Česneksmedem komentáře u knih
(SPOILER) Řekl bych, že jako prvotina to není nejhorší. Fakt je, že ti vyšetřovatelé vyznívají jako přihlouplí amatéři. Téma je to smutné a navíc to kukaččí dítě za odběhnuvší matku nemůže. Kniha je to krátká, takže se to dá lehce udolat.
Jedno číslo by rozhodně nestačilo. To by musela být pořádná ústředna nebo bedna mobilů. Věřím, že takřka každý by se rád na něco zeptal.
Když jsme u toho nebe, řekl bych, že tato kniha je vlastně zpověď. Zpověď o rodině IK. Je to kniha s příjemnými, občas takřka s nepilovskými příběhy. Smutnější je to, že nejlepší část každého rodokmenu se již vždy nachází pod zemí. Asi nejvíc se mi líbil strýc Jaroslav. To musel být super exot! Také kácení stromu se velice povedlo. Tohle rozhodně stojí za přečtení!
Zásadně odmítám, že by téma této knihy nějak souviselo s mým názorem, kam bude směřovat tento rok.
Kniha je to útlá, netradiční a prakticky apolitická. Jen si nejsem jistý, jestli se ty nové názvy ujmou. Zdají se mi totiž poněkud málo průbojné a rázné. Pokud prohlásíte, že je něco „v Baroku“, někteří v okolí si možná pomyslí, že jste slušňák nebo sečtělec. Ostatní možná budou více průbojní a rázní... Tentokrát nebudu kazit partu, takže za pět.
Na první vraždu si počkáte takřka do půlky knihy, takže žádný fofr to není. V některých domácnostech je ho ovšem před Vánoci dost, takže se to srovná. Je to velice decentní detektivka, která se v závěru poněkud rozjede. Docela solidní dílko.
Duchařskou a nadpřirozenou tematiku moc nemusím, ale tahle povídka je světlou výjimkou. Je to pohádka pro kluky v tom nejlepším smyslu slova. Navíc jsem se s jedním mužem od RAF osobně znal. Vyprávěl mi o tom, jak jako dítě viděl nad naší obcí letět vzducholoď Italia na své poslední výpravě. A to ho inspirovalo k jeho zálibě v létání.
Zpět ke knize. Jak známo, FF ji vytvořil jako vánoční dárek pro svoji manželku. Nevím, jak z něj byla nadšená ona, ale já hodně. Parádní jednohubka!
„Vždycky se vám může hodit zjištění,
jak v letním dnu zapadne petržel do másla“.
Citát z knihy
Tak to byla jedna lahůdka pro milovníky Holmese. Jinak jsem samozřejmě v mém měsíci spisovatelek nemohl vynechat Agathu Christie a oblíbenkyni Jane.
Slečna Jane Marplová opět rozplétá, co někdo zamotal. Jak už jsme u těchto detektivek zvyklí, tempo je poklidné, ošetřovatelka Knightová upřímně protivná a paní Agatha nás opět houpe. Jestlipak houpala i svého tichého Maxe?
Jemná a inteligentní detektivka z Anglie, jaká už dávno není. Vzhledem k tomu, že Jane tentokrát dostala docela málo prostoru (až na závěr), dávám 3,666 bludišťáka.
Řekl jsem si, že v listopadu budu číst knihy hlavně od spisovatelek. A hned ta první byla docela úleťárna. Útlocitné čtenáře klasické literatury by možná dohnala až k srdečním problémům či jiným nevolnostem, milovníci té „béčkové“ si naopak budou rochnit a mlaskat. Silnějších výrazů je zde jako blech na ježkovi, ale proč ne? Sem to prostě patří. Moc jsem si to užíval.
Émile, to jste napsal velice pěkně. Teda k popukání to zrovna není. Mašinky parádní, ale ty nátury...
Je to hutný jako švestková povidla, nebo jako tři týdny nošené spoďáry. Tím chci zároveň naznačit, že to jde od dobrého ke špatnému, tedy od desíti k pěti, neboť jsme všichni na jednom hnojišti. Z toho monologu a množství jalovcové vás možná bude bolet hlava. A bacha na Clemence. Nedůvěřujte mu, protože Clemence klame. Mazaná chuťovka!
Tak tenhle díl je "moerse" (vysvětlení ve slovníku na konci). Pro naše duševní zdraví je velice dobré, že nevíme ani půl procenta toho, jak si naši mocní přilepšují. Závěr je poněkud, vzhledem k profesionálním padouchům, méně věrohodný. Připouštím ale, že každý občas udělá chybu.
Hlavní roli zde hraje dům u kanálu (vedlejší pak pečené kuře). Mít takový dům není až taková výhra, neboť se občas z kanálu linou nelibé vůně. Navíc se zde objeví postava, která není úplně compos mentis. Jinak další pohodový díl s Pentličkou a Tommym.
Sára je taková duše zachmuřená. Problémy z dětství se prolínají s hledáním hub i sebe sama. Není to rozhodně špatné, ale asi už bych to podruhé nečetl. I tak dávám velice slušné hodnocení.
Zpočátku jsem na některé stránky tupě zíral jak velbloud na šalinu a nechápal, že má druhý díl ještě lepší hodnocení jako první. Postupně se to ale zlepšilo, a taky jsem si uvědomil, že tento díl je ještě o kapánek temnější a ulítlejší. Těch ďáblů je asi fakt na světě daleko víc než v pekle...
Neveselé čtení. Taková porucha vám rozebere život a psychicky vysaje. Neustálé stěhování a mysl jen na jedno... Rozhodně to nelze zlehčovat a léčba je dost složitá. Kniha ve dvou linkách, z nichž ta z minulosti je určitě zajímavější než ta současná, jednostranná.
Řekl bych, že tato přezdívka rozhodně patří k těm mírnějším, které dostala. Původně se toto „holoubátko“ narodilo jako Brynhild Paulsdatter Storsetová v Norsku. Bylo jí 22 let, když emigrovala do USA a postupně se z ní stalo vraždící monstrum.
Kniha je rozdělena do čtyř částí – Bella, Farma smrti, Stát Indiana versus Ray Lamphere a Záhada, která nebude nikdy vyřešena. Pro milovníky literatury faktu je to dost zajímavý kousek. V knize ale chybí fotografická dokumentace a mapy, takže si to musíte dohledat na webu. Zde je docela dost odkazů k dostudování. Pokud by vám tato kniha nestačila, můžete pokračovat například knihou „V zahradě zášti“, kterou napsala Camilla Bruce.
Takové knihy by měly hradit zdravotní pojišťovny. Věřím, že i fest nakrknutý občan u takové pogodové knihy musí nasát kvantum optimismu a dobré nálady. TOP 3 dle mého jsou: Herbalife, Azbestová Maruna a Nukleární hraní. Jak možná víte, Sandra se prý chystá napsat rodinný román, takže už teď se těším.
Knihy Jamese Pattersona jsem kdysi četl jak na běžícím páse, až jsem se jich tak nasytil, že jsem si musel dát delší pauzu. A teď jsem se k němu a k Alexi Crossovi vrátil. Byl to docela příjemný návrat. První část knihy je dobrá ukázka toho, jak stačí udělat jednu hovadinu a najednou koukáte, jak se ta koule nabaluje. Ke druhé části. Zde vložím prst do rány na těle společnosti, protože tito lidé pro mě budou navždycky enigma.
Další kniha o zajímavé ženě. S radostí se připojuji ke všem komentářům, které tuto knihu chválí. Charlotta musela bezesporu být velice charismatická, silná a oddaná žena. A přiznejme, že to neměla vůbec lehké. Starost o děti, časté stěhování a neustále nepřítomný manžel.
Je to sice možná utopie, ale řekl bych, že z takových knih by se mělo číst například při přednáškách v knihovnách nebo ve školních hodinách dějepisu, protože mnoho lidí o ní takřka nic neví. Ona by si to opravdu zasloužila.
Velkou roli v příběhu hraje program EZČO. Prozradím, že se jedná o ekonomické zvýhodnění černošského obyvatelstva. Prostě taková "neziskovka".
Kniha se četla velice dobře. Překvapí v ní česká stopa. Benny opět bojuje se závislostí a docela se podceňuje. Závěr je jako z červené knihovny.
Kniha se čte velice dobře. Autor byl evidentně inteligentní a tato kniha je svým způsobem i velice poetická. V Americe jsem nebyl, ale co bych tam určitě navštívil, jsou (pokud ještě jsou) sekvojové háje. To musí být zážitek.
Nakonec jeden citát: "Jednota Ameriky je jasná a prokázaná věc.". Dnes už bych si tím tak úplně jistý nebyl.