Clea6P komentáře u knih
Skvěle namluvená audiokniha v podání Martina Stránského dává románu tu pravou atmosféru.
Napínavé čtení. Jedna z mých oblíbených, z doby, kdy severských detektivek vycházelo jen poskrovnu.
Tuhle knihu jsem dočetla jen silou vůle. Nesrozumitelné, krkolomné, místy evidentně i chyby v překladu. Postavy jsem nějak moc nechápala a ani rozuzlení mi logicky do sebe nezapadlo. Autor chtěl možná skloubit osvědčené schéma krimi s prvky horroru ve stylu Poa? Četla jsem bezprostředně po knize Já, poutník, a to byl pěkný sešup.
Poslouchala jsem jako audioknihu a moc se mi to líbilo. Přednes Petra Olivy příběhu dodává podmanivou atmosféru a vtip. Cormoran Strike získal moje sympatie, těším se na pokračování. Četba by mě v tomto případě asi trochu nudila.
Jedním slovem: slátanina! A to mám ráda i sci-fi,snažila jsem se přistupovat k žánru otevřeně. Možná tomu uškodil i překlad, místy to bylo trochu nesrozumitelné. Dvě hvězdy dávám za prvni polovinu, která vypadala slibně a dobře se četla, byly v ní zajimavé informace z historie.
Místy zajímavé myšlenky, třeba o profesi spisovatele, o přátelství. Ale děj jako by se točil v kruhu, postupně byla zápletka tak překombinovaná, až jsem si chvílemi myslela, že si z nás autor dělá legraci.
Knihu jsem četla a současně poslouchala o vánočních svátcích. Úplně mě pohltila. Ale závěrečné akčni scény - to byla prostě parodie na americké krváky.
Tady jsem se přesvědčila, že člověk nemá kritizovat, dokud nezná celý příběh. Kniha mě nudila a měla jsem problém ji dočíst. Dlouho si nepamatuji, že bych se musela k něčemu tolikrát vracet a nutit se do čtení. Zachránily to hlubší úvahy samotného Wellse. A po přetrpěných 70 % příběhu, když jsem to nevzdala, vše začalo dávat smysl. Přesto mi přišel autorem zvolený styl à la konec 19. století dost těžko stravitelný. Nakonec ve mě kniha něco hezkého zanechala a ještě po dvou měsících o ní přemýšlím.
Tento roman si pravem zaslouzi skandinavske oceneni Skleneny klic. Vyborne vystavene napeti. Drasticke sceny jsou vyvazene humornymi situacemi s vtipne ujetymi postavami spolupracovniku komisare Morcka. Myslim, ze v budoucnu se jeste dockame prekvapeni treba pri odhaleni identity Asada. V dilech Olsena citim podobnou lidskost jako u Henninga Mankella, ale ten ma v knihach prece jen hlubsi poselstvi. Ale neco mi v knize preci jen vadilo: neprofesionalni postup komisare Morcka pusobi misty az jako naivita, napr. kdyz jde i do velmi nebezpecne situace bez pistole.
Karin Slaughter mě stále překvapuje. Četla jsem všechny knihy, vydané v češtině. Nic pro ni není tabu. Neváhá týrat či rovnou obětovat jednoho z hlavních hrdinů, seznámí čtenáře s vrahem po třetině děje, kdy si myslíte, že je to celkem správný chlap. Ze záporáka se stane po čase sympaťák. Originálně splétá osudy postav ze dvou oddělených sérií. No a tentokrát mě dostala tím, že odkrývá minulost hrdinů, kterou musela mít pravděpodobně promyšlenou už před několika lety, když tyto postavy stvořila. Trochu mi vadila přílišná brutalita. Ale stejně dávám 5 hvězd. Vše má logicky propracované a tak nějak děsivě skutečné. Škoda, že na další thriller budeme muset zas dva roky čekat...
Podle mě patří do kategorie ODPAD. Zklamání z výsledku ankety, přitom na 2. a 3. místě jsou kvalitní knihy. No asi do ankety Kniha roku hlasovali ti, kterým se kniha líbí.
Po čase jsem upravila svoje hodnocení: příjemné překvapení od Jeffery Deavera, ale nic co by mi utkvělo v paměti. Není to překombinované jako děj v jeho posledních knihách. Atmosféra a napětí se postupně zvyšuje, ale na zážitek třeba z Prázdného křesla nemá. Informace o elektřině jsou pro laika zajímavé, nedokážu posoudit technickou správnost. U autora oceňuji, že přináší vždy něco navíc k běžné detektivce. Nebezpečí elektřiny vlastně nevnímáme, já si ji uvědomím třeba za silné bouřky, někdy raději vypojuji přijímače. Bavil mě i děj ze soukromí Lincolna Rhyma, toho bylo v předchozím Rozbitém oknu poskrovnu. Můj celkový dojem: Hořící drát jsem si v soukromém žebříčku zařadila mezi ty lepší.