Dax
komentáře u knih

"Mytologie...je podobně jako ptačí hnízdo vytvořena z darů Matky přírody. Její architektura se na první pohled zdá být odrazem vědomých schopností, jde však o konstrukce načrtnuté v samém nitru duše." Nejlepší definice mytologie, kterou znám. Nemohu říci, že bych celé knize porozuměl, autor cituje mnoho děl, o kterých nemám ani páru, ale jako celek je kniha výborným souhrnem příkladů, jak v nás rezonují mytické image.


Mr. Gaiman stvořil další hezky potemnělý svět s hutnou atmosférou, od kterého jsem se nemohl odtrhnout. Jak už má zvykem, všechno to trochu pootočil a nastavil jiné úhly; hodní a milí mrtví, zlí živí a vzpomněl i na Lovecraftův Bájný Kadath, za což mu patří dík. Ačkoliv je příběh velmi temný, je napsaný velmi...laskavě. Mauglí meets Haunted house. Soundtrack tu: https://www.youtube.com/watch?v=iOi9gjoylas


"Když se člověk narodí bez penisu, jsou chvíle, kdy mu bohužel nezbývá nic jiného, než čekat." Pobavil jsem se.

Větší část knihy jsou informace obsažené v různých jiných rozhovorech s Václavem Cílkem, zbylé představují další nálož k přemýšlení a poznávání krajiny, a/nebo doplňují nové poznatky k již řečenému. Pan Cílek je člověk na kterého bude slyšet čím dál víc lidí, ať už v pozitivním nebo negativním, a toto je další střípek do mozaiky jeho zajímavého vidění světa.


Po "Ve stínu Everestu" druhá sbírka, kterou jsem od autora četl. Buddhistické motivy prolínající se s hospodským glosováním, cestovatelskými i muzikantskými reflexemi. Lehce sentimentální, někdy na dřeň vtipné. Občas opravdu hluboký verš, někdy nudné klišé. Bavilo mě to o dost víc než předchozí sbírka.


Kniha se veze na vlně zájmu o běh, který probudila kniha Born to run, ale nemá ani zdaleka takové motivační grády. Pro mě, jako člověka zajímajícího se o běh a Japonsko, je to zajímavá sonda do světa japonských běžců, ale jinak je příběh půlročního hledání ekidenového týmu spíše nezáživný.


Pro člověka (nejen pro muže :) ), který se chce seznámit s buddhistickou filozofií je to dobrá volba. Stručně, jasně a západním způsobem vysvětluje a zasvěcuje. Jinak je takových knih celá kupa, jen jsou suchopárnější. Autor si také některé věci vysvětluje po svém, až to už trochu zavání alibismem a vyčůraností, aby mu ten buddhismus šel na konzumní způsob života dobře roubovat. Ale přesto, čím víc lidí bude číst tenhle typ knih, tím lépe pro celý svět.
"Abyste se naučili meditovat, nemusíte zaplatit devět set dolarů, vzdát se prima dovolené a trávit čas s natvrdlými ignoranty v sandálech."
"Myslím, že je smutné, když lidé hledají spiritualitu, protože se domnívají, že pak budou něčím mimořádní. Je to přesně naopak: Skutečné štěstí se dostaví, když si uvědomíte, že nijak mimořádní nejste."


Thúkydidés popisuje události konfliktu tak věcně, až to někdy působí úsměvně: Jedni přijeli, vylodili se, dostali na frak a s nářkem odjeli. Druzí na oslavu vítězství postavili tropaion a odjeli...., ale v promluvách stratégů, králů, senátorů, eforů.., nebo v samotných popisech, k nám přes věky hovoří moudrost, která se dá velmi lehce vztáhnout na naši dobu.


Nebylo to mé první setkání s Miévillem, bylo však totální. Zmizel jsem v jeho šerém světě a nenašel cestu zpět. Od stylu vyprávění, přes rozmanitost světa po příběh; vše na výbornou. Steampunk rulez!
Soundtrack: https://www.youtube.com/watch?v=1S89FRTEGu8


Kniha plná zvláštních přídavných jmen, hypnotického rytmu, všepronikajícího Chaosu, podávaného v malých dávkách. Rozhodně atmosféra.
Nevím, jestli je to kritika kolonialismu, západního myšlení nebo esej na téma člověk versus divočina, ale temnota, kterou v sobě máme od pradávna, z toho čiší.
"Plavba proti proudu té řeky připomínala cestování až kamsi do pravěku, k samým počátkům světa, kdy se na zemi vzbouřila vegetace a kralovat začaly veliké stromy. Prázdný říční proud, veliké ticho, neproniknutelný prales. Vzduch byl teplý, hustý, těžký a mdlý. Třpyt zářícího slunce nepřinášel radost."
Jako soundtrack toto: https://www.youtube.com/watch?v=5Bm9F3GFnik


Zajímavé filozofické úvahy, taoismus aplikovaný v západní společnosti. Dneska možná normální, ale v době vzniku opravdu originální.


Pravda, vypadá to, že k pochopení této sbírky je potřeba rozumět pohybu mraků, znát taoismus a šamanismus severoamerických indiánů, rozpoznat chování medvědů a vlků, chlastat a chodit po horách, poznat ticho velkoměst i rámus hvozdů, rozumět řeči vod a japonců a hlavně ctít život jako dharmový tulák, ale přesto je její poselství krásně jednoduché: milujte život, takový, jaký je.


Zapeklitá věc, tahle kniha. Tóru je postava mi blízká, jeho odcizení a osamělost popsaná krásně a pak to najednou rozbijí banální tlachy, jejichž smysl jsem nepochopil. Některé, takřka snové pasáže měly takovou atmosféru, že noci jejich čtení budou ještě dlouho v mé paměti a stejně tak frustrace z nezáživných popisů činností, některých rozhovorů a cest vlaky a autobusy. Možná, že kniha má ještě jinou úroveň, kterou jsem já však neodhalil. Přesto na ni budu rád vzpomínat.


Strohé vyprávění bývalého mukla komunistických lágrů, které by si měl přečíst každý potenciální budovatel lepších zítřků. Po přečtení této knihy se lze jen divit, jak to, že komunismus nebyl postaven mimo zákon a tak málo lidí bylo hnáno k odpovědnosti za zločiny ve jménu režimu.


Přes téměř stoletou propast času k nám sálá chlad a další hory slizu a zmaru z kosmických dálav. Lovecraftův svébytný svět temnoty a chladu nelze nedoporučit, byť se může jeho vyprávění jevit jako nedokonalé. Atmosféricky je to opět pecka.


Kniha jen a jen o sexu a neuvěřitelně blbých mužích, které si hlavní hrdinka omotavá kolem prstu, teda kundy. Občas se to proloží lesbením a hotovo. Nuda, ale kniha má pěknou růžovou záložku.


Old school! Před fantazií páně Bakera nelze než smeknout. Zřejmě frčí v nunciu, protože Nápadů má v knize tolik, že by jiným autorům vystačili na knihy tři. Na druhé straně mi toho chce ukázat vždycky tolik najednou a všechno tak podrobně, že to brzdí děj a kouzlo se trochu vytrácí.


No...vzhledem k tomu, že se po uveřejnění knihy strhla vlna sebevražd, napsaná byla zřejmě dobře...


„Abyste přestal být sporný, musíte zkrátka přestat být.“ Jádro pudla Pádu a možná celého Camusova existencialismu. Velmi dobré čtivo, pro někoho možná až nebezpečně!