Dandy1 komentáře u knih
Neznám všechny příběhy detektiva Bosche, ale to vůbec nevadí. Jeho postava je tak hezky popsána, že se knihy dají číst i jednotlivě.
Být vděčný, znamená naučit se radovat z maličkostí. A zaměřovat se na pozitiva svého života.
Je zajímavé číst, jak si příroda dokázala od počátků věků poradit s přemnoženými lidmi. A jak pár století zpět člověk přírodu přechytračil. Ale na jak dlouho to bude?
Že by se teambuilding, který má tmelit kolektiv, takhle mohl vymknout kontrole, by mě ve snu nenapadlo. Navíc překvapení, že v Australii mají i zimu.
O otroctví jsem toho četla už hodně. Ale žádná kniha nebyla psaná timto stylem. Líbil se mi jazyk i styl vypravěče, i když jsem se ztrácela v časové ose. Autorka nevnucuje žádné soudy a zobrazuje tehdejší společnost se svými temnými i světlými stránkami lidí jak černých tak i bílých.
Pěkný příběh o statečné ženě, která poznala opravdovou lásku. A o tom, kam vedou zvyklosti a předsudky.
Smutný příběh jedné lásky spojený s touhou po pomstě. Libilo se mi jak Cameron dozrával z naivního mladého divokého hocha v muže.
Tento příběh se mi moc libil. Vždycky, když jsem si myslela, že vím, jak to skončí, nastal obrat.
Pěkně shrnuto jak si udělat pořádek ve svém okolí, ve vztazích i v sobě.
Myslim, že kniha je trochu přeceňovaná. Není o úklidu jako takovém, ale o hromadění věcí a jak se jich zbavit. Nevím, jak se žije v Japonsku, ale v našich králíkárnách je hromadit věci tak trochu problém. Ale pravdou je, že jsem si přeskládala trička a ponožky.
Nejsem sice cílová skupina, ale občas neškodí přečíst si něco pohádkově naivního. Obzvláště, když se to dá přelouskat za večer. Pustím se i do dalšího dílu. jsem zvědavá, jak to dopadne.
Knihu u 12. kapitoly odkládám. Pokud se netěším na další kapitolu, je to promarněný čas. A na to je život příliš krátký. Vůně jasmínu byla mnohem lepší.
Nic jsem od knihy neočekávala a dostala jsem příběh plný intrik, špionů a fikce. Kdyby to bylo více napínavé, dala bych pět hvězdiček.
Četlo se to velmi dobře, jako všechny autorovy knihy. Ale tady mi ten konec přišel nějaký narychlo dopsaný. A poslední kapitola postavená na hlavu. Copak to byla pohádka?
Zaujalo mě, jak by lidstvo zhlouplo bez znalosti čtení. To si vůbec neuvědomujeme.
Metafora vrcholů a údolí je dobře zvolená. Kniha je krátká a dobře srozumitelná. Doporučila bych ji čtenářům, kteří jsou teprve na začátku své cesty za lepším já.