Daduška
komentáře u knih

Uhtred je můj oblíbený hrdina, líbí se mi jeho chvastounství i to, že se ničím dlouho netrápí, nic neřeší, prostě žije. Šťastná povaha. Hned začínám další díl, nemůžu se dočkat.


Knihu jsem četla před 20 lety a tenkrát mě nadchla. Teď jsem se k ní vrátila a spokojenost přetrvává. Zručně napsaný fantastický příběh s úžasnými nápady pořád baví a může vést k zamyšlení, co vlastně člověk od života chce.


Nadšení pana Selfridge pro obchod je nakažlivé. Kniha popisující vzestup (a nakonec i pád) velkého muže je inspirující. Z mé strany jen malá výtka - občas jsem se ztrácela v záplavě jmen osob, které se v knize buď jen mihly a nebo se o nich psalo vícekrát, ale už jsem si nepamatovala, v jaké souvislosti byly dříve zmíněny. Nicméně to je maličkost.


Dobré pro doplnění informací, ale spíš heslovité pojetí textu a jeho zestručnění až do encyklopedické formy není nic pro začátečníky, kteří o uvedených osobnostech nic nevědí. Na druhou stranu kniha uvádí životy vládců do širších souvislostí. Nejde o román, takže je to takové, jaké to má být.


Nezaměnitelným způsobem napsané shrnutí historie katedrály sv. Víta. Dnes už jsou některé informace překonané, ale celkový dojem a závěry z knihy vyplývající jsou stále platné. Z. Mahler uměl své názory prezentovat dechberoucím způsobem a kniha je napsaná úplně stejným stylem.


Tohle byl slabší příběh, jedno klišé za druhým. Na dovolené jsem to přečetla, protože bylo ošklivé počasí, ale nikomu bych to nedoporučila.


Mně se kniha moc líbila - bylo to napínavé, zajímavé a velmi smutné.


Přečetla jsem jedním dechem - napínavé, skvěle vybudovaná atmosféra, zajímavé postavy... Jen ten konec byl trochu předvídatelný, přesto nezklamal. Po dlouhé době knížka, na kterou jsem se každý večer těšila.


Opět čtivě napsaná detektivka. Pobavila, ale nehledala bych v tom žádná moudra.


Spíš průměrná detektivka, nemohu říct, že by se mi příběh nebo některý z hrdinů vryl pod kůži. Dočetla jsem ji před několika dny a už pomalu nevím, o čem byla. Docela dobře se četla, ani nápad nebyl špatný, ale něco tomu chybělo.


Vyvrcholení krimi série, které mě nadchlo. Celý příběh je hodně komplikovaný, každý intrikuje proti každému a vytváří plány v plánech jiných plánů. Nešlo o to, kdo je vrah, to se čtenář dozví hned na začátku, ani o vyšetřování, ale o motivaci jednotlivých postav a to, jak z celé situace vyváznout živý. Je to třetí díl, předešlé dva jsem nečetla, ale to vůbec nevadilo, kniha je zajímavá i samostatně. Vyhledám i ty předcházející, a ačkoliv vím, jak všechno dopadne, vůbec mě to neodrazuje od jejich přečtení.


To byla síla. Příběh mě zasáhl, jen bych opakovala věty z recenzí ostatních čtenářů. Poutavým způsobem zpracovaný kus historie naší země by se měl stát součástí povinné četby. První část se četla jedním dechem, pozdější osudy Gerty a ostatních zúčastněných se nečetly už tak rychle a snadno, ale měly svou sílu také. Doporučuji.


Já tak nějak nevím, jak to ohodnotit... Knihu, která získala titul Nejlepší švédská detektivka, jsem si představovala poněkud jinak. Na druhou stranu to vůbec nebylo špatné, jen jsem se dost často v příběhu ztrácela. Postavy se mi pletly, děj mi chvílemi přišel nesrozumitelný... Je pravda, že to pak do sebe zapadlo, ale nevím, jestli to autorka neměla trošku proškrtat. Své čtenáře si příběh jistě našel, jak čtu některé recenze, tak i dost nadšené. Já mezi ně nepatřím, ale není na světě člověk ten...


Překvapivě čtivá kniha, navzdory svému stáří dokáže romantikům a rozervancům promluvit z duše.


Hodně melodramatické, ale v určitých životních situacích může pomoci zahnat temné stíny.


Tak to bylo hodně smutné. Občas nějaký vtípek, ale celkově to zrovna humoristická knížka není (navzdory tomu, že je tak prezentována). Za břicho jsem se tedy nepopadala. Nakonec, ani život není pouze sled humorných situací, ale ve stáří se radost ze života udržuje ještě hůř. Zajímavá sonda do života v domově důchodců, poutavě napsaná a čtivá.


Přečetla jsem to s dost značným úsilím. Na jednu stranu absurdita, která mě rozčilovala tak, že jsem to už ani nechtěla číst, na druhou stranu tak šílený černý humor, že jsem se ke knize vždy vrátila. Neschopnost a hloupost velících důstojníků mě tak štvala, že jsem se k četbě musela nutit. Jinak mi trochu vadilo přeskakování mezi událostmi, kdy se k jedné události autor vrací několikrát, postavy se mi hlavně v první půlce knihy dost pletly, bylo pro mě dost obtížné se zpočátku v příběhu orientovat. Kruh se však nakonec uzavřel a vše se vyjasnilo. Ale jinak nelituji - někdo to přirovnával k MASHi - taky jsem měla chvílemi tento pocit.


Knihu jsem si přečetla proto, abych si připomněla již viděné hry a zároveň se inspirovala k vidění dalších. Kniha je spíš určena mládeži, hry jsou převyprávěny hodně jednoduše, i historické souvislosti jsou v mnoha případech povrchní. Ale nebylo účelem knihy být podrobnou studií a historickým rozborem, je skutečně přizpůsobena mládeži. Svůj účel splnila a ilustrace Renáty Fučíkové jsou krásné. Ač jsem mládežnickému věku již dávno odrostla, těším se na další díla R. Fučíkové věnovaná největším dramatikům.
