Devil-Ivet komentáře u knih
Trochu lepší než Zátiší, ale ne o moc. Kniha mohla mít o něco méně stránek a vraha jsem odhalila brzo. Na druhou stranu jsem se rychleji začetla, protože jsem s Three Pines byla seznámena, takže jsem nemusela tápat, kdo je kdo.
Zátiší je něco naprosto jiného. Jsem zvyklá na skandinávské detektivky a toto je opravdu jiný odvar. Pletli se mi jména, ztrácela jsem se v ději a nemohla se začíst. Jak to ale všechno do sebe zapadlo, dalo by se říct, že mě to začalo bavit. Bohužel ne natolik, abych z ní byla nadšená.
Čtivé a napínavé. Je sice pravda, že chvílemi to bylo nezáživné a dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Ale jako celek je to výborná detektivka, která vás vtáhne do děje a už nepustí.
Příběh byl napsán po nalezení autentického dopisu z období finské občanské války, který napsal polní soudce. Možná proto mě kniha zaujala. Bylo to vcelku zajímavé a smutné čtení zároveň. Plné výslechů a otázek. Občas nudné, ale nakonec přece jen zvítězila zvědavost, co se ve skutečnosti stalo na tom ostrově a jak to nakonec dopadne.
Zakončení Pána prstenů bylo úžasné a smutné zároveň, neboť to celé skončilo. Skvěle propracované postavy, vykreslené reálie i děj, naprosto bez poskvrnky a závěr, po přemožení zla, byl také pěkný. Moc se mi líbilo navrácení do Kraje a nahlédnutí do daleké budoucnosti, kdy se dočteme o životě hlavních hrdinů
Po Společenstvu prstenu jsem neotálela a otevřela dvojku. Další skvělý díl, nabitý akcí, napětím a odvahou. A tu všechny postavy bezesporu mají. Líbí se mi, že je děj rozdělen na dvě části, kdy se prvně podíváme za Aragornem, Legolasem a Gimlim, kteří stíhají skřety a následně bojují. Neustálé pošťuchování mezi Legolasem a Gimlim mě vždy rozesměje a když se k nim přidají Smíšek s Pipinem, je to o hodně veselejší. Druhá půlka zase vypráví o putování Froda a Sama. Jejich cesta je smutná, trýznivá a hodně nebezpečná. Gluma mi bylo trochu líto, ale přesto je v něm patrná zlomyslnost. Když to shrnu, opět skvěle napsané a opět jsem se dokázala vžít do postav a více to prožívala. Těším se na poslední díl.
Oddechové čtení, které sice není pro každého, ale se silným tématem. Autorka se bohužel trefila do života mnoha lidí a to není pěkná představa. Příběh byl chytlavý, přečteno jsem měla opravdu brzo. Konec byl trochu smutný a akorát mě rozladil. Některé postavy mi byly sympatické, některých mi bylo líto a některé mi byly hodně nesympatické a v reálném životě se takovým lidem vyhýbám… Kniha skvěle popisuje osudy některých lidí dnešní doby a někdy se podívám po další autorčině knize.
Pána prstenů čtu podruhé a musím poznamenat, že prvotní dojem nebyl nic moc. Hodně jsem srovnávala s filmy a to mi kazilo dojem. Přesto jsem mu dala druhou šanci a je to o hodně lepší. Více jsem si začala všímat postav, reálií, historie jednotlivých národů a rychleji jsem se začetla. Tentokrát to bylo chytlavé a zábavné. Více jsem prožívala putování do Roklinky, oblíbila si Elronda a další postavy (to by bylo na dlouho), zaplesala po nečekaném střetnutí s Bilbem, ztotožnila se při vybrání Společenstva a znovu se vydala na cestu, která byla úmorná a děsivá. Po druhém přečtení je to o hodně lepší a těším se, co mi přinese to další a další…
Kniha s milým příběhem, který upoutá a nepustí. Byl chytlavý, a přestože měl slabší chvíle, četl se velmi pěkně a rychle. Autorka je dobrá vypravěčka. Ale jak už tu bylo jednou napsáno, je to spíš pohádka pro dospělé. Takové oddechové čtení.
Další Kingovka a tentokrát mě nenadchla. Čekala jsem něco lepšího a propracovanějšího. Třeba že se budu trochu bát nebo mi bude běhat mráz po zádech. Nic. Četlo se to těžce a chvílemi to bylo nudné. Nejlepší povídky byly Velký řidič a Dobré manželství. Zbylé dvě byly špatné. Nejvíce mě však překvapil doslov, kde jsem se dověděla, že se příběhy zakládají na skutečných událostech. A to už mrazivé (a děsivé) je…
Tento díl se mi velmi líbil. Autorka se začíná rozepisovat, je to napínavé, dobře čtené a veselé. Pravda, na vraždě není nic veselého, ale život Patrika a Eriky je. Více mi přirostli k srdci a těším se na další jejich rodinné příhody. Jen mi bylo líto Melberga.
Slabší díl, než ty předešlé. Nejzajímavější byla ta hádanka, sama jsem hádala jméno strážce. Přesto to mohlo být více rozepsané (třeba cesta do Údolí ztracených).
Tato kniha mi moc nesedla. Děj byl táhlý a nudný a po čase mě to přestalo bavit. Možná to bylo díky způsobu vyprávění. Nedočkala jsem se očekávaného napětí. Možná po psychologické stránce to nebylo špatné, ale četla jsem lepší…
Tento druhý díl byl mnohem lepší než ten první. Byl napínavý a nebezpečný. Začetla jsem se hned na prvních stránkách a nemohla se odtrhnout.
Oddechová četba, která vykouzlí úsměv na tváři snad každému. Bridget je sice chvíli šťastná jako blecha, ale je ještě zmatenější, než kdy předtím. Od toho se odvíjí její život, trapasy a osudové chvíle. Po celou dobu jsem jí fandila, aby svého rytíře našla. Vždyť si to zaslouží.
S nadšením jsem se pustila do čtení a kniha mě vůbec nezklamala. Právě naopak, doslova vtáhne do děje a jen tak nepustí.
Tentokrát jsem se začetla hned na začátku. Bylo to napínavé a chytlavé. Jen ta Malin… Začíná mi jít krkem...
Bylo to dost zmatené, neuspořádané a chaotické. Některé postavy se mi pletli a dost dlouho jsem nevěděla, o co v té knize jde. Když jsem se dostala tak daleko, že jsem se konečně chytla, docela mě to začalo bavit. Tak trochu jsem si oblíbila Daemona a Saetana. I přes kladné hodnocení a doporučení mé kamarádky, hodnotím jen třemi hvězdičkami. Zas tak dobré to nebylo.
Nevěděla jsem, co mám očekávat. Úryvky ze zadní strany mě nadchly a já jen doufala, že to nebude to nejlepší a nebudu zklamána. Byla jsem mile překvapena, plno akce, napětí, boje, krve, vtipů, monster… Je tu toho opravdu mnoho. Jen doufám, že další díly budou taky tak dobré, ne-li lepší.
Kniha ve mně zanechala rozporuplné pocity. Některé pohádky byly hezké, jiné děsivé nebo zvláštní. Na Andersena asi musíte mít vyloženě náladu a tu já sbírala asi měsíc…