crazyslunicko komentáře u knih
Kniha o spánku a nespánku hlavní hrdinky, která najednou zjišťuje, že žije život pro druhé a to co ji dělalo radost již nepraktikuje. Svou nespavost proto využívá pro svůj osobní rozvoj a je to její tajemství. Najednou se cítí lépe a vnímá i sebe samu krásnější. Ale je v tom sama. Nikdo se o ni nezajímá a nikdo si ničeho nevšímá. Konec mi ke knize pasuje.
Knihu mi doporučila babička a velice ji za to děkuji. V knize jsou obsaženy ty nejdůležitější druhy bylinek. U každé bylinky je její příběh a doporučení jak se k bylince chovat a jak si ji uchovat a užívat. V závěru knihy se autorka věnuje nejčastějším lidským nemocem a doporučuje užívat různé směsi, čaje nebo elixíry. Určitě jsem knihu nedržela v ruce poprvé a budu se k ní neustále vracet. Snad si na jaře zvládnu udělat alespoň pampeliškový sirup.
Velice krátká kniha, ale myslím, že své poselství o narozeninách splnila dokonale. Určitě je vždycky něco, nad čím se člověk na své narozeniny zamyslí. Kde je, zda byl tohle jeho cíl a čeho by chtěl dosáhnout příští rok. Každý má svá přání a je jen na nás, zda se nám splní.
Přeji si...
"Člověk je zkrátka už takový, že ať si přeje co chce a ať se vydá kam chce, může být stejně vždycky jen tím, kým odedávna byl. A to je všechno."
"Přání není něco, co bychom mohli říkat druhým. To je jistá věc."
Uzavření (nebo ne?) série doktora Thea Craye a jeho honba za sériovými vrahy. V podstatě kniha popisuje rozklad hlavního hrdiny, který se dále ponořuje až na samé dno. Ztrácí práci, laboratoř, přátelé. Theo je nešťastný, že nedokáže chytit sériového vraha, který řádí v nemocnicích a zabíjí dál nevinné lidi a zejména děti. Ačkoliv jeho program dokáže v podstatě vše najít nebo statisticky vyvodit, tak s tímto sériovým vrahem si neví rady a Theo se točí v bludném kruhu.
"Tohle je samé dno Temného vzorce. Jsem přesně tam, kde bych měl být. A ona je přesně ta osoba, po které jdu."
"Výpočty jsou správné. O tom nepochybuju."
"Potřebuje slyšet chrčivý nádech člověka, který si uvědomuje, že umírá. To ji pohání. V tom je její moc. To je pro ni všechno. Ona je pro mě všechno."
Nádherná hra s velkým množstvím postav. Chvílemi jsem se ztrácela. Někdy bych ji ráda viděla naživo v divadle, určitě to musí být zážitek. Snad někdy...
Opravdu jedinečný a krásný příběh o smrti, lásce, prostituci a penězích. Jak může dopadnout život v luxusu s penězi od velmi bohatých milenců a proti tomu čistá láska... Jsem dojatá. V příběhu si člověk uvědomí co je vlastně důležité. Hrdinka dala přednost rodině svého milého před vlastním štěstím - s možnou vidinou společné budoucnosti? Dala přednost chudému chlapci před bohatým vévodou. Chtěla jednou zakusit kousek štěstí aspoň na jeden prchlivý okamžik, avšak zbytek protrpěla trápením se zlomeným srdcem. Přesto stačilo tak málo a mohlo být vše jinak. Kdyby on otevřel oči a nenechal se opít rohlíkem. Stačilo, aby projevil více zájmu a mohla být nadosmrti jeho.
"Kdyby každá žena, která začíná tohle hnusné řemeslo, věděla, jaké je, byla by raději pokojskou. Ale nedá nám to. Z marnivosti nás vábí krásné šaty, kočáry a šperky. Věříme tomu, co slyšíme, protože i prostituce má svou víru, a postupně opotřebováváme své srdce, tělo i krásu. Děsí se nás jako dravých šelem, opovrhují námi jako vyvrheli, pohybujeme se jen mezi lidmi, kteří od nás vždycky víc přijmou, než sami dají a jednoho krásného dne pojdeme jako psi, když napřed o všechno připravíme jiné i sebe."
"Rozdáváme se hned pro to, hned pro ono. Někteří muži by se pro nás zničili a nic by od nás nedostali, a jiní nás získají na kytici. Naše srdce má své rozmary."
"Ne, ne, " řekla téměř s hrůzou, "byli bychom příliš nešťastní, nemohu ti už přinést štěstí, ale do svého posledního dechu budu otrokyní tvých rozmarů. V kteroukoli hodinu denní nebo noční by sis mě přál mít, přijď, budu tvá, nespojuj však svou budoucnost s mou, byl bys příliš nešťastný a mě bys také dělal nešťastnou."
Kniha mě velmi rychle vtáhla do děje a nepustila. Lucy je úspěšná spisovatelka s velmi bujnou fantazií a imaginární přítelkyní. Kromě toho, že píše, tak je jinak absolutně nesamostatná a proto má všechno na starosti její manžel Dan. Když se ovšem Dan po hádce ztratí, tak se objevují podezřelé informace a nic není tak jak se zdá. Vše se začíná točit kolem jejího ztraceného brášky Teddyho. Najdou pravdu? Co se tenkrát stalo?
Zajímavá kniha o tom jaké je to žít s psychopatem, který vyžaduje absolutní poslušnost a ne nezná jako odpověď, ale dělá ze života peklo aniž by to dotyčná osoba pociťovala. Rozzuzlení bylo překvapivé.
"Vždy bude existovat část mého já, kterou nikdy neuvidí. Malá kulička trní, se kterou se budu muset vyrovnat sama. A tím budu šťastnému konci nejblíž, jak jen to jde."
"Vím, že jednoho dne se to stane pouze jednou z mnoha věcí, které mě měnily a formovaly, abych byla tím, kým jsem. Protože tak to v životě funguje: některé milostné vztahy vás změní navždy. Někdo vstoupí do vaší oběžné dráhy a otočí vámi kolem osy podobně jako vítr korouhvičkou na střeše. A když odejde, podobně jako ten vítr, jste jiná, máte nový směr. A ne vždy míříte na sever."
"Není znakem toho nejlepšího vybojovávat taková vítězství, nad nimiž celý svět křikne úžasem."
"jsme-li to ovšem my, kdo si nepřeje střet, zavedeme nepřítele jinam."
"Buď připraven na nepředvídatelné."
Čínská metropole z pohledu české rodiny , která netušila do čeho jde. Vtipné povídky, které podrobně popisují každodenní strasti a slasti v Číně - chřipkové epidemie různých typů, místní stravu a jízdu tuk-tukem. Velice mě zaujaly profesionální opravy z rukou inženýrů, kdy oznámili a opakovali poruchu - nefunguje to, nefunguje to, nefunguje to.. Nebo oprava díry ručníkem? Rodinné dovolené, které ve většině případu rychleji skončily než začaly. A v neposlední řadě léčba deprese a následné početí třetího potomka.
Přečteno jedním dechem. Někdy nás cesta zavede tam, kam by jsme v životě nešli a nerozumíme tomu proč se tak děje. Co se má stát - stane se. Osud to tak chtěl.
V knize se střídá přítomnost s minulostí draculovy ženy. Osud dává neustále své spřízněné duše dohromady a zkouší jejich lásku.
Sklopila jsem zrak, nemohla jsem se na něj podívat v takové blízkosti bez toho, aby se mi nechvělo tělo. Potom mě nečekaně chytil za obě ruce a já jsem vystrašeně zvedla oči k němu. Stále měl nečitelnou tvář. Vypadal, jakoby chtěl odhalit všechny moje tajemství z mých očí a mé tváře.
Kniha je zvláštní.
Začátek se točí kolem zachráněné dívky, kterou najdou zmrzlou a zmrzačenou v kontejneru plného mrtvých lidí - převážně žen. Dívku se místní lidé snaží zachránit a dlouhodobě ji léčí. Dívka má v té době zvláštní sny o stvoření světa a provází ji Eva - matka všech lidí na světě. Svým způsobem si myslí, že už přichází o rozum...
Pak se ovšem dozví pravdu a je to velmi neuvěřitelné...
Trochu větší sci-fi. S vírou to nemá moc společného - podle mého názoru. Některá fakta jsou překroucená a jiná, než jak je známe z Bible nebo z doslechu.
Není to špatné, ale ani moc dobré.
Buď se v knize člověk najde nebo ne..
Takhle pohádka mě v dětství minula, ale ráda jsem si ji přečetla. Příběh krásný, osobitá čeština byla fajn, ale strašně špatně se to četlo. Některé části pohádky nejsou úplně vhodné pro děti - např. připíchnutí psího chloupku doprostřed čela špendlíkem apod. Ale jinak jsem se při četbě bavila.
Růže je mnohem lepší než první díl. Je to více něžnější, erotičtější a opravdovější. Strašně se mi líbila řecká mytologie, protože miluji vše staré a historické a ty jejich představy s bohy byly prostě úžasné. Jako kdybych tam byla s nimi. Líbilo se mi, že hlavní hrdinka uctívala Afroditu aniž by dopředu tušila proč k ní tolik tíhne. Nejhorší byla asi scénka s Poseidonem.. to bylo dost těžko uvěřitelné a nepředstavitelné. Tiffany Reisz má prostě svoji fantazii a nikdy jsem nic podobného nečetla. Kam se hrabe 50 odstínů šedi..
"Moiry, jinak známé jako tři sudičky, které utkávají naše osudy, stejně jako Vy tkáte příběhy na svém tkalcovském stavu, mají zlozvyk, že nitě někdy zašmodrchají. Nit Vašeho života a nit mého jsou smotány dohromady z důvodu, který mi není znám. Nebojujte s osudem, Lio. Nevyhrajete."
"Nemůžeš mít nějaké tajemství před osobou, kterou miluješ. Když tě ta osoba opravdu nezná, nemůže tě skutečně milovat."
"Smrt je svým způsobem dar. A také slabost, křehkost - to všechno jsou dary. Lidské jednání má smysl, důsledky. U bohů je všechno jen hra. Každý je nějaká hračka. Na ničem nezáleží. Nikdy se nepoučí. Buď vděčná, že jsi smrtelná, Lio. I když to někdy bolí."
"Povím ti, že jsem okouzlující," řekla." Hodně okouzlující. Štěňátka při pohledu na mě omdlévají a koťátka pláčou závistí. Sama Afrodita řekla, že jsem hezká jako obrázek, a dobře víš, jak je strašně ješitná. Jsem tak atraktivní, že kdybys mě spatřil, na první pohled by ses do mě bláznivě zamiloval a já bych byla mnohem radši, kdybys mě miloval pro můj charakter, než ti ukážu svoji tvář."
"Athéno, modlila se tiše. Je tohle to požehnání, které jsi mi nabízela? Požehnání smrti? Promluv k Poseidonovi, popros jej za mě, aby byl milosrdný. Pověz mu, že nosím dítě, které zasvětím jeho službě, pokud nás dnes v noci ušetří smrti ze svých rukou. "
Tajemství jsem nečetla, ale zaujaly mě příběhy, které se řídily tajemstvím. Kniha poukazuje na to, že tím jak se cítíme a chováme, tím k sobě přitahuje pozitivní nebo negativní věci. Nicméně nevěřím, že dokážeme myšlenkou vyléčit rakovinu.. ale můžeme si myšlenkou přivodit lepší práci, zlepšit vztahy v rodině apod. Kdyby to tak přece fungovalo, tak by bylo na světě krásně :) Nicméně se mi líbí myšlenka, že si máme psát deník vděčnosti a každý večer poděkovat za to, že jsme zdraví, máme rodinu, máme dostatek peněz, stabilní práci, zdravé a krásné dítě apod. Některé cesty k našemu cíli nejsou jednoduché, ale stojí to za to.
Loni jsem měla tu čest si přečíst deník své babičky a každé ráno byla vděčná za to, že žije a je krásný den. Bylo to moc hezké.. Snažila se myslet pozitivně :)
"Pravý stav našeho bytí je radost. Negativní myšlenky ubírají hrozně moc energie, stejně jako negativní slova a pocit mizérie. Ta snazší cesta vede přes dobré myšlenky, dobrá slova a dobré skutky. Vydej se tou snazší cestou."
"Bez ohledu na to, v jak obtížné situaci se nacházíte, praktikování vděčnosti vám pomůže najít cestu ven."
"Nikdy není pozdě něco a všechno změnit - změnit způsob, jakým uvažujete, způsob jakým cítíte."
"Abyste si přitáhli do života dokonalého partnera, představujte si do nejmenších detailů, jaký ten druhý člověk je, a sepiště si to. "
"Můžete změnit jakýkoliv takzvaně negativní vztah tím, že změníte způsob, jakým se na danou osobu díváte."
Dopisy lásky - nejen romantické, ale i o lásce vlastenecké, rodinné, přátelské, milenecké... Každý dopis je něčím originální, vypráví o různých životních etapách Boženy Němcové. Hodně dopisů je velmi depresivních a poukazuje na těžký život Boženy - nemoci jejich dětí i jí samotné, nouze, nedostatek peněz a manželské problémy.
"Ani nebe a země, ani měsíc a hvězdy, ani Bůh nám nemůže pomoci, když nám lidé nepomohou. My ubozí lidé jsme bez lidské pomoci ztraceni. Kde je pomoc lidí, je i pomoc boží."
"Ach já zapomenu na všecko, když slyším jediné laskavé slovo, kdyby jen On šťasten byl, pak bych ráda trpěla třebas víc."
"Zajímavé by to bylo, kdyby dvě milující se osoby vedly deník, kde by každou myšlénku vnesly, aby pak viděly, kdy se duše jejich v jednom okamžení setkaly."
"Kdyby se mohl vrátit čas,
májová noci, vrať se zas
a z minula a ze své tmy
mé mrtvé štěstí navrať mi."
"Když sejdu někdy do Valhaly mého srdce, tu se ráda stavím u obrazů mého dívčího věku - to byla ta nejkrásnější doba - já neztratila svůj ideál, nikoho jsem nemilovala, když jsem se vdávala, já oplakávala jen svoji svobodu - naříkala jsem, že zmařené jsou na věky krásné sny a ideály mého života. - Já hledala ideál svůj, myslela jsem, že v lásce k muži najdu ukojení všech svých tužeb, doplnění sebe... Mnohé světlo mi zablesklo na cestě života, já myslila, že je to svit hvězdy, ale byla to jen bludička, která by mne do kalu byla uvedla. "
"Já musím psát, když jsem mnohdy mrzutostí nebo starostí sklíčená, jak sednu k psaní, zapomenu vše a žiju v jiném světě, ba někdy zapomněla bych na jídlo i na spaní, kdyby mi dali. "
"Měj vážnost a úctu k sobě samému a cti obraz boží v sobě sám, chceš-li, aby jiní si Tebe vážili. Ne dobrým se zdáti, nýbrž jím býti hleď! Čiň dobře, miluj pravdu a drž své slovo! Tak se staneš hodným synem své vlasti. Tvá Tě milující matka Božena Němcová"
"Manželství je buď vším nebo ničím. Dělba náklonnosti a vroucnosti není možna. Je-li učiněn průlom do nich, třeba sebemenší, je to jako s nadouvacím polštářem, který někdo jehlou propíchl. Všechen vzduch unikne tímto nepatrným otvorem, jenom líné těžké tělo zůstává, a co je činilo lehkým a měkkým, je provždy totam!"
"Často pokládáme za lásku to, co ve skutečnosti jsou docela jiné city, nejčastěji je to ješitnost, bláhovost můžů a žen."
"láska že rodí lásku! - a kde není lásky, není štěstí v manželství, je to jen zvyk a prostota."
"Já chtěla muže mít, před nímž bych se kořit mohla, jenž by vysoko nade mnou stál, já bych život proň obětovala, ale viděla jsem v mužích jen hrubé despoty, jen pána. "
"Moje srdce bažilo být velmi milováno, mně bylo lásky zapotřebí jako květině rosy - ale darmo jsem hledala takovou, jakou já cítila."
"Touha ta spojena s láskou, láskou opravdivou, ne k jedné osobnosti, ale ke každému člověku, k veškerému lidstvu, láska, která nežádá odplaty, nalézaje sama v sobě vše, snaha státi se vždy lepší a Pravdě se sblížiti, to je můj ráj, moje štěstí, můj cíl. To mi dodává síly, to mne blaží a bez lásky co bych byla?"
Poměrně složitá a komplikovaná kniha. Úvodní kapitola nás zavede do minulosti a pak už se vše točí kolem současnosti. Kniha je hlavně o právničce, která si buduje kariéru a je v tom velice dobrá. Čtrnáctiletá Sarah je zase velice nadějná dívka, která denně cvičí na koni se svým dědečkem Papym. Někdy už nemůže a je protivná, ale dědeček ji k tomu neustále nutí a je na ni přísný. Když však zasáhne osud a dědeček skončí v nemocnici, tak je pro ni cvičení s koněm jediný smysl života. A chce dosáhnout toho, co po ní chtěl dědeček..
Trochu děsivý je závěr knihy, kde se dozvídáme, že je kniha inspirovaná skutečnou událostí a skutečnou dívkou jménem Mecca Harrisová.
Teprve teď si všimla, že Papy nemá hodinky. Značka Lon,Mackie´gines, svatební dárek od Nany. Taková vzácnost, že když byla malá, nesměla se jich ani dotknout. Ráda by se ho na ně zeptala, ale slova ji vázla v krku.
"Sarah?"
Objala ho. Zašeptat svůj vděk do sepraného obnošeného svetru nedokázala. Nedostávalo se ji slov.
"Koně a lidi jsou na tom stejně: všechny zlozvyky se napravují lépe v mladším věku než později, kdy už jsou zažité a nebylo s nimi správně nakládáno." Xenofón: o jezdectví
"Majestát člověka se zračí nejlépe v půvabu jeho zacházení s těmito zvířaty." Xenofón: o jezdectví
"Kůň je krásná věc... a když se předvádí ve své nádheře, nikdo se na něj nemůže vynadívat." Xenofón: o jezdectví
Takové krásné roztomilé počtení na počest dcerky Jiskry. Veselé příhody z pohledu otce, který svou dcerku od prvního okamžiku miluje.
"Klekl jsem a modlím se beze slov. Něco pálí v očích. Drobeček sebou pohnul. Pootevřel jedno oko. Odraz světla v něm zajiskřil. Jiskro! Ten světelný paprsek tě pokřtil. Buď jiskrou pro celý život a staň se i jiskrou mých myšlenek."
"Cítím, že jej teď ztrácím. Až dosud jsem řídil kormidlo jeho lodičky já, nyní je převezme do ruky kormidelník jiný.
"Něco zastudilo na mých lících. Prší? Ne - to já pláču."
Krásná jednohubka na příjemný večer. Určitě je kniha lepší než předchozí díl. Jsem moc zvědavá na pokračování ;)
Marie zde dostala velký prostor a postará se o velkolepou cestu za královnou Beatrix. Odjíždí se svou drahou maminkou Vivien a paní Tichou. Jsem zvědavá jak se vyvine jejich vztah s Maxem nebo jestli dá přednost sympatickému Markovi?
Nádherný výběr. Spousta pesimistických a tragických básní z Lermontova pera. O lásce, válce, vlasti a životu...
"Spíš se mi dívej do očí
něžně a s láskou horoucí,
tak abych v přítomnosti bílé
skoncoval s dávným černým zlem
a vešel do jediné chvíle
se vším, co žiji a jsem."
"Mám v očích slzy, v srdci žár,
a utichá ten žár a zchladá
a na kámen má slza padá."
"Za každý jasný den, za každou sladkou chvíli
smutkem a slzami zaplatíš pro to zlo.
Smutno je mi... to tím, že je ti veselo."
Knihu jsem dočetla silou vůle.. Nejprve máte 200 stran hledání pokladu, ikdyž malinko jsem tušila jak to dopadne. Konec byl velkým překvapením. Vlastně jsem to dočetla, protože jsem prostě chtěla vědět jak to dopadne. A jak bude vypadat nalezený poklad.
Trochu mi bylo smutno z toho jaký vztah měla hlavní hrdinka se svojí matkou, kterou nechápala. Rodinná tajemství jsou peklo. Musí být strašné zjistit po letech, že žijete celý život v obrovské lži.
Nejhorší je, že se něco rozhodne. Odsouhlasí to všechny strany a pak najednou po 12 letech si vzpomene, že to mohlo být jinak... Je to dost nefér. Na druhou stranu je hezké, jak se naopak někteří lidé zachovali.
Minulost nás vždycky dožene...