavně lidi se s nikým nemažou a svět prostě není a nebude černobílý jako obálka knihy.
Jeden dlouhý den plný (falešných?) mluvících koček, plný zvláštních setkání nejen s metalovo-gotickou krejčovou, personifikovanou smrtí a tajnými agenty, ale také plný poznávání vlastního já hlavního hrdiny, které je obestřeno nejedním tajemstvím. Konec mi doslova vyrazil dech a celé to hledání nemocné matky se posunulo na úplně jinou úroveň.