ddkk
komentáře u knih
Lázeňská kúra
Ivanka Devátá
Ivanku Devátou mám ráda pro její neutuchající energii, invenci a vtip i pro její skvělou češtinu, jíž své životní příběhy píše.
Lázeňská kúra mne provázela při poslední dlouhé cestě autem a pomohla mi se lehce přenášet přes veškerá úskalí způsobená ostatními, samozřejmě neschopnými řidiči, četnými uzávěrami, kde se mnohdy povolená rychlost nesmyslně snižovala až ke 40 km/h, a nepříjemným počasím se sníženou viditelností i zvýšenou
kluzkostí povrchu...
A tak jsem se kochala vtipnými historkami, jimiž Ivance Deváté život kořenila lázeňská kúra. Předvídatelné i překvapivé příběhy z jejího pobytu v lázních, který měl opět nastartovat její psychiku, jsou veselé i lehce ironické a mně se moc líbily. I když jsem již lázně navštívila, bohužel, takových radostí jaké autorka popisuje, se mi nedostalo. Snad příště :-)
Za dobrou náladu, která z Lázeňské kúry přímo čiší, dávám plný počet.
Kdo o tom ví?
Lesley Kara
Hlavní dojem, který z knihy mám, je, že je pěkně roztahaná. Než se opravdu začne něco dít, musíte přečkat spoustu myšlenkových pochodů Astrid. Její alkoholismus jí v minulosti způsobil pořádné problémy a v současnosti se jimi neustále probírá. Dá se to pochopit, ale neustálé máchání se ve vlastním svědomí, sebeobviňování a řešení toho, jestli má okolí vyjevit své tajemství nebo nemá a co se stane, když...mě dost iritovalo.
Přesto to není špatná kniha, hlavně ke konci se přece jen děj rozjede. Na podstatu řešení určitě přijdete už někdy v polovině a konec je trochu jak z červené knihovny.
Tentokrát za tři.
Florentyna
Jeffrey Archer
Příběh rodin Kaneů pokračuje, tentokrát se soustředí na jedinou dceru Abela Rosnovskiho Florentynu. Děj dobře navazuje na předchozí části, kniha se však dá číst i samostatně, protože autor velmi šikovně čtenáře seznamuje s předchozí historií rodin. Je to jako číst o stejných událostech viděných však jinýma očima. To, co se zatím odehrálo, je najednou doplněno děním, které bylo dosud čtenářům předchozích částí skryto. Nenašla jsem žádné nesrovnalosti, Jeffrey Archer si dal dost práce s tím, aby všechno správně do sebe zapadlo...
Oproti předchozím knihám (lépe řečeno knize) je Florentýna napsaná trochu jako přehled všeho, co se v jednotlivých úsecích jejího života děje. Nicméně, pro mne to bylo hodně čtivé, včetně perfektního popisu zákulisí amerických voleb s jeho špinavostmi a podrazy. Archerovi se - pro mne srozumitelně - podařilo vysvětlit systém nominací, primárek i vlastních voleb prezidenta a přitom jsem se vůbec nenudila.
Jediné, co mi vadilo, bylo to, jak je pokračování ságy napsáno - přes nemnoho problémů, které Caney potkávají, je definitivně vše zalito úžasným americkým sluncem, nikde žádná tragédie, nikde žádné pochopitelně lidské a osudové potíže. To na rozdíl od předchozích částí, které byly prostě lepší...
Dávám za čtyři a čtenářům ságy Caneů a Rosnovskich doporučuji.
Kainovo znamení (2. část)
Jeffrey Archer
Teprve když jsem si pořídila Kainovo znamení jsem zjistila, že jde vlastně o součást celé knihy Kane a Abel, která nyní kompletně načtená Janem Šťastným nedávno vyšla jako audiokniha. Netuším, proč Baronet knihu rozdělil do dvou částí. Je to trochu matoucí...
Pokračování příběhů dvou rivalů - Wiliama Lowella Kanea a Abela Rosnovskiho je stejně napínavé jako v předchozí části. I napohled nezáživné popisy obchodních transakcí a spekulací jsou napsané tak, že jsem žasla a držela palce jak jednomu, tak druhému. V ději se opět umně proplétají skutečné události a osobnosti s těmi vyfabulovanými a tím je děj napínavější.
U mne opět plný počet a doporučuji.
Kane a Abel (1. část)
Jeffrey Archer
Jeden z nejlepších románů, které jsem v poslední době četla (ve skutečnosti poslouchala ve výborné interpretaci Jana Šťastného). Příběh dvou úplně odlišných mužů, pocházejících z různých prostředí, jejichž životy se střetly a až do jejich smrti navzájem ovlivnily. Každému osud namíchal jinou kartu, jednomu dal do ruky zdánlivě jen samá esa, druhého nechal na holičkách. A přesto v dravém světě amerického byznysu první poloviny minulého století oba uspěli. Jak moc to ale ovlivnilo jejich soukromé životy a jejich nejbližší...
Výborná rodinná sága, doporučuji.
Pokušení být šťastní
Lorenzo Marone
Knihu jsem poslouchala na Českém rozhlase ve výborné interpretaci Jana Dvořáka. Byl to velmi příjemný poslech. Možná i proto, že příběh stárnoucího Cesara Annuziata byl dojemný a přes veškerou tragiku vlastně optimistický. Je o člověku, který nachází smysl života vlastně až na jeho sklonku:
"...líbí se mi staré oprýskané rybářské čluny, vůně prádelen, řezník, jak řeže maso pravidelnými pohyby, líbí se mi červené tváře a třesoucí se hlas...Líbí se mi vůně právě narozených dětí a vzdálený zvuk klavíru, líbí se mi zvuk štěrku, po kterém někdo jde a ulice, co ubíhají jako potůčky mezi poli, líbí se mi fotbal v neděli odpoledne, vůně nového mýdla, zamlžená okna za zimních dnů. Líbí se mi ticho letních večerů a zvuk nočního příboje. Líbí se mi cvrnkání za oknem a dřevěné vařečky, líbí se mi vůně ženských vlasů...Líbí se mi ptáci, kteří se uchylují pod římsu než přestane pršet, líbí se mi město, když spí, bílá barva domů u moře a stará nádvoří se šňůrami sušícího se prádla...Líbí se mi ten, kdo každý den bojuje za to, aby byl šťastný."
Ano, i mně se líbí...
Velká obrazová přírodopedie
kolektiv autorů
Další ze skvostných encyklopedií. Už ta atraktivní a neobyčejná stříbrná obálka s výřezem! Láká malé i velké k otevření...
Kniha obsahuje systematický přehled života na Zemi - od úplných základů, přes mikroorganismy, rostliny, bezobratlé a ryby, až po savce. Poslední kapitolou jsou Habitaty, tedy zjednodušeně prostředí, v nichž je život: od vysvětlení pojmu biom pak autoři pokračují přes deštný prales, třeba k lesům mírného pásma až k oceánům. Kniha má na konci užitečný slovníček pojmů a samozřejmě rejstřík.
Je to nádhera s mnoha krásnými velkoformátovými fotografiemi i detaily, s obrázky, vysvětlujícími schématy...celá je pojatá tak, aby bylo možné pochopit i vzájemné souvislosti a návaznosti.
Už dlouho jsem neviděla tak zdařilou knihu o přírodě, která bude určitě zajímat děti i dospělé. Tleskám!
Časopedie
kolektiv autorů
Tak takhle nějak by měla vypadat povedená encyklopedie, pardón, časopedie. Je tak zajímavě koncipována, že jsem neodolala a prohlížela, pročítala a listovala a listovala.
je plná přehledných grafů, časových os, stručných a výstižných informací, ale také pochopitelných schémat, příběhů, obrázků, obrazových reprodukcí a fotografií. Je to tak informacemi nabitá kniha, že jsem jenom žasla. Výborná práce!
Doporučuji.
Slohovník aneb Praha má styl
Eva Chupíková
Moc hezká knížka, která prostřednictvím opravdu krásných ilustrací a stručného (o to však výstižnějšího) textu chronologicky vypráví o pěti hlavních historických slozích Prahy. Je tu přehledně představen vývoj architektury s mnoha doplňujícími informacemi - dovíme se něco o specifickém zdivu, o typických stavebních prvcích - oknech, římsách nebo arkádách, zjistíme třeba co je to sgrafito. Jsou tu popsány jednotlivé významné stavby, je tu zmínka i o módě. V knížce v kroužkové vazbě jsou také úkoly, vyplňovačky, skládačky, vystřihovánky s návody na zařízení interiérů (ale já bych do knížky nestřihla!) nebo na dokreslení výzdob některých budov.
Stejně jako u Slohovníku Paříže i tady dávám plný počet a doporučuji.
Accabadora
Michela Murgia
Tohle je podivuhodný příběh plný lidskosti, ale i drsnosti a bezvýchodné reality, v níž se ještě do nedávna nacházela Sardinie a třeba i Sicílie. Příběh Marie a Bonarie je dojemný a plný životní moudrosti a vůbec mne nepohoršuje role accabadory, kterou Bonaria po léta zastávala...
Ženy v černém - accabadory, skutečně existovaly a nebyly považovány za zlo, naopak...Na žádost příbuzných nebo i samotných nemocných provozovaly eutanázii jako akt milosrdenství i osobní odpovědnosti. Často to bylo také východisko z neúnosné situace velmi chudých rodin, které nebyly schopné se dlouhodobě starat o trpícího a pomalu umírajícího příbuzného, který byl často mnoho týdnů v agónii...Velmi silné téma...
Doporučuji.
Poslední tečka za Rukopisy
Miloš Urban
Ve škole jsme se vždycky učili, že RKD a RZH jsou definitivně podvrhy. A ejhle, nyní, po tolika letech se dovídám, že všechno mohlo být jinak! Bylo to docela vtipné, i když konstrukce o Hance a Lindě, jak to všechno s vědomím naší milé paní Betty a paní Magdaleny Dobromily zosnovaly, byla vážně kolosálně absurdní. Vyrobit vlastnoruční neumělá falsa, aby se upozornilo na skutečný historický skvost, to chce velkou fantazii.
Bylo to docela důvtipné ač za vlasy přitažené...a nejlepší ze všeho byl konec.
Mimochodem, jak jsem se jinde dočetla, definitivní tečka za RKD a RZH dodnes udělána nebyla. Jejich pravost by prý mohly ověřit nové sofistikovanější metody než tomu bylo dosud. Tož uvidíme.
Kouzelný prst
Roald Dahl
Další z krátkých příběhů nepřekonatelného fantasty Roalda Dahla. Tentokrát jde o záchranu divoké zvěře, jmenovitě divokých kachen, před zlými lovci. Řešení je neobyčejné - stačí, když jedna malá kamarádka namíří na inkriminované osoby svůj kouzelný prstík. A hle, lovecká rodina, které místo rukou narostla křídla, ihned nechtěně přesídlí ze svého útulné domečku na strom a tatík musí postavit hnízdo, aby bylo kam hlavu složit. Zato kachny si klíďo píďo hospodaří v domečku a navíc se chystají taťku s mamkou i dětmi sestřelit jejich vlastními brokovnicemi!
Bylo to drsné a bylo co vnoučkům vysvětlovat. Přiznávám, že nejvíc je zaujalo to, jak taťka vybaven jen křídly stavěl to hnízdo a jak nosil větve v puse... Problém vznikl spíše při následné diskusi s dědou, který je myslivec. Musel hošíky vzít sebou do honitby a ukázat jim, jak se o zvěř pečuje, jak se musí krmit, jak se musí do napaječek vozit voda a jak ji dobří myslivci spíše pozorují než střílejí...takže tak. Každá mince má dvě strany, i příběhy Roalda Dahla.
Fantastický pan Lišák
Roald Dahl
Příběhy Roalda Dahla nejsou tak úplně pohádky. Alespoň ne ty klasické. Často jsou absurdní, občas trochu nekorektní a jindy zase korektní až moc. Vesměs jsou ale vtipné a hlavně neopakovatelné.
A jiný nebyl ani Lišák. V jeho příběhu se střílí, hrabe, zesměšňuje se dělný zemědělský lid a hlavně se v něm strašně krade. Ve velkém a s pochopením, tedy s pochopením autora. Kdyby se něco takového dělo u nás doma, nevím, nevím...Nicméně, se zvířátky (a to i takovými, která by zasloužila spíše pořádně proplesknout!) to dopadne nadmíru skvěle, tedy až na opilou krysu, ta se asi upila k smrti - nesnáze překonají, nakradou si a ještě pohostí sousedy :-)))))
Chlapečky to bavilo, líbily se jim srandovní ilustrace Quentina Blaka a jen trochu znejistěli, když zjistili, že jejich děda má brambory uskladněné ve sklepě...
Doporučuji.
Den, kdy se to stalo
Nuala Ellwood
Klobouk dolů! Psychologický thriller jak se patří! Od samotného začátku až do úplného konce napínavé, perfektně promyšlené a vypointované. Všechny nepochopitelné zvraty, nejistoty, ztráta paměti i sebeobviňování v životě hlavní hrdinky se dokonale vysvětlily až v závěru příběhu a všechno do sebe perfektně zapadlo.
Moc se mi to líbilo a doporučuji.
Slohovník aneb Paříž má šarm
Eva Chupíková
Úžasná publikace - je to vlastně sešit s kroužkovou vazbou, v němž si můžete leccos vystřihnout a postavit nebo dolepit a dovybavit - třeba trojrozměrnou Monu Lisu nebo katedrálu Notre Dame (pravda, před požárem!), La Grande Arche nebo Elysejská pole či dokonce Moulin Rouge. Je tu spousta informací z historie města, jeho architektury a stavební struktury i o jednotlivých budovách a stavbách a některých slavných pařížských pojmech, třeba o madame Chanel nebo o pařížské bagetě. A je tu ještě spousta dalších zajímavostí. Knížka, vlastně obrázková, je moc hezky ilustrovaná, obsahuje mnoho koláží a mapek a když se úplně rozloží, objeví se krásný, asi metrový, obrázek Eifelovky.
Moc hezká knížka, kterou s nadšením doporučuji dětem i rodičům. A jdu se kouknout po pražském Slohovníku.
Hurá do galerie
Pavlína Pitrová
Tohle je docela poučná kniha pro děti (nejen). Dost náročná, protože je tu spousta pojmů, které není vůbec snadné vysvětlit: patron, atribut, katalog, freska, atelier, portrét, busta, ilustrace, alegorie, veduta, figurální tvorba, žánrová malba.... V přehledu jsou tu uvedeny umělecké slohy s kreslenými příklady staveb včetně abstraktního umění.
Na konci knížky je jednoduchá časová osa, mapa galerií v ČR a Evropě s jednoduchými popiskami a opět kresbami jejich budov...
Pro trochu větší děti, tak kolem 10 let, je to docela užitečná publikace, i když si nejsem jista, jestli je bude všechno bavit. Textu, i docela odborného, je v ní docela dost...
Nakresli si zvířátka – Krůček po krůčku
Kasia Dudziuk
Máme doma malého malíře nebo spíše kreslíře a tak nějak všeobecně tvůrce všeho možného výtvarného. Tahle knížka ho určitě potěší, trocha techniky a zjednodušení do kreslení určitě patří.
Knížka (pracovní sešit) je rozdělena do několika kapitol podle toho, kde zvířátka, jež se máme naučit nakreslit, žijí: V džungli, Na obloze, Na pobřeží, V trávě, Na safari, Na pólech a V řece. Na každé stránce je pak ve čtyřech krocích jednoduchý návod jak opičku, chameleona nebo třeba žraloka nakreslit. A k tomu stručné informace o příslušném živočichovi. Do knížky se může kreslit a je tu prostor i pro fantazii malého umělce.
Nám se knížka líbí, uvidíme, co na to náš prvňáček. Já můžu jen doporučit.
Neapol, Ischia, Pompeje, Sorrento - průvodce s mapou
Silvia Cadrega
Do Neapolského zálivu a okolí jsme se se sestrou chystaly vloni, ale kvůli covidu jsme cestu musely zrušit. Přesto se myšlenky na putování do Neapole, Pompejí, do městeček v Sorentském zálivu i na ostrovy Capri a Ischia nevzdáváme. I proto jsem využila výprodeje a za pár kaček zakoupila průvodce National Geographic kapesních rozměrů a muší váhy.
Je to malý přehledný průvodce na kratší přehlednou cestu, kdy nepotřebujete více zasvěcenějších informací než ty výhradně turistické (v tom nejlepším slova smyslu).
Ke každému zajímavému místu uvádí základní informace, k některým význačnějším destinacím pak o něco rozsáhlejší popisek (Neapol, Procida a město Ischia, ostrov Ischia, Capri, Sorentský poloostrov, Pobřeží Amalfi, Ercolano a Pompeje), u nich je vždy na rubu založeného listu pěkná přehledná mapka. Místo se našlo i pro tři výletní trasy, 10 skvělých nápadů týkajících se zajímavostí navíc, silniční mapku Neapolského zálivu a samozřejmě základní turistické informace. V knížečce je i rejstřík ulic, památek, zajímavých míst a pláží.
Je to takový sympaťák akorát do kapsy nebo batůžku pro méně náročné cestovatele. A těm také průvodce doporučuji.
3. dobrodružství pavouka Čendy
Pavel Čech
Ani 3. pokračování Čendových dobrodružství nás nezklamalo. Navázali jsme hned na předchozí díl a to bylo dobře. Souhlasím s Osicí, že by stálo zato vydat všechny Čendovy příběhy v jednom svazku. Ale zas tak moc to nevadilo. Pavel Čech je rozený vypravěč, který svým příběhům dokáže dát neuvěřitelnou autenticitu a poezii svými ilustracemi. Teď ovšem musíme počkat, jak to všechno dopadne a jestli Čenda najde Víla a Janu...
Čenda je aktuálně náš hrdina a tak mu musíme společně dát plný počet hvězdiček :-)
2. dobrodružství pavouka Čendy
Pavel Čech
První díl se mi zatím koupit nepodařilo. Naštěstí v úvodu 2. dílu je přehledný děj předcházejících dobrodružství stručně a srozumitelně popsán, a tak se nám podařilo hezky navázat.
Příběh pavoučka \Čendy a dřevěné kukačky v lese vnuci poslouchali ani nedutali. K tomu krásné autorovy ilustrace a plno nových kamarádů, ale i nebezpečí.
Moc se nám Čenda a spol. líbí. Pokračujeme...