cérka komentáře u knih

Dala jsem si čas na napsání komentáře a stejně mi to nepomohlo, pořád to nějak nemohu rozdýchat. Ano, je mi smutno z dnešního světa, z chování lidí. Je mi líto všech uprchlíků které vyhnala válka a nesmyslné spory, rodičů kteří přišli a přicházejí o své děti...
Zároveň se mi potvrdil můj názor, že se má pomáhat lidem v jejich domovině. Bez rodiny, kultury, tradic, historické, národnostní a náboženské sounáležitosti nelze žít.
Kniha je skvěle napsaná, trochu jsem se bála žánru reportážního románu, ale opravdu zbytečně. Konečně jsem pochopila důvody konfliktu v Sýrii, i když střídání moci mezi jednotlivými radikálními, vládními a nevládními skupinami mi dalo pěkně zabrat. Konečně někdo popsal kam vede bezhlavé přijímání uprchlíků, fanatismus a různý výklad Koránu.
Není to zrovna příjemné čtení, život není vždycky jednoduchý, ale díky skupině šílenců se dá proměnit v peklo.
Ps. Netušila jsem jak je norský sociální systém štědrý.

Jako oddechová četba s prvky tajemna super :-). Mně se to líbilo. Navíc jsem knihu přečetla za jediný den, tudíž mě to muselo i bavit :-). Trochu mě vystrašila proroctví, ale byla jsem doma ubezpečena, že pršet ještě někdy určitě bude :-)

Knížku jsem si vyhlédla jíž před delší dobou, tuším že byla prezentována jako hit knižního čtvrtku, a já se na ni hodně těšila. Očekávala jsem kvalitní severskou krimi a dostalo se mi nepromyšleného, jednoduchého, brakového, bulvárního románu. Kompletně všechny postavy mi byly nesympatické. Ze začátku jsem se jen stěží orientovala v ději i v jednotlivých postavách. Prostě, opravu nic moc!

Tak tentokrát mě kniha zaujala až v samotném závěru. Počínaje Epilogem, str. 409, to bylo super čtení.

Sama sebe překvapuji, ale v tomto díle fandím Yorkům a Markéta s Jindřichem mi jdou pěkně na nervy ( vím, historii nezměním).

Kniha se mnou procestovala od jihu na západ 6 zemí a Západní Čechy. Sama nevím proč tahám v kabelce ty nejtěžší knihy a doufám, že je konečně dočtu. Potrápila a dala mi opravdu zabrat, po všech stránkách.

Už ani sama nevím proč jsem si půjčila knihu v jejímž samotném názvu je slovo "válka" a pak se divila, že je celá kniha o válce. Bohužel mi tak úplně nesedl styl vyprávění, některým situacím je na můj vkus věnováno až moc stránek, z čehož vyplívá, že bych uvítala mnohem svižnější děj :-). Nicméně v samotné knize mě velmi zaujala dějová linka věnující se královně.

Chce se mi zakřičet hurá, tuto knihu, aspoň její část psal určitě sám autor :-). Taková oddechová historická detektivka na kterou jsem byla z pera pana Vondrušky zvyklá. Ovšem při počtu mrtvých v každém díle začínám mít obavu o budoucnost, jestlipak nám v tom Českém království zůstanou nějací živí :-).

Celou sérii čtu postupně znovu, pěkně díl po dílu, aby mi nic neuniklo. Tento díl patří mezi ty dávno přečtené, přesto mě nezklamal a přečetla jsem jej znovu s velkou chutí.
Bohužel začíná být znát velký kontrast mezi kvalitou starších versus nových dílů. A tak stejně jako před léty hodnotím plným počtem a řadím mezi ty povedené, odpočinkové, ba přímo dovolenkové.

Teda to byla jízda! Yrsa mě vždycky dostane. Zajímalo by mě kde na ty náměty chodí, já se fakt bála!
Kniha se mnou cestovala na dovolenou, tudíž jsem mohla a vlastně musela číst téměř bez přestání :-).
Huldar s Freyjou jsou sem tam na zabití a ta jejich nucená nenucenost také, ale zápletka úžasná. Suma sumárum, po DNA se bojím vysavače a kulmy, po Černé díře budu mít problém s motorovou pilou :-). Kyselině se vyhýbám běžně a auto potřebuji k životu :-).
Doporučuji, Yrsa je opravdu královnou detektivek!

Kniha mě upoutala svou nádhernou obálkou, její jednoduchostí, prostotou, tóny barev.
Příběh ženy z italských hor z počátku dvacátých let se začíná odvíjet velmi slibně. Bohužel (mé osobě) při čtení velmi překáželo vyprávění ve třetí osobě, jakási snaha autorky o "velikost" románu, o pohled z hora, bez emocí, bez života?
Přesto jsem s Marií Vittórií prožila kus jejího života. Škoda jen velkých časových skoků, neměla jsem tak možnost vytvořit si k jednotlivým postavám vztah, lépe pochopit dobu a "náturu" jednotlivých postav.
Dlouho jsme váhala nad počtem hvězdiček, nakonec 3,5*. Kniha mě nijak nenadchla, ale ani neurazila.

"Některá slova mohou možná změnit svět, dokážou nás utěšit a osušit nám slzy. Některá slova jsou střely, jiná tóny houslí. Některá dokážou rozehřát led okolo srdce, a další se dokonce dají vyslat jako záchranný tým ve chvílích, kdy jsme na tom mizerně a možná nejsme živí ani mrtví..."

Knížku není lehké číst a zároveň je úžasné ji číst. Je v ní něha i hrubost, je v ní láska, smutek, život i smrt. Je v ní obrovská moudrost, krása jazyka, síla slova.

Knížka se mnou cestovala na dovolenou a jsem moc ráda, že jsem ji díky DK objevila.

Tomu, kdo má rád romantické příběhy, mohu jen doporučit. Příjemná, odpočinková četba, jen těch překlepů a chyb v překladu bylo na jednu knihu opravdu hodně :-).
Stejně jako u prvního dílu bych si přála, aby byla kniha obsáhlejší a některé situace, např. v továrně, byly lépe vysvětleny. Nicméně už teď se těším na třetí díl.

Opravdu nevím co napsat. Nechala jsem si časový odstup k hodnocení (věřila jsem že tak najdu lépe vhodná slova ke komentáři) až opadne prvotní šok a oschnou slzy, ale ta bolest hluboko ve mě zůstane ještě dlouho. Ano, příběh je smyšlený, možná se někomu můžou zdát některé pasáže neskutečné, obávám se, že ona skutečnost byla ještě mnohem horší. Ten strach, bezmoc, bezpráví, nelidskost, krutost a zvěrstva, která dokáže dělat jen člověk člověku se mě hluboce dotýkají.
Kniha je nádherná, je to poklad obalený trním a bodláčím. Doporučuji!!!

Trilogie má stoupající tendenci a druhý díl mi dokonce přišel mnohem srozumitelněji napsaný. Už teď se těším na pokračování a mohu jen doufat, že vyjde v brzké době (než zapomenu o čem byly předešlé díly).
Mrzí mě, že Rivce se tento díl věnoval velmi skromně, její postava se dějem jen mihla a spousta věcí zůstala nezodpovězena.

Nemůžu jinak, knížka je fakt super. Už dlouho jsem se tak srdečně a nahlas nezasmála :-).

"Chlapečku, neřvi, hlasivky ti trpí"
"Až vyrosteme, vezmu si tě za ženu. Aby ses už nemusela tak blbě jmenovat "
Maškarní:
Jen Leuška Kotná byla nešťastná, protože její maminka šla za včelu. A měla velké bříško s Leuščinou sestřičkou a vypadala spíš jako čmelák. Leuška ležela na zemi jako dříve Kosprd a řvala: "Já nechci tlustou včelu!"

A tak bych mohla opsat celou knihu :-)
Krásná vzpomínka na léta strávená v Mateřské školce, jen tu žížalu jsme kuchařkám do kafe nikdy nedali (i když by si to někdy zasloužily), hold chyběla nám odvaha:-)

Opravdu nevím jak knihu hodnotit. Je to má druhá kniha od této autorky a opět velmi těžké téma. Téma, které mi absolutně nesedlo (i když vím jak je hlavně v poslední době aktuální), které je pro mě velmi těžce uchopitelné a o kterém se mi těžce čte a mluví. Nenávidím pokud je druhým lidem bezdůvodně ubližováno, na druhou stranu nemám ráda pokud určitý druh lidí zneužívá systém, nepracuje, kvůli dávkám rodí jedno dítě za druhým a nakonec z nich vychová ty samé lidi.
Během čtení jsem se strašně trápila, knihu odkládala a zase se k ní vracela. Čtení mě bolelo, ale stále jsem doufala ve spravedlnost a věřila na Boží mlýny.
Nakonec jsem závěr proplakala, smrt maminky mi připomněla ztrátu té vlastní, zdraví a štěstí dětí jsem si promítla do toho svého. Asi mi bylo souzeno se s tímto románem potkat a "prokousat" se jím, ale nevím zda mi to pomohlo.

Krásně smutné a zároveň pěkně veselé vzpomínání na nelehké dětství. Zdendu, Zdeňka, batíka si prostě nejde nezamilovat a spolu s Evičkou a Martou bych je okamžitě brala :-). Opravdu tak trochu Obecná škola a Hrdý Budžes :-). Ta živelnost, člověčenství a energie, která je v knize ukrytá se prostě nedá jen tak lehce popsat a už vůbec ne ohodnotit. Pět hvězdiček je strašně málo. Děkuju a vřele doporučuju.

Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá. Nemám malé děti a zatím ani vnoučátka, ale paní Morštajnová mě zatím nadchla všemi svými knihami pro dospělé a nezklamala ani nyní. Srašidýlko Stráša si naprosto získalo mé srdíčko. Nádherně ilustrovaný příběh pro kluky i holky, a jak už tady někdo psal, ideální na prázdniny a začínající turistickou sezónu :-)

Dočetla jsem včera večer a pořád mám ještě husí kůži.
Tři povídky, tři ženy, tři osudy.
Už při čtení první povídky jsem byla tak napjatá a zaujatá dějem, že jsem si musela přečíst konec a pak teprve v klidu a s normálním srdečním tepem dočíst zbytek. U druhé jsem nemohla odejít dokud nedočtu a kvůli třetí nešla brzy spát.
Jen konce příběhů, minimálně u první a druhé povídky mi přišly k neuvěření. Snad si každý příběh zasloužil vlastní knihu, "pořádné" dotažení, dopsaní příběhu, protož charaktery postav a jejich problémy jsou vykresleny dokonale.
Každopádně i díky této knize mám českou literární tvorbu čím dál raději.

Sisi, má pro mě navždy podobu Romy Schneider. Při vyslovení jejího jména mě ovane nádech tajemna, krásy, exotiky, lásky, žalu, nepochopení...
Byla opravdu jiná , výjimečná, ve své době nepochopená a nejen pro Františka Josefa I. osudová.
Tato kniha asi úplně neuspokojí znalce a historiky. Mne jako "laika" však obohatila o spoustu informací, nejen o Sisi. Uvítala bych více fotografií a grafik. Zcela jsem postrádala mapy. Vždyť Sisi byla celý život na cestách! Přiznám se, že odstavce vysvětlující politickou atmosféru a hlavně vojenské konflikty jsem ke konci knihy již přeskakovala (opět mi chyběly mapy :-) )

Děj knihy se začíná odvíjet na konci třicátých let, v době která si ještě nesla kouzlo i tvrdou realitu první republiky. V malém okresním městečku , v židovské rodině, začíná svou službu Marie. Dívenka z velmi chudých poměrů, dcera komunisty, věčně nezaměstnaného dělníka a maminky v domácnosti, která si přivydělává občasnou službou u sedláka. Marie je lákána dobře placenou službou, těší se na výbavu, kterou si postupem času pořídí, na peníze, které vylepší rodinný rozpočet. Život však začíná roztáčet kolo osudu a mě kniha začala upoutávat čím dál víc až jsem ji nakonec přečetla za jediný večer.
Mohu jen doporučit. Marie se pro mne stala neobyčejnou, silnou, emancipovanou ženou.
I já mám moc ráda babí léto :-)