DalJa komentáře u knih
Knížka, ke které se čas od času vracím, abych líp chápala minulost. Nabitá fakty, vyžaduje soustředění a přemýšlení.
Klasické detektivky ze středověké Číny. Dobře vykreslené postavy i prostředí (van Gulik byl sinolog), najdou se i vtipné situace. Ono se to vlastně díky zajímavě podaným reáliím dobře čte, i když si z minula pamatujete, kdo je vrah.
Uklidňující vtipné nenáročné čtení. Plasticky vylíčená idylická (možná zidylizovaná) Botswana, vyzdvihování tradičních hodnot, kladní hrdinové sympatičtí, záporní přinejmenším pochopitelní.
Navíc je hlavní hrdinka dáma tradiční postavy a je na to hrdá, což v Evropě vzývající diety dokáže potěšit.
Jak jsem si tak přečetla Babičku a Britt-Marie těsně za sebou, tak mi přijde, že Backmann má na knihy jedno kopyto - vraž tam podivína, přisyp pár jiných vyhraněných charakterů, přidej smrt, ať je to dojemný... Jenže má svoje charaktery velmi přesně odkoukané z reality - kdo nezná nějakého toho Oveho nebo Britt-Marii, ať se přihlásí.
Paradoxně mi připomíná Pratchetta, byť ten hrál na trochu jinou notu. A když si uvědomím, kam se ten od Barvy kouzel dopsal, tak budu Backmanna se zájmem sledovat.
Přímočará záležitost "meč a magie" u starých Slovanů. Je to plynulé, napínavé, řežby plasticky vykreslené, nápady neotřelé.
Na druhou stranu postavy jsou značně schematické až klišoidní - popis bijce Bivoje jako "přemýšlivějšího než ostatní z jeho kmene" vyloudil úsměv na rtech, Krokovy dcery jsou rozřazeny jako "ta správňačka", "ta rozmazlená" a "ta mimoňka" (Silně mi to připomnělo filmový opus Libuše - The Pagan Queen, doporučuji aspoň Fukovu recenzi, pokud to nechcete rovnou shlédnout. Po přečtení recenze chtít budete.)
Bivoj mě donutil konstatovat, že na některé věci jsem asi už stará, od cílovky mě pár křížků už dělí. Jediná vzdáleně podobná knížka, kterou jsem četla, je Stín modrého býka, což je fakt jinej gang. Krom toho jsem z nějakého nejasného důvodu čekala, že v Bivojovi bude humor, fakt nevím proč (napočítala jsem jeden vtip).
Při dočítání jsem upřímně doufala, že se autor za ty roky, co dělí Bivoje od Steina a Barbariče, vypsal a příště si užiju víc.
Tři hvězdy jsou ryze subjektivní - je to napsané dobře, jen pro někoho jiného.
Dokonalá kniha pro lidi, co mají rádi hrátky s mozkem. Pokud chcete, aby se vám trochu zavařily závity (říká se tomu prý rekreační matematika a logika), určitě si ji sežeňte. Zrovna otázky ve zdejší anotaci jsou pro knihu spíš netypické - jsou z celkem krátké "zahřívací kapitoly" s vtípky a chytáky. Pak už následuje plná kniha úkolů řešitelných poctivě matematicky, tj. bez chytáků. A to, že jsou zasazené do pohádkově-zábavných kulis, neznamená, že některé z nich nejsou pěkně náročné.
Marťan je boží, pokud počítáte s tím, že je to takový ozvuk hard SF a možná trochu starých (konverzačních) počítačových her. „Zůstali jste sami na Marsu, posádka vás tu omylem zanechala. Máte přistávací modul, vzletový modul, obytný modul, nějaké zásoby, vozítko a co tak na Marsu obvykle bývá. Pokud zjistí, že jste naživu, vráti se pro vás zhruba za 4 roky (čehož se potřebujete dožít). Co uděláte?“
Je to hra – hledání vhodného řešení, takže žádný prostor na deprese, zoufalství, vzpomínky, šílenství (což by dle mého odhadu bylo daleko reálnější, ale taky daleko menší zábava). Můžete se bavit všemi těmi chytrými řešeními, na které hlavní hrdina přijde (protože jeho IQ hvězd se dotýká a vystudoval zcela běžnou kombinaci VŠ biologie + strojírenství, plus kurz chemie) a jeho hláškami, které by jistě měl, kdyby takovou hru pařil na ZX Spectrum.
Autorovi asi někdo řekl, že by tam měl nějaké psychično dodat, takže se hrdinovi asi dva týdny pro opuštění zasteskne – zhruba na jeden kratší odstavec. Milostná zápletka je vyřešena tím, že se na jeho doporučení dají dva kolegové – astronauti (opačného pohlaví) dohromady.
Pokud vám tohle nevadí a zajímá vás extrémní pěstování brambor a výroba vody pomocí výbušnin, čtěte!
Poměrně krutá fanfiction na Gulikova Soudce Ti - v podstatě jde trochu o "uvádění románových příběhů na pravou míru". Charaktery jsou vychýlené, ale víceméně věrohodně směrem k drsné realitě. On se van Gulik netajil, že typ soudce Ti (i jeho pomocníky) převzal z původních čínských příběhů, kde byl soudce vzorem dokonalosti a geniality. Lenormand to bere z druhé strany, poněkud naturalisticky. Logicky to tím pádem nemá (exoticko-pohádkovou) atmosféru původního díla a pokud někdo čeká další díl van Gulika, bude zklamán a znechucen.
Samotný příběh neurazí ani nenadchne, přečetla jsem se zájmem jako alternativní pohled, ale domů si to pořizovat nebudu.
Obsahuje vtipné říkanky o zvířátkách, které může člověk recitovat dvouletému dítěti dokolečka (jak už to děti vyžadují) a nezešílet přitom.
Rozděleno do částí - kapitol:
Šušky šušky u hrušky (LŠ) - básničky,
Elce pelce do pekelce (LŠ) - básničky,
Cvrček houslista (PK) - souvislá báseň o téměr 80 řádcích,
Páni šneci to jsou věci (LŠ) - básničky,
Co pes našel, aby zahnal kašel (LŠ) - souvislejší série básniček s tématem "pes a léčivé rostliny",
Halí belí - lidová říkadla.
Ukázka:
Trnky brnky,
staré hrnky,
ještě starší necky.
Špačci z budky
kradou chrupky,
vyplivují pecky.
Kosům v háji
nechutnají,
že jsou jako z gumy.
Prý si radši
zapytlačí,
až dozrají blumy.
Kromě romantických, charismatických a kdovíjakých (hipsterských) hrdinek a hrdinů, upírů, vlkodlaků a zlounů musí přece ve Stmívání a jeho klonech YA fantasy existovat i ti ostatní, na které se Příběh s velkým Př nesoustředí. A právě na ty ostatní, co tam prostě žijí, se soustředí Ness.
Dělá si z kánonu srandu, rozeznatelnou i pro lidi, co o Stmívání a podobných jen slyšeli a stačilo jim to. Nápad s úvodní charakteristikou každé kapitoly je super.
Fajn, ten hlavní příběh knížky není kdovíjak závratný a hrdinové taky nejsou úplně obyčejní (všechno je relativní). Ale je to vtipné, je to milé, postavy jsou většinu času celkem věrohodné a jejich chování zahřeje u srdce.
Kdo očekává knížku, jejíž děj je naznačený v úvodech kapitol, se krutě zklame, protože přes stejný svět je to vlastně jiný žánr. Možná ji víc než teenageři ocení rodiče teenagerů, ty totiž z běžné reality vtrhne a trochu vrátí do mládí :)
Jo, a taky to má super název!
Čtení super, chytne a nepustí, dokonalá brutální oddechovka s kýbly krve. Nemyslím, že bych se k ní někdy vracela, ale to je mnou. Daleko uvěřitelnější než Paganiniho smlouva, akorát si nejsem jistá, jestli to není tím, že v prostředí "pasťáků" jsme ochotní věřit celkem všemu.
Čte se to jedním dechem, je to napínavé, drasťák, v rámci "thrillerové logiky" to do sebe zapadá. Potíž je, že bohužel pouze v rámci thrillerové logiky. Ve chvíli, kdy začnete uvažovat nad tím, jestli by mocné osoby použily skutečně takové řešení problému (pořád mě pronásledovalo, že malá diskreditační kampaň by byla bezpečnější a daleko levnější), začne se konstrukce bortit. A je otázka, jestli efekt toho "smluvního trestu" vyváží riziko odhalení (přece jen, čím víc mordů, tím víc stop). A tak vůbec mi šly hlavou myšlenky hodné člena kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru.
Klasické dílo vhodné do knihovny každého, kdo býval (nebo je) mladistvým intelektuálem. Vymyká se hodnocení - přečtěte si sami.
Uznávám, že chyba bude ve mně, nezačetla jsem se a prostředek jsem sprostě přeskočila. Ryzí průměr, neurazí, nenadchne. Nicméně "oblačná zóna" (dle kontextu cloudové úložiště) pobavila.
Příjemná knížka, napadal mě u ní slogan "znáte ze Sluníčka" (obrázky i říkanky).
Rytmické, vtipné básničky, které se snadno zapamatují, ideální kandidáti na besídky MŠ a podobné příležitosti. Navíc jsou v tematických sadách - roční období, zvířátka, jídlo a tak.
V knížce je i několik krátkých pohádek, ty mě příliš neoslovily, ale zbylý obsah to bohatě vyváží.
Eddiemu je dvanáct. Když mu bylo osm, umřel mu táta. Máma je oba živí, jak to jde. Eddie chce k Vánocům kolo. Dostane svetr. A to je problém. Pro puberťáka, jehož všichni kamarádi kolo mají, rozhodně.
Popis chování "zaseklého" kluka, kterému se zdá, že mu všichni ubližuji a on si zaslouží něco lepšího... nebo možná neubližují, ale stejně se nedokáže zapřít a "musí" se chovat hnusně, v téhle knize vysoce oceňuji. Je velmi autentický a člověku to připomene vlastní mládí.
A trochu i nastaví zrcadlo, protože tahle zdánlivá ublíženost a nepříjemné chování, kterým ubližujeme hlavně sobě a svým blízkým, zdaleka nebývá výsadou nezletilých. Dospělí to jen dokáží líp maskovat.
Podívejme se pravdě do očí - je to křesťanská kniha. Naštěstí ne nějakým jásavě barvotiskovým způsobem, spíš klade celkem nepříjemné otázky - a odpověď nalézá v Ježíši Kristu. Stejně jako autor, který při psaní volně vycházel ze své životní zkušenosti.
Kniha není kdovíjaký literární skvost a dá se přeletět za pár hodin (možná doslova, nestopovala jsem to), za přečtení určitě stojí. Dokáže inspirovat k velmi užitečnému přemýšlení - o chování, hodnotách, rozhodnutích, následcích a podobných věcech.
Hygienu jsem si poslechla jako audioknihu. Nijak nezpochybňuji spisovatelský um autorky, Strach a chvění mě hodně nadchlo, ale tady má averze k hlavní postavě přebila všechny ostatní dojmy, paradoxně (?) hlavně ze začátku. Buď je to tím audiem, nebo jsem primitiv nebo sympatizuji s blbci. Asi všechno najednou.
Dětská klasika. Při předčítání nahlas mi lehce drhne mírně archaický slovosled. Obrázky jsou pěkné, jen pro dítě do čtyř let je jich málo - ideál by byl na každé stránce jeden.
Knížka postavená na výborném nápadu, bohužel jeho další rozvíjení (nekorektně bych to popsala jako "plácání se na jednom místě") mi nesedlo. Zjevně mám o humoru odlišné představy než autorka, Adrian Mole a Královna a já se mi taky nelíbili.
Vzácná kombinace šíleného příběhu (kladla jsem si otázku, jestli si ze čtenářů dělá autorka legraci - tipuji, že ano), odfláknutého překladu a neexistující korektury textu.
Hlavní hrdinka, která se zasněně usmívá, když si vzpomene, jak její milovaný zašlápl myš.
Ovce traverzující terénem.
Beckham na obálce.
Tomu nelze odolat!