Christo komentáře u knih
Jsem moc rád, že jsem si ji přečetl před Vánoci...krásně naladí...a zároveň i lehce poučí...a moc hezky...myslím, že si jí přečtu zase nějaké Vánoce (bylo tam hodně věcí, které jsem určitě na první pokus přehlédl), neboť neznám jinou četbu, která by se v adventní čas více hodila
Takový americký Remargue. Vyvolává podobné pocity. Naději, melancholii, bezradnost ve fatálnosti atd. A to zrovna není můj šálek kávy. To je spíše můj problém, ale musím reagovat na přehnané vyzdvihování knihy, jak u recenzentů, knihkupců a v neposlední řadě asi i nenáročných čtenářů. Je to dobrá kniha, ale podle mého názoru si Pulitzerovu cenu nezaslouží. Už jen kvůli krátkým a jednoduchým kapitolám, kde veškeré vykreslení postav a dějů je surově okleštěné.
Nalákal mě podobný věk protagonisty a anotace " jak žít, když člověk dostane do vínku dar o který nestojí". Bez přemýšlení mě napadlo, že tím darem je asi titul knihy- Zahrada. Obsahem bude nějaký moderně filosofický traktát o součastném středním věku a postavení zahrady "oázy" v dnešním světě. S tím jsem do titulu nadšeně šel a těšil se na podobné postřehy, které budu porvnávat s mými při četbě po práce na zahradě. V půli knihy mě čekalo nemilé překvapení, které nechci prozrazovat nebo spíš spoilerovat. Ale mohu říci, že ačkoli téma druhé části knihy je kontroverzní, tak je alepsoň překvapivě a nekonvenčně stavěno k zamyšlení.
Zde v komentářích jsem hledal názor na Hanu i od mužského čtenáře a myslím, že se mi to tehdy nepovedlo. To mě na čas odradilo a říkal si, že to asi bude psané pro dámské publikum. Ale naštěstí jsem Haně dal šanci a ta mi stokrát vrátila. Je to milá, chytrá, čtivá, bohužel trochu smutná, ale krásná kniha o lidských osudech. A také psána sympaticky lidsky, řekl bych až Svěrákovsky, což je velká poklona.
U Steinbecka miluji jeho vnímání krásné a drsné přírody, která je odrazem americké společnosti na začátku 20. století.
Jeho pojetí amerického snu, kde je jen důležité se finančně osamostatnit a žít v souladu s přírodou. Vše je i zde.
Jen je velká škoda, že tato novela má rozsah povídky.
První kniha, po které jsem skočil na základě doporučení těchto komentářů a celkové známky. A musím říct, že jsem z knihy byl nadšený. Pamatuji si, že na škole patřil Steinbeck k povinné literatuře a právě proto jsem měl k němu jistou averzi jako ke všem klasikům, kteří slouží k poučení mládeže. Na východ od ráje mi přišlo jako nadčasové, geniální a hlavně hodně čtivé čtení. O něčem stinném v nás, každý není buďto černý nebo bílý, ale složitá osobnost. Kombinace lidských povah, pout a osudů, které se promýchavají a vytvářejí tuto knihu překvapivou a citově napínavou. Děkuji Ti databazeknih, že díky Tobě mi neušlo něco po čem každý čtenář pachtí.
Kingova Pohádka není můj šálek kávy. Žánr "fantasy" mi u Kinga nesedí. Jeho Temná věž a nyní Pohádka mi prostě nešmakuje. Paradoxně nejradši mám jeho "reálný" svět, který je často zajimavější než "ulítlé jiné světy". Dalas 63, Pod Kupolí, Misery, třeba i novější Billy Summers jsou reálné světy, třeba i v jiných časech nebo ve vyhrocených situacích, ale jsou pro mě více uvěřitelné a tím čitelnější než tato pohádka..
Nevím, proč pořád čtu i chci číst knihy s Harry Holem. První polovinu knihy vždy lituju, že nečtu něco jiného, ale v druhé se to celkem rozjede. Ale myslím, že "mít rád tuto ságu" se ani tak nezakládá na zápletce (to je dost jiných detektivek), ale stojí a padá na sympaťákovi Harry Holeovi.
Skutečně spíše než román je to kronika. Kronika osudů, které byly těžké jako robota v chudém "hraničním" kraji havířů. Osudů zapsaných do milníků historie mnohonárodnostního kraje, ale přesto nakonec je to krkolomný příběh i samotné počáteční historie složitého státu.....
Dvě hvězdičky pouze za to, že jsem Nastereu zvládl dočíst. Na mě už příliš komplikované, dost jsem se už ztrácel v ději (prostě pozornost je nižší, když děj nebaví). Kouzlo něčeho nového a zajimavého po dvou knihách vyprchalo a je tu něco dalšího, co mě minulo. Další díly už si nenaservíruji.
Knihy Aleny Mornšteinové mi hodně stylem připomínají Johna Irvinga...zajimavé a často švihlé postavy, tragické a provázené osudy často způsobené banálními nehodami...vše okořeněné českými reáliemi a historií...a tím se paní spisovatelka stává českým a zářivým literárním klenotem
Během půl roku zmizely u mě dva předsudky. První, že česká tvorba není světová a proč tedy s ní ztrácet čas, když je tolik na světě skvělých knih. Druhá a to trochu extrémní, že ženy se nevyrovnají můžům jako spisovatelé (vycházel jsme pouze ze statistiky, kolik známých knih napsali muži a kolik ženy). Oba tyto předsudky vyvrátily dvě české spisovatelky Stehlíkova (Naslouchač) a Mordštejnová (Hana). Je mi trochu stydno, ale tyto knihy jsou vážně top...
Irving není autor, který se čte s pocitem, že kniha nejde odložit kvůli tomu, jak to bude dál. Dokonce si myslím, že není dokonce příliš čtivý. Irving je bizarní,slohově sofistikovaný a dostává se nám pod kůží svoji originalitou a postavami, které chceme kvůli jejich zvláštnostem více poznat. A stejně tak jeho další knihy. A s těchto důvodů doporučuji Hotel New Hampshire, neboť paří k tomu nejlepšímu, co si od mistra tohoto prapodivného žánru můžeme vychutnat.
Takový ženský Viewegh- pobaví a nevím proč, ale působí lacině. Nízká hodnocení, přesto hodně hodnotilů a recenzí. Pro mě podstatné, že ačkoli nejsem žena na mateřské kolem třiceti, ale single muž po čtyřicítce, tak mě to bavilo.
Nápad je to nuže dobrý, ale realizace už horší...chybí tomu literární duše a to asi proto, že autor je fyzikem a k umění to má tak daleko, že to bohužel nejde spočítat (ani světelnými roky) :-)
Výborný a dobrodružný příběh....příjemná je i délka knihy....na jeden či dva večery...což na nasáknutí a znovu prožití Vernerovi atmosféry mi dostatečně stačí....
Malokdy člověk potká knihu, která mu dá tolik moudra a zároveň je tak čtivá i působivá. Touto knihou jsem začal číst Philipa Rotha a našel dalšího velmi oblíbeného spisovatele. Jeho knihy ve vás zůstanou dlouho po přečtení, zvláště tato.
Viděl jsem prvně divadelní představení a uchvátilo mě to natolik, že jsem si musel sehnat knížku. A ta mě dorazila. Vřele doporučuji, neboť často na ní myslím, i když jsem ji četl víc než před deseti lety.