cibulka 8 komentáře u knih
Chtělo se mi smát i brečet zároveň... Velmi dojemná knížečka.
Trochu jiná knížka než na jakou jsem od T. Kubátové zvyklá, ale přitom je patrný její rukopis. Především v prostřední části, kdy se Valdemar Anně dvoří.
Anna je typická Tánina hrdinka - sebevědomá žena, která se dokáže o sebe postarat, ale ve věcech vztahů s muži nesmělá, optimistická i navzdory všem ranám osudu. Jen mi přišlo, že neštěstí zažila až přespříliš mnoho.
Marně si lámu hlavu, jaká byla náplň dne tehdejších žen. Do práce nechodily, v domě měly hospodyni a služky, v kuchyni kuchařku, na zahradě zahradníka, k dětem chůvu a když se narodilo nové dítě, tak ještě chůvu k miminku. V dnešní době, kdy tohle všechno musí zvládnout jedna žena sama, by asi moc neobstály.
Nevím, jestli byla někdy některá z těchto povídek zfilmována, ale mnohé by si to jistě zasloužily...
Fejeton - přesně to, co mě baví. Vzdávám hold každému, kdo se dokáže zamyslet nad obyčejnými věcmi a vtipně a s nadhledem o tom psát. Paní Ortová jako by mi mluvila z duše. I já jsem si přála bydlet v pokojíčku namalovaném Helenou Zmatlíkovou, mám ráda šťastné konce a jako očitý svědek bych totálně pohořela.
Tahle knížka rozhodně přinese dobrou náladu a každopádně si zaslouží pět hvězdiček.
Tohle vyprávění by měli číst rodiče dětem povinně. Nádherný příběh zlobivého Birlibána, který se vydá na pohádkovou cestu a pozná, že každý čin má svůj následek a že to, co se nám zdá příjemné, může ve skutečnosti škodit. Dcerka zná příběhy Birlibána i ze školky a tak už mi doma při čtení vykládá, co se Birlibánovi příště stane a koho na své cestě Lenošindou, Bonbónovicemi nebo Maňáskovem potká...
Ze začátku jsem měla pocit, jako bych četla slohovou práci nějaké studentky. Ale pak jsem se přistihla, že se těším na večer, až si před spaním přelouskám pár stránek. Byla úleva vypnout a číst o tom, že je také někdo spokojený ve svém životě. Celkový dojem z knížky mám dobrý a pokusím se sehnat i první díl.
Mně se knížka líbila. Je jasné, že se vše neodehrálo tak romanticky, ale základ příběhu stojí na historických faktech. Není to příběh, který bych přečetla jedním dechem, ale v hlavě mi uvízl. A taky už si teď nebudu plést manželky Karla IV., jak tomu bylo doposud.
Četla jsem vydání z roku 2011 a žádné překlepy jsem nezaznamenala.
Knížka se mi příliš nelíbila. Nadia a Veronica se mi jevily jako povrchní, věčně nespokojené, nevážící si toho co mají. Až do Leina příběhu jsem se dokázala vcítit, pochopit a držet Lee palce, aby dosáhla svého štěstí.
Z vyprávění Františka Nepila dýchá úcta k lidem, řemeslu, předkům i přírodě. Nebaví mě číst cestopisy, ale po téhle knížečce ráda sáhnu znova.
Skvělá a zábavná knížka. Určitě se k ní ještě několikrát vrátím.
S úsilím jsem se dočetla až k šestnácté kapitole. A pak jsem si říkala proč číst dál, když mě vlastně vůbec nezajímá, jak se bude děj odvíjet dál.
Díky panu Nepilovi je můj svět zase o něco veselejší. Doporučuji pro pobavení všem zahrádkářům a domácím kutilům.
Knížka na mě působila spíš tísnivě. Otec Tim vzpomíná na své dětství a mládí a jsou to vzpomínky bolestné až kruté. Někdy mi dělalo problém rozlišit, jestli autorka píše o přítomnosti nebo minulosti. Až v poslední třetině to byl zase otec Tim, na kterého jsem zvyklá z ostatních dílů, což trochu vylepšilo můj celkový dojem z knihy.
Často jsem četla stránku a uvědomila jsem si, že vůbec nevnímám obsah. Jaksi jsem si nemohla zvyknout na autorův styl vyprávění.
Jsem ráda, že jsem se do čtení knihy pustila právě na podzim, kdy je na zahradě plno práce. Když se mi do ní nechce, vzpomenu si na Betty, co všechno musela zvládnout, a hned mi to jde líp od ruky. Určitě jsem o slepičí farmě nečetla naposled.
Příběh o velké lásce, odvaze a obětování se jeden pro druhého.
Nechtěla bych žít jako farmář, neustále připoutaná ke dřině se zvířaty a obdělávání půdy.A co se týče knížky - není špatná, ale Herriot je Herriot.
Asi nejoblíbenější kniha mé dcerky. Stále se k ní vracíme. Nejvíc se jí líbí pohádka O čarodějnici a O Škrholovi. Někdy je musím číst i několikrát za sebou.