CharlesWard komentáře u knih
Srovnávání s Poutníkem je zde poněkud mimo mísu. U Nomáda jsem se totiž ve výsledku bavil.
Tenhle komentář bude asi stejně zábavní a ynteligentný jako tohle "dílo". Korektury v komentáři, stejně jako autor ve svých myšlenkách, dělat nehodlám!
Od autora jsem předtím nic nečetl, jen jsem o něm slyšel. A teď jsem rád. Celou dobu mi přišlo, jako bych četl strohou zprávu z policejního archívu, kterak jde hlavní hrdina např. ukrást shnilá jablka z obchoďáku aby mu následně v patách pobíhali sveřepí strážci prodejny. Prostě peklotyčná nuda bez jakékoliv jiskry, která se v závěru vlastně sama ne /vyřešila.
Rozhodně lepší, než ty 2 předchozí Leeho slátaniny. I tak po přečtení ale zůstává hořká pachuť.
První povídka byla epická. To je ale asi tak všechno. Nečekejte nějaké velké napětí a humor. To zde nenajdete. Spíš jen holohlavého ukecaného skinheda s fixací na kočky.
Roztahaná nuda s nesympatickým sebestředným faganem v hlavní roli.
Akční slátanina nesmyslů, jejichž zbytečnost dokazuje useknutý a vlastně úplně zbytečný dada závěr.
Když tak vidím všechny ty pochvalné komentáře, asi jsem musel číst jinou knihu. Tenká linie příběhové příčetnosti je nadobro pryč, autorka knihu uměle nastavuje nudnou vatou z minulosti a když připojila i homo sekvenci, chtělo se mi instantně začít zvracet!
Prvních 80 stran je celkem nuda, pak se vše začíná pomalu rozjíždět a nakonec se člověk i přistihne, že jej daná zpověď začíná bavit.
Pokud byli Lovecraft, Derlaith, Howard a Kuttner velmistry žánru weird fantasy (sword and sorcery) pak je Smith pouze jedním z jejich žáků. Sice nadaný, přesto však zůstává pouze učedníkem oněch mentorů, nic více. Pokud Vás baví zmiňovaní autoři, pravděpodobně si u Vás najde místo i Clarkashton.
Nachlup stejný problém jako u předešlých 2 knih. Dahl má zajímavé nápady, ale neumí je uspokojivě rozvést do slov.
Druhá kniha od tohoto autora, kterou jsem četl. Na rozdíl od té první zde citelně ubylo vztahových a rozpolcených konfliktů hlavního hrdiny, což je jen dobře. Škoda, že u této kostry tvůrce nezůstal i u pozdějších dílů.
Perlu této přepálené sbírky tvoří povídky Bíly vyjevenec, Šilhavý a Čmoud. Zbytek je bohužel souborem průměrných a nezřídka i podprůměrných povídek.
Napínavé, to ano. Jen by knize určitě prospělo, kdyby autor udělal závěrečnou korekci a vyškrtal z ní všechny ty osobní dramata hlavního hrdiny, stejně tvořily pouze vatu pro umělé navýšení počtu stránek.
Martin začíná rozjíždět svou válku růží ve velkém. Na hřišti se objevují nové postavy a právoplatných králů s nárokem na trůn, je najednou mnohem víc, než se nejdřív zdálo. Ve vzduchu navíc visí další bitva...
Zase jedna crichtonovka, která se nepovedla. Ústřední téma je tentokrát poměrně nezajímavé, přišlo mi, že skoro 3/4 knihy tvoří pouze poznatky z environmentálního prostředí a to vše na úkor rozvoje příběhu a gradace napětí. Škoda Míšo!
Po dějové stránce mi to připomíná, ne zrovna dvakrát podařený, první díl. Z celé trilogie to tak u mně vyhrál díl druhý. A to jak po stránce obsahové, tak z hlediska rozsahu.
Oproti sterilnímu prvnímu dílu, pokračuje Tolkien po vzoru druhé poloviny dvěma větvenými příběhy. Bravo, ihned se vrhám na Návrat krále.
Připadalo mi, že se autor pokouší zkombinovat různé styly. První třtinu knihy otravně nudně popisný a po zbývající dvě třetiny už přidá i něco ze zajímavé historie a sem tam má kniha i děj. Někdo tu psal, že druhý a třetí díl už jsou dějově bohatší a já jen doufám, že je to pravda!