Claudius komentáře u knih

Druhý díl velmi dobrý. Opět si neodpustím pochvalu mistra Kotlety v tom směru, že se oprostil od své nadpřirozeno-archetypální šablony nesmrtelného borce, a místo toho máme sympatického plukovníka Michálka. Noví záporáci jsou klasický apokalyptický kult, ten nesmí chybět. Navíc jsou správně kotletovsky ujetí a zvrácení. Doufám, že zcela nezapomenu, o čem to bylo, než se dostanu k pokračování.

14 02.06.2022

Browna jsem měl vždycky rád pro jeho šifry, sledování vodítek a postupné odhalování tajemství. To se v Počátku bohužel skoro vůbec neděje.
Kniha od počátku vlastně jen dokola a dokola zdůrazňuje a čtenáři opakuje, jak je to jakési odhalené tajemství neskutečně důležité, převratné a změní to celý svět. Tajemství, které Langdon odhaluje, je většinu knihy tak jedno. Jakmile je toto první tajemství konečně vyřešeno (po půlce knihy), naši hrdinové hledají místo, kde jej uplatnit, No a to je celé. Kdo je "záporák" je tak strašně jasné a očividné, až to je nudné. Ten scénář je totiž vždycky stejný - někdo, kdo vypadá hodný na začátku, pak vlastně hodný není, a to je pořád dokola a pokaždé. Naopak na koho kniha ukáže, že je zlý, tak vlastně za nic nemůže. Do toho pobíhá nějaký ten vyšinutý zabiják, který dostává pokyny od nějakého "učitele" nebo jiné tajemné přezdívky. A to je vše.
Tak prosím podle toho natočte film s Hanksem a krásnými exteriéry, aby z toho bylo aspoň něco.

14 24.06.2021

Ještě v první půlce knihy mě jímaly pocity rozmrzelosti a neočekával jsem, že bych knihu hodnotil lépe než třemi hvězdami. Některé pasáže To má strašlivě (a poměrně zbytečně) dlouhé. Každý jeden z hlavní sedmice si musí odbýt své setkání s Tím, a to dokonce v obou časových liniích. Chápu, že se autor snaží budovat atmosféru, ale tohle mě někdy docela nudilo. Nemluvě o tom, že čtenář stejně ví (zejména v linii padesátých let), že postava svůj zážitek přežije. Pak se ještě náš klub Smolařů musel tak pět set stran dávat dohromady (resp. pohádat se s manželkou a přicestovat do Derry), než se mohlo konečně něco začít dít.
Navíc mi celkový dojem kazil vyloženě odfláknutý překlad (pád místo podzim, sestřenice místo bratranci apod.) a korektury (opakovaně chybějící předložky hlavně v závěru, posunutý text typu "al brzye" atd.). A to jsem prosím četl úplně nejnovější vydání z roku 2019. Takové chyby už by dávno měly být opravené.
Ovšem nakonec jsem dal hvězdičky čtyři, a to z toho důvodu, že jsem se zvládl prokousat až k závěru. Závěr je něco úplně jiného. Úchvatný, silný, a pohlcující. Rychlé prolínání časových linií dodává knize dosud nevídané tempo, finální konfrontace s Tím a rituál Chüd zase temný, až lovecraftovský nádech. Jakkoliv vám můžou být postavy během většiny příběhu úplně ukradené, jakmile se dostanou do kanálů, jste tam s nimi.
A ta Želva už jim tentokrát nepomůže.

14 30.11.2019

Dokud Stolbenko jakž takž vyšetřuje vraždy víl, chová se jako detektiv, nebo dělá ze své vůle proboha aspoň něco, je to příjemná, osvěžující a zajímavá akční jízda. Jenomže a bohužel mezi těmito (s postupujícím dějem stále vzácnějšími) okamžiky jsou zde dlouhé momenty, kdy se Stolbenko akorát lituje, bere prášky a nedělá nic. Ke konci už je vlastně jen vláčen ostatními, k vyřešení případů se dostane náhodou a tak nějak mimochodem a nakonec se všechno vyřeší s ničím nesouvisejícím a naprosto náhodným výbuchem.
Stolbenko je sám o sobě nezajímavá a zcela nesympatická postava, která nedokáže táhnout děj ani omylem. Naopak zajímavá Léto má v knize minimum prostoru, akorát pije vodu z konve, kouká na televizi, a když už náhodou začne říkat něco zajímavého, Stolbenko ji okřikne, ať drží hubu.
Na knihu jsem se těšil a po prvních stranách jsem byl nadšený, postupně však bohužel přišlo rozčarování a závěr samotný ve mně zanechal akorát pocit zklamání.

14 09.06.2019

Prostá, přímočará, oddechová knížka, jejíž jedinou drobnou nevýhodou je, že celý děj by se dal popsat pouze slovy "bum bum" a "ach ach". Rozhodně si plánuji přečíst další díly.

14 03.04.2015

Přečteno před měsícem, hodnoceno a komentováno až teď.
Kniha se vám musí trochu rozložit v hlavě. Z počátku jsem byl nadšený, neboť poklidný, spíše konverzační román mi svou povahou a tempem velmi sedl. Současně se však místy dostavuje zmatení, které s postupujícím příběhem sílí, neboť kníže se v ruské společnosti dopouští různých společenských trapností, což čtenář, neznalý dobového standardu, někdy zjistí až z reakcí knížetova okolí.
Nebudu dále shrnovat stokrát shrnuté nebo hodnotit stokrát hodnocené. Chci jen poznamenat, že jsem to asi čekal horší. Kníže byl nakonec docela rozumný, nenechal s sebou úplně vláčet, naopak, na závěr si přese všechno zvolil podle sebe a znepřátelil si všechny přátele.
Asi nemůžu jinak, než naplnit klišé a dát oblíbené knize dobré hodnocení.

13 14.04.2024

Tato kniha je něco jako fanfikce - autorka vzala známé, byť omezené informace jako základ a založila na nich příběh tak, aby jim co nejvíce odpovídal. A tak musela nastudovat stohy knih, aby správně vystihla, jak její postavy vypadaly, mluvily, myslely, oblékaly se, co a jak jedly, jak se oslovovaly nebo o čem se bavily ve volném čase.
Autorka se snažila napsat knihu tak věrně, jak jen se ji to mohlo za současného stavu poznání římské historie podařit. Čtenáře tím pádem vůbec nešetří. Je to kniha trochu pro pokročilé - musíte mít aspoň základní přehled a vůbec se nestyďte před samotným románem strávit nějaký čas vzadu v glosáři. Ale až se do toho trochu dostanete, budete odměněni znalostí historie a úchvatným příběhem k tomu.

13 28.04.2021

Pro mě je hlavním hrdinou knihy Stingo. Přestože po Sophii je to pojmenované a její příběh je nosným tématem celé knihy, se Stingem se dokážete sžít. Vzhledem k tomu, že po stránkách knih nepobíhá mnoho dvacátníků bez kouzelných hůlek nebo upírských zubů, byl mi Stingo pro svou obyčejnost a lásku k literatuře blízký. A to až do té míry, že mi přišlo líto, když zrovna skončila Stingova pasáž a nastoupila Sophiina.
Sophiina linie byla výborně gradovaná, jako spirála kroužila kolem toho momentu, k té finální a zvrácené Sophiině volbě. A to je bohužel problém celé této linie. Každý, kdo dokončil aspoň základní školu, ví, jak tato kniha končí a v čem spočívá ta titulní volba. Takže v okamžiku, kdy čtenář po stále víc a víc napínavém finále dorazí k pasáži, u které má jen nevěřícně a v šoku zírat na řádky knihy, si spíše jen smutně povzdechne.

13 31.05.2019

Neotřelé, zajímavé, poutavé téma. Jsem velmi zvědavý na další díly a opravdu doufám, že v nich bude ještě více zvratů, a že se objeví konečně nějaký pořádný cliffhanger, jaký je pro tento žánr typický. Juliette nemůžete jinak než vřele fandit, smrti postav dost bolí, padouchy nesnášíte, vše jak má být. Nejlepší je ale silo jako takové - ten systém, jak funguje stabilní a soběstačná společnost nahnaná do obří podzemní věže, je geniálně vymyšlený a právě objevování tohoto systému a zákonů života v silu mi přišlo na celé knize to zdaleka nejlepší.

13 14.10.2017

Autorka si to nijak neulehčuje. Poté, co velmi intenzivně nastuduje prostředí starověkého Říma, oblékání, oslovování, zvyky, stravování, tradice a politiku; pošle své hrdiny mimo Řím.
A čtenář si plesá, protože prostředí se nestihne okoukat a najednou tu máme Pontos, provincii Asia, Arménii, Řecko, Bíthýnii. Společenská válka, Sullův pochod na Řím, Mithridates. A já se nemůžu dočkat třetího dílu a Sullovy diktatury.
Sullu obecně jsem si velmi oblíbil a byť se nám tu ve výborném světle představuje mladý Gaius Julius, Gnaeus Pompeius (který rovnou řekne, že si zvolí cognomen Magnus, abychom věděli, že je to TEN Pompeius) a Cicero, Sulla je hlavním hrdinou a přestože čtenář ví, jaký je to bezcitný chladnokrevný vrah, člověk mu musí fandit.
Bylo by fajn, kdyby tato série vyšla znovu v nějaké pěkné nové reedici. Obávám se, že v této knize kousíček textu chybí - jedna pasáž končí uprostřed rozhovoru.

12 19.09.2021

Toto je velmi kvalitní díl. Takových těch, na Zeměplochu bohužel běžných, nepřehledných momentů, kde není jasné, co se sakra děje, je zde naštěstí celkem málo. I tak by opět prospělo lepší odlišení odstavců.
Smrť je skvělá postava a je to jeden z tahounů Zeměplochy. Imp y Cilin je trochu divný, jak je většinu knihy úplně mimo, ale Zlota a troll Perm to skvěle vynahrazují. Mágové, Kolík, knihovník a celý Morpork jsou pak staří známí, kteří skvěle fungují i zde.
Hudba s kameny je slušnej odvaz.

12 29.09.2020

Podmanivý výklad historie království na úrovni středověku, který by mohl být nakrásně reálný, nebýt těch draků, že ano. Začátek je trochu rozpačitý - Martin nás musí uvést do všech těch jmen, míst, vztahů a výrazů. Vláda krále Aeryse a jeho bratra Maegora je ještě taková nezáživná. Opravdu jsem se bavil až za krále Jaehaeryse I. Usmiřitele - konečně rozumný král, kterému se dalo fandit. Tanec s draky pak přinesl osvěžující akci a bojové scény. Už aby tu byl druhý svazek.
Překlad není až tak špatný, ale nechápu některé změny. Proč máme v hlavní sáze (a v seriálu) Pobočníka krále, v Rytíři Sedmi království zase královu Ruku, a tady je najednou místokrál? Žádný z těchto výrazů není lepší než předchozí, tak proč se některého nějak konzistentně nedržet? Aspoň jsem teda rád, že nechali konečně být lorda Vysokověžného a nechali nám lorda Hightowera.
Na závěr bych připojil doporučení, ať čtou opravdu jen zarytí fanoušci ságy, a ne každý, komu se jen líbil Jon Sníh v seriálu; a taky jednu poznámku k praporům. Během Tance s draky často někdo změnil stranu, a na důkaz své změněné oddanosti vyvěsil prapor protistrany (zlatý drak krále či čtvrcený prapor královny). Někdy i během okamžiku. Nemohl jsem se než podivit, zda mají všichni v Západozemí připravený prapor protistrany, kdyby se jim náhodou zachtělo přeběhnout, který pak jenom vytáhnou ze sklepa a slavnostně vyvěsí na hradbách?

12 29.09.2020

Nádherná, lehkým jazykem a s laskavým humorem napsaná publikace mistra starověku, pana Zamarovského. Přináší jistou fascinaci, radost z objevování, kterou zejména v závěrečných kapitolách Zamarovský vykresluje tak dokonale, že čtenář má pocit, že je sám v Egyptě, prochází se ve stínu pyramidy v Sakkáře a pod nohami mu křupe písek.
Hvězdičku ubírám jen za úvodní kapitolu, kterou se musí čtenář nějak prokousat (edit: po dvou letech láskyplného vzpomínání na tuto knihu hvězdičku doplňuji). Výčet toho, kdo všechno u pyramid byl a co o nich napsal je jistě zajímavý a přínosný, ale někdy, bohužel, zbytečně zdlouhavý. Myslím, že čtenář knihy tohoto typu nepotřebuje znát všechna měření pyramid, která kdy kdo provedl, přičemž povětšinou nepřesná.
Dodatečnou kapitolu o pyramidologii a pyramidiocii by měli u pyramid vytesat do žulové stély. Bohužel můžete najít fantasmagorické knihy pyramidiotů i zde na databázi a u nich jak velkorysá hodnocení, tak oslavné komentáře plné "otvírání očí".
Jinak naprostá spokojenost, krása, a velké navnadění k dalším publikacím pana Zamarovského.

11 13.11.2020

Hned na začátek musím zmínit, že ta kniha je hrozně divně napsaná. Časté jsou dlouhé a nepřehledné pasáže, které obsahují jen přímou řeč, a to bez uvozovacích vět. Člověk musí počítat řádky, aby udržoval krok v tom, kdo zrovna mluví. Navíc postavy často bezdůvodně mluví v krátkých, krkolomných větách. Dokud tak mluví Arťom, budiž, přeci jenom už mu tak trochu hrabe. Ale když tak mluví všichni, není to Arťomem, ale stylem psaní. Nebo překladu. Upřímně nevím, jestli to tak pan Glukhovsky napsal, nebo to jen někdo blbě převedl do češtiny. Ten překlad je totiž sám o sobě někdy docela úsměvný (vstal místo vystoupil apod.).
Příběh je trošku lepší než rozpačitý druhý díl, je zase tak nějak úplně jiný než předchozí dva, ale pořád tak docela nefunguje. Metro je najednou úplně jiné, nikde nejsou mutanti, v tunelech nejsou halucinogenní plyny, na povrchu je podezřele bezpečno, Kreml je... normální. Asi si budu muset zase někdy přečíst první díl, protože tu atmosféru se už podruhé zopakovat nepodařilo ani v '34, ani v '35.

11 16.05.2020

Sice to není tak osudově monumentální jako Vzpomínky ledu, ale něco málo osudové monumentálnosti se objevuje i zde. Je ovšem pravda, že nemůžeme mít v každém díle biblické tragédie formátu Psího řetězu nebo, Beru chraň, obléhání Capustanu. Kniha pak není tak "těžká" a jednotlivé stránky na vás aspoň tak nedoléhají, jako nemilosrdné strany již vzpomínaných Vzpomínek.
V tomto díle je mnohem zřetelněji zastoupeno hledání odpovědí. A to je něco, co vy, čtenář, sakra chcete a potřebujete. Čtenář tak nějak srovnal svou úroveň znalostí se znalostmi obyvatel malazského světa a na zbytek si, stejně jako postavy, už musí přijít sám. Z hledačů pravdy se tak stávají vaši spojenci a každá nová informace potěší nejen je, ale hlavně čtenáře. Zatímco Vzpomínky ledu pomohly s ujasněním událostí v Měsíčních zahradách, tak Dóm řetězů nám hezky narovnává Dům mrtvých. Ne že by čtenář v této fázi chápal všechno, však ještě nejsme ani v polovině Knihy padlých, že. Myslím, že není třeba dodávat, že se nemůžu dočkat každé mistrem Kápě zatracené bezbožnosti, jež se bude odehrávat v následujících dílech.

11 03.03.2020

Začal bych tím, že je to lepší než Turnus. Když jsem to dočetl, musel jsem zpětně ubrat Turnusu jednu hvězdičku, abych mohl tento posun nějak odrazit v hodnocení. Protože druhá možnost byla dát Prachu tři hvězdičky, a to s odpuštěním fakt ne.
O to horší je, že Prach má velmi dobrý začátek, který vám připomene první díl trilogie. Jules je zase v silu, objevuje, zkoumá, zjišťuje a furt něco dělá. Její kapitoly přetékají dějem a informacemi. Jenomže pak čtenář dočte tu nepřehlednou přehršel v kapitole s Jules ze sila 18 a dostane se k silu 1.
No a silo 1, tam se zase akorát depkaří, melodramaticky umírá a vzdychá nad nevyhnutelností konce. Donald je stejně k ničemu, jako si ho pamatuji, a k tomu navíc vykašlává krev, což je to největší klišé teatrálně umírající postavy, jaké snad existuje.
Po jistém zvratu (zvrat ve smyslu změna děje, nejedná se o nic neočekávaného) pak po sobě akorát všichni křičí a nikdo se nechová rozumně. Mnoho věcí, které mě zaujaly v prvním díle, zůstane nevyřešených, zapomenutých nebo vyřešených zkratkovitě (církev).
Závěr je úplný výsměch. Ani nemám chuť ho v tomto komentáři rozebírat. Ty největší výhrady krásně shrnul koubin007 ve svém komentáři, a tak by se dalo pokračovat.

11 22.01.2020

Tři velmi dobré, zajímavé a skvěle napsané povídky. Jistě, překlad je mizerný, občas nám nesedí tvary přídavných jmen a některá vlastní jména osob či míst mohla být přeložena jinak, nebo aspoň nějak. Ale nad samotným Martinovým příběhem panuje naprostá spokojenost. Už aby tu byly další knihy. Ať už s Dunkem a Eggem, nebo vlastně cokoliv ze světa Písně ledu a ohně.
Původně jsem měl obavu před vyhlídkou na Oheň a krev, ale teď se fakt těším. Jen další texty, příběhy, historii, cokoliv.

11 30.12.2019

Muži ve zbrani jsou nejlépe hodnocenou knihou ze Zeměplošské série, a myslím si, že právem. Zábavné, chytře napsané postavy, detektivní linka, intenzivní finále.
Městská hlídka je pravděpodobně tím nejlepším, co Zeměplocha nabízí, a kdyby to člověk četl jen kvůli ní, asi by to stálo za to. Nicméně, ostatně jako i u předchozích dílů, je trochu zmatený sled děje a událostí a někdy není snadné zjistit, kdo řekl co. Asi není špatný nápad sehnat si nové vydání ve dvojknize.

11 22.12.2019

Jakmile jsme přišli o onu fascinaci z nového a relativně originálního prostředí sila, nějak to ztratilo své kouzlo. Tento díl stále pracoval jen s pocity beznaděje a deprese. Nekonal se ani velký zvrat, který by nás donutil pohlédnout na první díl ve zcela novém světle - naopak, celý origin systému sil vysvětlil v podstatě tou nejpravděpodobnější cestou, jaká se nabízela.
Odpovědi na otázky kniha předkládá buď k uzoufání pomalu, nebo zcela nezáživně, případně zdlouhavě odpovídá na otázky, které nás zajímají jen povrchně (očekávatelný a nepřekvapivý původ Sóla). Zklamání.

11 07.04.2018

Zajímavé časy jsou zajímavé nejen co do názvu. Odkazy na dějiny dávného východu a jejich filosofii jsou dobře uchopitelné - konečně to bylo prostředí, ve kterém jsem (snad) většinu narážek pochytal (močící pes, močící pes). Závěr byl zmatený a hektický jako obvykle, ale ne tak zmatený a hektický, jak bývá u Zeměplochy zvykem.
U Maškarády jsem dostal chuť zajít si na operu, než to zase zavřou, že ano. Líbila se mi ta až detektivní linka ohledně vražd a postavy Fantoma (ducha). Taky si s tím autor nádherně vyhrál. Vezme klišé, udělá si z něj legraci, pak jej převrátí vzhůru nohama a udělá z toho další klišé, samozřejmě zcela úmyslně.
Na závěr opět potvrdím, že dvojvydání (resp. dvojdíl) Zeměplochy je vždy lepší, než původní brože - ty bývají často nepřehledné.

10 23.11.2021