CleoXandra komentáře u knih
Pozoruhodná kniha o nádherném snílkovi, duchovním souputníkovi Dona Quijota, který se však spletl o několik století ... Silní vyprávění o cestě za snem, která sice končí špatně, ale to jí neubírá na opravdovosti.
Určitě nikoli lehká kniha ke čtení. Komenský nás v ní zvláštním způsobem uvádí do hlubin své filosofie. Mnohé jeho postřehy udivují nadčasovostí.
Kniha na mě udělala dost rozporuplný dojem. Bukowského svérázný syrový styl by mi vůbec nevadil, naopak, byl by velice atraktivní ... nebýt té vulgarity až za hranici dobrého vkusu. To už je na mě moc ... Přesto jsem knihu dočetla a ocenila její originalitu.
Možná trochu netypická kniha pro J. Škvoreckého, ale rozhodně pozoruhodná. Zase jednou se setkáváme s jeho životní láskou: muzikou, tentokrát v jiné podobě. Nesmírně čtivě sepsané historky ze života jednoho z největších klasiků české hudby mě nadchly. A příběh o soudním přelíčení, během něhož A. Dvořák a jeho kumpáni vypili celý předmět doličný (sud piva) - následně nemohli být souzeni - mě fakt dostal.
Výtečná kniha. Krásně napsaná, námět je skvěle vymyšlený: horská vesnice, ztracená v tajemném mimoprostoru, v němž si jdou dějiny vlastní cestou, zatímco za bludným kamenem u nebezpečné zatáčky bují reálný socialismus. Fantastický nápad, znamenitě zpracovaný.
Tuhle knihu by si měl přečíst každý Čech. Přes všechny nedostatky je to obdivuhodný zdroj informací (byť často nespolehlivých) o naší historii, jež je tak vzdálena, že ji jinak známe pouze ze záznamů zahraničních kronikářů a legendistů. Při hodnocení Kosmovy práce je nutno přihlédnout k podmínkám, v nichž pracoval: neměl internet, neměl wikipedii, neměl perfektně vybavené knihovny s rejstříky fundovaných historických spisů ...
Jak tenká dokáže být hranice mezi pavědou a vědou skutečnou! Kruparz ve své bizarně pozoruhodné knize obhajuje teorie, založené na hypotézách esoteriků v čele s Helenou Petrovnou Blavatskou, a dělá co může aby to vypadalo fakt fundovaně. Jeho argumentace však skutečně připomíná punk. Roztomilé báchorky o lidstvu v duchovních tělech před mnoha miliardami let, o jaderných válkách mezi Atlantidou a Lemurií a podobné nesmysly jsou fakt úsměvné. Přečetla jsem to s chutí, chtěla jsem se o dané problematice cosi dovědět a tohoto účelu bylo dosaženo :)
Určitě nejlepší humoristická knížka, co jsem kdy četla. Nadchl mě Kishonův neuvěřitelný vypravěčský talent, umožňující stavět příběhy s osvěžující lehkostí, protkanou šňůrou vkusných a inteligentních žertů. Navíc: dle mého názoru velmi kvalitní překlad. Kde nečetl, honem to napravte!
Ze všech Potokových knih, co jsem četla, se mi tato líbila určitě nejvíc. Krásně napsáno, skvěle vystižena atmosféra i ideový svět specifické židovské komunity. Ačkoli to není zrovna lehká literatura, papkala jsem to jedním dechem.
Cookovy knihy z lékařského prostředí jsou zajímavé, zejm. proto, že je psal lékař, což jim dodává atraktivní autenticitu. Pokus o tento jakýsi mysteriózní thriller mě však zklamal.
Nejrozporuplnější kniha, jakou jsem kdy četla - tedy nedala jsem ji celou. Nový zákon ano, ale starý ne. Na jednu stranu ji hodnotím jako soubor tendenčně laděných ideologických manipulací, plných oslavy segregace a nelidské krutosti. Na druhou stranu je to zdroj hlubokých myšlenek, před nimiž nelze utéci …
Se schematickou křesťanskou doktrínou, že je bible inspirována božím duchem a tudíž pravdivá slovo od slova, rozhodně nesouhlasím. Jednak proto, že si jednotlivé texty neustále protiřečí, a hlavně proto, že charakter těchto textů a je až zatraceně lidský a poplatný době vzniku a tehdy vládnoucím establishmentům.
Král Lávra a Křest sv. Vladimíra jsou moje nejoblíbenější věci od brixenského šviháka lázeňského. Vtipně napsané, až břitké satiry dovedou pobavit i přes velkou propast času.
Jediná Jiráskova knížka, co se mi líbila - jako dítěti. Brala jsem to jako pohádky. Tak možná proto. Jinak cokoli dalšího, po čem jsem sáhla, mě zklamalo. S odstupem času se však můj pohled i na pověsti změnil - vadí mi jejich až žlučovitý protigermánský nacionalismus, který ostatně tryská z celého Jiráska.
Werichovy poťouchle vtipné pohádky, z jejichž pohádkovosti zatraceně svěže čiší životní realita, jsem četla několikrát. A nikdy nezklamaly. Navíc ta čeština … nádhera! Líbí se mi i filmové zpracování, hlavně ta první várka.
Velmi čtivě napsaná kniha je poutavou výpovědí o poměrech v šedesátých letech. Procházka skvěle ovládal schopnost psát o těžkých věcech tak, aby vyzněly jako těžké, ale zároveň si uchoval nadhled, umožňující rafinovanou nadsázku. Chytře napsáno ...
Tuto dnes již legendární klasiku je těžko hodnotit. Přečetla jsem ji celou, byť mé nadšení postupně ochládalo. A stejné pocity jsem měla při sledování filmů. Nejkouzelnější je první díl, a ještě tak ten druhý je jakžtakž krásný. A pak se postupně vytrácí roztomilost příběhu a stává se z toho povrchní thriller, z nějž občas vykoukne něco fakt podnětného.
Vzrušující čtení, které je doslova antologií náboženského podvodu, od prvních pokusů zmanipulovat člověčí světonázor absurdní religiozitou. Vyprávěno to je zasvěceně, v ohromné šíři záběru. Načerpala jsem z toho vědomosti o mnoha osobnostech, jež svým nezávislým myšlením dráždily církevní establishment. A často za to byly odměněny hřejivým zážitkem na hranici ...
Příběh, který se poněkud vymyká Forsythovu mainstreamu, je jednoduše úchvatný. Četla jsem ho už třikrát a nikdy neomrzí. Napsané je to s takovou jistotou, až člověk žasne. Ale víc neprozradím: kdo to nečetl, ať to rychle napraví!
Výborně napsaná kniha. Autor bez laciné snahy po přímočaře napínavé dramatičnosti popisuje se zdánlivě nezaujatou systematičností putování zatraceně profesionálního odstřelovače i stejně rutinovaného policisty, který naopak putuje proti němu. Finále dopadne jen tak tak, byť čtenář už ví dopředu, jak to musí skončit... :)
Exupéryho myšlenkově hluboký svět si mě získal už dávno. Za všechny knížky, co jsem od něj četla, zmíním Noční let jako asi neoblíbenější věc. Hluboká člověčina s voláním po obyčejné blízkosti z toho sálá jak hřejivý ohýnek … Krása.