ddkk komentáře u knih

Především musím napsat, že nejsem bůhvíjaká Coelhova fanynka. Ale Veronika mne uchvátila. A také osudy dalších postav, především Zedky a Eduarda. Velmi uvěřitelné a inspirativní v tom nejlepším slova smyslu. Je vidět, že Coelho přesně věděl, o čem píše, koneckonců, v prostředí léčebny sám strávil docela dost času...

Úvahy nad tím, co a kdo je v tomto světě vlastně normální, nejsou určitě nijak objevné, ale v prostředí Villete dostávají úplně jinou dimenzi:

"Co je to opravdové já?"...
"To je to, co jste, ne to, co z vás udělali..."

"Co je to realita?"
"To je to, na čem se shodla většina lidí. Ne nutně to nejlepší nebo nejlogičtější, ale to, co se přizpůsobilo obecnému přání. Vidíte, co mám na krku?"
"Kravatu."
"Správně. Vaše odpověď je logická a odpovídá přístupu zcela normální osoby: kravatu! Šílenec by ale řekl, že mám na krku nějaký barevný, směšný, zbytečný a složitě uvázaný kus látky, který mi nakonec ještě omezuje pohyb hlavy a nutí mě k větší námaze, chci-li dostat do plic vzduch..."

Samotný Veroničin příběh, její rozhodnutí zemřít a pak poznání, že její smrt je stejně nevyhnutelná, i změna jejího přístupu k životu, jsou úžasné. A přenosné, jak je vidět na příbězích jejích spolupacientů:

"Vědomí smrti v nás podnítí vůli k životu..."

Dávám plný počet a doporučuji.

32 18.08.2020

Nejdřív to vypadalo na Bludného Holanďana. Opuštěná luxusní jachta se zničehožnic zjeví v Reykjavíku. Nikde nikdo. A pak se vynořují mrtvá těla... Kdo je kdo, kdy a jak zmizel, co se s ním stalo? A hlavně - proč?

Plavba smrti je snad Yrsin nejspletitější román ze série s Tórou. Místy už ta spletitost byla pro mne na hraně, hlavně vysvětlení celé komplikované šarády na konci. Ale pořád je to skvělý příběh odehrávající se z velké části přímo na palubě lodi během plavby z Portugalska na Island. A i když jsem někdy musela trochu zvedat obočí (cha!), dávám plný počet a doporučuji.

U nás dosud vydané knihy Yrsy Sigurðardóttir jsem tímto dočetla a těším se na další.

32 15.08.2020

S malým Vítkem se náš pětiletý vnouček ihned ztotožnil a zatoužil být vyslán - samozřejmě sám a samozřejmě vlakem! - z Brna do Prahy. Protože on by to taky samozřejmě zvládl!

Trochu nostalgické příběhy z dob, kdy to ještě šlo, kdy se o nás naši nebáli a kdy jsme byli neuvěřitelně samostatní a cítili se všude bezpečně...

Moc hezké čtení pro děti.

32 11.02.2020

Tess si vždycky umí najít zajímavé téma a v této knize tomu nebylo jinak. Dvě dějové linky - současná, americká a historická, italská - se prolínají a jak jinak, na konci se protnou. Sledujeme příběh mladé americké houslistky a její rodiny a současně mnohem zajímavější dění, týkající se židovského mladíky a jeho blízkých, žijících ve 40. letech v Benátkách...Děj je opět skvěle fabulovaný, napínavý, nabízející i řadu informací, které mne obohatily, zvláště ty, které se týkaly aktivit SS v Itálii.
Jenže rozuzlením, které jsem opravdu se zvědavostí očekávala, mne autorka docela zklamala. Řešení příběhu Julie bylo vlastně docela banální a takové spisovatelky, jakou je Tess Gerritsen, až nehodné...přesto dávám za čtyři (i za tu vlastnoručně složenou skladbu!), i tak jsem se bavila.

32 24.01.2020

Podmanivé, na hraně uvěřitelnosti: zlo je mezi námi a nejen to, je zosobněno zločinci pohybujícími se mezi lidmi...Teorii členů klubu Mefisto by se skoro dalo uvěřit. Skvělá detektivka, která rozhodně stojí za přečtení stejně tak, jako zatím všechny díly série. Tess je prostě skvělá fabulátorka. Jen mám trochu pocit, že má několik oblíbených propriet, s nimiž se setkáte skoro v každém dílu: useknutá či jinak oddělená ruka, podříznuté resp. rozdrásané hrdlo a - omlouvám se za banalitu - pokaždé se musím smát, když čtu o "zmáčených, případně zablácených nebo zmrzlých dolních okrajích kalhot" některé z protagonistek...Nu, každý máme něco :-)
Za čtyři a doporučuji.

32 14.12.2019

I v tomto díle Jane prokazuje neuvěřitelnou odvahu, kterou je občas sama sobě nebezpečná. Ani vlastní porod jí nebrání ve vyšetřování dalšího příšerného případu, který zase skončí, jak jinak, na pitevně...Tentokrát sahá hodně vysoko, je plný intrik a pokusů o zametení stop. Jako vždy, do poslední chvíle není jasné, kdo se za vším skrývá.
Další díl ze série Jane and Maura je opět skvělý. Doporučuji.

32 06.12.2019

Dlouho jsem se z neznámého důvodu vyhýbala knihám Tess Geritssen. Neznám ani seriál natočený podle jejich knih. A teď jsem víceméně náhodou přečetla Závěje, čímž jsem se dostala tak říkajíc in medias res Tessiných děl. Jak to vypadá, stávám se touto knihou příznivkyní Jane Rizzoli a Maury Isles, protože Závěje byly výborné počtení. Na rozdíl od mého muže, který přímo nesnáší místy prý příliš exaktní popisy úkonů na pitevně, nic na obsahu knihy mne nepohoršilo ani nezdesgustovalo (pardon).
Knížka mne bavila, byla napínavá a odehrávala se v prostředí, které bylo zajímavé. Dávám za čtyři a doporučuji.

32 25.11.2019

Když chceš, dokážeš téměř vše...Vymykáš-li se, jsi terčem davu. Ale nikdy nejsi úplně sám..Ničeho se neboj a udělej vše pro svou osobní svobodu…
Toto jsou pro mne poselství Johathana Livingstona a jeho kamarádů. Musím jim dát za pravdu, tak to ve světě chodí...

- Mluvil o prostých věcech, o tom, že racek se má naučit létat, že podstatou osobnosti je svoboda, že všechno, co tuto svobodu omezuje, musí být odstraněno, ať je to pověra, rituál nebo něco podobného.
"Odstranit, říkáš," ozval se hlas z davu, "a co když je to Zákon Hejna?"
"Pravé zákony jsou pouze ty, které vedou ke svobodě," odpověděl mu Jonathan. "Všechny ostatní jsou falešné." -

32 23.10.2019

Spletitý děj, spousta osob, komplikované vyšetřování, slepé uličky, nečekané vyústění....Vůbec to není špatné čtení, ale jakoby tomu něco chybělo, jakoby celý příběh klouzal tak trochu po povrchu. Jakoby Bjork zapomněl na to, že čtenář potřebuje být během čtení vtažen do propletence vztahů, že je rád maten, chce pociťovat emoce a chce mít možnost odhadovat řešení, že chce někde "cestou" zahlédnout pachatele a hlavně chce co nejlépe pochopit jeho motivaci. A toto vše jsem v Cloně postrádala...

Na Miu a na Holgera jsem se hodně těšila a teď, po přečtení jejich třetího případu, vlastně nevím, jestli to bylo tak úplně ono.

Pro mne je stále nepřekonaný Anděl, Sovu jsem si opravdu vychutnala a z Clony jsem trochu rozpačitá...Dlouho jsem váhala, za kolik hvězdiček mi Clona stála. Je mi líto, ale tentokrát jen za tři.

32 15.03.2019

Kate Burkholderová je jedna z několika mých oblíbených hrdinek - policistek, vyšetřovatelek, kriminalistek, atd..., ať už je jejich literární profesní postavení jakékoli. Kate je jiná, naštěstí nikoli divná nebo na čemkoli závislá či dokonce úchylná tak, jak je to už asi zvykem u jiných - hlavně mužských hrdinů soudobých thrillerů a detektivek. Kate musíte mít rádi, aspoň myslím. A i když se na ni z amišské komunity téměř nepřetržitě doslova valí ty nejohavnější zločiny, je vám jasné, že ona si s nimi poradí.

Tento díl celé série byl dosti zapeklitý a zamotaný. Téměř do poslední stránky nebylo jasné, kdo a jak se za únosy a vraždami dívek skrývá. Pro mne autorka vůbec neztrácí dech, naopak, tento díl se mi líbil snad víc než všechny předcházející. Dávám za pět a doporučuji.

32 13.11.2018

Toulavý autobus byl první Steinbeckovou knihou, kterou jsem před mnoha a mnoha lety, asi ještě na gymplu, přečetla. A zopakovala jsem si to nedávno. Nic na mém okouzlení Steinbeckem se nezměnilo. Je jen málo autorů, které stavím na nejvyšší stupínek pomyslného piedestalu. Steinbeck tam samozřejmě patří. Toulavý autobus je kouzelná sonda do lidských duší, o nichž autor věděl snad vše...Nejinak než za pět.

32 24.05.2018

Hm, mám trochu smíšené dojmy - kdo je zřejmě vrah jsem bohužel odhadla hned v okamžiku, kdy se v ději objevil. To by tolik nevadilo, ale úplně mě znechutil konec. Popisování všech okolností, důvodů a vysvětlení, to vše ve zhuštěné podobě na posledních stránkách, no...prostě nemůžu si pomoct, jen za tři.

32 02.12.2017

Aktuálně nejoblíbenější literární dílo mého dvou a půl letého vnoučka. Včetně kompletní interpretace!

32 22.11.2017

Právě jsem dočetla - výtečné! Velmi dobře napsané, napínavé a do poslední stránky nepředvídatelné. Tentokrát opravdu skutečný bestseller. Kniha se navíc dobře čte, kapitoly jsou krátké, obě linie se skvěle prolínají. Navíc - problém sociopatických osobností vůbec není výjimečný...doporučuji.

32 18.11.2017

Četla jsem obě české verze - tedy jak překlad Eisnerův (Pan Kaplan má třídu rád), tak překlad Přidalův (Pan Kaplan má stále třídu rád). A musím říct, že v tomto případě jde o rozdíl třídy (:-) ) ve prospěch té druhé. Naprosto neuvěřitelná dřina - a o to větší literární invence - to musela být, když Antonín Přidal hledal ke každé neopakovatelné anglické zkomolenině odpovídající zkomoleninu českou a ještě k tomu navýsost vtipnou. Napsal tak dle mého názoru knihu vlastní. Stačí porovnat s překladem Eisnerovým, který je možná přesnější, ale v českém překladu podstatně méně zábavný. A v tom možná spočívá diametrálně odlišné hodnocení čtenářů - hodnotí zde totiž dvě různé knihy, aniž si to uvědomují... Že je Antonín Přidal vynikající překladatel z angličtiny, je poměrně známo, doporučuji např. Limeriky Edwarda Leara (Kniha třesků a plesků), navíc s ilustracemi Aloise Mikulky.

32 13.11.2017

"Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co si vezmeš", říkala máma...Forest pro mne už navždy splynul s postavou Toma Hankse a s hlasem Vladimíra Dlouhého. Knížka je jiná, scénárista si díkybohu vybral jen to podstatné. Přesto - pro mne i díky filmu za pět.

32 07.11.2017

Skoro jsem se bála, tak jsem se do knihy začetla...napínavá a konec neočekávaný. Doporučuji, velmi dobré.

32 03.10.2017

Dočetla jsem to jen kvůli Lisbeth...ale bohužel tentokrát úplně odfláknuté, několikrát jsem knížku chtěla úplně odložit. Zdá se mi, jakoby se rodina + Lagercrantz ještě honem-honem chtěli svézt na Stiegově vlně....pro mne hodně špatné :-(

Tentokrát mě Horst dost zklamal. Chápu autorův styl, který je hodně věcný a až na pár
výjimek téměř bez emocí, chápu i to, že jakožto bývalý kriminalista je v popisu událostí dost pregnantní, jenže knížka Na zimu zavřeno byla i docela nudná a pro mne skoro k nedočtení.

A taky se mi moc nelíbilo, jak popisuje východoevropany (těžko říct, koho - kromě Litevců - mezi ně počítá) - nejprve jako zlovolné bandy zlodějů, potom zas jako chudáky na pokraji hladovění. Bohužel je pořád vidět, jak ta "vyspělá" Evropa moc neví o tom, co se dělo a děje za bývalou železnou oponou...

Nicméně na Wistingovy případy jsem nezanevřela a ještě to s nimi zkusím.

31 20.10.2020

Jeden z nejlepších případů, které Tóra zatím řešila. Na rozdíl od předcházejících jsem ani na chvíli neztrácela nit napínavého příběhu. I když tentokrát jsem už před koncem tušila, jak se věci asi mají...

Dávám za pět a doporučuji. I když Yrsa tentokrát nechala konec otevřený a jednu z tajuplných linií vlastně nevysvětlila.

A propos: to všeobecné tykání mi docela vadilo - kdyby se stejným způsobem překládaly knihy německých autorů, to bychom se dočkali onikání?

31 06.08.2020