cibulka 8 komentáře u knih
František Nepil úžasně vypráví o domácích zvířatech s laskavostí a humorem jemu vlastním. Opět nezapomenutelné,
Bohužel jsem ani nedočetla. Hodnotím jedním slovem: nuda.
Zajímalo mě jaký příběh to dceru tak chytl za srdce. Evidentně nejsem ta správná věková kategorie, protože i když téma mluvících zvířátek je slibné, příběh mě nijak nenadchl a určitě se to dalo zpracovat i lépe. Nicméně po dceřině nadšení jsem doobjednala i zbývající tři díly.
Nejkrásnější pro mě byl proslov Johanky z Rožmitálu na zemském sněmu v Benešově roku 1473.
Přečetla jsem si první příběh jen tak ze zvědavosti a pak už jsem knihu nedala z ruky. Najednou jsem tolik známá evangelia viděla z jiné perspektivy. Původní texty jsou asi hlubší, ale i tak mě to obohatilo.
Zajímalo mě, co si dcera půjčila v knihovně a musím říct, že tohle je přesně vhodné pro desetileté slečny. Knížka je psaná svižným jazykem, příběh dobře plyne a i když je to občas přitažené za vlasy, fantazii se meze nekladou.
Tento díl je smutnější, protože otec Tim prochází depresí. Mně osobně přišla tato kniha do ruky ve správný čas, kdy mi pomohla utřídit si myšlenky.
Jako dítě jsem všechny díly četla stále dokola. Kája i Zdeňa byli moje vzory a dodnes si pamatuji některé poučky, např. 'Ať neví pravice, co dává levice' nebo 'Jak peřina stačí' či 'Nemusíš být u všeho'.... Tenkrát to byly knihy mého srdce. Dnes už se na to dívám střízlivěji a praktičtěji, takže už vnímám i stinné stránky života na samotě v lese..
Ze začátku se mi příběh příliš nelíbil. Zajímavé to začalo být až když se objevil Jupiter. Moc se mi líbil hotel, který se neustále měnil. Závěr mě ale dostal, takže si další díl zase budu muset přečíst... Jako velké plus vnímám překlad Vladimíra Medka.
Souhlasím s Leanne, že jiná jména postav jsou docela matoucí. Na druhou stranu, ale musím přiznat, že se mi tento překlad zamlouvá. Vyprávění plyne více energičtěji a ne tak sucharsky. Cynthiino oslovování Tima brouku, mi nejdříve trochu vadilo, ale pak mi otce Tima tak nějak víc přiblížilo. Za mě pět hvězdiček.
Ze začátku jsem se nemohla začíst, spíš jsem se nutila. Ale zalíbil se mi Víťa a od vejrů copatejch už jsem hltala. Ivanin příběh by se mi líbil i jako samostatná knížka. A Sandřina otce bych nejraději kopla do .. toho.. do pihele tmavýho.
Peníze! Byl šťastný, že nemá tolik peněz. aby stálo za to si s nimi nějak lámat hlavu, byl rád, že jich většinu během tohoto pomíjivého života rozdal. Pane Bože, když viděl, co jsou někteří lidé ochotni udělat kvůli dolaru, byl v pokušení zavolat svému makléři a nechat převést celý kapitál na účet dětské nemocnice.
Vřele doporučuji na dny zklidnění a rozjímání. Zvlášť před Vánocemi mě pozitivně naladila.
Z poslední kapitoly mi zůstalo mrazení v zádech. A zamýšlím se, kam až to může zajít, když dítě vyrůstá bez rodiny a s pocity, že nikam nepatří.
V předešlých komentářích se často objevuje, že kniha nemá konec, ale já si myslím opak. A o tom, co se stalo v Ďáblickém háji mám úplně jasnou představu.
Dojal mě slib, který dal Jiří z Poděbrad, když byl zvolen Českým králem. Možná i proto, že jsem ho četla v den svátku svatého Václava. Jinak mi bylo líto jaký konec potkal Markétu, kterou jsem si dost oblíbila.
I když nepatřím do cílové skupiny, které je kniha určena, moc se mi líbila. Obdivuji autorčinu fantazii a propracovanost příběhu, který nepostrádá napětí a hlavně poselství, že někdy stojí za to se obětovat, abychom pomohli někomu blízkému.
Pro mě nejkrásnější díl z celé série. Dopisy, které si píše otec Tim s Cyntií jsou pohlazením po duši...
Při čtení fejetonů pana Nepila se mi v mysli vybavovaly také sloupky Karla Čapka. To jenom dokazuje jakým velikánem české literatury Nepil bezesporu je.
Nejdříve mě v knihovně upoutala vtipná obálka. Zaujaly mě i dlouhé názvy kapitol a obrázky uvnitř knihy. Donesla jsem si knížku domů v představě: jú, to bude švanda. Po přečtení první kapitoly jsem pochopila, že jsem očekávala úplně něco jiného a chtěla knížku odložit. Naštěstí jsem to neudělala, četla dál a dozvěděla jsem se tak spoustu zajímavostí o africké přírodě, zvířatech i domorodcích. Začalo mě to bavit a nakonec mi bylo i líto, že už je konec.
No nevím, jestli tohle je vhodná kniha pro dívky v pubertě. Samé zabíjení...
Podle mě nejlepší díl z celé série byl hned ten první, ale pak už se to jaksi pokazilo.
Vtipná, zábavná, inteligentní - jako samotná autorka. Maruška se rozhodně nebojí vylíčit svoje trapasy a dělá to s nadhledem a lehkostí. Velice mě také pobavily vtipné ilustrace. Celkově opravdu povedená kniha.