David81 komentáře u knih

Druhá publikace z pětidílné řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí, který sestavil Ivan Balák a kolektiv autorů. Tato část je zaměřena především na město Blansko a okolí. Informací o Moravském krase je tu z celé řady nejméně.
Nejzajímavější mi přišly dějiny blanenského průmyslu - místních železáren, strojíren a dalších industriálních objektů. Ve zdejších továrnách vznikl například první použitelný parní stroj v Habsburské monarchii. Také zde byl objeven parafín. Jedinečná byla ve své době i místní produkce umělecké litiny. Zajímavá, i když krátká, je kapitolka o těžbě nerostných surovin v okolí - o těžbě železné rudy u Bořitova, Krhova, nebo Černé Hory jsem neměl ponětí.
Ve zkratce jsou zmíněny dějiny města Blanska, které tu překvapivě končí první světovou válkou. Události po ní, včetně německé okupace i poválečných útrap, chybí. Mezi méně zajímavé části patří například soupis památných stromů, nebo městských parků spolu s přehledem dřevin, které v nich rostou. Kapitola věnující se místním školám působí spíš jako reklama s účelem nalákat žáky na nově připojený internet, novou školní jídelnu, nebo vysoké procento uplatnění absolventů. Zájemcům o speleologii v Moravském krasu bych spíš doporučil ostatní publikace této knižní řady.

02.04.2023

Skvělá a bohužel ne úplně známá publikace popisující snahu našich speleopotápěčů o propojení jeskynních systémů Bue Marino a Su Molente na Korsice. Nejdůležitější objev je vlastně zmíněn letmo hned na začátku, a teprve pak autor popisuje krkolomnou historii průzkumu a s ním spojenou dřinu, pot a hlavně radost z postupů. Škoda, že knížka nevyšla o rok později, kdy už by v ní mohlo být popsáno i vlastní propojení obou jeskyní. Takhle příběh končí těsně před objevem. (Pro úplnost v roce 2016 dosáhli italští speleologové dalšího propojení s jeskynním systémem Su Spiria. Vznikl tak nejdelší italský jeskynní komplex o délce přes 70 km.)
Knížka se čte jedním dechem, autor tu popisuje průběh několika výprav, řadu objevů, mapování nových prostor a hlavně zážitky z potápění jedné z nejhezčích evropských jeskyní. Fotografie jsou opravdu luxusní a připomínají známé podvodní záběry z jeskyní v Yucatánu. Výborné jsou i mapové podklady, které zpracovala dcera Daniela Hutňana Anna. Knížka je dvojjazyčná s anglickou verzí textu. Koho zajímá pokračování objevů, doporučuji si sehnat několik ročníků Speleofóra z následujících let.

25.03.2023

Knížka je zaměřená na historii průmyslové výroby vesnic na Drahanské vrchovině, zejména v oblasti Moravského krasu. Popisuje některé zdejší vodní a větrné mlýny, železárny, cihelny, pivovary atd. Každé odvětví je tu prezentováno celostránkovou historickou fotografií nebo výřezem tehdejší katastrální mapy a fotografií nějakého předmětu, který se tématu týká, spolu s několika větami, ze kterých se dozvíme něco málo o historii.
Nejhezčí jsou černobílé fotografie, které navodí nostalgickou atmosféru. Zajímavé jsou především záběry Ostrova u Macochy a tehdy bezlesích strání, které působí jak někde na Balkáně. Popisky u fotek jsou opravdu stručné a spíš jen doplňují jejich atmosféru. Obrázky předmětů - různých seker, litinových klíčů, cihel - mě úplně nezaujaly. Rozhodně nejhezčí jsou ukázky keramiky z Olomučan. Škoda, že jich tu je tak málo. Knížka působí spíš jako nějaký chudý katalog výstavy z uměleckoprůmyslového muzea. Ale opravdu mě pobavil popisek na přebalu pod fotkou s přiváženým čerpadlem k Punkevním jeskyním: "Připravuje se vodní palba pro turisty" :-)

25.03.2023

Huh, co tohle bylo? Vůbec jsem nepochopil koncept knížky. Na začátku se účastníme jakési besedy o duchovním odkazu Keltů. Lidé v sálu se ptají, chytré hlavy odpovídají a autorka to vše zapisuje. Střih. Ocitáme se v Tetíně na jakémsi výletu se skupinou turistů, které provází průvodkyně. Ta povídá o historii místních kostelů, hřbitovu a zřícenině hradu. Lidé se přesouvají z místa na místo, občas se někdo na něco zeptá. Autorka vše zapisuje. O Keltech ani slovo. Střih. Bez souvislostí se najednou objevíme u Šemíkova hrobu v Neumětelích. Konec. Další kapitola - další výlet. Tentokrát se k průvodkyni připojil i Václav Cílek. Jsme na Zlatém koni, průvodci povídají o místních lomech a jeskyních, občas se někdo zeptá, průvodci odpoví, autorka vše zapisuje. Konec první poloviny. Přijde mi fascinující, že se zúčastním nějaké podobné exkurze, sepíšu z toho kdejaký šplecht a nějaké nakladatelství mi to pak i vydá!
Druhá polovina se skládá z kapitol, které autorka buď přepsala z odborných časopisů (Český kras), nebo tu snad dokonce přispěli (kromě ezoexpertů) i skuteční odborníci na slovo vzatí - nejlepší z celé knihy je asi kapitolka o vrchu Bacín od Václava Matouška, který se podílel na archeologickém průzkumu místní jeskyně - což je opravdu úžasné, že tuto puklinu vyhledávali lidé od paleolitu přes neolit až do starší doby železné a ukládali do ní lidské ostatky. V další kapitole se zase objevuje známá romantická představa, že název vrchu Kotýs je odvozen od kultovní thrácké bohyně Kotys. Pojmenování vzniklo mnohem prozaičtěji - na ostrohu kopce měl kdysi pozemky sedlák Kotyza, navíc název Kotýs je používán až od poloviny 19. století. Ke konci knížky se vracíme k osvědčenému schématu - jsme na přednášce, lidé se ptají na zajímavosti o Keltech, přednášející odpovídají - vše zapsáno.
O Keltech na Berounsku se z této knížky opravdu moc nedozvíme, spíš několik obecnějších informací, kdo to Keltové vůbec byli. Některé hlášky jsou opravdu unikátní - muž je prý podle současných vědeckých výzkumů klonem ženy. Co se mi ale celkem líbilo, byly fotografie a grafické zpracování.

24.03.2023

Páté a zároveň poslední pokračování z řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí. Obdobně jako ostatní knížky z této edice jde o místopis tentokrát zaměřený na oblast okolí Macochy a ponorné řeky Punkvy, kde je toto území popsáno z různých pohledů (geologie, historie, pamětihodnosti atd.). Ze všech průvodců je tento nejobsáhlejší, je zaměřený mnohem víc na speleologický výzkum a oproti ostatním obsahuje i řadu barevných fotografií. Je tu ale poznat, že se popisovaná oblast částečně překrývá s předchozí publikací Sloup a Pustý žleb v Moravském krasu a řada informací se tu opakuje, včetně doslovného zkopírování některých kapitol - např. historie správy zpřístupněných jeskyní. Na druhou stranu se knížka věnuje často i lokalitám mimo vybranou oblast, jako např. Vintoky, Harbechy, Rudice a další, které byly také popisovány v dřívějších knihách, ale zase je to fajn pro někoho, kdo nemá komplet celou řadu.
Co mě zaujalo - kapitola hydrografie, kde jsou popsány vodní toky i včetně drobných periodických, které nemají ani jméno. Dále historie zpřístupňování Punkevních jeskyní (postupy objevů jsou tu znázorněny na časové mapě), mimo jiné i kontroverzního vylámání vodního plavebního koridoru, který by se dnes nemohl uskutečnit. V několika prvních desetiletích objevování a zpřístupňování těchto jeskyní se zde odhaduje (dle výzkumu z roku 1990) na 10 000 kusů zničených, převážně hůlkových, stalaktitů a brček... Jsou tu popsány i historické metody měření hloubky Macochy. Velmi zajímavá je kapitola věnující se krásné literatuře, ve které se tato část Moravského krasu vyskytuje. Je tu vyjmenována řada dnes už většinou neznámých básní, novel, románů a pověstí, včetně některých ukázek. V kapitole Významné osobnosti je kromě obligátního K. Absolona pamatováno i na slavnou "silnou čtyřku" Absolonových nejvěrnějších spolupracovníků a jsou tu popsány i jejich jednotlivé osudy.

22.03.2023

Velmi pěkný místopis, který popisuje novodobou historii Tetína za použití spousty krásných fotografií - ať už těch oficiálních (pohledů), tak i těch ze soukromých archivů.
Co mě zaujalo nejvíc, byly informace o společenském životě obce. Je neuvěřitelné, jak se dříve lidé, kteří těžce pracovali na polích nebo v lomech, dokázali po práci ještě účastnit spousty kulturních akcí a byli členy nejrůznějších spolků. Například v období první republiky působilo v Tetíně 5 ochotnických divadelních souborů. Když to srovnám s dnešní situací u nás na vesnicích, je to dost smutné. Zaujal mě i ostudný osud Tetínského hradu, který byl z velké části obětován při těžbě vápence, samozřejmě kvůli zisku... Je toho ale mnohem víc - válečné události, násilnosti při osvobozování Rudou armádou, poválečné změny atd.
Knížka je rozdělená do tematických kapitol, kde ale občas působí rušivě neustálé přeskakování v čase. Pro seznámení s novodobou historií nejen obce, ale i této části Českého krasu, je publikace velmi dobrá.

07.03.2023

Jedná se o třetí knížku z původně plánované sedmidílné (a nakonec jen pětidílné) řady malých regionálních průvodců po Moravském krasu a blízkém okolí. Díky tomuto rozdělení se tak každé popisované oblasti dává mnohem víc prostoru než například v pozdější publikaci Moravský kras - jeskyně a člověk (Balák, 2019).
Jak už je v podobných místopisech zvykem, jsou informace rozděleny tematicky do řady různých odvětví (geologie, hydrografie, historie atd.). Nejsem toho úplně příznivcem, protože to někdy dopadne stylem "ode všeho trochu, dohromady nic". Tohle ale není ten případ a v podstatě v každé kapitole se tu dají zjistit zajímavosti, které nejsou všeobecně známé.
Například že v lomu Na Bradinách se vyskytuje jeden z nejstarších dokladů krasového procesu v MK, nebo třeba původní princip pálení vápna v selských vápenicích. Je tu popsána i komplikovaná historie správy zpřístupněných jeskyní a komplet výčet jednotlivých organizací, jak po sobě následovaly. Dále tu je například celkový seznam členů rodiny Salmů, kteří jsou pohřbeni na sloupském hřbitově. Z nedalekého Němčického krasu je tu popsána historie těžby železných rud v Němčické jeskyně a je zde dokonce citována i stará kramářská píseň o jejím objevu. Výborné jsou i podrobné životopisy významných osobností - především Martina Kříže, Jana Kniese, ale třeba i Jana Nepomuka Soukopa, místního kněze, který se o jeskyně velmi zajímal. Je tu i plno opravdu vtipných historek, takže je hezky vidět, o jak svérázné osobnosti se jednalo.
Co tu trochu chybí, je kapitola věnující se rostlinám vedle části věnované živočichům. Dále tu není zmínka o vybudování silnice v Pustém i Suchém žlebu ve dvacátých letech a o historii zdejší dopravy do jejího zákazu - což je dost zajímavé, ale naštěstí se o tom píše v posledním místopisu této řady, který je věnovaný Macoše a Punkvě. Co mě trochu znejistělo, je záhadná sloučenina v červenozemi: R2O3. (Že by Fe2O3 ?).
Celkově je to super publikace nejen pro turisty, ale pro všechny, kteří chtějí vědět víc, než najdou na wikipedii.

03.03.2023

Tuhle knížku jsem dlouho marně sháněl. Až shodou náhod nám její autor nedávno přišel pomoct na naši akci a knížku nám pak všem věnoval… Udělal mi tím velkou radost - jak dárkem, tak i obsahem, protože jde o nejlepší vzpomínkovou jeskyňářskou publikaci, jakou jsem zatím četl.
Pavel má především dar vyprávět - je zde spousta drobných příběhů v krátkých kapitolách, a i když nejsou psány chronologicky, tak na sebe nenápadně navazují. Většina se týká bádání tišnovských jeskyňářů v Tišnovském krasu - především v Králově jeskyni z období 70-tých a 80-tých let. Píše se zde ale i o málo známém Lažánecko-heroltickém krasu. Poslední a nejdelší kapitola je věnována dvěma expedicím v Rumunsku, přičemž ta první byla hodně dramatická a díky velkým záplavám skončila málem katastrofou. Příběhů, kdy šlo o život (a někdy bohužel skončily i špatně) je tu víc, a tak se není čemu divit, že zde autor na mnoha místech zdůrazňuje bezpečnostní opatření, což zároveň doplňuje i zážitky se spoustou nebezpečných situací, které by zaskočily i zkušené jeskyňáře.
Některé historky jsou zase vtipné - hašení hořícího karbidu sněhem pobavilo. Je z toho všeho prostě cítit poctivě “odžitý” jeskyňářský život. Bylo by super, kdyby podobnou vzpomínkovou knihu sepsala každá jeskyňářská skupina.

19.02.2023

Knížka je v podstatě encyklopedie, ve které jsou k jednotlivým jeskyním v abecedním pořadí uvedeny ve zkratce základní přehledy archeologických nálezů, kdo a kdy je nalezl + různé zajímavé informace k danému místu.
Nejzajímavější je část, která se týká pseudokrasových oblastí - je poznat, že autoři se těchto archeologických výzkumů většinou přímo účastnili. O to větším kontrastem jsou ale přehledy ostatních krasových lokalit, kde autoři už tak pevní v kramflecích nejsou, a tak čerpají z různých zdrojů. Zatímco v případě pseudokrasových jeskyní jsou tu popsány i celkem nevýznamné nálezy kdejakých převisů, u krasových oblastí tu chybí tak zásadní lokality jako například Stránská skála (!), Adlerova jeskyně, ale i řada menších jeskyní - Vinckova, Žižkůvka, Verunčina, Kapustovka, Slezákova díra aj.
U Koněpruských jeskyní je sice zmínka o nálezu části lidské lebky, ostatky dalších dvou lidí tu ale uvedeny nejsou. O Mladečských jeskyních je tu celkem 5 krátkých vět, což pro naše nejstarší sídliště druhu Homo sapiens je víc než nedůstojné. V přehledu osobností naší speleoarcheologie je uveden Josef Skutil - jeden z našich největších odborníků na paleolit - chybně jako Jaroslav.
Pár věcí mě ale zaujalo - informace o nástěnné kresbě jelena v Býčí skále, nebo třeba zmínka o 5 mrtvých při výbuchu granátu na konci 2. světové války u vchodu do jeskyně Drátenické.

06.02.2023

Netradiční přehled spektakulárních historických teorií, které se zabývají jeskyněmi a jejich obyvateli. Vypovídají především o lidské bezmezné fantazii. Dnes působí sice legračně (krápníky vykvétají jako rostliny, lidé se pohybují na vnitřní straně povrchu zeměkoule, zkameněliny vznikají v horninách sami od sebe atd.), ale kdo ví, co se bude psát v budoucnu o našich dnešních hypotézách ohledně superstrun nebo temné hmoty.
Kromě toho jsou v knížce popsána i různá falza a podvody, které se střídají rychle za sebou, až postupně ztrácí na zajímavosti. V přehledu nejstarších zmínek o jeskyních chybí informace o prvním písemném dokumentu popisujícím jeskyni - v čínské Knize o horách z roku 221 př. n. l. V celkem obsáhlém přehledu křesťanských světců žijících v jeskyních chybí svatý Antonín a svatý Pavel Poustevník, svatý Jan, který v jeskyni Apokalypsy sepsal Knihu Zjevení. Doplnil bych i zmínku o tradovaném umístění jesliček - místa narození Ježíše Krista - do jeskyně.
I přes některé drobnosti a občasný náběh k bulvárnosti je knížka zajímavá a obdivuji škálu informací, které se autorovi podařilo poskládat do jednoho celku. Hezké je i vizuální zpracování.

30.01.2023

Na další knížku z výborného nakladatelství Dokořán, věnující se historii a vlivu těžby uranu v okolí Příbrami, jsem se moc těšil. Informací je v ní opravdu dost, ale celkově jsem nakonec zklamaný.
Nejzajímavější mi přišly části o postupném rozvoji uranového hornictví a historii zakládání jednotlivých důlních jam s řadou technických údajů. Dále je velmi dobrá kapitola o událostech během srpnové okupace a následných perzekucích stávkujících zaměstnanců. Výborná je i část věnující se mineralogii, rostlinstvu a především zoologii. Speciálně pro tuto knížku byl proveden v podstatě první zoologický průzkum devíti hald v důlním areálu. Ukazuje se tak už známá skutečnost, že nechat obnovu krajiny na přírodě je mnohem šetrnější a hlavně ekonomicky výhodnější, než provádět nákladné a pro rostliny i živočichy neatraktivní rekultivace.
K negativům: Co mi přijde vyloženě skandální, je chybějící kapitola o politických vězních, kteří v dolech nuceně pracovali. V knížce je jen jednostránková zmínka o komunistickém lágru Vojna - opsaná z webových stránek jejího památníku - a dále několik zmínek ve vzpomínkách bývalých zaměstnanců. Obecně je tato historie v knížce označena jako “kapitola, kterou je třeba chápat v kontextu doby a tehdejších poměrů a tyto skutečnosti nikterak nesnižují pozitivní jevy četných pracovních úspěchů v historii uranového hornictví” (str. 86). Osobně mi to přijde nehorázné, zvlášť když si uvědomíme, že náš uranový průmysl pomohl udělat ze Sovětského svazu jadernou velmoc, navíc za situace pro naši republiku finančně naprosto nevýhodnou (Československo muselo těžbu uranu dotovat téměř 40 mld. Kčs).
Zklamáním je i nejdelší kapitola obsahující vlastní vzpomínky bývalých zaměstnanců dolů. Jednak jde o vysoké potentáty z různých tehdejších organizací, kde se jejich vzpomínky týkají především řady kariérních změn, kdy byli jako šachové figurky přesouváni dle svých kádrových posudků. Neúplně působí i vzpomínky horníků, které se většinou týkají různých nebezpečí a porušování bezpečnostních předpisů. Dokonce i Václav Cílek, který realitu na Příbrami tehdy zažil, konstatuje na konci těchto vzpomínek, že jsou příliš krotké a nevystihují drsnou tehdejší skutečnost (chlast, prostituce, hazard, krádeže atd.)
Postrádám tu dále například informace o vlivu těžby na zdraví horníků - především kolik bylo případů onemocnění rakovinou, kolik bylo pracovních úrazů včetně smrtelných. Jaké byly třeba ekologické škody? Z knížky mám dojem, jako by se negativní informace nějak nehodily do krámu.

4 01.01.2023

Mé první setkání se záhadologem Otomarem Dvořákem bylo bohužel zklamáním. A přitom knížka nezačala vůbec špatně - první kapitola obsahuje spoustu velmi zajímavých informací o Prokopském / Dalejském údolí - především o odtěžené Svatoprokopské jeskyni, nebo například o Barrandově a jeho geologii. Bohužel čím dále autor postupuje jihozápadním směrem napříč Českým krasem, tím více převažují nad fakty tajemno a mystérium. Ani by tak nevadily citované místní pověsti, spíš jsou problém autorovy fabulace a hypotézy. Na většině vrcholcích tak musely existovat pohanské svatyně - ideálně slovanské nebo alespoň keltské, kde se odehrávaly tajuplné rituály. Tato místa, podle autora, vznikala obzvláště v oblastech, kde je koncentrována tajemná energie. Autorovy představy docházejí tak daleko, že například záhadný kámen s důlky v jeskyni sv. Ivana považuje za oltář z doby halštatské. Dalším příkladem je původ názvu osady Hostim, který vychází údajně ze slova host, který u Slovanů označoval "ducha předků" a v angličtině se nadále vyskytuje ve výrazu ghost (duch)... Podobných perel je tu mnoho.
Je to škoda, protože i tak se v knížce může člověk dozvědět některé zajímavé informace o Českém krasu, ale převažují poutavě psané bludy. Nepatřím zřejmě mezi cílovou skupinu čtenářů.
P.S. Podobně například i tato recenze: http://tetin.speleo.cz/stary_web/view.php?cisloclanku=2011030801

27.12.2022

Jeden z mnoha průvodců podzemím České republiky. Ve své době šlo o první pokus vytvořit přehled většiny přístupných umělých a přírodních podzemních prostor – celkem jich je v knížce přes 120.
Na textu se podíleli přední odborníci na dané téma, nicméně publikace trpí omezeným rozsahem. Jednotlivá místa jsou popsána většinou na jedné stránce, kde jsou uvedena základní fakta, která se dají běžně zjistit na internetu. Údaje ohledně cen vstupného nebo otevírací doby jsou samozřejmě už dávno neplatné. I zde se objevil úlet - podle této publikace byla Věstonická venuše zničena při požáru zámku v Mikulově koncem 2. světové války (str. 230). Ve skutečnosti byla soška v té době v Brně a unikla tak zkáze.
Na knížce jsou nejzajímavější plánky několika prostor a některé krátké předmluvy k danému místu z dobové literatury. Fotografií je poskrovnu.
Shrnuto – knížka pro naprosté fandy podzemí ČR a sběratele “podzemní” literatury.

06.12.2022

Knižních průvodců, které se zabývají jeskyněmi České / Československé republiky, vyšlo již několik. Informace v nich totiž rychle stárnou. A tak po delší době vydalo nakladatelství Academia další průvodce v řadě.
Jednotlivé lokality jsou rozděleny podle krajů ČR. O každé jeskyni se tu dozvíme základní informace - jak jeskyně vznikla, historii jejího objevování a stručný popis podzemních prostor. Problém je právě ve zmíněném rychlém stárnutí informací - řada jich je dnes už neplatná (např. známá hloubka Hranické propasti). Text je doplněn krásnými fotografiemi, pro lepší představivost tu ale chybí schematické mapy. Nejzajímavější je popis nepřístupných prostor - například labyrintu Poseidon v Teplických skalách (kolem jeho uznání, jakožto nejdelšího evropského podzemního komplexu v pískovcích, byla velká kauza krátce po jeho objevu). Jako základní přehled nejdůležitějších informací je knížka velmi dobrá.

26.11.2022

Podzemí hraje v lidském životě zásadní roli. Získáváme z něj suroviny, vyrůstají z něj rostliny, ze kterých vyrábíme potraviny, ukrýváme v něm věci, kterých se chceme zbavit, nebo které chceme uchovat - a jednoho dne v něm skončí to, co z nás zbude po smrti. Podzemí má zvláštní moc, která působí na naše emoce. Někoho odpuzuje, někoho láká, každopádně je fascinující. Autor se v knížce formou esejů zabývá tím, na čem je tato fascinace založená, z čeho ten zvláštní pocit, který máme v podzemí, vychází.
V jednotlivých kapitolách postupně navštívíme Pravěké hroby Mendipských vrchů, solnou jeskyni v Boubly, Eppingský les (vše ve Velké Británii), prolezeme spletité podzemí Paříže, nakoukneme do Trebicianské propasti v italském Carsu, dozvíme se o smutné historii slovinských foine - závrtech plných popravených lidí, podíváme se na jeskynní malby v jeskyni Kollhellaren v Norsku, slaníme do ledovcových mlýnů v Grónsku a ve finském uložišti jaderného odpadu Onkalo budeme uvažovat, jak označit nebezpečné uložiště, aby to pochopili následovníci lidské civilizace.
Každá kapitola, kromě základního autorova schématu "kam jsem přijel, s kým jsem se setkal, do jakého podzemí se jdeme podívat, co mě tu zajímá", obsahuje řadu odboček a odkazů na témata, která spolu někdy zdánlivě nesouvisí. Styl psaní a různé odbočky v textu mi vyhovují a udržovaly moji pozornost. Spíš mi dělalo problém občasné přeskakování děje v čase.
Co bych opravil, je příběh jeskyňáře Neila Mosse, který zahynul dost drastickým způsobem v Peak Cavern. Že byl v jeskyni po smrti zalit betonem, bylo již několikrát vyvráceno i samotnými účastníky záchranné operace.

1 24.11.2022

Drobná vědecká publikace Jiřího Müllera - specialisty na úzký obor fytopatogenních organismů. Krásně je tu vidět, jak vše souvisí se vším. Díky pestrému geologickému podkladu v Moravském krasu se tu vyskytuje mnohem více cévnatých rostlin než v okolí. A díky tomu je tu také mnohem více původců rostlinných chorob.
Autor provedl v Moravském krasu mnoho výzkumných exkurzí především během 80-tých a 90-tých let. Velkou část textu tvoří evidence vyskytujících se patogenů včetně roku a místa nálezu a napadeného hostitelského druhu. Co zde chybí je popis patogenů - životní cyklus, projevy onemocnění, fotografie napadených rostlin atd. Jde nicméně o ojedinělou publikaci na zajímavé téma, které čeká na další zpracování.

1 12.11.2022

Knížka obsahuje popis pěti výprav do jeskynních komplexů v různých částech Evropy a západní Asie.
Expedice do španělského pohoří Picos de Europa a do tureckého Tauru jsou v podstatě cestopisy, ve kterých je cítit porevoluční nadšení, že člověk může vycestovat do míst, kam běžně nemohl. Jeskyně jsou tu zmíněny jen okrajově a spíš by tyto dvě kapitoly měly být vydány v jiném typu publikace, když tato má být podle textu na přebalu věnována objevům v jeskyních.
Zajímavější jsou zde expedice v zemích bývalé SSSR, které už čistě souvisí se speleologií. Nejvíc se mi líbila kapitola o výpravě do ukrajinské Optimistické jeskyně - sádrovcového komplexu, který je jednou z nejdelších jeskyní světa (přes 250 km). Putování v obřím labyrintu úzkých chodeb je napsáno hodně čtivě a už jen kvůli této části se vyplatí knížku sehnat. Napínavá je i kapitola o propastech Bzybského hřbetu v Abcházii, kde jsou jeskyňáři jeden po druhém odstřelováni padajícími balvany.
Škoda, že knížka obsahuje poměrně málo fotek, aby si člověk udělal představu, jak to tam dole vypadá.

1 12.11.2022

Je známá věc, že většina pověstí má reálný základ. Zároveň ale bývá pravdou, že skutečnost je mnohem krutější než lecjaká taková pověst. A právě to by mohlo být mottem této knížky.
Je to docela bezútěšné čtení - podzemí je zde místem, kde lidé většinou trpí. Zazděných, zotročených, popravených, pohřbených, zmizelých a utýraných osob v tajuplných chodbách nebo dolech tu je opravdu dost.
Co na knížce oceňuji je, že se nejedná o lacinou ezotero literaturu, kde podzemí slouží ke vstupům do jiných dimenzí a podobně. Na druhou stranu nejde o čistou literaturu faktu, spíš o stručný nástin zajímavých pověstí, příběhů a dějin spojených s podzemím, z velké části z období 2. světové války.
A to je možná i slabá stránka knížky - pro někoho málo tajemna, pro jiné málo informací. Spíš jde o pocity, jaké dané místo vyvolává na základě negativních okolností, které se tu udály. Knížka je určena spíš jako prvotní seznámení s většinou známými lokalitami (např. lomy Amerika, podzemní továrna Richard, jeskyně Výpustek, barokní kostel ve Křtinách).
Za sebe mám problém se zveřejňováním fotografií pohřbených osob v různých kryptách, přijde mi to neetické a rozhodně ne pietní.

1 30.10.2022

S halštatským nálezem v Býčí skále je to tak, že čím víc se o něj zajímáte, tím víc vás udivuje a nutí vás o něm zjišťovat další a další informace. A tak se mi dostala do rukou tato starší publikace menšího rozsahu, o které jsem si nejdřív chybně myslel, že mi nic moc nového asi nepřinese. Ale dozvěděl jsem se z ní opravdu dost!

Kniha má tři části. První se věnuje právě výše zmíněnému Wanklovu nálezu. Jsou zde uvedeny nejen známé citace z Wankelových Obrazů z Moravského Švýcarska, ale i méně známé pasáže z Wankelova ručně psaného katalogu nálezů, z dalších článků publikovaných v tehdejších vědeckých periodikách, ale i například z textů jeho dcery Vlasty, která se výkopových prací účastnila. Všechny tyto informace podávají důkaz, že ač byl Wankelův výzkum později hodně podceňován pro nízkou vědeckou úroveň, ve skutečnosti vzhledem k tehdejším možnostem (např. osvětlení archeologických výkopů loučemi) jej provedl poměrně důkladně.
Součástí první části je popis nejdůležitějších artefaktů a i přehled možných teorií, co se mohlo v Býčí skále stát, s jejich kritickým vyhodnocením. Snad jen chybí teorie J. Dvořáka o postupném ukládání těl v Předsíni jeskyně.

Druhá část je nejzajímavější - týká se válečné výroby za 2. světové války - jednak v železničních tunelech poblíž Tišnova a hlavně válečných úprav v Býčí skále, Výpustku a v Drátenické jeskyni. V této části je citován Deník speleologických výzkumů Norberta Havlíčka, velmi zajímavé postavy historie Moravského krasu, který prováděl v jeho střední části se svou kolegyní Lídou Danielovou virgulářský a speleologický výzkum (dost šíleným způsobem těžili Předsíňovou jeskyni). Havlíčkovi se podařilo během stavebních úprav dostat několikrát do výše zmíněných jeskyní a deníkovou formou popisuje postupné změny vnitřních prostor. Získával informace o archeologických nálezech, které dělníci při úpravách nacházeli a dokonce díky své známosti s vedoucím těchto projektů dokázal zabránit i největším škodám na Býčí skále (mělo tu být vybudováno dokonce i patro).

Třetí, nejkratší část knihy se týká historie speleologických objevů na Býčí skále. Vše je napsáno populární a čtivou formou. Kdo se chce dozvědět o Býčí skále nějaké informace, doporučuji začít touto publikací.

1 23.10.2022

Pro všechny zájemce o jeskyni Býčí skálu jde o naprostý "musthave". Knížka se zabývá především historií archeologického a speleologického výzkumu na Býčí skále a okrajově i ve významných jeskyních v okolí od 17. století do poloviny 20. století.
Pro mě nejzajímavější částí knihy byla kapitola, která se zabývá dějinami německé speleologie na Býčí skále od dob založení Spolku německých turistů v Brně v roce 1909 až do konce druhé světové války. Řada informací o této zapomenuté historii je zde prezentována poprvé, což je dáno tím, že po odsunu Němců nezbyli žádní pamětníci a nebylo ani v tehdejším zájmu se tímto zabývat. Zajímavé jsou i dějiny poválečné speleologie, již v režii českých jeskyňářů, kteří zde bádali pod hlavičkou Speleologického klubu. Textem nás provází celá řada unikátních fotografií, z nichž většina nebyla dosud zveřejněna.
Výborná je kapitola, která se týká vědeckých sporů o archeologických nálezech v tzv. spodní vrstvě. Následuje rozsáhlý přehled nálezů z jednotlivých dějinných etap osídlení od magdalénienu až po 20. století i s fotodokumentací významných nálezů. Nejdelší část se týká samozřejmě slavného nálezu z doby halštatské, která je celkem shovívavá k Wanklovu způsobu bádání - tehdy byla archeologie doslova v plenkách. Co ale bylo vyloženě faux pas i na tehdejší dobu (zvlášť když Wankel byl lékař), je nesprávné určení pohlaví nalezených ostatků a z toho vyvozená romantická představa pětatřiceti obětovaných panen - ve skutečnosti byl podíl mužů i žen vyrovnaný.
Jako bonus je v publikaci popsána historie místní kartografie a přehled nejdůležitějších historických map Býčí skály. Mohl bych popsat ještě spoustu dalších informací, které mě zaujaly (romantická úprava okolní krajiny v 19. století, válečné úpravy jeskyně, historické grafitti na stěnách jeskyně atd. atd.). Z knížky jsem opravdu nadšený. Snad jen fotografie mohly být větší, vzhledem k jejich množství musely být zmenšeny na malý formát.

Malý detail, kterého jsem si všiml. Na straně 46 je na obrázku III.8 fotografie, která zobrazuje podle jiných zdrojů místní romantickou postavu Vincence Doležala - tehdejšího poustevníka/bezdomovce. Zde je ale tato osoba popsána jako "dělník Meluzín". Kde je pravda?

1 21.10.2022