cérka komentáře u knih
Tato kniha mi pomohla změnit můj pohled na sebe samu. Jsem šťastná, že jsem Boží dítě a moc ráda se budu vždy opalovat a snažit se nechat se vést.
Nádherné, poučné a láskyplné setkání s Bohem skrze otce Eliase Vella.
Irská kráska = na jedné straně drsná krása přírody, na té druhé člověk neustále se potýkající s nepřízní osudu a drsnými dějinami.
Jelikož mě příběh Gracelin, její rodiny a blízkých zcela nepohltil (a já knihu často odkládala) přemýšlela jsem nad tím proč tomu tak je. Částečně to bylo hlavní hrdinkou, která vše přežila, zařídila a vždy dokázala ještě ukázat morální sílu, i když všichni kolem umírali. Částečně zde na mě, na pozadí milostného příběhu, číhalo až
moc politiky a revoluce.
V žádném případě nezpochybňuji krutý osud všech Irských občanů a neomlouvám Angličany, jen se ztotožňuji s komentářem "Zuzana08".
Kniha si určitě zaslouží 3,5*. Wou se nekonalo, ale druhý díl už mám doma.
Dlouho jsem přemýšlela jak knihu hodnotit. Nakonec dávám 4* za tu zvláštnost, onakost, závan starých časů a za Klopačku, "která tuto noc odbíjí každé 4 hodiny".
V této knížce o životním příběhu "služky" nečekejte děj pod schodištěm, nahlédnete spíš do niterného vědomí děvčátka, kterým společnost opovrhuje a které se seč mohlo snaží odčinit "vinu" své matky. Ano, při čtení jsem cítila posměch, úšklebky i lítost některých vesničanů. Zároveň však hrdost, píli a snahu malého děvčátka, nemanželské dcery, která se neměla nikdy narodit. Byla od 13 let služkou, pomocnicí, chůvou v bohaté Vídeňské rodině. Žila a vlastně nežila.
Přišlo mi, že se kniha věnuje spíše Vídni na přelomu 19. a 20. století než paní Anně Sacher. Její život byl zachycen mezi velkou spoustou událostí a osob(významných i nevýznamných) až jsem se pomalu, ale jistě začala v záplavě jmena a názvů ztrácet. Opět jsme mohla jen velmi málo nahlédnout do soukromí této velmi emancipované a úspěšné ženy. Škoda, asi jsem opravdu čekala něco zcela jiného.
Tak tentokrát mě kniha zaujala až v samotném závěru. Počínaje Epilogem, str. 409, to bylo super čtení.
Sama sebe překvapuji, ale v tomto díle fandím Yorkům a Markéta s Jindřichem mi jdou pěkně na nervy ( vím, historii nezměním).
Kniha se mnou procestovala od jihu na západ 6 zemí a Západní Čechy. Sama nevím proč tahám v kabelce ty nejtěžší knihy a doufám, že je konečně dočtu. Potrápila a dala mi opravdu zabrat, po všech stránkách.
Chce se mi zakřičet hurá, tuto knihu, aspoň její část psal určitě sám autor :-). Taková oddechová historická detektivka na kterou jsem byla z pera pana Vondrušky zvyklá. Ovšem při počtu mrtvých v každém díle začínám mít obavu o budoucnost, jestlipak nám v tom Českém království zůstanou nějací živí :-).
Ano, tuto knihu chci mít ve své knihovničce!
Skvěle popsaná a odvyprávěná historie hradu. Spolu s pověstmi a fotografiemi tvoří ucelený, dokonalý celek, nádhernou knihu. DOPORUČUJI!
Tak těžce se mi už dlouho žádná kniha nečetla a nehodnotila. Dokonce jsem několikrát zcela vážně zvažovala zda ji vůbec dočíst. Bohužel, velké zklamání, tři hvězdičky a to jen díky mým velkým sympatiím a oblibě autora.
Překombinováno, děj postaven na jedné náhodě za druhou. Chaos v postavách, tři nebo čtyři Raimondi, spousta postav které jsem si ani nedokázala zapamatovat. Knize chybí život a myšlenka. Pointa je nepromyšlená a nedotažená, potenciál knihy nevyužitý.
Dělala jsem si legraci z rychlosti jakou pan Vondruška píše a vydává knihy a toto jsou výsledky nebo spíše následky. Tak raději pomaleji.
" Stačí dělat věci nejlíp, jak dokážete, a doufat, že Hospodin zařídí všechno ostatní."
Stále doufám (nejsem ta odevzdaná ovečka, v jednom kuse vedu diskuzi :-) ) a věřím. Na druhou stranu neustále hledám, ač v produktivním věku (dle tabulek) :-), stále přemýšlím jaké je tady mé poslání, čemu se mám věnovat, co tady mám všechno vykonat,abych jednou mohla s klidnou tváří předstoupit před Hospodina.
Při četbě této knihy jsem si uvědomila, jak obrovský dar mi má babička předala. Jsem šťastná, že vím kam patřím :-), a jsem moc vděčná za každého člověka, knížku, který/á mi rozumí a vede mě.
Pane biskupe škoda, že jste tak daleko. Přeju hodně Božího požehnání a děkuji za super rozhovor :-)
Nic jsem nečekala, jen jsem se bála a ukázalo se, že oprávněně. Nic originálního a osobitého jsem v novém "pokračování" nenašla. Za mě to výstižně pojmenoval "kulanekstorm". Vše bylo jen (d)opsáno pro peníze a slávu!
Kouzelná, pohádková, sladká a tak romantická knížka... Ideální vánoční čtení. Prostě edice Pravá romance
Opět jedna z mála knih, která mi zůstane zaseknuta hluboko v duši a ke které se budu ráda vracet. Paní Kolaříková píše nádhernou, košatou češtinou, radost číst! Bravo, děkuji a jen tak dál!
Krásná kniha, nádherná žena!!!
Knížku jsem poslouchala na CD. Skvělý nápad načíst knihu samotnou autorkou s jejím kouzelným vyjadřováním. Spousta našich spoluobčanů nemluví s takovou láskou a úctou k rodnému jazyku a zemi jako tato žena.
Paní Chantal DĚKUJI, bylo mi velkou ctí Vás poznat!
Bohužel musím souhlasit s předešlým komentářem, knihy mají sestupnou tendenci a neustále opakovaný vtip už není vtipem.
Ps. Letos jsme s kolegyněmi navštívily zámek v Miloticích. Je nádherný, průvodkyně byla velmi milá a pana kastelána jsme (naštěstí) nepotkaly :-)
Tak nakonec to nebylo vůbec špatné. Pomalejší rozjezd, možná i můj - musela jsem si zvyknout na styl vyprávění a praštěnou hlavní hrdinku :-). Je to taková všehochuť, trocha duchařiny, trocha krimy a špetka sexu. Vyloženě odpočinková kniha a druhý díl si určitě přečtu.
Děkuji za krásnou "oddychovku". Jednotlivé díly z této série čtu na přeskáčku, jak se mi dostanou pod ruku a jsem moc ráda, že hrdinové vždy vše zdárně přežijí :-).
Těším se každý den na okamžik kdy otevřu další knihu od pana Vondrušky.
Asi jsem čekala víc. Nemám ráda, když je pořád všechno špatně a najednou na deseti stranách vše jde jak má.
Knihu jsem dočetla před pár dny a stále o ní přemýšlím. Nemůžu se v žádném případě srovnávat s historiky a znalci. Mám jen ráda historii, obzvláště tu českou. Na zámku Konopiště jsem vyslechla obě verze vyprávění (měli jsme štěstí na průvodkyni a dost času na všechny prohlídkové okruhy), snad tady si paní Žofie s Františkem získali mé prví sympatie, srdce a zájem o jejich příběh.
I po letech je mi nesmírně líto tragického konce jejich životů, lásky, promarněné snahy něco změnit a dokázat, ale hlavně jejich dětí.
Necítím se na hodnocení odborné kvality této knihy, mně se ovšem četla dobře a o většině informací v ní obsažených jsem už "někde" slyšela či četla.
Nejsme ani zastánce monarchie, jen se domnívám, že pokud Vám něco patří a máte k dané věci vztah, komu ji předat, děláte vše proto, abyste danou věc předali jen v té nejlepší kvalitě a hodnotě.
Nevím proč, ale při četbě mi několikrát sklouzla myšlenka na princeznu Dianu a všechny konspirační teorie o jejím životě a smrti.
Čest jejich památce, všem obětem 1. světové války a jejím sirotkům!
Při čtení povídek z této knihy se mi neustále vkrádala slova z mého oblíbeného filmu: "Ta ženská je pod drogama", zbývá dodat, že i muži nebyli zřejmě tak úplně při smyslech.
Knihu jsem zvolila do čtenářské výzvy takřka na poslední chvíli a při jejím výběru jsem si připadala jako student před maturitní zkouškou - hlavně ať je tenká a přečtu ji rychle :-). Tato strategie se mi vyplatila tak nějak napůl. Úkol splněn, mám 20/20, ale čtenářský zážitek šílený. Dvě povídky stály za přečtení, zbytek ne!