Cleo De Nile komentáře u knih
Pokud přimhouříte oko (respektive obě oči zavřete a zakryjete si je dlaněmi) nad tím, jak se dostane naše hlavní hrdinka Em dostane do "kůže" modelky Niki, čeká vás oddechové a zábavné čtení, ideální někam k vodě nebo do parku. Bylo zajímavé sledovat, jaké jsou Nikki a Em odlišné povahy. Em mi byla samozřejmě o dost bližší, ale myslím, že se se svým novým životem vyrovnala vcelku dobře. A Christopher je naprosto boží.
Nádherná knížka.
Máme zde možnost seznámit se (nebo v mém případě "znovu se setkat") s antickými bohy, jako jsou Zeus, Poseidon nebo třeba Pallas Athéna. Myslím, že pokud si nějaké dítě myslí, že má přísné rodiče, může mu být útěchou, že naši hrdinové to s božskými rodiči neměli o moc jednodušší.
Knize bohužel chybí čtivost, četla jsem ji asi tři měsíce.
Při čtení jsem často přemýšlela, co bych dělala na místě Lily - kdyby mě máma jako malou nechala samotnou doma s mladšími sourozenci, a jaksi se po delší dobu nevrátila. Kniha se dá (stejně jako většina knih od Jacqueline Wilson) číst stále dokola, a pokaždé ve mě vyvolá ty stejné emoce, a je mi z toho tak nějak úzko.
A hrozně moc se mi líbilo to jejich bydlení ve stromě, kdyby tam nebyla ta pochmurná stránka s otřesnou a nezodpovědnou matkou, bylo by to skvělé dobrodružství :-)
Do téhle povídkové knížky jsem se poprvé pustila tuším někdy na druhém stupni základní školy, a byla jsem naprosto unešena. Některé příběhy jsou slabší (a to dost výrazně), ale našly se tam i nějaké opravdu povedené, třeba Rendez-vous, ačkoliv tím koncem to autor zkazil... Také se mi líbila Sářina hrobka, a na další názvy si teď bohužel nevzpomenu. Rozhodně to není vyloženě hororové čtení, ale i tak to nedoporučuju číst před spaním.
Velice výmluvný název :-)
Povedená novela, ve které máme možnost víc se sžít s Bree Tanner, která se nedobrovolně stala členkou Victoriiny upíří armády. I přes Breein smutný konec je to skvělé čtení, měla jsem to sfkouknuté za jedno odpoledne. Autorce tahle délka maximálně svědčí, kdyby nebylo Twilight tak rozvleklé, jistě by to bylo taky o něco lepší.
Ale ráda bych věděla, co vedlo autorku k tomu, napsat novelu zrovna o této dívence.
Jak je možné, že když jsem si první díl Twilight poprvé přečetla, byla jsem jím naprosto okouzlena, a na druhý pokus jsem měla co dělat, abych knihu vůbec dočetla? A to se ke spoustě knih, které jsem četla v dětství nebo v dospívání ráda vracím i teď... Tohle bylo nudné, rozvleklé, klišoidní... Bella je hrozná naivka, a Edward suchar.
No, abych jen nekritizovala - užívala jsem si scénky s ostatními Cullenovými, a Bellina tátu mám ráda jak v knize, tak tady. Scénka s Bellou a Jamesem v baletním studiu (a to, co jí předcházelo) se mi líbila daleko víc, než ve filmu. Ale to je z pozitiv tak všechno.
Jedna z těch lepších a propracovanějších knih Lenky Lanczové, kde se objevuje téma adopce. Během celé knihy jsem se ani chvíli nenudila, a hlavní hrdince Lindě jsem moc fandila - tohle Lanczová opravdu umí, většina jejích hlavních hrdinek mi byla sympatická, nebo jsem alespoň dokázala pochopit, proč se chovají tak, jak se chovají. Bylo to čtivé a vcelku dobrodružné, určitě neuděláte chybu, když po knize sáhnete. Jen nečekejte nic hlubokého, přeci jen je to kniha pro mladé dívky.
"Dívka může být, kým chce, její šatník je nevyčerpatelný a smrtelní muži by udělali cokoli pro její pouhý dotek." No řeknětě, holky, nezná to lákavě? Jenže ono to má samozřejmě háček... :-D Po "dětské" Vampýrské akademii jsem se obávala, jak se mi bude tahle série číst, ale strachovala jsem se zbytečně. Hned mě to vtáhlo do děje, Georginu jsem si okamžitě oblíbila, a to, že pracuje v knihkupectví spojeném s kavárnou, je velký bonus. Popis erotických scén je v pohodě, není to přehnané ani směšné, jak tomu často v některých knihách bývá.
Přesně tenhle typ ukňouraných, sobeckých hlavních hrdinek, co musí být neustále středem pozornosti, nemůžu vystát. A že se jimi vody young adult literatury přímo hemží. Luce je vyloženě ukázková nesympaťačka, a to jsem jí první třetinu knihy celkem fandila. Daniel mě taky moc nezaujal, ale určitě byl lepší, jak Luce.
Jinak téma andělů (myslím, že v době, kdy kniha poprvé vyšla, se o nich v ya knihách dosud nepsalo vůbec) je hodně zajímavé, nápad cením. Napsané je to vcelku slušně, příjemně se to četlo a celkem to ubíhalo.
Moje absolutně nejoblíbenější a nejmilejší knížka od Jacqueline Wilsonové - četla jsem ji několikrát, a vždycky mi bylo ze čtení už na začátku smutno, protože jsem věděla, jak to dopadne. Vztah Jodie a Pearl byl vykreslen moc hezky a reálně, jak to Jacqueline umí, připomínalo mi to vztah některých mých známých a jejich mladších sourozenců. Prostředí Melchester College se mi líbilo - tedy, líbilo se mi o něm číst, sama bych tam chodit nemusela :-)
I když mi teď téma knihy přijde hodně zajímavé a důležité, jako malou holku mě tahle kniha moc nebavila, což je vzhledem k tomu, že se jedná o Jacqueline Wilsonovou, hodně zvláštní. Ani nedokážu říct, proč - možná to bude tím přehnaně sladkým (stejně jako název knihy), téměř idylickým koncem? Těžko říct. Budu si ji muset přečíst znovu, třeba na ni změním názor a stane se jednou z mých nejoblíbenějších.
Jak já jsem knížky od Jacqueline Wilsonové milovala - ne, oprava, stále je miluju. Bylo to asi to nejlepší čtení (spolu se Správnou pětkou od Enid Blytonové), co měli v naší obecní knihovně.
Ačkoliv se nejedná o moji nejoblíbenější knížku od téhle autorky, líbila se mi moc. Amaryllis byla hodně zajímavá postava, a jelikož umí autorka skvěle popisovat pocity a já se tak mohla vcítit do hlavní hrdinky Keiko, měla jsem na ni podobný názor jako ona.
Podle mě nejslabší kniha ze série, a stejně to platí i pro filmové zpracování. To ale v případě J. K. Rowling stále znamená hodně vysokou kvalitu :-) Když jsem to četla poprvé, nemohla jsem uvěřit tomu konci, a celé té zápletce s "Moodym" (Hádám, že Harryho znají snad všichni, ale pokud ne, omlouvám se za případný spoiler.) Hodně jsem si oblíbila Fleur.
Tak teď trochu lituju, že jsem dala prvnímu dílu plný počet hvězdiček, protože tenhle si zaslouží ještě o chloupek víc. Hlavní zápletka s čarodějem se mi moc líbila, ačkoliv je to dětská kniha, je místy až strašidelná, zvlášť když ji čtete večer venku na terase. Vztah Serafiny a její maminky a sourozenců se mi tak moc líbil, a ačkoliv jsem některé věci předvídala, moc mě to bavilo. Těším se na závěrečný díl, věřím, že mě nezklame.
Já jsem zklamaná. Ačkoliv je hackerské prostředí velmi zajímavé, a autor se v tom dozajista vyzná, nedokázala jsem se do toho začíst. Postavy mi přišly na jedno brdo (ačkoliv měl být každý úplně jiný), žádnou z nich jsem si nedokázala oblíbit a ani jí fandit, a často jsem se přistihla, jak se během čtení dívám, kolik stránek mi zbývá do konce. Bohužel nemohu knihu doporučit.
Páni, to byla jízda. Poslední dobou už dystopie a young adult knihy obecně moc nečtu, ale tahle mě zaujala tím, že je v anotaci uvedena podobnost s Římskou říší. Je to tak. Impérium není místo, které bych si vybrala k životu, ale pro děj knihy je naprosto perfektní. Sabaa Tahir má velmi čtivý a poutavý styl psaní, a po dlouhé době jsem se zase od nějaké knihy nemohla odtrhnout - četla jsem ji dlouho do noci. Postavy jsou skvěle vykresleny, oběma jsem moc fandila, ale nejvíc jsem si oblíbila Helenu - takže se mi logicky víc líbily Eliasovy kapitoly :-) Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih od Shakespeara. Je škoda, že není tak známá, já bych se k ní asi také nedostala, nebýt divadelního představení s Tomem Hiddlestonem a Markem Gatissem. Příběh Coriolana, kterého si asi nejspíš moc čtenářů neoblíbí, jsem četla s velkým zaujetím, a v paměti mi krom něj utkvěla ještě postava jeho matky, byť jsem ji ráda neměla. Jako vždy jsem si užívala Shakespearův krásný a bohatý jazyk, jeho hrátky se slovy.
Ačkoliv nejsem velkým příznivcem principu povinné četby v českých školách, kdyby jí nebylo, nejspíš bych se k téhle knize nikdy nedostala, a to by byla škoda. Stala se jedním z mých nejmilejších dramat, které bych jednou ráda viděla v divadelním zpracování. Příběh se odehrává v atraktivním prostředí, a hlavním dvěma postavám jsem moc fandila. Konec je krásný. Je to pěkně napsané, ale doteď si nejsem jistá, kam bych knihu zařadila - je to pro mě nejspíš taková ponurá pohádka.
Jako malá jsem tuhle knížku milovala - koně, dobrodružství, záhady, přátelství... :) A mám chuť si ji přečíst znovu.
Přiznávám se, že (možná zatím, možná ne) nejsem schopna tuhle knihu tak úplně docenit a pochopit hlavní hrdinku. Některé myšlenky tam byly zajímavé, ale jinak mě to moc neoslovilo. Tyhle poválečné knihy mě celkově moc nebaví, ale povinná četba je povinná četba :))