Daduška komentáře u knih
Jímavý příběh, který mi zůstane dlouho v hlavě. Mistrně popsaná atmosféra na farmě, tuláci a přátelství mezi dost odlišnými muži. Zasáhlo mě to, přitom jde o relativně krátkou novelu. Doporučuji.
Užila jsem si to, děj odsýpal, dobře se to četlo, jen ten vrah už byl tak šílený, že mi jeho motivace přišla přitažená za vlasy. Ale kdo vidí do hlavy šílenci, že. Mohu doporučit, budete napnuti.
Přečteno během jednoho dne, příběh je psaný velmi čtivě, nemohla jsem se odtrhnout. Zajímavá zápletka, sice nějakou tu mouchu bych asi našla, ale nejsem hnidopich, dají se autorům odpustit. Jako odpočinkové čtení doporučuji.
Hodně melodramatické, ale v určitých životních situacích může pomoci zahnat temné stíny.
Toužila jsem po něčem lehčím, takže jsem od knihy nic moc nečekala, i když na základě recenzí jsem doufala v něco jiného. Žamboch psát umí, ale musím se přiznat, že poslední bitvu jsem už četla velice nepozorně, dá se říct, že jsem přeskakovala docela rozsáhlé úseky - přišlo mi to pořád stejné, opakující se motivy... Nemám nic proti akčním příběhům, ale přišlo mi, že v tomto příběhu nic jiného než popisy akce nejsou. Pardon, toto mě moc neoslovilo.
Životopis vyluštitele hieroglyfů je velmi zajímavý, zážitek mi trochu kazily podrobné popisy významu jednotlivých znaků, které byly dost složité a pro mě jako lingvistikou nedotčeného laika dost nesrozumitelné. Pro pochopení osobnosti Champolliona to však bylo nezbytné. O to víc je nutné badatele obdivovat.
Tak to bylo hodně smutné. Občas nějaký vtípek, ale celkově to zrovna humoristická knížka není (navzdory tomu, že je tak prezentována). Za břicho jsem se tedy nepopadala. Nakonec, ani život není pouze sled humorných situací, ale ve stáří se radost ze života udržuje ještě hůř. Zajímavá sonda do života v domově důchodců, poutavě napsaná a čtivá.
Přečetla jsem to s dost značným úsilím. Na jednu stranu absurdita, která mě rozčilovala tak, že jsem to už ani nechtěla číst, na druhou stranu tak šílený černý humor, že jsem se ke knize vždy vrátila. Neschopnost a hloupost velících důstojníků mě tak štvala, že jsem se k četbě musela nutit. Jinak mi trochu vadilo přeskakování mezi událostmi, kdy se k jedné události autor vrací několikrát, postavy se mi hlavně v první půlce knihy dost pletly, bylo pro mě dost obtížné se zpočátku v příběhu orientovat. Kruh se však nakonec uzavřel a vše se vyjasnilo. Ale jinak nelituji - někdo to přirovnával k MASHi - taky jsem měla chvílemi tento pocit.
Harrise mám moc ráda a opět nezklamal. To je prostě renesanční muž, v čem všem se vyzná...:-). Dokázal podat napínavým způsobem i tak pro laika nezáživné věci, jako je obchodování na burze. Bohužel tomu moc nerozumím a ani vysvětlivky na závěr knihy mi moc nepomohly. Nicméně to není v této knize to úplně nejdůležitější a opět jsem si jeho thriller opravdu užila.
Hodně smutný příběh, i když autor měl v úmyslu spíš probudit ve čtenářích naději a chuť do života navzdory prožité tragédii. Já jsem si z románu vzala trochu jiné ponaučení - člověk by měl prožívat každý okamžik, jako by byl jeho poslední, neměl by odkládat žádné důležité věci na později, protože později nemusí nastat. Ještě že člověk neví, co ho čeká. Jde opravdu o silný příběh, jeho přečtení všem doporučuji.
Knihu jsem si přečetla proto, abych si připomněla již viděné hry a zároveň se inspirovala k vidění dalších. Kniha je spíš určena mládeži, hry jsou převyprávěny hodně jednoduše, i historické souvislosti jsou v mnoha případech povrchní. Ale nebylo účelem knihy být podrobnou studií a historickým rozborem, je skutečně přizpůsobena mládeži. Svůj účel splnila a ilustrace Renáty Fučíkové jsou krásné. Ač jsem mládežnickému věku již dávno odrostla, těším se na další díla R. Fučíkové věnovaná největším dramatikům.
Tak tahle kniha mě dostala. Ten naléhavý pocit prožívané nespravedlnosti a frustrace. Hrozné je, že se to opravdu stalo. Ještě že člověk ví, jak celá aféra dopadne, jinak by to bylo až nesnesitelné. Musela jsem se nutit o půlnoci přestat číst, abych zvládla vstát do práce. Ten příběh i způsob jeho vyprávění mě opravdu zasáhl, a proto dávám plný počet *.
Kniha mě příjemně překvapila, styl A. C. Doyla autor napodobil velmi dobře. Jen mě trochu zklamal závěr, jakkoliv byl překvapivý - přišlo mi to jako vytváření šokujícího zvratu za každou cenu, bez ohledu na věrohodnost. Ale příběh mě bavil, stál za přečtení.
Strhující, zajímavé. Přinutilo mě to hodně přemýšlet nad "skutečnou" realitou, co je pravda a nad tím, že neexistuje objektivní skutečnost. Být Danielou, tak uteču od všech Jasonů. Oceňuji odvahu autora docela složitý problém paralelních světů vysvětlovat formou thrilleru. Temná hmota stojí za přečtení, i když Sheldon Cooper by se tomu vysmál ;-).
Knihu jsem četla v pubertě a nyní je povinnou četbou mé dcery. Abych byla v obraze a taky vyzkoušela, jak na mě bude po tolika letech působit, přečetla jsem ji znova. No, tedy... Když jsem to četla před lety, udělalo to na mě dojem - tragický příběh, který jsem obrečela. Nyní jsem to dočetla z posledních sil - prostě už jsem jinde, moje romantická duše už asi není tak citlivá.
Tentokrát se kniha ani nedá považovat za detektivku, beru to jako zajímavý (samozřejmě nijak detailní, to ale nebylo účelem této knihy) náhled do situace v JAR na začátku devadesátých let. Kniha se mi četla i tak dobře, ale mezi své oblíbence ji nezařadím. Nicméně pro milovníky komisaře Wallandera (ke kterým se počítám i já) jde o povinnou četbu.
Kniha se četla velmi dobře, byla poutavě napsaná, avšak musím říct, že co se týká děje, byla to červená knihovna. Jakkoliv šlo o příběh zasazený do období druhé světové války, autorce to nezabránilo v tom, rozehrát několik milostných zápletek. Nakonec i ve válce se lidé milují, nenávidí a umírají. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale já osobně mám radši jiný druh příběhů. Kdo je romantická duše, bude nadšen.
Ke knize jsem přistupovala po zde přečtených recenzích dost skepticky, moc jsem od toho nečekala, také nemám ráda různé nálepky jako Kniha roku, Světový bestseller apod. Byla jsem ale opravdu příjemně překvapená. Četla jsem jedním dechem, hrdinka mi svým opileckým zoufalstvím i tím, jak se nedokázala od chlastu a od svého bývalého odtrhnout, připadala naprosto uvěřitelná. Závěr (resp. vyřešení, kdo je vrah) mi přišel dostatečně překvapivý, ale ne zas natolik, abych ho považovala za přitažený za vlasy. Bavilo mě to.
Napínavé, velmi lidské - postavy jsou naprosto uvěřitelné. Četlo se samo. Doporučuji, Ohlssonová detektivky umí.
Dost netypická detektivka, spíž špionážní román, trochu paranoidní, ale opět čtivá a napínavá.