danny_21 komentáře u knih
I já jsem volil tuto krátkou milostnou novelu v rámci splnění posledního střípku Čtenářské výzvy a bohužel jsem přesně dostal to, čeho jsem se obával - velké utahané, přeslazené až patetické houno, vydávané za honosné, pronikavé a romanticky-poetické osudové dílo. Literatura už za uplynulé století ušla velkou cestu a tento styl mě absolutně míjí, táhlo se to jako smrad, citlivější duše prominou - 30 %
Poslední Kingův román mně jen utvrzuje v tom, že si Král v poslední dekádě nejspíš píše sám sobě pro radost díla, z kterých by nejspíš možná před 20-ti, 30-ti lety nadšení nebylo a (nejen ) Billy Summers to přesně potvrzuje. Vypadá to, že studnice nápadů hororu a fantasy pomalu vysychá a jak to tak vypadá, budeme se muset smířit s lehčími odvary. Není to špatný román, vypravěčsky na úrovni i se zápletku, ale tentokrát vidím největší problém v postavách, které jsou strašně černobílé a jejich konání postrádá typickou Kingovskou nesmlouvavou přímočarou jedinečnost a ještě jednou výtku mám k vedlejší lince s knihou, která podle mě postrádala opodstatnění pro celý příběh. Lehčí nadprůměr je maximum co můžu dát - 75 %
Pokud patříte ke generaci, pro kterou bylo poflakování se a šmejdění s partou kámošů celé dny venku nutností a kdy průzkumy divočinou a adrenalin při lumpárnách nechyběly, pak se s chutí zavrtáte do oblíbeného křesla a necháte se unášet příběhem, který si ve vysokém standartu mašíruje vpřed. Flashbacky střídané s rokem 1986 a 2016 jsou povedené a mají vždy tak akorát správnou délku, osudová rozhodnutí mají špinavý šmrnc, samotný konec teda úplně neberu, ale budiž. Ať si CJ říká co chce, myslím, že nejsem jediný, kdo cítí inspiraci, kterou autorka nabrala u mnohem prověřenějšího kolegy s perem ( tlusťoch, brejloun a zrzka, pan Halloran, otázky víry .. nebo se pletu :-) ? ). Já byl ale spokojen, takže s autorkou se brzy potkáme - Tajemství jsou prdel - 80 %
Další ze smutných obrazů životů v době normalizace, kdy byli lidé mačkáni mašinérií režimu a mnozí byli nuceni volit mezí menším zlem pro vyšší dobro, často v rámci rodiny, v tomto případě otcem Kvída. Výborná kniha, výborný film, rozhodně nutnost v obou případech - 85 %
Zejména první polovina, popisující odzbrojujícím stylem beznadějné poměry občanů ve stalinském Rusku mě neskutečně nadchla a navnadila jako už se mi dlouho nestalo, stejně jako nastavené nekompromisní jednotlivé postavy a krutost, ale STRAŠNĚ mě sere, že autor v podobném duchu nepokračoval a místo toho vykouzlil do druhé poloviny mrazíkovskou pohádku, kdy se vše zlé v dobré obrátí a snad radši ani nezmiňovat motiv Andreje a rozuzlení celé zápletky v závěru, to je prostě na ránu pěstí, takhle to pohřbít. S hořkostí tedy dávám lehký nadprůměr, protože i přes zmíněné nedostatky, doufám, že ve Smithovi ještě něco zajímavého zůstalo, a dostane od mě další šanci - 75 %
Nezbytné věci jsou další z výborných, kvalitou silně nadprůměrných Kingových záležitostí. Ústřední myšlenka ďábelského obchodníka útočícího na samotnou podstatu lidské chamtivosti a domýšlivosti je výborná, stejně jako následně rozehraná hra směřující k vyhrocení nejen sousedských vztahů třetí stranou. Fanoušky potěší i několik odkazů na další Stevovy postavy z jiných románů a musí nadchnout už tradičně výborně napsané jednotlivé charaktery. Výtky mám ale k zakončení, tady King zklamal, šerifovi se na můj vkus podařilo zbavit se úlisného mága až moc rychle, neuspokojivě a klidně se mohlo jít s násilím mezi obyvateli malebného Castle Rocku až na dřeň - 85%
Vyjímečná kniha - prozatím jedna z těch nejlepších z válečného žánru, co jsem měl tu čest zatím přečíst. Kniha dokáže pohltit tak, že cítíte tu neskutečnou vlhkost, vůni latrín tam v Čangi, vnímáte lidskou malost i velikost, hodnotíte jestli etika a morálka jsou výš nebo níž než touha přizpůsobit se a přežít - neskutečná syrovost a opravdovost, kterou zakončí všeříkající krysí konec, shrnující podstatu druhu homo sapiens - 95 %
Tentokrát Brown zabrousil do samého srdce podstaty křesťanského uctívání překvapivé nejsvětější ikony, nicméně musím říct, že římské dobrodrůžo mě nadchlo a oslovilo daleko víc, i díky tomu že v Šifře Dan hodně popustil uzdu své konspirační fantazii a některé dohady vydává za fakta ( dal jsem si tu práci a něco jsem si prostě musel sám prozkoumat, třebas zde hrdlořezské výjevy na plátně Madonny ve skalách ). Přesto to nebrání faktu, že autor je mistr svého řemesla a nakonec podstatné je to, jestli to, co autor předá papíru, čtenáře baví - a to Brown sakradobře umí - 75 %
Dostal jsem chuť na nějakou tu duchařinu a po dlouhém pátrání jsem se dostal k této docela slušně hodnocené autorce a bez větších očekávání jsem se pustil do rozkrývání záhady sídla Ashburnů. Naštěstí jsem nedostal vylouhovanou verzi "děsivých" jednohubek ze série Stopy Hrůzy, autorka je rozhodně daleko nadanější a popisné i atmosférické party zvládá povedeně, o třídu až dvě lépe než některá esa z výše zmíněné edice. Kolem a dokola to nakonec bylo docela povedené, sice možná určené spíše pro mladší ročníky, ale autorka si dokázala udržet mou pozornost a zvědavost až do konce, solidní průměr - 60 %
Druhé setkání s klasikem pera Steinbeckem dopadlo lépe než předchozí O myších a lidech. Příběh povalečů z okraje společnosti, obývající squat Grandlehárna v kalifornské ulici na Plechárně, potácejících se od ničeho k ničemu v flaškou v ruce, toužících udělat pořádnej mejdan pro místního doktora ( respektovaného vědce ) jako poděkování za lidský přístup a možnosti vydělat si kšeftíkem nějakou tu škváru. Solidně vykreslené postavy jak Macka a jeho kámošů z mokré čtvrti, hokynáře Li-Čonga nebo bordelmaminy Dory, jednoduchý příběh, který se nese v poklidném duchu a i přes počáteční rozpaky, jsem byl zvědavý, jak to hoši s večírkem nakonec skoulí - 75 %
Kdo by neznal klasický slavný dobrodružno-dramatický příběh hrabětě Monte Christa, jako by nežil. Láska, zrada pletichy, rafinovaná pomsta která chutná nejlépe servírovaná za studena. Sága o nespravedlivém uvěznění, přerodu prostého mladíka ve vypočítavého a vzdělaného aristokrata a důmyslné pomstě nad svými někdejšími protivníky na které se nabalí i další obětí z řad všech tří rodů. Autor se vyhnul i očekávanému finále, takže za mě mimořádná kvality a jedno těch klasických děl, které nestárne - 90 %.
Jacku, musím říct, žes mě posadil na prdel ! Málokdy se stane, že danny nemůže odrhnout oči od řádků a čeká, co se na něj chystá na další straně, v novém odstavci, v další kapitole, autor je obdarován tím mimořádným talentem, o kterém většina jen sní. Výborně zvolená forma ich vyprávění, samozřejmě obsah není lehce stravitelný pro slabší a citlivější povahy a i otrlá povaha nejspíš to všechno vnímá jako David - a říká si : "přestaňte s tím, vždyť ji zabijete, udělejte někdo něco ! " ale přesto je zvědavý, co bude dál ... Ketchum jednoduše dokáže zhmotnit ty nejhorší představy a uskutečnit je, ne jen o nich v náznacích mluvit, bez pocitu, že čtete brak splatteru. Jak jsem byl rezervovaně střízlivý s hodnocením Po Sezóně, tak tady opravdu zasloužená plná palba, na JK jsem narazil právě tady na databázi v doporučence a v tomto případě je jasné, že fičím hledat další kousky, protože autor je kvalitou úplně jinde než většina konkurence - 95 %
Ač detektivkám příliš nehovím, nemohl jsem si dovolit vynechat mimožánrový autorčin počin a kupodivu to dopadlo poměrně uspokojivě. Autorka představila zajímavou ústřední dvojici, u které nemáte problémy s oblíbeností, umění vtáhnutí do děje je už tak bych řekl z její strany už několikrát opakovaná velká přednost a i přes velkou stránkovou obsáhlost to pěkně odsýpá - i když pachatele a motiv není nesnadné odhalit i díky heslu zprvu nepravděpodobné není v zásadě vyloučené pro ty, co už mají v zápletkách něco načteno :-) Dáme pokračování ? No jasně - 75ˇ%
To, že je Irving specifickým, zvláštním autorem už jsem si zvyknul a svým způsobem mě jeho styl baví, v dramatických scénách a mezilidských vztazích a propletencích je silný podobně třeba jako David Mitchell. Rok vdovou je typem knížky, která mě místy baví, místy se těžce prokousávám přes vatu, přesto pořád ve mě vítězí zvědavost, kam to autor chce dotáhnout. Zejména první třetina věnovaná především Eddiemu, Marion a Tedovi byla hodně povedená, životní cesta dospělé, vztahově nejisté až uťápnuté autorky Rút byla slabší, včetně pro mě její nepochopitelné touhy napsat román s epizodkou v prostředí typických Amsterodamských výkladních skříní. Poslední třetina byla zase trochu silnější, i když tak nějak vše směřovalo k očekávaným událostem v životech všech hlavních postav. Z těch třech kousků, co jsem od Irvinga četl, mi přijde, že tento budou mít v oblibě hlavně ženy středního věku, ale nepopírám, že autor je skvělý vypraveč, když jsem u toho objemného příběhu vydržel až do konce ač nejsem cílovka, silný průměr - 65 %
Do třetího dílu pánové opět spojili síly a je to znát co se týče příběhu, netradičním prostředí výkonu posledního úkolu senátorky Petersonové ( ní-ža ) a stylizace, nějak jsem měl z tohoto příběhu pocit, že hlavní pero držel konečně Steve. Tajemná skříňka vydávající čokoládové dobroty a mince je zpět ( ale také umí dle pana Farrise způsobit pořádnou polízanici na Modré planetě ), se stala objektem zájmu Ničemných mužů / Taheenů ) ve žlutých kabátech a jezdící v barevně křiklavých bourácích, kteří netouží po ničem jiném než po nastolení Diskordie. Jsem rád, že jsem zase mohl aspoń nakouknout do Derry na Pennywise a vzpomenout na Temnou Věž, jen škoda že tento Richard Farris s dábělskými inicály působí jako hodný strejda na straně Bílé a ne jako starouš Randall Flagg ( nebo Richard Fannin ) na straně Černé. Třetí díl rozhodně nejpovedenější a končí u mě v lehkém nadprůměru - " Jsou i jiné světy než tento " - 75 %
Dumas a jeho historické romány se vryly do paměti mnoha čtenářů, o tom není pochyb, nicméně mušketýrská sága je svým způsobem nezapomenutelná i pro mě díky výborným filmům s Yorkem, Reedem, Chamberlainem a dalšími, který daleko podle mě překonává předlohu a patří k těm mála z výjimek. Pletichy francouzského dvora, soupeření kardinála a krále Ludvy, šermířské souboje o čest a slávu, romanci královny a vévody Buckhinghama stejně jako méně povedenou Athose a lady de Winter jsem rád sledoval a Dumasovu románu dávám lepší průměr - Monte Christo je o parník lepší - 75 %
Očekávaná nová povídková kniha bohužel potvrzuje Kingův ústup ze slávy a výrazné slevnění ze strašidelných příběhů tajemného zla servírovaných v ranných sbírkách Noční směny a Hodiny děsu. Jak hodnotili mnozí pode mnou, asi se shodneme na tom, že Telefon pana Harrigana a Krysa nejsou sice pecky, které by mohly konkurovat těm nejlepším Stevovým kouskům, ale rozhodně jde o nadprůměrné záležitosti. Titulní povídka stejně jako ostatní příběhy kolem postavy Holly Gibney mě nijak zvlášť neberou, a Chuckův život jsem jaksi filozoficky nepobral. Chtěl jsem dát 4 hvězdy, ale tak nějak vnitřně cítím, že je to kousek pod nimi - velmi solidní, silný průměr - 70 %
Bílý Tesák byl povinnou školní četbou mého mládí a samozřejmě patřil mezi ty oblíbené kousky než klasická, nezáživná díla některých pisálků ze Sovětského svazu. Dobrodružství vlkopsa, kterého sledujeme na cestě od zrození v kanadské divočině, přes první lovecké úspěchy k setkání s Bohy až ke smíření s lidským pokolením v civilizovaných Spojených státech - 85 %
Tentokrát Koontz bez nádechu mystiky nebo metafyziky ale rozhodně povedený survival thriller. Vrahovi plnému kontrolované touhy vstřebávat INTENZIVNĚ každý prožitek náhodně zkříží cestu mladá studentka psychologie, která má za sebou smutné zážitky dětství se kterými se snaží vyrovnat. Autor topí nemilosrdně pod kotlem od začátku, interakce mezi oběma postavami v různých prostředích výborně popsané s maximálně uvěřitelnými detaily a pocity ( v tomto rozhodně přirovnávám k nejlepšímu Kingovi ) u mě panovala spokojenost, v rámci žánru špička, rozhodně silný nadprůměr, Dean je prostě většinou sázka na kvalitu - 80 %
(SPOILER) Mno, tak jsme konečně došli k té tajemné stavbě na průsečíku časů, a já s úlevou říkám konečně, díky sai. Měl jsem obavy po konci toho Zuzančina kousku a potvrdily se v tom, že Steve svůj příběh nedokázal udržet především v postavách, ať už v rámci kladných z ka-tet, kterých se lacině zbavil, tak především záporných - Waltera ( aka R. F. ), nápaditého to manipulátora a ničitele světů, Mordreda, v němž jsem spatřoval potenciál výživné konfrontace, který ve výsledku vyzněl zbytečně, stejně jako jeho Červený fotr jakožto vychvalovaný, obávaný a všemocný bad-ass motherfucker Karmínový Král, vyobrazený jako směšná, bezmocná figurka pouze hrozící výhrůžně pacičkou. Důležitost cesty, nikoliv cíle spíš popírá kvalitu prvních tří a pátého dílu a trochu zakrývá mnou vnímanou Kingovou frustraci z toho, jak ten svůj několikatisíci-stránkový opus s tunami vaty uzavřít s pořádným mind-fuck, který se koná jen částečně v poslední komnatě Temné věže. Jako celek, kde především první čtvrtina byla výborná, dávám do nadprůměru, ale nevěřím, že si to někdy zopakuju - 60 %