Dakarianna
komentáře u knih

Selekci zbožňuji, proto jsem se rozhodla přečíst si i jinou knihu od této autorky. Bohužel musím říct, že kvalit známé série nedosahuje. Čtivost, typická pro Kieru Cass, ovšem zůstává. Kahlen mi nebyla zrovna moc sympatická a ta milostná linka byla taková strašně prázdná a strojená. Nicméně téma (svět sirén) se mi líbilo, takže jako oddechovka je knížka fajn.


"Člověk musel žít – a žil ve zvyku, který se stal pudovým – v předpokladu, že každý zvuk, který vydá, je nepřeslechnut, a každý pohyb, pokud není tma, zaznamenán." Muselo být šílené žít s takovým vědomím. Člověk není nikdy sám sebou a nemůže si odpočinout.
VÁLKA JE MÍR.
SVOBODA JE OTROCTVÍ.
NEVĚDOMOST JE SÍLA. – "Vlastně ani žádné myšlení nebude.", "Být pravověrný znamená nemyslet – nemít potřebu myslet. Pravověrnost je nevědomí.", "Dokud nebudou umědomělí, nebudou se bouřit, a dokud se nevzbouří, nemohou se stát uvědomělými." Tento systém vlastně úplně jednoduše využívá princip Maslowovy pyramidy potřeb.
"Člověk instinktivně skrýval své city, ovládal svou tvář a dělal totéž co všichni ostatní."
"Vrcholem veškerého kacířství je zdravý rozum, koneckonců jak víme, že dvě a dvě jsou čtyři?"
A co Facebook a jeho aféra? Práce tajných služeb? Kamery? Autor viděl mnohem dál, než do 80. let.


Tento díl mi zezačátku přišel strašně chaotický, skákalo se sem a tam a já se prostě ztrácela... Naštěstí se to během čtení zlepšilo a konec už zase láká na díl další.


Po všech těch letech bylo hrozně pěkné si připomenout všechny ty kreaturky, které se knížkami mihly. Žádným extra vtipem to ovšem nesrší, je to záležitost pro skalní fanoušky.


Po delší době opět setkání s Flavií a (přesně dle očekávání) velmi příjemné. Bylo to jako vždy velmi čtivé a zábavné, autor si skvěle pohrál s předvánoční atmosférou. Vyústění překvapivé a celkově knížka je jednoduše famózní. Mimochodem se skvěle hodí do letošní čtenářské výzvy (Kniha s rozkazem v názvu).


Musím se přiznat, že po první kapitole jsem byla zklamaná, protože mi to připadalo jako hrozně hloupá youngadultovka, která má jen moc silný ohlas. Ale ta knížka mě zkrátka neskutečně překvapila. Zhruba po 70. straně byla opravdu velmi čtivá, ale na knize je rozhodně nejdůležitější ta myšlenka. Je krásná, roztomilá, ale přesto vážná. Doporučuji všem, nejen teenagerům.


Všechny povídky jsou neskutečně čtivé a mají svou vlastní atmosféru. Poe píše kousky plné strachu, hrůzy a beznaděje, ale můžeme tu najít i satirické kousky. Moc se mi líbil překlad Josefa Schwarze. Celá sbírka je pro mě srdcovou záležitostí.


Ono těžko hodnotit přeloženou poezii. V originále vždy vyzní jinak. Je pravda, že některé básně se skutečně dotkly mého srdce, ale spousta jich byla taková laciná. Prostoduchá, jenom romantické říkačky. Nádherné je ovšem grafické zpracování knihy, které rozhodně zlepší čtenářský zážitek.
Obávám se, že v naší generaci je něco špatně:
příliš mnoho smutných očí ve šťastných tvářích.
RVALA MI Z TĚLA
BÁSNĚ,
PŘI HÁDKÁCH,
V POSTELI,
V LÁSCE.


Pro začátek musím ocenit styl psaní autorky. Na to jak je mladá (a na to, že je to její první knížka), působí neskutečně vypsaně. Bohužel knížka jako taková už pro mě takový zázrak není. Oceňuji snahu "zpopularizovat" toto téma. Deprese trápí spoustu lidí, ale bojí se reakce okolí. Bylo to skvělé nahlédnutí do nemocné mysli, na druhou stranu nevím jestli si chci číst něco, z čeho je mi tolik nepříjmně.


Jedná se o velmi útlou knížečku, která je důkazem toho, že po relativně krátké době jsme si schopni postavy zamilovat a vcítit se do nich. A nepotřebujete pět set stran. Trochu zde vidím i klasický příběh Romea a Julie. Stejně jako u tohoto slavného dramatu se můžeme zamyslet nad pomíjivostí života. A mohu si položit stejnou otázku jako o Shakespearova díla: Je to skutečně tragédie? Není největším štěstím zemřít milován a milující?


Skvělé zakončení trilogie, která naprosto předčila všechna má očekávání. První díl je ještě "rozjezdový", taková předloha béčkového filmu o problémech středoškoláků. Další díl už byl něco úplně jiného. Vztahy vyostřenější, děj napínavý a navíc se přidalo mystično. A třetí díl hrdě pokračuje ve stejné kvalitě jako Oheň a plamen. Opět neskutečně čtivé, napínavé a docela mě i mrzí, že jsem tuto sérii už přečetla.


Po všech možných fantasy knihách a detektivkách jsem už potřebovala něco jiného. Něco míň dramatického, něco lidského. A to tahle knížka krásně splnila. Bavila jsem se od začátku do konce, tenhle styl humoru je mi velmi blízký.


Je mi skutečně líto, že toto dílo nestihl Borovský dokončit. Ve své kritice se nevyhýbá nikomu – vládnoucímu carovi, bohu Perunovi, ale také ministrům a jezuitům. Musel být neskutečně odvážný – takto psát v takové době. Myslím, že se tato kniha hodí i pro ty, kteří nemají rádi poezii, protože se dobře čte a je vtipná. Zkrátka tato kniha je ukázkou toho, že klasika nemusí být nudná.


Je to takové milé zamyšlení nad naprosto běžnými okamžiky života. Je pravda, že se mi do ní zezačátku nechtělo, ale knížka je tenounká (akorát do školní tašky nebo do autobusu) a hlavně mě zaujaly pozitivní hodnocení. Jsem ráda, že jsem si vyzkoušela i jiný žánr a rozšířila obzory. Líbila se mi různorodost příběhů – od pampelišek, které nemají být ničeny, přes pana Washingtona, který má trochu zvláštní smysl pro humor a zahradu jako golfové hřiště, až po příběh o Matce Tereze. Tato sbírka myšlenek se skvěle čte, pobaví, dokonce donutí člověka zamyslet se.


Překvapilo mě, jak je slavné dílo krátké, ale rozhodně mne zaujalo. Líbí se mi námět i nakouknutí do citů zklamané a rozezlené ženy. Kniha není černo-bílá, nevidíme dobro a zlo a jednu správnou pravdu.
Zradila a byla zrazena.


Po velmi dlouhé době jsem se k této knize konečně dostala. Opomíjela jsem jí, snad proto, že jsem měla pocit, že se jedná o dětskou pohádku. Příběh je vlastně krátký (cca 90 stran), ale není lidský život taky krátký? A taky smutný i krásný, stejně jako tato kniha. Lidé se v dospělosti vzdávají kreativity a fantazie. Jsme posedlí věcmi. Jsme materialisté. Vidíme svět složitější, než jaký je doopravdy. Chybí nám dětský pohled na svět. Když dáte hádanku dospělému, často ji nevyřeší. Ale dítě hned vyhrkne odpověď. Nepřemýšlí o tom tolik.
Líbí se mi, že každá generace ten příběh vnímá jinak. Děti vidí pohádku. Dospělí už spíš tu aplikaci na reálný život.


Před několika lety jsem knihu odložila nedočtenou s tím, že je to neuvěřitelná nuda. Teď jsem jí otevřela znovu, čistě proto, že nemám ráda nedočtené knihy. A docela mě překvapila. Popisů a detailů je zde na detektivku skutečně dost. Také stran by mohlo být méně. Ale kniha se četla celkem dobře, zaujalo mě, jak moc se Rowling dokázala odprostit od stylu Harryho Pottera. Rozuzlení je uspokojivé, rozhodně jsem tedy už četla detektivky se zajímavějším vyústěním, ale pořád to mělo šmrnc. Do dalšího dílu se určitě pustím.


Po knize Hvězdy nám nepřály (která se mi nelíbila vůbec) jsem se po docela dlouhé době vrátila k tomuto autorovi. Hlavní postova – Q – mi byl docela sympatický, alespoň zezačátku. Celkově měla kniha dobrý rozjezd, upoutala mě. Ale čím jsem se dostala dál, tím horší a méně zajímavé to bylo. Autorovi se nedá upřít čtivost, líbily se mi i citáty z knih. Ale příběh jaký takový pro mě nebyl dotažený, nebyl věrohodný. Upřímně jsem si při dočtení docela oddechla, že to mám za sebou.


Nádherný komiks jako pocta úžasnému člověku, který vůlí a pílí dosáhl vrcholu. Kresba je fantastická. Vadily mi tam akorát uměle napasované vulgární výrazy. A ten konec byl takový zvláštně useklý.


První díl (Oko za oko) byl milý a jednoduchý dívčí románek, snad jako nějaká předloha béčkového filmu. Druhý díl je o několik úrovní výš. Byla to naprostá pecka. Neskutečně čtivé, zápletka se začíná hodně vyostřovat. A ten konec? To byla jízda! Nemůžu se dočkat, až se dostanu ke třetímu dílu.
