D.-e.-e.- komentáře u knih

(SPOILER) Vy věříte, že se Pirát změnil? Já tedy ne. Myslím, že pravdu měla Vanda. Hlavní hrdince nerozumím, protože přes všechno trápení a zlost s ním obratem "vlezla do postele" podruhé. Řekli si (na táboře) všehovšudy pár usmolených větiček a bylo vymalováno. Inu... asi i tak to může někdy být. A proč vlastně ne, že....

1 30.10.2024

Bože! Ještěže záměrně nečtu anotace. Jedna ze dvou pecek z knihy a oni ji prozradí už v anotaci. Bez komentáře. Kdybych se nechala zlákat, prožitek z knihy by stál za houby.

1 04.09.2024

Lařin příběh mě opravdu chytl. Ze začátku jsem byla hodně rozladěná. Nemohla jsem totiž určit, zda se jedná o pokračování knihy Dvě ženy nebo ne. Občas tomu něco nasvědčovalo, tady na databázi se to také tak tvářilo, ale já byla přesvědčená, že se jedná o omyl. Kdyby přece autorka zamýšlela pokračovat v příběhu Evy Martinové, nepřejmenovala by ji na Laru Laddockovou, její kamarádku Claudii na Miriam, nezměnila by diagnózu prodělané nemoci, ani její životní lásku k baletu na zálibu v malířství a tak bych mohla pokračovat... Vnímala jsem to tedy jako nový příběh, kdy se znovu objevuje pouze postava Jana zvaného „El Brutalo“ (hrdina z knihy Dvě ženy). Lara se o něm kraťounce zmiňuje jako o svém bývalém. Říkala jsem si, no co, Jan byl známý proutník, tak zřejmě Lara patřila k ženám, které měl před Evou. Pletla jsem se však! Postupem čtení se víc a víc odkrývala Lařina minulost a nedalo se už popřít, že odpovídala té Evině a to včetně přesných dat, týkajících se pobytu v léčebně apod. Konečně jsem tedy přijala fakt, že Lara je Eva a četla a četla. Velmi jsem si knihu užívala, a kdyby nebylo tohoto nesmyslného a matoucího nesouladu, ke kterému nechápu, co autorku vedlo, neměla bych jedinou výtku. Dvojka se mi líbila dokonce více než jednička, protože nebyla tak jednotvárná a děj byl barvitější a pestřejší.

1 28.01.2020

Po hutných povídkách od Fitzgeralda jsem hledala něco lehčího a zadařilo se (možná až moc). Styl psaní je až příliš jednoduchý a pubertální. Vadily mi četné slaboduché dovětky myšlenek, rozseté nejčastěji v závorkách po celé "délce" knihy. Je to snad tím, že se ze svých osmadvaceti let neumím vpravit do myšlení šestnáctileté? Možná. Zoe mi přišla místy trochu natvrdlá až přihlouplá, i když tak často demonstrativně smýšlela spíš o svém okolí. Jinak to ale celé ubíhalo svižně a čtenář nebyl "nucen" číst nekonečné niterní prožitky hlavní hrdinky jako tomu bylo například u Belly v Novém měsíci. Na druhou stranu o trochu větší hloubka, duchaplnost a emotivnost by knize také neuškodila. Musím však přiznat, že i přes výše zmíněné pro mě byla čtivá. Bavilo mě postupně pronikat do nového světa Školy noci, jako nováček se dozvídat a objevovat jeho zákonitosti. Poodkryté záhady a nevyjasněné jevy ve mě navíc vyvolaly nutkání otevřít další díly, za což autorkám tleskám.

1 16.04.2016

Monroe Stahr byl pro mě charismatickou postavou. Do příchodu Kathleen Moorové jsem se však ve filmovém světě zoufale nudila.

Já musím bohužel přiznat, že mě kniha nebavila. Uznávám, že jsem při čtení nebyla v tom nejlepším rozpoložení, ale nakolik a zda vůbec to ovlivnilo mé hodnocení, si netroufnu říct. Asi tak 150 stran jsem měla dojem, že autor stále mapuje postavy před zahájením očekávaného děje. Čtivější to začalo být až po odjezdu na farmu, tedy zhruba v poslední čtvrtině knihy, což mi nestačí. Zajímavé pro mě byly občasné zmínky o praktikách obchodu s otroky.

1 27.09.2015

Kniha ale především upozorňuje na nepokořenou hrdost a pospolitost občanů Charlestonu, kteří dokázali pořážku, zabavování léta opečovávaného majetku, rodných domů či vypalování svých plantáží a následnou tvrdou rekonstrukci Jihu nést s hlavou vztyčenou, ochotni s neutuchající odolností vždy své město pozvednout z popela a jít směle dál - pomalými kroky, ale STÁLE VPŘED!

1 03.09.2015

Snažit se slečně 1v8na vysvětlit, že na spoilery by mohla s ohledem na ostatní alespoň předem upozornit, když už je musí do komentářů psát, je opravdu nad mé síly. Prosím tedy touto formou administrátory, aby s tím zkusily ze své pozice něco udělat, když já jsem na to krátká.

Stejně jako u prvního dílu nemohu popřít, že jsem díky knize získala nějaké informace. Mám ale zato, že je špatně napsaná nebo se nezdařil její překlad, popřípadě obojí. Strohý až chudý jazyk a novinářský styl mi vůbec nevyhovoval. Nevyvolával ve mě ani ty nejmenší emoce, které od tak silného příběhu, jakým Dianin bezpochyby je, podvědomě očekávate. Čím hlouběji knihu prožívám, tím ji považuji za zdařilejší. Zde se žádné pocity nedostavily, což je, myslím, obrovská škoda.

Vynikající nápad na námět knihy. Příběhy jsou za sebou uspořádané tak, že plynule přechází z jednoho okruhu (Olymp, Řím, Ježíš, Židi, stašidla,...) do druhého, takže nemáte pocit chaosu. Naopak! Postupujete po jednotlivých - avšak provázaných - bodech, krůček po krůčku.
Je nad mé síly si ty krásné příběhy zapamatovat úplně všechny, ale i přesto jsem zase o něco moudřejší. :-)

1 25.12.2012

Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale po přečtení této knihy (zvlášť vybraných příběhů z ní) neshledávám jako jedinou oběť skutečně zavražděnou dívku. Obětmi osudu se stávají především sami vrahové. Mnohdy dívku, ať už se jedná o sestru, dceru či dokonce matku, velmi milují a vlastnoručně ji zabít, je to poslední, co by chtěli udělat. Jenže MUSÍ! Víra* a hlavně to, jak ji chápe celá okolní společnost, mu nedovolují zachovat se jinak! A tak se stane MUŽEM, co spáchal „ZLOČIN VE JMÉNU CTI“. Obecně vzato je pak dotyčný chován v úctě a čest celé rodiny je očištěna. Není tomu tak ovšem vždy. – V knize je patrné pokrytectví společnosti, která jedince k vraždě (někdy přímo, jindy nepřímo) donutí a když je pak po všem, truchlí za mrtvou, spílají vrahovi, kterého šmahem odvrhnou, odsoudí a záští, ignorací či netečností ho uvrhnou do věčné samoty vězeňské cely.

Pozn.: *Víra - nikoli v pravém slova smyslu - Korán tuším nic takového nepovoluje

1 23.12.2012

Líčení Siamu, ověnčené historickými fakty, neurazí ale ani nenadchne. Radost z knihy mi však brala na nervy lezoucí, krajně nesympatická hlavní hrdinka, která je na můj vkus až přespříliš sebejistá. Nemluvě o tom, že neví koho by kde uhnala, zatímco vcelku klidně na x let opustí své dítě a sotva se k němu po letech vrátí, v duchu vypočte všechny jeho nedostatky - zanedbaný vzhled atd., už si to plánuje odfrčet zase jinam. Že opět bez dítěte nemusím ani zmiňovat. Rozum mi nad tím zůstával stát!

1 23.12.2012

Ač to nebývá zvykem, musím konstatovat, že všem jistě velmi dobře známý film, je zdařilejší než tato kniha. Snad je to proto, že navzdory obyčejům je předchůdcem knihy právě on, nikoli naopak. Nebo je to absencí báječných dnes již skoro kultovních písní? Je to možné. I když jsem si po celou dobu čtení představovala líbeznou tvář Leontýnky a dalších herců z filmu, postrádalo to prostě šťávu.

Opravdu silné kafe. Obávám se, že já osobně bych po takovém zážitku zřejmě ztratila zdravý rozum a i kdybych byla zachráněna, návratem do života by byl ústav pro duševně choré.

1 18.12.2012

Četla jsem vydání z roku 2000 - zkrácené právě o zdlouhavé popisné pasáže, se kterými má většina komentujících velký problém a mohu ho jen doporučit! Příběh nic nebrzdilo ani neodsouvalo na druhou kolej. Události měly spád a člověk se mohl plně soustředit na děj, postavy a jejich osud. Krásná kniha. Vyzdvihla bych skvělé zápletky.

1 11.11.2012

Příběh velmi dobrý, konec dechberoucí. Psáno ovšem jistou zvláštní, trochu těžkou formou. Díky ní a úvahám lorda Henryho, jsem si knihu musela číst nahlas, abych zabránila usínání.

1 10.11.2012

Miluji ten příběh. Jakož i celou antickou mytologii. Knihu jsem četla už jako dítě, takže jsem se trochu ztrácela ve změti všech těch jmen bohů a válečníků. Často jsem na předchozích stránkách dohledávala, kdo je kdo. Už tehdy jsem ale věděla, že mi to za to stojí. Krom jednoduchého líčení ala pohádka bych vyzdvihla úžasné ilustrace.

1 04.11.2012

(SPOILER) Jak čtu předešlé komentáře, jsem asi jediná, komu se sága vlastně ani moc nelíbila. Nesedí mi autorčin odosobnělý, neprocítěný, málo květnatý styl psaní. Postavy jsou ploché, strohé, téměř neživé a bylo mi jedno, jak to s tou či onou dopadne. Na konci jsem čekala, že přijde pecka ve formě návratu sídla v restitutich, o kterém se krátce zmiňovali v jedničce jako o běhu na dlouhou trať. Uplynulo však spoustu let, tak proč ne? Právník jim přece přislíbil, že se věci bude věnovat. Bohužel autorka tuto možnou bombu nevyužila a já tak nepřidám ani hvězdu navíc. Místo záchrany před krachem, kdy mohli za kompenzace rázem dokončit rekonstrukci a vyplatit se z dluhů, se v tom podle mého soudu plácali až do samého konce, který byl sice napsán optimisticky, ale reálně už pokulhává. Opravdu je řešení z krize spojit tři nebo kolik podobně krachujich podniků do kupy? Nezdá se mi. Nápady na vedení a promo jsou, ale peníze na uskutečnění už ne. Celé to na mě nepůsobí uvěřitelně. Obrat Cornelie, za hranice normálnosti sahající láska jeptišek, která vznikla okamžitě jako mávnutím proutku, obživa Jenny, která, než nastoupila do školky, byla prakticky bez příjmu a úspor, přitom si platila školu a ještě ziskala od banky úvěr na nevydělavajicí podnik. Vážně? Takhle bych mohla pokračovat, ale asi už nechci. P.S.: Ví prosím někdo, kam se poděl ten Ulliho ztracený šanon? Nějak jsem význam opět nepobrala. Nejhezčí na celé sérii jsou obálky. Jinak je to šeď, šeď, nuda a zase šeď.

25.10.2024

(SPOILER) Můj komentář prolíná jedničku i dvojku, tak odpusťte. Začnu dvojkou: Fakt zklamání. Žádná pořádná zápletka ani nečekaná pecka. V jedničce alespoň Walter "vstane z mrtvých" a ještě k tomu se nečekaně spustí s Elfried. Ve dvojce se ale nestane zhola nic!
Ještě se tam dokonce objevil nesoulad. Autorka napsala respektive vymyslela dvojku asi až po jedničce a neměla to promyšlené jako celek. V jedničce totiž Walter, jak přímou řečí říká, prásknul kamarády, aby si zachránil vlastní kůži a ve dvojce to najednou udělal, aby zachránil Franzisku. Otočka, o které si spisovatelka asi myslí, že ji čtenář ani nepostřehne.
Vím, že jsem tuto dobu Bohu díky nezažila, ale těžko se věří událostem. Vážně nebylo možné se s Elfried nějakým způsobem následně spojit, když už ji vlastní matka a sestra údajně musely opustit, aniž by dokázaly vymyslet něco, čím by tomu zabránily? Dále: Walter Franzisku podle jeho slov vroucně miluje (chápu, že na dnešní poměry se vlastně neznali, ale i tak), poté na vlastní oči vidí, jak pro něj zarputile, se vší vervou a oddaností riskuje život a hned nato ji ani pořádně nehledá a do deseti dnů po návratu na Dranitz spí s Elfried. To celé zakončeno odpuštěním, které přijde dřív než bys řekl "švec". Nevím, nevím, co si myslet...

04.09.2024

Bravurní, uchvacující, silné! Příběh, postavy, charaktery, veškeré návaznosti a souvislosti série byly detailně propracovány tak, aby do sebe bezchybně zapadaly jako dílky PUZZLE. Nepostrádalo to nic! Klela jsem, ztrácela nervy, tajil se mi dech... Ještě teď jsem toho všeho plná. Nechápu, že tato série ležela zapomenutá v prachu skladu knihovny, namísto čestného místa návštěvníkům na očích, které by si bezpochyby právem zasloužila.

16.08.2015