ctenarTimSiFr
komentáře u knih

Konec druhého dílu tak jak skončil jsem tušil už tak od poloviny knihy. Bylo to poutavé, místy šokující. První díl vyzýval k tomu druhému, takže rozhodně stojí za přečtení a Gluchovského styl tam je nepřehlédnutelný.


Nudné, těch keců na obálce, jak to je super knížka. Původ názvu knihy mě zaujal a také to byl jediný příběh, který stalo za to přečíst.
Jinak mi to přišlo jak soukromá spleť neuspořádaných myšlenek člověka, které možná měly raději zůstat zamknuté v deníčku.


Syrový popis děje s naprosto živým obrazem silnice po dešti prosvětlené západním sluncem a projíždějící Milenkou nastartovanou pěstěným nehtem

Syrové, surové, beznadějné, tak jak to autor prožíval. Zajímavý pohled do života v lágru.


Z původního prvního vydání mi jako malému četl dědeček.
K této knize a jejímu příběhu tak mám od mala vztah a tehdy asi u mě probudila i cestovatelskou vášeň.


Za dvě cesty do práce a z práce přečteno. Šokující, budící nechuť a odpor s neustálou potřebou číst dál a dál.

ukázala se zde pravda o celém společenství v metru. epický konec, který jsem už tak trochu čekal. už tam akorát nejsou žádní mutanti, mor a další nástrahy číhající na každém rohu 2033.

jakoby najednou zmizel svět mutantů a jaderných nestvůr na povrchu, přitom výbuch na konci 2033 nemohl všechny zničit.
Už to není tak uchvacující a napínavé z číhajících tajemných bytostí; jakoby najednou všechny zmizely a už se řešily jen vztahy mezi lidmi a společenstvími ve stanicích.

Parádně zpracován "svět metra" a téměř od začátku jsem měl pocit, že cestuji tunely společně s Arťomem.


Na Metro 2033 jen tak něco nemá, ale tato kniha si s dějem a poutavostí u mě zajistila stejnou příčku.


Tak dlouho jsem vybíral knihu, kterou si přečtu, až jsem přebral. Po mnoha odříkáních jsem to dočetl, ale je to plytké, obsáhle popisné a hlavně bez výrazného děje a akce. Takže, když už se tam k něčemu zajímavému schyluje, je to vyřešeno jednoduchým "pokosením" všech nepřátel a zase jdou dál nudnou cestou kdysi nádherného ostrova.
Na druhou stranu, pokud se v postapo světě vydám na Sachalin, mohla by kniha sloužit jako vhodný průvodce - to by se dalo přežít i to nesnesitelné opakování stejných slov a slovních spojení - to mi "prakticky" vadilo a k dočtení jsem se "prakticky" přemáhal a "prakticky" odpočítával stránky do konce (452).
