Chytuš komentáře u knih

Ještě chci doplnit svůj předchozí komentář - v celkové Alanovské euforii jsme včera s celou rodinkou shlédli film. Božínku, je-li vám Alan drahý, NEDĚLEJTE TO! Vůbec nechápu, jak podle tak parádní knihy mohl vzniknout tak blbý film! Alan je oproti knize vylíčený jako úplně slaboduchý jedinec bez špetky vtipu. O naprosto odlišných dějových překlenutích ani nemluvě...

98 14.02.2021

To by mě zajímalo, proč se přede mnou Alan schovával tak dlouho! Jak je možné, že jsme na sebe nenarazili už dřív? Byla by věčná škoda se s Alanem neseznámit - byla to totiž jízda - zeměpisná, dějepisná i akční! Alan je pro mě hrdinou roku - bavil mě jak mladý, tak stoletý. Alan je obdobou našeho Járy Cimrmana - světoběžník, co nechyběl (skoro) u žádné z podstatných historických událostí, hýbajících 20. stoletím. A vždycky víceméně jen tak, náhodou :-) Obdivuji se autorovi, jak mu to všechno krásně drží pohromadě bez jediného hluchého místa. Tohle jsem si vážně užila - a doporučuji všem, kteří hledají inteligentní a vtipný relax.

"Abstinenti sice obecně, podle Alana, představují hrozbu světovému míru, ale hodí se, když člověk potřebuje někam odvézt."

"Jmenuji se Dolar. Stotisíc Dolarů."
"Promiňte pane, můžete mi znovu zopakovat vaše křestní jméno?"
"Dvěstěticíc. Jmenuji se Dvěstětisíc Dolarů."

124 12.02.2021

Nějak mi kouzlo téhle knihy uniklo. Zhruba kolem strany 250 jsem se začala třást napětím a netrpělivostí - byla jsem napjatá jak špagát, jestli tohle budu schopná vůbec dočíst :-) Nejbožejší božan Poutník mě nechával absolutně klidnou, jeho největší krutopřísný protivník - islámský terorista Saracén jakbysmet. A přitom je toho naservírováno TOLIK! Supertajný superagent nám přiblíží, jak to ve světě špionáže chodí - jak zamaskovat to či ono, či naopak jak z chatrných stop ukout řetěz vedoucí až k dopadení těch nějvětších padouchů světa (nebo z pytlíku na odpadky poznat, kdy je vrahem žena). Naproti tomu padouch ze všech padouchů nejpadouchovatější, co má vysoké cíle - zničit zpropadené západní americké povaleče vlastnoručně vyrobeným virem - aneb co si sám neuděláš, že... Mrknem se i na události 11. září, do Oválné pracovny, naťukneme i holocaust (sic!), budeme hodně cestovat... Ideální námět na zpracování nějakého nového filmového trháku, protože čučavé by to při správném zpracování asi bylo... Takže být nakladatelem, doporučím autorovi přepracovat na filmový scénář a předhodit nějakému prachatému producentovi. Bude to poměrně tichý film (dialogy v knize aby člověk pohledal), ale vizuálně by to měla být pochoutka...

98 09.02.2021

U královského dvora prostě vévodí paní Tichá:

Na královnin dotaz: "Jak dlouho už pracujete na zámku?" paní Tichá odpověděla: "Odjakživa. Jak mě vyhodili z učňáku, musela jsem jít makat. Kolik je to, hergot, roků? Ke štyryceti to bude. Za komunistů už bych byla v důchodu."
Můj překlad: "Na zámku pracuji už téměř čtyřicet let. Nastoupila jsem po ukončení školy. Nevím, jestli odejdu do penze."
Královna: "I přes tolik odpracovaných let se zdáte velmi vitální. Kde berete energii?"
Slovu vitální paní Tichá nerozumí, překládám jako čiperná.
Paní Tichá: "Bejvávalo. Dřív jsem zubama překousla prádelní šňůru a teď si musím všechno jídlo pomlet na mlýnku. Před pár rokama jsem sama odtlačila klavír a po štaflích jsem skákala jak opice. Teď taktak vlezu na lůžko. Co vám budu vykládat, už máte taky svůj věk."
Překlad: "Bohužel už nemám tolik síly jako dřív."
Královna: "Svoji práci musíte mít velmi ráda. Je to tak?"
Paní Tichá: "Ráda, nerada... člověk něco dělat musel, za příživnictví byl paragraf. Ale byl pořádek, žádná demokracie."
Překlad: "Ano, mám ji velmi ráda a každý den se těším do práce."

Bavila jsem se královsky a už se nemůžu dočkat dalšího dílu, neboť slovy paní Tiché:

"Tak to bude eště prdel." :-)

116 01.02.2021

Víte, chtělo by se mi napsat, že je tenhle soubor fejetonů "strašně milý", ale už vím, že to by bylo špatně... A nevylepšilo by to ani slovní spojení "neskutečně milý", protože takhle knížka skutečná je. Takže se budu držet při zemi a použiji staré dobré "velice milý" :-)
Marek Eben píše úžasně, z každého fejetonu úplně sálá nádherná čeština, kdy si čtenář uvědomí, jak je naše mateřština vlastně krásná. A není to jen tím sálajícím pocitem z jazyka, obsahově jsou fejetony neméně hřejivé. Děkuji pane Ebene, užila jsem si každičkou stránku a už teď vím, že se k téhle netradičně vázané knížce vrátím, protože je to jedna z těch, které vás dokážou polaskat a pohladit v krajině srdeční...

119 13.01.2021

Oceňuji jasné a srozumitelné členění knížky - pro někoho, kdo se s danou problematikou (ovlivňování reality vlastním myšlením) teprve oťukává, naprosto skvělé. Pokud je to tedy váš případ, klidně si k mému hodnocení jednu až dvě hvězdičky připočtěte. Já od knížky čekaka, že se dozvím něco nového, to se ale nestalo. To je ale můj čistě subjektivní pohled, rozhodně netvrdím, že knížka nemá čtenářům co nabídnout...

Pravím vám: "Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má." - Lk 19,26

74 27.12.2020

Tak znovu s Geraltem, Ciri a Yennefer... Rozhodně by si první díl neměl nechat ujít žádný milovník klasických fantasy knih - elfové, čarodějky, zaklínači, trpaslíci... Ale hlavně ochranitelský Geralt, statečná dospívající Ciri a v neposlední řadě krásná a mocná Yennefer. Sbližování těch dvou se mi moc líbilo, předznamenávalo, kam se asi děj bude posouvat dál (i když zvědavá na další dění jsem). A samozřejmě nezapomínejme na vtipálka Marigolda :-)
Knížka je ze staré školy, takže nečekejte nějaké akční zvraty na každé straně - kvalitní klasiku, kdy na konci budete chtít okamžitě navázat dalším dílem, ale čekat klidně můžete.
Poznámka na okraj - mám audioknihu a zjistila jsem, že takový nosič pro mě asi není vhodný (jakmile mi nešustí papír mezi prsty, není to ono)...

102 19.12.2020

Čtenářský objev roku 2020. I když objev není to správné slovo - k tomu, že mi kniha vyrazí dech, jsem měla dostatek indicií... Jednak to byli skvělí Němci, které jsem už od autorky četla, jednak to byla spousta nadšených komentářů od mých oblíbených Databázových přítelkyň a v neposlední řadě mě přesvědčilo čtenářské nadšení mé dcery. Knížku měla do dvou dnů přečtenou, ve volných chvílích jí nepustila z ruky. A není se čemu divit - Zuzanin dech má všechno, co mají ty nejlepší romány mít - velmi čtivý styl, zajímavé téma, vyvolá spoustu otázek, je psaný nádhernou češtinou, název knihy je vzhledem k obsahu geniálně zvolený (Zuzanin dech se doslova vine celou knihou jako důležitý prvek - ať v milostných scénách, tak ve scénách, kdy se Zuzana snaží uklidnit)....

Podtrženo, sečteno - čtenářská lahůdka letošního roku, při které ztratíte dech...

135 14.12.2020

(SPOILER) Vzhledem k tématu jsem čekala psychologický vhled do problematiky s tím, že nebudu vědět, které straně vlastně mám držet palce, jenže to se nestalo. Už od začátku mi bylo jasné, na čí straně bych v tomhle sporu stála. Mít dítě totiž neznamená jen počít, donosit a porodit - to je jen pouhý začátek dlouhé cesty rodičovstvím... Nezatracuji matky, které se po porodu rozhodly pro předání svého vlastního dítěte k adopci, důvody můžou mít různé a zpravidla jsou pro danou situaci i racionální.... Jen je potřeba počítat s tím, že takové rozhodnutí je životně důležité a těžko se bere zpět... Případné soudní spory o navrácení biologického potomka zpět ničí jako vichřice všechny zúčastněné a jednoznační vítězi z takového sporu nikdy nejsou.
Nicméně jsem ráda, že v knížce nakonec zvítězil zdravý rozum nad právními paragrafy - rozhodnutí ve prospěch dítěte.

83 29.10.2020

Vzhledem k tomu, že množství způsobů účtování v SVJ se limitně blíží počtu účetních o SVJ účtujících, je tato příručka jedním z mála vodítek v dané problematice. Jasné, přehledně zpracované, podložené právním výkladem a s příklady z praxe.

68 24.10.2020

Co číst v době, kdy se na člověka ze všech stran řítí katastrofické scénáře o desítkách tisíců nakažených a tisícovkách mrtvých? No ano, něco o sakra vážné epidemii, tedy všechno naopak - tisícovky živých (epidemií nenakažených), desetitisíce nakažených (živých, ale bezduchých) a miliony mrtvých... No a páni, byla to jízda!
Konečně postapo hrdina, který byl úplně normální, žádný Rambo nebo Chuck, prostě chlápek, který zažívá beznaděj, smutek, hnus, zlost, ale i střípky naděje... Navíc z Brna :-) Vůbec celé mi to přišlo dost autentické a určitě to nebylo jen tím, že autor použil formu deníku. Místy depresivní, místy hororové, ale i prošpikované skvělými dialogy (nečekejte žádné filozofické rozpravy, prostě si přečtete dost pravděpodobný scénář)...
Prosím, prosím, nechce se mi s Johanem, Tryskáčem a celou jejich partou loučit, nebylo by nějaké pokračování?

93 17.10.2020

(SPOILER) Je dost dobře možné, že i dnes by nejeden muž by zatoužil po modelu takové ženy - v každé situaci krásně upravené, starající se pečlivě o domácnost (3N - navařeno, napečeno, naklizeno) i o děti, bez vlastních myšlenek nebo zájmů a v neposlední řadě kdykoli připravené splnit jakékoli manžílkovo přání... Nuže dobrá, ale proč to řešit tak hororově? Měli by kluci ze Stepfordu vymyslet i pánskou variantu pro plonkové manželky - muže, který se nevzteká, je chápavý a pozorný, kutil všeho druhu, s pekáčem buchet na břiše... Ale to už by byl zase docela jiný příběh a něco mi našeptává, že ani ten by zrovna dvakrát šťastný konec neměl...

93 11.10.2020

Cesta není kniha pro každého. Podle mého názoru je pro hledající, kteří jsou v začátcích své vlastní cesty. Dostat se mi do rukou zhruba o desetiletí dřív, byla bych úplně paf. Na druhou stranu musím říct, že i teď jsem pořád docela dost unešená - myšlenky v knize jsou nadčasově platné a je až k neuvěření, že knížku Pjér sepsal už na začátku devadesátých let (číst jí v té době, jako mladá cácorka, nepochopila bych) ... Načasování je asi ze všeho nejdůležitější - v téhle naší současné divné koronadobě vás knížka rozhodně do klidu nehodí, ba naopak - uvědomíte si, jak jdeme úplně proti veškerým popisovaným zásadám otevření se druhým lidem, proti zásadám osobní svobody a bezpodmínečné lásky... Kde jsou doby, kdy se neznámí lidé k sobě snažili spíš přibližovat, namísto "můžete si udržovat dvoumetrový odstup?"... Ale jiskřička naděje je vždycky, změnit to můžeme jen a jen my sami....

82 10.10.2020

Julie: tikání biologických hodin, chorobná touha po dítěti, šílené snažilkovství, kdy partner dál nechce vytrvávat ve vztahu v roli plemenného býka, otěhotnění, potrat, adopce romské holčičky, pochyby, snaha o přetvoření malého človíčka k obrazu svému... Kam až taková situace může zajít? No veselé čtení to rozhodně není.
Vrstev a problémů, do kterých se Viktorie Hanišová pustila, je v románu strašně moc. Rozhodně to není odpočinková četba, která se po pár dnech vykouří z hlavy, spíš vám do hlavy zasadí dost otázek...
Může se zdát jednoduché svalit veškerou vinu na Julii - špatná perfekcionistická matka... Ale měla vůbec sama jinou výchovu? Ano, měla možnost chovat se jinak, ale vzorce výchovy od svých vlastních rodičů člověk zpracovává těžce. A co teprve Agnes? Bylo by jí u jejích biologických rodičů líp? Neřešitelné otázky. Ale odpověď je jasná - dítě (jakékoli, nejen adoptované) je samostatná osobnost, kterou máme možnost milovat, nikoli osekávat na obraz vyhovující našemu vidění světa...

109 04.10.2020

Milý Charlie,
díky za všechny tvoje dopisy, byly místy hodně smutné, místy ale krásně dojemné. Je vidět, že jsi citlivý mladý muž, dá se říct neobyčejný uprostřed davu. Celou dobu jsem ti držela palce a chápala tě, tvé trable s dospíváním, s láskou a přátelstvím... Zvláštní ale je, že jsem si u tvých dopisů hrozně moc uvědomovala, že teď už jsem z té dospívající-rebelské části mého já docela dost pryč - mé rodičovské já totiž trpělo při každém špatném kroku (víš o čem mluvím - alkohol, drogy, cigarety...). Ale i tak to bylo poučné - zřejmě pro obě strany. Je potřeba si uvědomit, že vzít život do svých rukou nikdo za druhého prostě neudělá...
A taky se mi moc líbily všechny ty krásné myšlenky, rafinovaně ukryté v tvém vyprávění. Třeba když ti Bill řekl: "Charlie, každý přijímá takovou lásku, jakou si podle svého názoru zaslouží." A nebo ta, kterou ti řekl tvůj táta: " Každej se nemůže vymlouvat, že to má těžký, Charlie, a i kdyby měl, stejně ho to neomlouvá."
Doufám, že se máš fajn a na své divoké dospívání už teď pohlížíš jenom s nostalgickým úsměvem. Jo, bylo to fajn, když jsme byli mladí. Ne teda všechno, ale většina jo!
S pozdravem
Chytuš

94 23.09.2020

Něco se povedlo, něco pokazilo...
Rozhodně se povedl originální námět a zajímavé zpracování - tři příběhy zastupující minulost, součastnost a budoucnost, zpočátku zcela oddělené, postupem času rafinovaně pospojované. Z autorky čiší i zapálenost nebo fascinace společenským hmyzem, hlavně tedy včelami, ale najdou se i zmínky o mravencích nebo čmelácích; a tohle svoje nadšení umí docela dobře prodat - nedivila bych se, pokud by si někdo chtěl po přečtení postavit na zahradu svůj první úl, protože je to vlastně cool :-) Ucelené informace o včelách ale nečekejte (pokud by měl někdo zájem o surová data bez doplňkových příběhů, nechť se neváhá obrátit na mého muže, který o včelách dokáže vykládat hodiny a hodiny, také poměrně zapáleně :-) Jelikož mám včelí přednášku už mnohokrát za sebou, ani jsem si nemyslela, že bych našla nové informace, nicméně pro člověka včelařem nepolíbeným se jich v textu určitě pár najde :-) A rozhodně se autorce povedlo nenásilně čtenáře přinutit přemýšlet o stavu současného světa, kdy profit je postavený nad naše instinkty a nad přírodu, kdy člověk jen své prostředí využívá a snaží se všechno dostat pod svojí kontrolu (kdy asi lidem dojde, že to prostě nejde?)...
A co se tedy pokazilo? Stylistika a místy roztahanost příběhů. Jakási kostrbatost, nebo nepravděpodobnost (hlavně v příběhu Tao). Prostě k dokonalosti nestačí jen skvělý námět a zajímavý nápad na zpracování, chce to vdechnout ještě něco málo navíc, aby se ze zajímavé knihy stala srdcová záležitost...
Tak a teď se v dohledné době musím vrhnout na Werberovy Mravence :-)

99 15.09.2020

Opět výborné recepty na zdravá a chutná jídla. Tentokrát je kuchařka rozčleněna podle hlavních surovin, které jsou pro dané roční období typické. Potud pouze chvála a spokojené pomlaskávání...
Jedinou výtkou ke knížce je z mé strany příšerná nepřehlednost - jaro a léto jsou z jedné strany, podzim a zima z opačné strany kuchařky... V praxi to vypadá tak, že člověk prochází recepty jaro-léto, zhruba v polovině knihy si musí celou kuchařku otočit, aby si mohl prohlédnout recepty podzim-zima, které tak ale musí listovat vlastně pozpátku, pokud chcete dodržet souslednost časových období. Tahle "vychytávka" je pro kuchařku naprosto nevhodná - chápu snahu o originalitu, ale u něčeho, co má být maximálně přehledné, aby si spěchající kuchař(ka) co nejrychleji našel(našla) ten spávný recept, je to spíš hotová pohroma. Takže milí tvůrci, méně je někdy více, vaše recepty jsou skvělé a prodaly by knížku i bez zbytečných blbinek typu oboustranná kuchařka...

76 13.09.2020

Smrtkou jsem Neala Shustermana definitivně pasovala na krále YA dystopií. Jeho světy jsou vždycky nějakým způsobem ulítlé, ale slovy klasika "nastavují zrcadlo současné společnosti" - ať už jde o svět, ve kterém se děti pěstují na orgány (Bez šance), případně společnost, která se prakticky ze dne na den ocitá bez vody (Sucho), nebo jako u Smrtky o svět nesmrtelnosti - lidstvo vymýtilo všechny choroby a díky pokročilým technologiím dokáže opravit prakticky jakékoli zranění. Lidé nestárnou, můžou "obrátit list" (tedy nechat se zpětně omladit) na libovolný věk. No není to paráda? Kdo by si takový nádherný svět, bez smrti, stárnutí a utrpení nepřál? Jenže nebyl by to právě Neal Shusterman, aby nám neukázal, že není všechno zlato, co se třpytí...
Na knížce mě bavilo úplně všechno - perfektně vystavěný svět, sympatičtí hrdinové (nejen hlavní dvojka, ale své kouzlo měla i Curie s Faradayem), čtivý příběh s pár zajímavými zvraty a pozor - prakticky žádná romantika... Nesporná přidaná hodnota bylo pro mě osobně vyhledávání si všech patronů smrtek - někteří jsou notoricky známí, ale jsou i tací, o kterých jsem nevěděla zhola nic, takže vyhledávání jejich životopisů mi rozšířilo obzory :-) Jediný problém, který teď mám je, že nevím, jakou patronku bych si zvolila sama pro sebe, být aspirantem na smrtku :-)

114 08.09.2020

Ulítlé a tak nějak montypythonovsky vtipné. Pro milovníky černého humoru naprostá povinnost! Vybroušené hlášky, skvělé dialogy - jen musíte být správně naladěni, potom vás Charlie, Sofie nebo Mátomil určitě něčím přiměřeným odmění :-) Přinejmenším se naučíte to, že až příště zažijete srážku s tuplovaným blbem, můžete si jen tak sami pro sebe procedit mezi zuby "Koťátko!" - rozhodně vás to dostane do povznesené nálady :-)

86 26.08.2020

"Jestli jí nezabije požár, zemře tady žízní. Přesto se k ní otočím zády a odejdu. Protože jsem se rozhodla. Jestli musí zemřít, aby bratr žil, tak jí vodu vezmu a nechám ji zemřít. Henry měl pravdu. Někdy přežijí zrůdy. A já jsem teď zrůda." str. 342

Bylo parádní sledovat přerod hlavních postav a přehodnocování jejich žebříčku hodnot. Na začátku krize, kdy přestane téct voda a v blízkém okolí není ani žádný přírodní zdroj (řeka, jezero, nádrž), jsou postavy charakterově zařazené, ale vlivem událostí se všechny mění - někdy k horšímu, někdy k lepšímu. Potvrzuje to staré známé pravidlo, že bez tmy není světla a naopak... Potud naprosto skvělé a bravurně podané. Autoři opět lidské pokolení nešetří... Upřímně já si při čtení ani po dočtení rozhodně kontrolovat zásoby vody u nás doma nebyla, protože stejně jako autoři dobře vím, že pokud by zásoby byly dostatečné (například naplněná jímka na zalévání), stejně se kdykoli může cokoli zvrtnout - třeba rabující sousedé (ano, o většině z nich nemám moc vysoké mínění)... V krátkém horizontu (v našich českých podmínkách bych to spíš viděla na delší horizont) se ani nedá spolehnout na pomoc našich vládních činitelů - stejně jako v knize by určitě jen rozsévali moudra v podobě vládních opatření, která by neřešila ani prd (úplně to vidím - spousta upozornění na to, že se máme všichni zásobit vodou, ale kde jí vzít, to už by nám neřekli), zato stanné právo by bylo zavedeno prakticky okamžitě...

Co mi u Sucha maličko vadilo, že dorost dokáže vyřešit víceméně všechno, zatímco jejich rodiče jdou velmi rychle do kopru... Chápu - je to daň za to, že kniha je určená především mládeži, ale tentokrát to na mě bylo prostě moc... A další maličká výtka překladateli - strýc Bobek? To jako vážně? V anglickém originále předpokládám "uncle Laurel", no nevím, nevím, jestli se za každou cenu držet doslovného překladu. I ten strejda Kopr by asi byl výstižnější překlad :-) Ostatně ani strýc Herb přeloženo nebylo, takže Bobek mi při každém svém výskytu vážně drásal oční bulvy... Ale jinak velmi podařené!

"Nebyla to Jacqui, kdo nám řekl, že lidské tělo tvoří z šedesáti procent voda? Teď už vím, co je ten zbytek. Zbytek je prach, zbytek je popel, je to smutek a je to žal... Ale to, co nás v tom všem, navzdory tomu všemu, spojuje dohromady... je naděje. A radost. A studnice všeho, co může teprve přijít." str. 380

96 23.08.2020