danikovo komentáře u knih

Čtivě napsaná autobiografie na jedno odpoledne. Z velké části o dětství, trochu o dospívání a malinko o dospělosti a v průběhu celého času o vztahu k otci.

19.09.2024

Neměla jsem od knížky žádná velká očekávání, o to raději jsem, že jsem ji četla. Jde o dobře napsaný čtivý příběh z pohledu více osob, který zobrazuje jak jejich život tak i jejich myšlenkové pochody. Rozhodně bych knížku neoznačila jako odpad. Ale sto lidí, sto názorů.

1 15.09.2024

Už je to chvíle, co jsem knížku četla, ale doteď v sobě cítím její otisk. Jak píše JankaV80, po přečtení máte pocit, že byste měli mít doma neustále zásobu balené vody :) Navíc jsem začala mnohem víc sledovat, jakou mám spotřebu, jestli vodou zbytečně neplýtvám. Teď po třech letech už to není tak úzkostlivé, ale stejně. Dřív mi přístup k vodě přišel jako něco přirozeného, i když jsem věděla, že jsou na Zemi místa, kde to neplatí. Knížka mi pomohla si uvědomit, že mít vodu je krásný luxus, který nemusí trvat navždy.

3 09.04.2023

Tak tahle knížka mě docela potrápila. Ačkoliv mě příběh bavil, měla jsem problém se pořádně začíst a s radostí se ke knížce vracet. Možná to bylo tím velkým množstvím postav. Možná tím, že spousta pasáží byla zbytečně natažená, včetně některých rozhovorů. Co se ale musí nechat, příběh sám o sobě mě místy dost iritoval. A to je dobře, protože přesně takové pocity měl vyvolávat. Nebyl to horor ve smyslu, že bych se pak bála jít v noci na záchod. Spíš šlo o napětí, intriky, miskomunikaci, a následně násilí. Pan Gaunt ztělesňoval zlého démona našeptávače, který jezdil od města k městu a živil se svými žerty, kterým většina lidí podlehla. V reálném světě v sobě má pana Gaunta, se kterým musí bojovat, možná každý z nás. Někdo malinkatého, vcelku neškodného, někdo většího.

4 09.04.2023

Skvělé završení celé trilogie. Knížka svým rozsahem vydá za obě předchozí dohromady, ale stejně jako Smrtka nebo Nimbus se čte velmi svižně a je těžké se od ní odtrhnout. Jak zde někdo poznamenal, příběh se rozpadá do více dějových i časových linek. Dle mého názoru to ale není na škodu. Autor dokázal udržet příběh pohromadě a vše do sebe krásně zapadá. Bavily mě dokonce i krátké polemiky Symfonia a Cody. Pokud někdo na konci čeká honosný souboj mezi Citrou a Goddardem, chápu, že je zklamaný. Mi to však nechybělo. Ne nadarmo se říká, že pýcha přechází pád, takže Goddardův osud mi přišel logický.

3 09.04.2023

Jak tu psalo už víc lidí, v knížce jsou i povídky, které jsou o ničem a i když to vyzní hnusně, jen zabírají místo na papíře. Ale pak jsou tam takové, které jsou opravdu dobré, nad kterými přemýšlíte ještě po přečtení. Z celkem 39 povídek mě opravdu zaujalo jen 7. Ty bych hodnotila plným počtem hvězd. Konkrétně Odmítnutí, Před zákonem, Šakali a Arabové, Umělec v hladovění, Ortel, Proměna a V kárném táboře. Jakž takž by se tam ještě vedral Venkovský lékař. Ostatní mi bohužel přišly jako výkřiky do tmy bez jekéhokoli významu. Někdy příliš krátké na to aby obsahovaly pointu, někdy naopak zbytečně natahované a pointu stejně postrádající. Vyloženě jsem trpěla u povídky Zpěvačka Josefína aneb Myší národ, která sbírku uzavírala.

3 12.02.2017

Zaujal mě název a anotace, tak jsem si knížku koupila. Když dorazila, ze zvědavosti jsem ji začala hned číst a hle, během několika hodin jsem dočítala poslední stránku. Sice mě trochu iritoval absolutně hovorový a nespisovný jazyk, jakým je psaná / přeložená, ale dalo se to přežít a asi to k obsahu patřilo. Neřekla bych, že je příběh zrovna vtipný, ale upřímný a přímý rozhodně je. Může připomenout leckoho v okolí nebo nás samotné. Jde v podstatě o záznam toku myšlenek, zpověď, a jak to autor sám nazývá, terapii psaním. Chvílemi mě sice napadalo, že asi není žádný hlubší význam, proč tahle knížka vznikla, a že stránky polykám spíš jen ze setrvačnosti než proto, že by mě to opravdu bralo, ale musím říct, že konec mě překvapil. V dobrém. A tím konec myslím asi poslední třetinu knížky, což už je docela dost na to, aby stálo za to se začíst.

2 03.01.2017