ChSleepwalker komentáře u knih
Naprosto nesouhlasím s komentářem Niky Coffee. Kniha je už na první pohled dělaná pro děti, proto se dá čekat lehce napsaný text, i když o vážném tématu. Je jasné, že autorka vyzývá ke sbírání plastu především u moří a oceánů, když se tím sama zabývá a je mořská bioložka. I když nemáme moře, tak logicky z knihy vyplývá, že máme odpadky (a plasty především) sbírat. Protože škodí všem, nejen zvířatům ve vodě. A do dětské knihy se asi těžko dají přiložit fotky trpících zvířat. Kniha přitáhne pozornost právě tím, jak je krásně udělaná. Pastelkové ilustrace dělají ze čtení zážitek, odlišují knihu od ostatních ekologických příruček. Opravdu si myslím, že tahle kniha zasáhnout dokáže, malé i dospělé čtenáře. A pokud si ji přečtete opravdu pozorně, tak i zjistíte, proč autorka některé nálezy sbírá.
odkládám v polovině, je mi z toho smutno, tak jsem se na knihu těšila. ale nechápu ji, není mi sympatická, hraje si na něco, co není.
Skutečné hodnocení 2,5 hvězdy. U autorky zřejmě zvítězila forma nad příběhem, to je podle mě škoda. Příběh není vtipný, maximálně se dá považovat za usměvný a to ještě ke všemu jen na začátku. Bernadette evidentně trpí depresemi, není schopna vyrovnat se s minulostí, má úzkosti a manické stavy. Prostě potřebuje profesionální pomoc. Autorka tuhle důležitou stránku Bernadettini osobnosti zvládla hodně špatně. A ještě hůř postavu "vyléčila." A nebo právě to mělo být vtipné? Že se Bernadette chová jako kráva a má tímhle svým chováním být v protikladu k ostatním bohatým krávám? Jsem opravdu zvědavá, jak se s příběhem poprala filmová adaptace.
Nepředvídatelná snová duologie plná bohů, prastarých příběhů, lásky a přání. Snílek Neznámý i Múza nočních můr jsou perfektní od začátku do konce.
Nesnáším špatné knihy, které se ze záhadných důvodů stávají bestsellery. (Myslela jsem, že tohle špatné nebude, jinak bych se neobtěžovala se čtením.)
Každý může zradit. I kniha, co se na první pohled tváří, že bude dobrá. Bohužel ve svém žánru je Rudá královna sotva průměrná. Hlavní hrdinka, blýskající holčička (wtf), neoplývá zrovna velkým rozumem a její myšlenkové procesy bych přirovnala k Americe ze Selekce. Předvídatelný příběh nepřináší nic nového a ani postavy nejsou příliš hluboce vykreslené. Nechápu, proč jsem knihu dočítala.
Přestože Feyre nebyla zrovna hlavní hrdinka mých představ, už na prvních stránkách mě příběh pohltil. Oproti Trůnu ze skla mi však ACOTAR přijde jako malý krok zpátky, Feyre se s Celaenou nedá absolutně srovnávat. Lidskost a hloupost Feyre jen podtrhuje to, že se pohybuje mezi dokonalými vílami. Obecně mi postavy nepřirostly k srdci tolik jako v ToG. Konec jsem čekala a celou dobu jsem si tajně přála, aby se mu autorka vyhnula. Kdyby Dvůr trnů a růží zůstal jako samostatná kniha, bylo by to nádherné. Trilogii bych také ještě pochopila, ale šest dílů si absolutně nedokážu představit. Nicméně ujít si je nenechám.
Postav hlídku je třeba brát jako první pokus o vytvoření Jako zabít ptáčka, není to žádné jeho pokračování. Tahle kniha nebyla v padesátých letech vydána z určitého důvodu a tak to zřejmě mělo zůstat. Přestože to není špatné, nedosahuje to geniality mého milovaného Ptáčka. Od prvních stránek jde poznat, že je kniha prvním konceptem, který si nakonec vyslouží důkladnější přepis. Nejsem zklamaná, neovlivnilo to mou lásku k Jako zabít ptáčka a rozhodně to nebyla ztráta času. Naopak bylo hezké podívat se, z čeho ta perfektní kniha vzešla.
Přestože mi Celaenino proměnlivé a marnivé chování místy vadilo, nemohla jsem se od Skleněného trůnu odtrhnout a nakonec jsem ho přečetla během jediného dne. Nemůžu se dočkat odkrytí celého příběhu nejlepšího zabijáka na světě. A navíc Chaol je prostě ❤
Intimní portrét rodiny, která se vyrovnává se smrtí nejmilovanější dcery. Každá z pěti hlavních postav je hluboce, detailně vylíčena. Nejde ani tak o to, co přesně se stalo, ale proč se tak stalo. Jednotlivé události jsou navzájem propojené a žádná scéna není zbytečná. Četla jsem v angličtině a i popisy obyčejných věcí na mě díky autorčině stylu působily jako porno.
Barbara Stok pomocí jednoduché, čisté ilustrace přibližuje zřejmě nejznámější období Vincenta van Gogha. Formou komiksu se tak dozvídáme nejen o psychické nemoci, která se u malíře objevila, ale také o jeho sociálním životě a filozofickém pohledu na svět a umění. Samozřejmě se najdou jiné knihy, které lépe popisují život van Gogha, ale komiks Vincent zabere sotva dvě hodiny a zábavnou formou se dozvíte alespoň část umělcova příběhu. Navíc mě při čtení bavilo hledat v ilustracích odkazy na jeho skutečné obrazy.