CleoXandra komentáře u knih
Knížky Jamese Alfreda Wighta alias Jamese Herriota mě nadchly už v dětství a tento stav trvá a asi se nezmění. Roztomile starosvětské vyprávění, jímž se každodenní rutině veterinářova života dostává nečekané poetičnosti, je neodolatelným pohlazením na duši. Navíc: překlad Evy Marxové je fenomenální.
Tak tohle je ohromná klasika. Krásná knížka, oddechovka psaná s obrovskou nadsázkou. Pobaví, potěší. Ač jsem holka, mám docela ráda fotbal, a představa, že někdo nadělí soupeři třináct krásných banánů, není vůbec marná (když to ve skutečnosti často končí 0:0 :)
Knížku jsem četla jako puberťačka. Nebo možná o něco dřív :). Ohromně mě to bavilo, byť je to spíš takové klukovské vyprávění. Poláčkův vypravěčský styl je nesmírně milý, snadno vleze pod kůži.
Hezká knížka pro fandy fotbalu i fandy starého Žižkova. Poláček do ní pěkně propsal i svůj svérázný pohled na židovství, jehož byl sám "podílníkem". Z pravdivé předpovědi, že "Židé přijdou k vyhubení", doslova mrazí.
Vzácný případ: četla jsem knihu, viděla film (několikrát) i divadelní inscenaci. Vančurova nedostižná čeština a styl vyprávění, to se nedá než chválit. Byť se to vůbec nečte lehce, je to prostě zážitek. Film má poněkud jinou atmosféru, ale přesto je nesmírně povedený a kvalitou za svou předlohou nepokulhává.
Viewegha mi vychválila máma a tak jsem se sebezapřením schroustala Báječná léta pod psa. A byl to zážitek pod psa. Abych dala tomuto módnímu a nespravedlivě protěžovanému autorovi druhou šanci, nechala jsem se vychovat v Čechách. Ale když to bylo jenom samé oplzle vychloubačné plácání samolibého lovce žen, učinila jsem definitivně kříž nad Panem Přemoudřelým. Nečíst, zahodit.
Provokativní kniha! Greene jako katolík stvořil úchvatnou postavu "Whisky Priesta", kněze, který pragmaticky proplouvá, vlekouc ranec svých hříchů, katastrofální revoluční epochou, aby se nakonec sám obětoval. Svérázná kristovská alegorie v sobě skrývá neuvěřitelnou myšlenkovou hloubku.
Nedostižná kniha. Orwell je spolu se svým současníkem Exupérym můj nejoblíbenější zahraniční autor. 1984 je geniálně propracované proroctví, které se v podstatě beze zbytku vyplnilo. A stále vyplňuje. Stačí se jen podívat na úchylnou Kimovu Koreu.
Stejnojmenný film jsem viděla snad 10x. A teď aktuálně jsem si přečetla jeho "literární předlohu". A dost mě šokovalo, že je úplně o něčem jiném, než film. Pár postav je podobných (jmenují s však jinak), celá zápletka (nebo spíš komplex zápletek) je zcela odlišná, podobnost je jen v několika scénách. Brdečka psal svou knížku jako mladík, tak trochu na objednávku. Měla to být série kratších parodií na historky z Divokého západu, a tak to i působí - poněkud nesourodě. Nečetlo se mi to úplně snadno, ale nakonec jsem to dotáhla :)
De Mello je klasickou ukázkou toho, jak se rigidně fundamentalistická náboženská instituce zachová ke svobodnému člověku s nezávislým myšlením. Pozoruhodný pohled tohoto jezuity na spiritualitu mě nesmírně ovlivnil. Jako katolík se nechal de Mello inspirovat moudrostí kultur zcela nekřesťanských, což je poněkud neobvyklé, leč záslužné. Přivedlo ho to k boření absurdních představ o nadpřirozenu. Jedině dobře!
Snad ani nelze vypovědět, jak nádherný je Reynkův básnický jazyk. Kdykoli sáhnu po jeho poesii, utopím se v ní. A ty nádherné grafiky k tomu. Pro mě největší český básník všech dob, poklad nesmírné ceny. Nutno číst s tichostí a pokorou, odměnou je něžné pohlazení z nebes ...
Šabachův styl psaní je prostě lahůdka. Vytvořil vlastní kategorii, vlastní přístup k próze a je v něm nedostižný. Samozřejmě ne všechny jeho věci jsou úplně dobré, ale Hovno hoří je jedna perla za druhou. Moje nejoblíbenější knížka tohoto autora.
Zajímavé retro z bouřlivých 50. let, jež si nikdo z nás, co to nezažili, nedovede představit. Trochu mě zklamalo rozuzlení, přišlo mi přitažené za vlasy, ale jinak se to četlo moc příjemně.
Výborný román, nesmírně mi sedl. Klímá používá nádhernou češtinu a jeho stylistika je fakt vybroušená. Prostě lahůdka. Navíc příběh je postaven fakt čtivě, člověk se do něj dokáže snadno vžít.
Hutná a pořádně znepokojivá četba. Viděla jsem i divadelní inscenaci v Dlouhé a to teda byl mazec ...
Vzácný příklad toho, jak to dopadne, když filmové zpracování vůbec nezaostává za knižní předlohou. Ostatně, autor se sám ve filmu mihne a moc mu to tam sluší :)
Debut jako hrom. Napsat takovouhle věc v tak mladém věku, klobouk dolů. Škvorecký si tím sám nastavil laťku sakra vysoko, leč posléze dokázal, že má kam pokračovat.
Nadchla mě otevřenost a syrovost výpovědi, skvěle vybroušené tempo vyprávění a promyšlená stavba příběhu.
Důkaz šíře záběru Josefa Škvoreckého. Fiktivní vyprávění z deníčku poněkud přiboudlého hošíka pobaví i zamrazí zároveň … Nádherné, četla jsem to už nejmíň třikrát ...
Josef Škvorecký je můj nejoblíbenější český autor. A "tankáč" je teda pecka. Můj strejda ho četl krátce po návratu z vojny, ještě jako samizdatový průklep, a málem u toho učurával smíchy. Pak mi to dal, ať to taky omkrnu, a i já měla potíže s inkontinencí :). Od té doby jsem se k tomu 3x vrátila. Filmové zpracování je oproti knížce pouhý odvar.
Slabota. Jinak to nelze charakterizovat. Hartlovy úspěchy na prknech jsou bez diskuse, ale tohle mě zklamalo. Plytké, navíc stylisticky neumělé tlachání. Vyumělkované, s upocenou snahou o "šokující" humor. Ale zábavné mi to nepřišlo ani trochu. Myšlenkově mě to rovněž neobohatilo. A ten sladkokyselohořký konec, kterým si autor snad chtěl jít pro smlouvu do Hollywoodu … to mě dorazilo. Palec dolů.