Clouderella komentáře u knih
Moje první kniha od Backmana,kterému jsem dlouho odolávala. Chyba. Velmi čtivá kniha popisující chování a psychologii jednotlivců pod vlivem jejich okolí, když se stanou svědky násilného činu, nebo snad dobře vymyšlené lži? Na jednu stranu autor skvěle popsal stádní chování lidí, protože víc lidí zmůže víc než jeden, na druhou stranu vykreslil několik výjimečně charakterních postav, které se nebojí vystoupit veřejně navzdory důsledkům, které to pro ně znamená a pokud tak neučinily hned, čestně přiznaly svou chybu. Několikrát jsem se zamyslela,jak bych samotná reagovala,kdybych byla v kůži obyvatel Medvědína a jediné,co můžu říct, tak opravdu nevím. Hokejové prostředí už jen skvěle dokreslilo příběh o hodnotách a boji proti názoru a přesvědčení většiny.
Velmi čtivě napsaná kniha popisující dění v závěru II. světové války v okolí města Přerova, kde jsem také pobývala, ale jeho historii jsem příliš neznala. Autorka popisuje historické události z pohledu obyvatel Lověšic, zejména vesnického učitele a jeho nejbližších. Ke knize jsem se dostala v rámci plnění knižní výzvy a byla pro mě velkým milým překvapením. Aniž bych chtěla spoilerovat, chci velice poděkovat autorce za to, jak příběh vystavěla a že jedna z nejdrastičtějších poválečných událostí byla zmíněna velmi citlivě, procítěně, trochu jakoby mimochodem. Při čtení jsem si při pohledu na zbývající stránky řekla, že už přece jen autorka tuto událost vůbec nezmíní. Po dočtení jsem jen s údivem zaklapla knihu a konečně si spojila děj s názvem knihy. Knihu doporučuji.
Především pak těm, co se v okolí Přerova pohybují. Díky autorce jsem se o pár nových místech v Přerově a okolí dozvěděla a už mám představu, kam zamířím při příští návštěvě Přerova.
Složitá otázka dárcovství a rozhodování o tělesné integritě popsané z pohledu několika stran - matky, ktera se snaží dodržet svůj slib, že nenechá svou těžce nemocnou dcerku Kate zemřít bez boje a z pohledu Anny vhodné dárkyně, sestry nemocné holcicky, ktera chce na první pohled rozhodovat o sobě a svém těle a nepokračovat v darcovstvi. Do toho vstupuje pohled otce, který se snaží pochopit obě strany. Opravdu povedený příběh, který po přečtení přemýšlet, jak byste se v takovém případě zachovali vy a které řešení by mohlo být méně špatné.
Skvělá kniha, zatáhne čtenáře do děje a pustí jej až na konci. Autor na základě dobových dokumentů, rozhovorů s pamětníky a zejména se sourozenci Mašínovými popsal cestu pěti mladých mužů na vysněný západ. Samozřejmě jsem nějaké kusé informace o jejich "případu" měla, ale spíše jen převažující názory veřejnosti v okamžiku, kdy se zmiňuje možné státní vyznamenání bratrů. Co se týče celé jejich cesty z Československa do Západního Berlína, klobouk dolů za jejich sílu a odhodlání. Sama nevím, jaký mít na ně názor, ale po přečtení vím, že z dnešního pohledu ani asi nemůžeme chápat jejich postoje, hodnotit jejich činy. Oni tenkrát byli kluci, co za něco bojovali, někdy tvrdě,ale ani tehdy nepřišli o lidskost a své ideály.
Někdy vnímám sebe a okolí podobně jako se cítí Josef Mašín na konci knihy - jako bez jiskry. Nechci tedy černobíle hodnotit, jestli jsou hrdinové nebo vrazi. Nejspíš jsou obojí.
Z pohledu matky je pro mě nejsmutnější osud paní Mašínové, maminky sourozenců Mašínových. Neskutečně silná žena, která nejdřív ztratí manžela, pak syny a konec života je nucena strávit v samotě, odtržená od těch, co tu s ní zůstali (maminky a dcery Zdeny) a přesto si uchová svou hrdost a důstojnost.
Nechápu nepříliš dobré recenze na tuto knihu, za mě má kniha wow. Od autorky už jsem přečetla většinu knih, všechny jsou psané čtivě, ale tahle mě naprosto vtáhla do děje. Kdo z nás někdy v životě nepřemýšlí "co by bylo kdyby...? " Jaký by byl náš život, kdybychom žili jenom tak, jak si přejeme bez ohledu na kohokoliv a jak bychom se cítili, kdybychom se v rozhodnou chvíli rozhodli nepomoct rodinnému příslušníkovi v nesnázích a šli si dal za svým snem, kariérou, láskou... A byli bychom opravdu šťastní, kdybychom upřednostnili své touhy přede vším a všemi.
Kniha je psaná čtivě, napínavě. Avšak jak už v komentářích zaznělo, Kim je vykreslená jako až moc dobrá policistka, co případ vždycky rozlouskne, nechybí u závěrečného střetu s vrahem (samozřejmě sama a tak trochu pro ni nečekaně). Vraha jsem vytušila už zhruba v polovině knihy, požitek z knihy to trochu umenšilo, ale pořád si myslím, že jde o celkem povedenou knihu. Některé momenty vyšetřování mě také udivily. Aniž bych chtěla prozrazovat děj a zápletku, tak nechápu, že některé skutečnosti tak pečlivý tým dostatečně neprověřil.
Opravdu těžká kniha, silné téma, zajímavé pojetí formou monologů, úvah a poznámek přímých účastníků havárie v Černobylu, likvidátorů následků havárie a zejména pak jejich příbuzných. Kniha se mi hodně těžce četla, autorka odvedla dobrou práci, když tak těžké téma zpracovala citlivě, tak aby si podle dobových zážitků udělal závěr každý sám. I dnes děsí utajování havárie a následků ze strany státu a jeho představitelů, ale i lékařů, fyziků a jiných odborníků. Jakoby nikdo nechtěl převzít osobní odpovědnost za následky a všichni vyčkávali, kdo udělá první krok. V tomto duchu zní jako pohlazení část textu popisující dojmy bývalého ředitele Institutu jaderné energetiky Akademie věd V. B. Něstěrenka, který jak se zdá bez ohledu na následky chtěl informovat o tom, co se stalo a jaký má být další postup. Popis mentality obyčejných lidí a jejich chování, ať již při evakuaci nebo rabování již jen dotváří celkový obrázek Sovětského svazu.
Pro mě naprosto děsivá představa, že jsem nucena žít a fungovat bez jednoho ze smyslu - zraku a pouze to, že ponechám oči uzavřené mě snad udrží v bezpečí. Moc pěkně napsaná kniha s prvky hororu.
Nápad, kdy knihu s jedním ustředním motivem zpracují dva autoři z jiných pohledů moc oceňuji. Zpracování už bohužel pokulhává. Zajímal by mě proces psaní knihy, jestli si na začátku daly autorky nějaká klíčová slova/témata, nebo nejdřív napsala příběh jedna autorka a poté druhá. Hodně mi vadilo vnášení mnoha témat (možný spoiler) - znásilnění, těhotenství/potrat, homosexualita/transsexualita, covid, válka na Ukrajině. Za mě naprosto zbytečné a knize to spíš ublížilo.
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a nezklamala mě. Dění před a v průběhu občanské války v Jugoslávii je popisováno pohledem malé holčičky, která jediná přežije popravu civilistů včetně svých rodičů, nikoliv však bez následků. Pomocí kontaktů rodinných známých se dostane do Spojených států, kde studuje na univerzitě a po 10 letech se vrací do bývalé Jugoslávie, aby v sobě minulost nějak uzavřela, nebo se s ní alespoň částečně vyrovnala. Celým dějem knihy se na pozadí příběhu jedné rodiny vine politika a občanská válka v Jugoslávii, prvořadými se však stávají vzpomínky a vyprávění událostí dětským pohledem, který se od toho dospělého liší, jak jen je to možné.
Popis Chorvatska 10 let po válce mi částečně připomíná mé vlastní vzpomínky, když jsme poprvé s rodiči v 90. letech jeli do Chorvatska. Jako dítě jsem velmi vnímala opuštěné a vylidněné oblasti a značky a výstražné tabule varující před minami. Zároveň však autorka podle mého názoru skvěle vystihla i momenty,
které činí Chorvatsko jedinečným z opačného důvodu - neskutečná modř Plitvických jezer, krásné, svěží moře, kamenité pláže, hornaté oblasti, uzounké cesty ohraničené na jedné straně skalními masivy, abyste se na druhé straně báli, že z příkrého útesu sjedete přímo do moře hluboko pod vámi.
Opět velmi pěkná kniha od autorky Kyselých třešní. I zde jsem celou knihu premýšlela nad významem názvu knihy a opět mě autorka dostala, sama jsem neodhalila. Velmi příjemné čtení o mezilidských a rodinných vztazích, různých osobnostech, které autorka umí opravdu dokonale vystihnout. Myslím, že každý z nás ve svém okolí má autorkou vykreslené charaktery, nebo alespoň některé z nich. Tentokrát se děj odehrává v Předmostí, kde jsem chvíli pobývala a navzdory vystavěným panelákům jsem vždy vnímala jakýsi "vesnický duch" této části Přerova. Škoda, že si nedokážu úplně představit tehdejší podobu Předmostí popisovanou v knize, trochu snad jen díky faře a kostelu sv. Máří Magdalény, které jsem vždycky vnímala jako pěst na oko mezi paneláky, nyní však spíše jako připomínku toho, jak Předmostí kdysi vypadalo.
Ke knize jsem se dostala náhodou v rámci Čtenářské výzvy, asi měsíc jsem kolem ní kroužila a nechtělo se mi do ní vůbec pouštět - na první dobrou mě nezaujal ani název knihy ani pro mě neznámá autorka. Ovšem kniha mě velmi mile prekvapila, styl psaní autorky je něco osvezujiciho, kniha popisuje osudy tří generaci jedné rodiny, zajímavé jsou jednotlivé úhly pohledu osob, popis Ruska a dění v něm začíná pred druhou světovou válkou, kdy hlavní hrdinka Florence s ideály přijíždí ze Spojených statu, aby v Rusku začala nový život. Postupně zjišťuje, ze její představy se vymykají reálnému životu v ruském prostředí, ruské mentalitě a politické situaci, skončí odtržena od syna a manžela v pracovním táboře, a přesto, když má po letech možnost Sovětský svaz opustit a odjet zpět do Spojených států, cítí se jistým způsobem svázána s Ruskem a cítí se v něm svým způsobem svobodná. Za mě velmi podařena kniha s velmi silným příběhem, s propracovanou psychologii postav, zejména u Florence a u jejího syna Julika, který až po letech zjišťuje motivy jednání své matky a docenuje ji.