CharlesWard komentáře u knih
Tohle má ke Conanovi asi tak daleko, jako polský salám k masu. Situaci nijak nezlepšuje tragický český překlad (některá slova nedávají smysl, co proboha v knize dělá takové zvěrstvo jako "Hnědý Jenda"?), nebo nepochopitelné rozhodnutí nakladatele, vydat zčistajasna překlad 18! let staré knihy, která nezestárla úplně nejlépe...
Bohužel nepřekročilo stín Horečnatého snu. Kniha je mdlá, obě hlavní postavy postupují od ničeho k ničemu a závěrečný pseudozvratek naprosto nedává smysl.
Opravdu hodně jsem doufal, že kniha půjde ve stopách Nejlépe chutná za studena. Bohužel jsem se nějak nedočkal. Na začátku slibně rozjetý příběh, se v polovině nesmyslně zastaví a řeší se nedůležitá příběhová vata, snad aby měl Joe čas, tak nějak poskládat dohromady hroutící se naraci. V závěru samotném, už mně kniha začínala štvát asi stejně, jako svého času první dva nepovedené díly Prvního zákona.
Ryan píše pouze 2 druhy knih: ty skvělé a pak ty ostatní. Netřeba zmiňovat, kam patří tahle.
Začíná to vypadat, že se nám Rollins nadobro vypsal z podoby.
Prvních několik stran nezaujalo. Aplikuji pravidlo o nedočítání knih.
To, čím (jsem doufal, že bude) a měl být První zákon.
Z celé trilogie, paradoxně asi nejlepší díl. Vše již bylo nastíněno v předchozích 2, byť ne zrovna dvakrát povedených, knihách a tak se do toho Honza konečně může pořádně obout. Proto je ale poněkud úsměvné zjištění, jak byly některé z linek prvních dvou knih, jen a pouze vatou, pro uvedení závěru. A závěr to tedy vlastně ani není, to až teprve epilog. Škoda, že se Honza nedokázal uvolnit tak o 1100 stran dříve. Trilogie by dávala mnohem víc smyslu.
Nevěrohodný, roztahaný Reacher. Jde o dvanáctou knihu v sérii, takže je jasné, že s každým dílem nemůže být posvícení, ale já čekal trochu víc, než jen cestování z místa A na místo B. No a pseudo závěr, kdy Reacher závěrečnou dedukci a+x=Z´*-+ tomu všemu nasazuje příslovečnou pomatenou korunu.
Čerstvě nakrknut z prvního dílu, jsem se (byť se zabezapřením) pustil do pokračování. Po přečtení se mi zdá, že chudák Honza nějak neví, jak sérii uchopit a hlavně, kam vlastně směřovat postavy. Dva příklady za všechny: linie inkvizitora Glokta s obranou města a (moje zde asi nejoblíbenější) linka s barbarem Logenem. Do teď vlastně nevím, která z nich se do knihy hodila méně. Obě zabírají stovky stránek a jsou v knize vlastně zbytečně. A tak je to vlastně s celým Prvním zákonem. Autor si, čtenáři ke vzteku, nesmyslně jede svou vizi, a je mu vlastně úplně jedno, že mu čtenář má po přečtení chuť pěkně po hrabalovsku, rozdat pár facek!
V podstatě už to tu shrnuli ostatní. Příběh je takový nijaký, chybí prokreslený ďábelský záporák a celé to tak nějak vypadá, jako spíchnuté horkou jehlou.
Je mi líto, ale tentokrát musím jít s hodnocením proti proudu. Pokud čtu fantasy trilogii (viz Lepka, Ryan, MClelann) tak nějak očekávám, že první díl představí hlavní postavy a alespoň letmo uvede čtenáře do děje. Což Abercrombie rozhodně nedělá. Místo toho, na chudáka čtenáře vrhne několik postav, naprosto beze snahy, aby se snad obtěžoval s jakýmkoliv vysvětlováním a čtenáři plav! Ne takhle si tedy začátek fantasy série nepředstavuji! Po pravdě mě tímto pojetím Honza nakrknul natoli, že se budu setsakramentsky rozmýšlet, jestli (vůbec) sáhnu po druhém dílu...
Pendergast je až takovým Sherlockem, že bez potíží splete dedukci z exkrementu a bitche. Na můj vkus příliš prvoplánové. Nějak mě neláká zjistit, jak tato trilogie skončí...
Z tuctu povídek bylo 5 naprosto průměrných, 2 dobré a 2 vyjímečné. Což mi ale přijde poněkud málo.
Po povedeném prvním dílu zabolí o to víc, asi jako kulka na solar plexus zachycená ve vestě. Děsím se Hackera...
Tak nějak jsem čekal mafiánský román, dochucený fantasy posypem. Ve výsledku ale pokrm spíš připomíná obludný Babicův balón...
Dítě má prostě svůj rozpustile popisný styl. Styl na který se dlouho zvyká a jen těžko nezačne s větším počtem dítětovek nudit. Nápad a vyústění je fajn, ale existují lepší, no nutno dodat, že i horší dítětovky.