chodícírohožka
komentáře u knih

Překvapivě příjemná četba. Trochu mi nesedlo jméno hlavní hrdinky, ale zbytek byl docela fajn. Je to jednoduchý, oddychový román, nad kterým člověk nesmí moc přemýšlet, jestli si ho chce užít. Oproti Cizince, s níž je srovnáván, je mnohem chudší co do počtu stran, historické rešerši a propracovanosti (a množství) postav i děje, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Bylo to rychlé, příjemné a nenáročné. Těším se na další díl.


Na Kriku jsem se těšila, jeho knihy vypadají i "zní" zajímavě. Bohužel Propast mě zklamala. Zpočátku byla zajímavá, napínavá a děsivá, jenže potom se zajímavost vytratila a napětí a děsivosti začalo být tolik, že ztratily svůj účinek. Možná kdyby mi autor dal chvilku oddechnout, začala bych se po pár stránkách zase bát. Takhle mě to všechno akorát začínalo nudit, až jsem hlavního hrdinu nahlas prosila, aby konečně skočil.


Pěkné, vtipné příběhy o slavném loupežníkovi, které si užijí děti i dospělí. A ty obrázky jsou perfektní.


Poměrně příjemná dobrodružná kniha, ze které bych jako asi dvanáctiletá pravděpodobně docela unešená. I teď, když se mi podařilo se začíst, jsem některé příhody skoro hltala.


Poměrně průměrný puberťácký příběh o přátelství, tajemstvích, několika ne zrovna dobrých nápadech, které paradoxně zajistí nudnému výletu nezapomenutelné zážitky... A taky o tom, jaké to může být, když cestujete se svou oblíbenou seriálovou hvězdou. Přestože jsem Cashovo tajemství tušila už od první kapitoly, konec, který je odhaluje, se mi docela líbil (tu část považuju za asi nejlepší z celé knihy - třebaže to zas taková pecka nebyla). Jinak byl celý příběh (včetně jednání postav) dost naivní, docela nevyzrálý a (jak napovídá název) těžko uvěřitelný.


Kniha s krásnou obálkou a názvem, podle něhož jsem od ní čekala něco trochu jiného. Líčí životy několika postav, které jsou krásně neurčité - ve smyslu, že pro mne většinou nebyly špatné, ale ani moc sympatické - a možná tedy tím reálnější. Jejich osudy byly určitě nelehké, ale nezdály se mi zrovna poutavé, párkrát jsem přemýšlela, proč o nich vlastně čtu... Líbily se mi skazky o období přelomu století, jen jsem doufala, že jich v knize bude mnohem více. Celkově mě tedy dílo příliš nenadchlo, i když žádná hrůza to také nebyla. Oceňuju práci, kterou si autorka dala se shromažďováním informací a sběrem pramenů.


Knihu jsem si nadšeně koupila, napjatě přečetla a poněkud vlažně hodnotím. Bylo to dost přeslazené, ale moc se mi líbily historické detaily a taky absence sexuálních scén, které dnešní autoři strkají skoro už i do dětských pohádek - jsem ráda, že autorka dokázala, že i bez nich jde napsat vzrušující romantický příběh. Postava pana Reeda byla jednoduše úžasná, přidávám se ke všem jeho zamilovaným fanynkám. Naproti tomu hlavní hrdinka mě poměrně často dost iritovala. Tento typ namyšlených, vlezlých a rádoby vševědoucích a vtipných puberťaček zrovna moc nemusím. Nicméně i ona měla své světlé stránky a skvělé momenty. Celkový děj pak byl samozřejmě více než předvídatelný, ale u takovéto literatury člověk většinou neočekává dechberoucí zvraty. Nejvíce mě zklamal konec, který mi přišel odbytý, přehnaný, prostě špatný.


Ježkovy zraky, to byla tak krásná knížka! Emotivní, něžná, trochu smutná, ale především plná naděje a vzbuzující jakýsi zvláštní klid. Jen těžko jsem se od ní odtrhávala a zároveň se bála číst dál, aby se ani jedné z těch úžasných postav náhodou nepřihodilo něco špatného. Ale vše nakonec dopadlo, jak mělo.


Zajímavé, kolik různě laděných příběhů může člověk prožít v takovýchto stísněných a monotónních podmínkách. Úžasné, jak si tak mladá slečna dokázala vážit a užívat života. Smutné... všechno ostatní...


Skvělý příběh, který mě bavil číst i podruhé. Hlavní hrdinové jsou velmi sympatičtí, děj je promyšlený, historické vsuvky a detaily úžasné a Skotsko je prostě nádherné. Dílu nechybí vtip, napětí ani romantika, jen erotické scény mi připadaly místy už zbytečné. Holt červená knihovna - ale propracovaná a neobyčejná.


Série s prudce klesající úrovní. Zatímco první díl byl fajn a odpočinkový, druhý byl nezajímavý a přeplácaný a třetí otravný a nesmyslný. Připadá mi, že čím víc se autorka snaží dát nějaký řád a smysl cestování do minulosti a oné slavné převracečské společnosti, tím víc se do toho zamotává a vymýšlí pitomosti, které ani na několikátý pokus nedávají smysl. Kvůli tomu pokulhává děj, "placatí" postavy, příběh postrádá plynulost a uvěřitelnost a hlavní hrdinka hloupne. Jediné, co se na téhle knize opravdu povedlo, je její obálka, jinak pro mě byl tento díl tak zbytečný, jako Liamova role v něm.


Moc krásná kniha, která mě nejspíš bude bavit ještě několikrát. Poprvé jsem ji spíš hltala a užívala si všechny ty popisy, příběhy v příbězích a nápady, nad nimiž jsem žasla. Při druhém čtení jsem se snažila soustředit, vyvozovat, dešifrovat... Objevila jsem další a další věci, které mi napoprvé unikly - a jsem si jistá, že to tak bude pokaždé, když se do knihy pustím. Určitě tohle dílko není pro každého, myslím ale, že koho jednou okouzlilo, ten na něj jen tak nezapomene.


Na doporučení sestry jsem si od tohoto autora přečetla už druhou knihu a přestože jeho psaní má něco do sebe, nestačí mi to k tomu, abych se k němu chtěla vracet (alespoň ne v blízké době).


Podle mě opravdu povedená série. Kvůli nejnovějšímu dílu jsem si zase přečetla předešlé knihy a zase jsem si celý ten dlouhý příběh skvěle užila. Jasně, kladné hlavní postavy jsou až moc dokonalé, časté rádoby erotické scény trochu otravné a už při prvním čtení člověk tuší, jak to asi dopadne, ale celý ten zbytek je tak fajn, že mi to zas tak moc nevadí a těším se, že si Dvůr trnů a růží zase někdy přečtu (jestli se zadaří, tak i s dalším novým dílem).


Knížky jsem se trochu bála - přece jen "Osudný polibek" zní jako trapné puberťácké klišé, na které už jsem fakt moc stará... Navzdory hloupému názvu se ale jedná o skvělý příběh, v němž těch slaďáren nakonec moc není, zato je plný akce, úžasných postav, pěkných vtípků, napětí, nadpřirozena, legend... Upozorňuju ale, že se jedná o první knihu čtyřdílné série, takže konec není úplně uzavřený - a další díly bohužel nejsou přeložené do češtiny. I tak stojí za to si Osudný polibek přečíst (a zbytek zvládnout v angličtině, které se u těchto knih není třeba bát). Autorka má příjemný styl psaní i spoustu skvělých nápadů, které člověka prostě baví.


Na vydáních této knihy je nádherně vidět, jak moc dělá šikovnost překladatele. Nejprve jsem sbírku četla v překladu Michala Černíka a byla jsem nadšená. Připadalo mi, že pěknější básně jsem snad ani nečetla. Podruhé jsem se pustila do překladu, který vytvořil Ladislav Fikar. Tentokrát přišlo rozčarování. Některé básně mi připadaly krásné, ale ty, které jsem si oblíbila v Černíkově překladu, byly tak divně přebásněné, že místy dávaly docela jiný smysl a především už tak krásně nezněly - spíš naopak - připadaly mi nijaké, nedomyšlené. Zajímalo by mě, jak verše vypadají v ruském originále, protože takto vlastně hodnotíme spíše překladatele než samotného Ščipačova.

Docela dobře napsaný příběh, v němž se mísí fakta s autorčinou představivostí, výkladové pasáže s napínavými scénami i vnitřními pochody postav. Trochu mi dělal problém vypravovací čas a některé opakující se myšlenky, ale jinak jsem si knihu užila (jestli se to dá říct o čtení, které ve mně vzbuzovalo poměrně silné negativní emoce, nevoli i odpor, když autorka líčila bezpráví a zrůdnosti charakteristické pro popisovanou dobu).


Podle mě trochu přechválená kniha. Neříkám, že byla úplně špatná, četla se docela dobře, postavy byly sympatické, děj nenáročný... Ale nevím, chvílemi jsem měla pocit, že je to celé jenom o tom, jak se děti hlav dvou států opíjejí, jsou věčně nadržení a v důsledku toho pak také jednají. Trochu to zachránila romantická linka spolu s klasickým a věčně omílaným tématem (a naprosto předvídatelnou hlavní problematikou) dvou milenců, kteří spolu být nesmí, i některé z vtípků. Celkově to nebylo špatné, rozhodně to bylo milé (až na tu přemíru klišé a některých trapných slaďáren) - ovšem nic světoborného. Taková ta odpočinková kniha, u které víte předem, co bude v další kapitole a jak to vlastně všechno dopadne.


Prostě Irving. Má svůj styl, svůj svět a úžasnou schopnost vzít nějaký praštěný nápad a na jeho základě vytvořit obtloustlou knihu - která se ovšem dá číst - a mnohdy bývá dokonce skvělá! Stejně jako v jiných dílech i zde nám téměř nezaujatě servíruje lidi, kteří rozhodně nejsou zrovna normální, a situace, k nimž běžně nedochází, jako něco tak běžného, že nad tím nemá smysl se pozastavovat. Když pak na to konečně nějak přistoupíme a přestaneme to řešit, zjistíme, že nás autor celou dobu vodil za nos tam, kde jsme to vlastně ani nečekali.
