cibulka 8 komentáře u knih
Vtipné, dobře se čte. Knížka je vypiplaná se všemi fotkami, QR kódy a písničkami. Nejsem cílovka, ale fakt jsem se bavila. A to jsem se občas musela ptát dcery, abych věděla o co jde. Ale jsem za to ráda. Alespoň teď o trochu víc rozumím jejímu teen světu
(SPOILER) Smekám před fantazií paní Pacovské... Úžasná fantasy sága. I tento díl byl napínavý a plný dobrodružství. Přesto mi ale některé věci vrtaji hlavou. Třeba proč přehodil Fortr Hanku a Matyáše přes zábradlí? Nebo jak je možné, že se poslední knut tak rychle přestěhovával z těla na tělo, když jinak to byl docela složitý proces. Také mě mrzelo, že Helara měla velmi málo prostoru. Čekala jsem od této nové postavy mnohem více akcí.
Tak to je nářez.... od tohohle dílu autorka přitvrdila. Popisy bojů jsou hodně reálné.
Příběh má spád, pořád se něco děje....
V pohádkovém světě vládne krutý král, lidé hladoví a bojí se o svůj život. V našem světě zuří druhá světová válka, lidé hladoví a bojí se o život. Vlastně není velký rozdíl mezi těmito dvěma světy. V pohádce to ale přece musí dopadnout dobře, opakuji si pořád dokola. Nebudu prozrazovat konec, jen pochválím postavu fotografa, která celý příběh stmeluje.
V jedné kapitole James vypráví, jak se mu narodil syn. Já jsem během čtení této knihy také porodila syna. A tak když už mi to přebalování, kojení, nevyspání přerůstalo přes hlavu, utíkala jsem se aspoň na pár minut občerstvit do Darrowby, kde je vždycky dobře. Osvěžená jsem se pak vracela ke svému děťátku abych mohla dál žasnout nad tím neuvěřitelným zázrakem...
Lepší než první díl. Oceňuji události z pohledu různých postav. Sympatická mi byla Sonja a líbili se mi vzpomínky Míny na panský dům, když tam pracovala jako služebná.
Pro mě nejlepší díl ze série. Kromě příběhu Simči je děj prokládán úryvky z díla a korespondence Boženy Němcové a nejlepší byly části, kdy si Simča představovala, že je samotná Božena. Hodně mi také pomohlo, že jsem viděla televizní minisérii Božena.
Dcera přečetla prvních devět kapitol a knížku odložila, protože na ni příběh působil depresivně a bylo jí Jasmíny líto. Ani mě nebylo u čtení příliš dobře. Jasmíniny rodiče si sice nadělali plno dětí, ale veškerou péči o ně i o domácnost hodili na nejstarší dceru. Jasmína se motá v začarovaném kruhu povinností a péče o mladší sourozence. Touží po vzdělání a seberealizaci, ale ostatní děti jí ničí školní zápisky i domácí úkoly a tak ve škole propadá. Když už jí připadá, že je její život k neunesení, utíká z domova. Rodiče si jejího odchodu ani nevšimnou. Až není postaráno o další děti, teprve si uvědomí, že Jasmína chybí. I když má knížka relativně dobrý konec, nejsem si jistá, jestli si vůbec uvědomili, proč vlastně Jasmína utekla.
Oceňuji, že autorka do příběhu zakomponovala své vlastní předky. Své babičce Věrušce, která má v příběhu čtyři roky, pak celou knihu věnovala. Podle závěru se nabízí otázka, zda příbuzní autorky jsou též příbuznými Báry?
Nějak jsem se nemohla do knihy začíst. Zatímco po přečtení Alžběty a Niny jsem ještě dlouho nad příběhěm přemítala, tady mě to nijak neoslovilo. Ačkoliv Blanka byla bezpochyby velmi silná osobnost, v příběhu mě unavovaly zdlouhavé popisy. Poslední čtvrtina knihy už se mi nekonečně vlekla.
Coby studentka střední školy jsem se zúčastnila exkurze do Prahy. Kromě nejznámějších míst Prahy jsme navštívili i muzeum miniatur. Podkovaná blecha tam opravdu byla i se spoustou jiných zajímavých exponátů. Mně však nejvíce blažil pocit, že se nacházím v místě, kde kdysi byl i můj velký literární vzor - tedy Rudolf Křesťan. Ne jako miniatura, ale jako skutečná postava. Jeho fejetony mi vždy dodají dobrou náladu a vykouzlí úsměv na rtech.
Když mi bylo sedmnáct, zamilovala jsem se do Karla Čapka. A to právě díky Kalendáři. I když jsem přečetla mnoho dalších jeho děl, tahle kniha u mně zůstala na pomyslném vrcholu. Hluboce se před Vámi skláním, pane Čapku.
S touhle sérií je to jak na houpačce. Zatímco jeden díl mi přijde úžasný, hned další mi zase připadá horší. Čtvrtý díl Pána hor jsem dočetla jen s donucením. Od tohoto, pátého, jsem se zase nemohla odtrhnout. Jsem zvědavá jak mě zaujme závěrečný díl celé ságy.
Báře zbývá pár chvil do večeře, tak si jen tak na dva měsíce odskočí do minulosti. Kdo z nás by nechtěl, aby mu nohy zahříval sám velikán Leonardo da Vinci. Opět úžasné dobrodružství.
Moje pubertální dítě je nadšené. Já už méně. Stálo mně spoustu přemáhání, abych to vůbec dočetla.
Když si tuhle knížečku přinesla dcera z knihovny, bála jsem se, aby to pro ni nebylo příliš děsivé. Název i obálka tomu napovídali.Obavy byly zbytečné... Pro odvážné děti je to napínavé počtení.
Humorná knížka k oddechu. Nepopadala jsem se smíchy za břicho, ale usmívala jsem se skoro pořád.
Vhodné pro dívky 12+. Bára je velmi sympatická a šikovná. Moc se mi líbí jaký má krásný vztah s rodiči i s bráchou.