cibulka 8 komentáře u knih
Tohle je taková jednohubka. Sotva začnete číst už jste v půlce a zbytek už pak zhltnete jedním tahem.
Enola je sympaťanda a mě moc baví, jak vždycky převeze bratra Sherlocka.
(SPOILER) V tomhle díle mě Xante opravdu štvala. Hned při první příležitosti prozradí Fairfaxovi, že mu chce sebrat astroláb. Následně všem tvrdí, že je chytřejší než Fairfax a že má plán, aby hned v dalším odstavci vzlykala, že vlastně žádný plán nemá. Děj mi přišel nedotažený, hodně věcí nebylo vysvětlených, např. kdo shodil na Xante komín, proč mělo k předání dojít až po svatbě a na vrcholu věže atd.
Jedna z nejlepších bárovek. Četla jsem jedním dechem. Jen v druhé půlce na mě padl smutek, když si člověk uvědomí, že to není nějaký vymyšlený fantasy svět, ale že se to skutečně dělo...
Líbilo se mi víc než první díl. Dozvídáme se o převracečích času a prostor dostává i hlavní záporák. Čtení pro zábavu a odreagování.
Knihy Teresy Medeiros vůbec nemusím, až na tuhle vyjímku. Zloděj srdcí mě pořád baví. Slovní přestřelky mezi Lucy a Gerardem jsou zábavné, postavy jsou sympatické a brzy si je zamilujete. Mým favoritem je Smithe u něhož nevíte, jestli to myslí vážně nebo si tropí žerty.
Dostala jsem přesně to, co jsem od autorky očekávala i něco navíc. Uvědomila jsem si spoustu věcí o sobě i o druhých. Myslím, že na kapitolu o Glumovi jen tak nezapomenu a moc se mi líbilo, jak autorka vysvětlovala umění wabi - sabi, tedy radost z nedokonalosti. To bych vážně chtěla umět (zvlášť po tom, co mi dvouleté dítě počmárá stěnu v obýváku).
Bára je skvělá autorka a tahle knížka pro mě byla dobrá víc než akorát...
Největší radost jsem měla z Julie a z Augusta. Julie v prvním díle byla "méně než stín" a teď je z ní úspěšná obchodnice. A August, který trpěl těžkými poválečnými depresemi se stal uznávaným právníkem. Je to taková naděje pro nás ostatní, že i když jsme v životě zrovna na úplném dně, tak to nemusí být napořád a vždycky je šance na lepší budoucnost.
Knížka je plná zdlouhavých popisů. Například skoro na celou stránku je rozepsáno jak dva manželé jedou vlakem, že zmokli a teď je jim zima, že v kupé sedí sami, co si dali na jídlo a jako dezert, že měli hrušku, že ona je unavená a tak mu usne na rameni atd., atd... Autorka je ale natolik zdatná vypravěčka, že mi to vůbec nevadí. Naopak mám pocit, že tak postavám více rozumím, dokážu se víc vcítit do jejich pocitů. Mám styl vyprávění Ann Jacobsové moc ráda a knížka mě bavila...
Nikdo tu není černobílý. Charaktery jsou krásně barevné, každý má nějaké kostlivce ve skříni. A každý má v sobě spoustu dobrého. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale pak mě to chytlo za srdce.
Vždy mě fascinuje, jak hlavní hrdina prakticky nejí, je vystaven všelijakým fyzickým i psychickým útrapám a stejně dokáže vymyslet nějaký úžasný plán, jak záporáka dostat na lopatky. Já když jsem hladová, tak můj mozek myslí jen na to, jak se dostat k jídlu a nic kloudného nevypotí.
Jinak knížka super. Děj je napínavý, má spád, žádné zdlouhavé popisy. Jen té krve nemuselo být tolik.
Nejvíc mě asi pobavilo, když připluli na ostrov a hned první člověk, kterého potkali, jim poskytl veškeré informace a dokonce jim nakreslil i mapu.
Jako náctiletá jsem dostala od babičky k narozeninám dvě stovky a já si za ně běžela koupit tuhle knihu. Tehdy se mi strašně líbila, četla jsem ji několikrát. Dnes, po dvacetišesti letech, už se na příběh dívám jinak - spíš z pohledu Lenčiných rodičů. Ale stále má pro mě své kouzlo i jistou dávku nostalgie.
Tak tohle se povedlo. Bára píše o běžných věcech s takovým nadhledem, až jí to závidím. Po přečtení prvních dvou kapitol jsem dostala trochu strach, jestli dokáže autorka tu vysokou laťku udržet, jestli se nebudou příhody opakovat nebo se nezačnu v druhé půlce nudit. Ale nestalo se a užila jsem si knížku až do konce.
Tohle je moje třetí knížka od Alexandry a zatím nejlepší. Emily i její myšlenkové pochody mě fakt bavily... Pro mě příjemně strávený čas s knihou.
Paní Jacobsová umí nádherně vyprávět. Jen mi trochu vadily pasáže ze středověku. Přišly mi zbytečné a působily až rušivě. Ale jinak velmi čtivá série.
Údajně je to určeno pro mladší děti, ale mně to nepřijde. Děj je často zmatený, nevíme, co a proč se děje. Vyprávění obsahuje až děsivé hororové prvky... Chtěla jsem dát dvě hvězdičky, ale závěr to zachránil... za ten přidávám hvězdičku
Hezký příběh s krásným poselstvím. Hlavními postavami jsou dva osmáci.
Já mám obavu, že dnešní osmáci čtou spíš fantasy Young adult, takže bych to doporučila tak devíti až desetiletým dětem.
Na Františkovi Nepilovi je úžasné, že dokáže běžnou a někdy i otravnou činnost povznést na vyšší úroveň. S jakým zanícením a láskou píše o zahradničení a kutilství. Když čtu jeho fejetony, tak si říkám, proč se mi vlastně někdy nechce dělat to či ono, když je to taková krása. A až bude manžel řezat dřevo na cirkulárce, budu na něho pohlížet jen jako na účastníka leteckého souboje nebo jako na lovce tygrů.
Neustále mě překvapuje kolik světů je autorka schopná vymyslet. Santarena, Poluta, Quinwall, Airbowan, Pastek.... Navštívili jsme říši draků, jednorožců, sirén, harpyjí, trpaslíků a teď dračí lázně. Také by mě zajímalo, jak autorka vymýšlí jména postav . Jak vznikl třeba Demit, Rohan, Lukerdek, Karmaneuduna, Tekulin, Omaula, Hilara, Avisir a další a další....