D.-e.-e.- komentáře u knih

Neskutečně autentická sonda do 19. století. Neměla jsem pocit, že si o otrokářství Jihu a průmyslové revoluci Severu pouze čtu. Autor mi vše podával tak, že jsem získala dojem naprosté zúčastněnosti. Zcela jsem se napojila na myšlení postav. Až s podivem se zastavuji nad tím, jak jsem pohledem hrdinů samovolně vnímala dnes naštěstí dávno přežité otrokářství jako běžnou denní záležitost, zažitý systém doby, kdy oči zkostnatělého Jihu nechápaly pošetilost severních abolicionistů zamýšlet se nad právy či dokonce prosazovat svobodu otroků. Vždyť to byly "jenom" černoši. No mazec!

4 09.11.2013

POZOR, komentář obsahuje spoilery! Už od mého dětství jsem si říkala, že až budu velká, musím si také přečíst něco od Daniely Steelové. S pravidelností jsem vídávala její knihy v rukou maminky mojí kamarádky a už tehdy mě děsně zajímalo, co se tam asi může psát, že paní Ch...ová nečte nic jiného... Nedávno jsem si své předsevzetí mohla konečně splnit, když jsem náhodou v bazaru zde na databázi objevila jednu jen za pár drobných. Dostavilo se však mírné zklamání. Četba byla tak nějak odosobnělá nebo jak to říci. Navíc do první třetiny knihy šlo všechno tak strašně ideálně a hladce, až jsem se přistihla, že si dokonce přeji, aby se něco pořádně pokazilo. Dočkala jsem se. Následně mi ale začala vadit zase jiná věc, a to neskutečná hloupost či naivita hlavních hrdinů. Neřekla bych ani slovo, kdyby se po smrti Liz zčistajasna vynořil otec malé Jane a začal dělat zle, se kterým nikdo nepočítal. Jenže v knize to bylo jinak. Chandler Scott přišel již za života Liz, nechal si vyplatit peníze a Berdnard s Liz jasně několikrát slyšeli dobře míněné rady právníka, ať si dítě Bernard adoptuje, jinak lze očekávat, že při případném návratu pravého otce se bude situace s penězi opakovat. Jenže světe div se, ani jeden z nich neměl sebemenší snahu věc provést! Pořád samé odklady a výmluvy: „Až Liz porodí. Až se Liz uzdraví...“ Jenže to už oběma přece bylo jasné, že se prostě neuzdraví!!! Kudla se mi otevírala v kapse, když jsem četla, jak Liz vyrábí pro každého žáčka Valentýnku, píše sladkobolné dopisy svým blízkým a podobně, protože ona tady na světě musí přece všechno stihnout zařídit, než přijde konec. Ale tu nejpodstatnější věc, jakou je právní nárok na dceru, neřešila vůbec. Jediné, co uměla, bylo neustále po Bernardovi chtít sliby, že se k její dceři Scott nikdy nepřiblíží. Neudělala pro to ale naprosto nic - ani adopci ani obyčejné poručnictví! „Nejlepší“ byla otázka právníka na Bernieho: „Když jste ji doposud neadoptoval, jak jsem Vám radil, tak jste alespoň její poručník?“ Bernie rozčíleně odpovídá: „No samozřejmě! Kdo jiný by to asi byl?!“ Právník: „A máte to písemně?“. Bernard: „To nemám.“ Tak to už bylo opravdu na ránu. Může být vůbec někdo takto pitomý, když oba byli podle knihy náramně vzdělaní, inteligentní a úspěšní?

3 11.02.2018

Já nevím, možná je problém u mě nebo u překladu, ale přišlo mi, že se autor snaží být vtipný tak moc, až to práská dveřmi a výsledek veškerý žádný. Připomínalo mi to humor pro třináctileté nebo od třináctiletých. Jenže autor je muž středního věku a cílová skupina této knihy jsou dospělé ženy, čemuž se mi při čtení opakovaně nechtělo věřit. Přistihovala jsem se, jak nevěřícně kroutím hlavou nad trapně podanými úvahami či rádoby vtipnými hláškami hlavní hrdinky a říkám si: "To jako fakt?!" Zasmála jsem se snad jen jednou a to mi na humornou knihu přijde žalostně málo. Ani jako román pro ženy to není povedené. Není to poutavé, čtete jen aby se neřeklo. Děj slabý, podání ještě horší.

3 21.01.2018

Může obsahovat spoilery!
Za autorku jsem ráda, že své spokojené čtenáře našla (viz komentáře níže). Za mě však víceméně špatné. Plytkost, jednoduchost, banalita... Myslím, že ani dívčí román nemusí být nutně takový. Co mi ale vyloženě drásalo nervy, bylo neustálé opakování jedné a té samé věci v promluvách hrdinky určených čtenáři, například "Malým dětem je vždycky hůř rozumět, ale když k tomu ještě mluví anglicky, tak je to tragédie" - Přesně tohle a spoustu dalších věcí nám Katka sdělí a po několika málo stránkách nás nutí si navlas stejnou věc přečíst znovu. Asi kdybychom náhodou nebyli schopni pochopit její myšlenku hned napoprvé... Ještě teď se mi otevírá kudla v kapse! Dále mi vadily nesrovnalosti v celé sérii, například Standa je ve druhém díle ten nejurostlejší a nejsilnější kluk ze třídy a ve třetím o něm v souvislosti s rvačkou se SPOLUŽÁKEM Adamem mluví zase jako o cvrčkovi. Vážně mám pocit, že si autorka o svých čtenářích (respektive čtenářkách) nemyslí nic lichotivého, když sází na to, že občasných seků si přece nikdo nevšimne. Ani umění ucelenosti není zřejmě autorčina doména. Druhá kniha končí zamilováním se do Davida, který o Katku projevil zájem, zatímco v následujícím díle o něm není ani čárka. Vím, že je mezi knihami nějaká časová prodleva, ale čtenář by si snad zasloužil alespoň drobnou zmínku. Alespoň já na ni čekala celý závěrečný díl. - Marně. :-/

I přes jistou nesnadnou čitelnost, nesčetné množství jmen a změť postav rozhodně nelituji, že jsem knihovníka neodmítla. Úžasným dovršením bylo zhlédnutí filmu. Nejen že se mi mimořádně líbil, ale hlavně mi pomohl pochopit a ujasnit si mnohé události, které mi v knize nebyly až tak jasné. Výsledný pocit? Báječný! Za mé relativně nízké hodnocení může opravdu jen ta náročná čitelnost. Samotný příběh je moc povedený.

3 20.12.2012

Jedna z nejhorších knih, které jsem kdy četla. Opravdu jsem vnímala pouze jednotlivá slova, přičemž děj mi značně unikal - zda-li nějaký byl... :-( Dodnes nevím, o čem pojednávala, což beru jako takovou malou osobní prohru, protože čtu ráda a nic podobného se mi ještě nikdy nestalo.

"Mlhy na Blatech zůstávají odrazem doby i prostředí, které vykreslují, a podávají nám svědectví o době dávno minulé. Zachycují s výraznou věrností vesnické prostředí, určené hrdými selskými rody. Hrdinové se vyznačují nejen niterním vztahem k obdělávané půdě, ale také pytláckou vášní...." Tato krásná slova pravil o příběhu distributor na stránkách jisté filmové databáze a moje pocity z románu vystihují tak přesně, že jsem si dovolila použít jeho citaci, než abych pracně hledala slova, kterými bych dokázala vyjářdřit sílu knihy. Opravdu příjemné nahlédnutí do minulosti...

3 28.10.2012

Pozor, může obsahovat SPOILERY.
Velký Gatsby (5 hvězd): Mnohokrát jsem četla a slyšela, jak ženy pronášejí, že se zamilovaly do pana Darcyho z Pýchy a předsudku. Já jsem zasažena až nyní… a to Gatsbym! Zamilovala jsem do jeho neutuchající snahy, naděje, víry… Kdo četl, možná mi porozumí. Všechno, co kdy Gatsby udělal, udělal pro tu dívku! Svůj boj nevzdal, lpěl na budování vytouženého snu až do úplného konce. Srdce mi usedalo… A přízvisko Velký není dostatečně velké, aby ho kdy vystihlo.

Povídky (suma sumárum 2,5 hvězdy): Některé nebyly špatné, některé jsem zřejmě nepochopila. Také se musím přiznat, že jsem se už těšila, až je konečně dočtu.

Poslední magnát (2 hvězdy): Monroe Stahr byl pro mě charismatickou postavou. Do příchodu Kathleen Moorové jsem se však ve filmovém světě zoufale nudila.

2 22.11.2015

K psům a zvířatům obecně nemám žádný zvlášťní niterní vztah, ale surové útoky nejmenované postavy mířené proti Vlkovi se mnou při čtení skutečně otřásaly.

2 15.11.2015

Tyto knihy se asi píší jako na běžícím pásu. Nebo nevím, jak si mám vysvětlit, že si autorka není ani schopna pohlídat barvu vlasů hlavní hrdinky. Na straně čtyři se jedná o blondýnu, která na str. 12 zmiňuje malou změnu v podobně lehké trvalé a na dvacáté stránce je popisováno, jak si vyčesává své tmavé vlasy. Já tedy nevím, ale takovéhle školácké chyby si může dovolit amatérská autorka zamilovaných příběhů zveřejněných na nějakém svém soukromém blogu, ale profesionální spisovatel?

2 17.10.2015

Působivé. Opravdu. Nebe a peklo 2 považuji za nejzdařilejší část ságy. Přestože plně rozumím nutnosti umístění všudypřítomné politiky do Jakesových knih (právě proto, že mapují období mezi rokem 1842 až 1883), s potěšením jsem v tomto sedmém díle shledala značný úbytek politických postojů, záměrů či skutečností. Nejenže se mi díky tomu kniha lépe četla, ale už ani nebylo nutné nahlížet do seznamu čítajícího cca dvě stovky jmen, který jsem si už od prvního dílu musela začít vést, abych se neztrácela a zcela porozuměla situacím, pohnutkám postav, jednotlivým událostem a vůbec celému dění kolem rodin. Nebe a peklo 2 mě vtáhlo do děje nejvíce. Neustále se „něco dělo“. Až téměř dramatické zápletky střídaly jedna druhou od začátku až do konce. Silně na mě zapůsobily (bez obav ze spoilerů můžete číst dál) události u Washity. Vyhledala jsem si podrobné informace a s úžasem zjistila, jak věrně jsou v knize zachyceny. Zakoupila jsem si i seriál a nemůžu se ho dočkat.

2 23.11.2014

Bez rozvleklých pasáží, bez Bellyných stupidních myšlenkových pochodů, či hluchých míst. Dinamcké, řekla bych. Po třech dílech ságy Stmívání, kde bývaly drama či akce pouze několikamálostránkovou záležitostí, příjemná změna.

2 03.02.2013

Nemohu popřít, že jsem díky knize získala nějaké informace. Mám ale zato, že je špatně napsaná nebo se nezdařil její překlad, popřípadě obojí. Strohý až chudý jazyk a novinářský styl mi vůbec nevyhovoval. Nevyvolával ve mě ani ty nejmenší emoce, které od tak silného příběhu, jakým Dianin bezpochyby je, podvědomě očekávate. Čím hlouběji knihu prožívám, tím ji považuji za zdařilejší. Zde se žádné pocity nedostavily, což je, myslím, obrovská škoda.

Měla jsem trochu pocit, že Jana není tou Janou, kterou jsem znala. Také způsob, jazyk, kterým je kniha napsána je hodně odlišný, jednodušší, což historickému románu bere právě ten punc historie.

2 28.12.2012

Upozornění: Nečtěte můj komentář, pokud jste knihu nečetli a chcete se nechat překvapit.
U knih její mamky je u mě běžné absolutní "vžití se" do hlavní hrdinky. Mezi námi děvčaty je první kniha, kterou jsem od Sandry přečetla a bohužel se kýžený prožitek nedostavil. Možná je to pouze odlišnou sexuální orientací, do které jsem se nedokázala úplně vcítit. Proti homosexualitě či lesbickým vztahům vůbec nic nemám, ale místy mi popisy v knize přišly až nepříjemné. Nikoli proto, že bych se nad nimi jakkoli pohoršovala a podobně. Myslím totiž, že za tím stojí právě ta moje heterosexualita. Necítím to stejně, jako hlavní hrdinka Darja, proto mi "šimrání voňavých plavých vlasů na její tváři, když se nad ní Tereza skláněla" šlo proti srsti.
Trochu bych vytkla nepropracovanost postav. Hlavně postava Terezy mi přišla hodně plochá. Nevím, jaká je, co má za sebou, co ne, jaké má sny... Neměla jsem možnost poznat její reakci v neobvyklé situaci atd. V knize má místo pouhého objektu touhy hlavní hrdinky, podloženého především svou krásou, což je podle mě trochu škoda.

2 26.12.2012

Klasický popelkovský příběh. 4 hvězdy dávám hlavně za sympatické podání Jamese Ellisona. Příběh je napsán poutavě, čtivě a bez komplikovaného vyjadřování, o to víc je pak člověku blíž a dokáže vtáhnout. Aniž byste si to zvlášť uvědomovaly, přirozeně se do situací vžijete.

2 20.12.2012

Kniha mě úplně nepohltila. Zřejmě to bylo zaviněno neustálou potřebou správně se zorientovat, nutností být v pozoru, co se týče střídání přítomnosti s minulostí, první osoby s třetí apod.

Jako vlastní hlavní myšlenku knihy vnímám to, že zbavit se fyzické a duševní závislosti není vůbec snadné, ale vymanit se z drogového světa při pomyšlení na zoufalé prognózy do běžného života, nulový smysl bytí, absenci jakýchkoli zájmů, je možná ještě těžší. Dílo poukazuje na to, že drogově závislí si neumí vůbec představit, co by v životě jinak dělali.

Zvolila jsem známku odpad a to za autorčinu bezostyšnost. Kniha je totiž velmi - skutečně velmi - podobná Tajné lásce od Lenky Lanczové, i když zdaleka ne tak zdařilá. Působí na mě jako pouhá ubohá imitace.

Bože! Ještěže záměrně nečtu anotace. Jedna ze dvou pecek z knihy a oni ji prozradí už v anotaci. Bez komentáře. Kdybych se nechala zlákat, prožitek z knihy by stál za houby.

1 04.09.2024

(SPOILER) Seriál Velkolepé století miluji celou svou duší. Jakmile jsem se dozvěděla o knize, která mapuje život jeho postav, musela jsem ji mít. Nebyla špatná. Seriálovému ztvárnění se v mých očích však vyrovnat nelze, ani kdyby kniha byla sebelepší. Příběhy a osudy těchto hrdinů jsou mi ale tak blízké, že o nich a o jejich prostředí hltám všechno, na co přijdu. V knize byl velmi srdceryvně vykreslen vztah Roxolany k rodné Ukrajině. To na mě silně zapůsobilo. Těžko se mi věřilo, ale ke konci byly asi i historické chyby, což je škoda a snad to ani u tak propracované knihy není možné. Jenže podle mých informací Roxolana zemřela několik let před Bajezidem a ne těsně po něm jako v knize. Selim nebyl o rok mladší než Mehmend apod. Jsem však šťastná za to, že jsem se mohla díky knize opět vrátit do světa plného moci a intrik, který jsem si tak zamilovala.

1 10.04.2024