dia.riedl
komentáře u knih
Neviditelný
Herbert George Wells
Příjemná jednohubka, vtipné, napínavé. Hlavní postava sice není žádný sympaťák, ale má něco do sebe. Kapitola, kde vypráví svůj příběh, mě trochu nudila.
Nejraději jsem měla Toma Marvela.
Děs
L. Ron Hubbard
Tohle je kniha, kterou jsem jako dítě několikrát brala do ruky, protože mě hrozně zaujala ta obálka. Kniha mě ale nikdy nebavila a po pár stránkách jsem jí zavírala.
Teď jsem se rozhodla ji pokořit!.. Což jsem vůbec nemusela protože jsem kápla na kámen úrazu - tahle kniha totiž není pro děti, haha..
Přečetla jsem jí jedním dechem, jsem z ní nadšená, bylo to tak střelené, občas znepokojující, ale přímo pastva pro fantazii. Lowry mi padl do oka od začátku.
Nebudete se sice bát, jak možná slibuje zařazení do žánru "horor", ale párkrát mi nebylo zrovna příjemně z věcí, které se v knize děly. Konec byl celkem šokující, ale hlavně jsem ráda, že má kniha nějakou pointu! A nevím jak je to s tou logičností, na kterou nás sám autor upozorňuje v předmluvě, ale nemám moc potřebu to dílo rozebírat stránku za stránkou, abych se dobrala vysvětlení..
Kniha mi od včerejšího večera leží v hlavě a už zavítala k mé kamarádce, abych to měla s kým probrat.
Studna ve stínu
Katharine Susannah Prichard
Opravdu krásná kniha!
Krásně se čte, popis australské krajiny je famózní, to sucho, rozlehlé pláně, samota, vedro, stádo divokých koní...
Příběh sám je moc hezký.
Konec mně dojal.
"Tauera činyma púdyňa,
tauera džiner malbína..."
Pokání
Ian McEwan
Popudem k přečtení byl film, který miluju. Dostala jsem se do poloviny knihy, je to hodně těžké čtení, věty jsou dlouhé a krkolomné, autor má hodně jedinečný styl psaní, ale pro mě to je bohužel příliš náročné. Přesto je to ale nádherný příběh, tak alespoň film stojí za zhlédnutí!
Lakomec
Molière (p)
Rychlé, vtipné. Má oblíbená scéna je, když Kleant a Harpagon požádají Jakuba, aby je rozsoudil :-)
Pokud váháte nad čtením, podívejte se alespoň na záznam hry nebo filmové zpracování z Funesem :-)
Hugo a jeho velký objev
Brian Selznick
Naprosto miluji film, a když jsem viděla tuhle knížku v levných knihách, nemohla jsem ji tam nechat! Je nádherně zpracovaná a příběh, který vypráví je kouzelný, uchvátil mě už ve filmu. Ovšem musím říct, že film mě oslovil víc. V knize je všechno řečeno hrozně ve zkratce, postavy nedostanou tolik prostoru a taky se stalo, že v knize byly mezery, které jsou ve filmu zvládnuté mnohem lépe. Možná, kdyby autor méně spoléhal na obrázky a k vyprávění se víc rozepsal, nebylo by to tak krkolomné.
Tak tedy pokud vás oslovil film a samotný příběh, určitě vás knížka mile potěší, pro mě je ale bohužel film lépe zvládnutý. A chci strašně vyzdvihnout výběr herců a celkové zpracování filmu!!
V knize se mi moc líbil dovětek samotného Huga o automatonu (kdo četl, ví), který ve vás zanechá krásný kouzelný pocit z knihy :-)
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Zibi je sympaťák, knížka je výborně čtivá a vtipná, neubráníte se hlasitému smíchu. Také po grafické stránce je neskutečně vydařená, obrovský plus! Mnohé pasáže zahřejí Čecha u srdíčka (třeba, když s nepálskými dětmi pod stromem za deště sborově zpívá Generála Laudona)
Po dočtení mám nesmírnou chuť vyrazit do světa. :)
Sběratel očí
Bill Floyd
Knihu jsem četla na doporučení, sama bych se nad ní nejspíš nepozastavila.
Je dobře a čtivě napsaná, ovšem s malým počtem překlepů. První polovina mě bavila víc, bylo to zajímavé. Ale dopadení Randyho a následující soudní procesy pro mě už tak zajímavé nebyly. Protože mě kniha přestala bavit, nesoustředila jsem se a ztrácela jsem pojem o některých postavách. Nina mi od začátku nebyla úplně sympatická a její závěrečná akční scéna na mě neudělala takřka žádný dojem.
Celkově jsme čekala, že kniha bude lepší, že mě při čtení bude mrazit, budu napjatá, ale něco tomu bohužel chybělo.
Bílý tesák
Jack London
Příběh je to pěkný, napínavý, na můj vkus ale příliš krutý. Číst 150 stránek o tom, jak je Bílý tesák bit, jak mu všichni ubližují, to se mi nečetlo dobře. Ani se mi docela nelíbil ten přesladký konec. Nechci, aby to vyznělo krutě, ale možná by mě to vzalo víc, kdyby ten poslední boj s Hallem prohrál. Bílého tesáka jsem si jinak zamilovala, ale to utrpení, kterým si prošel...Nemyslela jsem, že to bude takhle drsné
Clayův most
Markus Zusak
Po knize jsem sáhla jen a jen kvůli autorovi, od kterého jsem samozřejmě četla Zlodějku knih, kterou miluju. Posel byla taky vlastně dobrá kniha, už tam byl znát autorův osobitý styl psaní.
Clayův most by byl za mě fakt skvělý příběh, kdyby to nebylo tak dlouhé! A kdyby dlouhé, ale celé je to psané stylem, který asi každému nesedne. Co věta, to metafora, vše je tak nějak ukryté mezi řádky. Zároveň se v knize opakovala spousta myšlenek, vypravěč se vracel k různým událostem a všechny rozpytvával. Myslím, že mi i často unikl nějaký ten skrytý význam slov...
Je to příběh o 5 osobitých bratrech z dob jejich dětství a dospívání. Mathew, Rory, Henry, Clayton a Thomas. Nebylo to s nimi rozhodně jednoduché.
Je to příběh i jejich matky, Polky, která po válce díky svému otci emigrovala, načež se dostala až daleko do Austrálie, kde se náš příběh odehrává. Jediné, co jí po otci zbylo, je tvrdá píle a hra na klavír.
Co vedlo ke všem událostem, jež spustily tento příběh? Pomalá ztráta jejich matky, zrada a křivda od jejich otce, nejistota a osamělost?
Pro Claye to byl jeden kolíček na prádlo, dostihy a jedna holka s jiskrnýma očima.
Je to kniha, která tak nějak plyne od začátku do konce stejným tempem. I některé události, které by měly vyvolat třeba překvapení, lítost nebo smích, tak zkrátka proběhly bez toho, aby se ve mě jakkoliv pohnuly emoce. Což od takové knížky úplně nechci.
Celou dobu čtení jsem cítila, že jsou si bratři velmi blízcí, svým způsobem, ale vlastně jsem se celou dobu ptala, proč jsou takoví, jací jsou? Proč to celé vypráví zrovna nejstarší Mathew? Z čeho pramení ta aura smutku a osamělosti, kterou z nich všech cítím?
Nakonec se přeci jen příběh uzavřel, bylo řečeno, co řečeno být mělo, mě ale pořád zůstala spousta otázek.
Bylo úžasné v jejich příběhu na chvíli být a, ano, bylo mi jich, kluků, vlastně hrozně líto. Spousta myšlenek a pocitů a samotný most jsou pro mě ale pořád nepochopené.
Doporučila bych knihu asi jen těm, kdo mají od autora něco přečteného a cítí zvědavost, jakou jsem k téhle knize cítila já.
Pod šeptajícími dveřmi
TJ Klune (p)
Tato kniha je jako pohlazení. Velmi snadno jsem se do příběhu ponořila, nečekejte ale žádnou akci, příběh toho dějově nabízí méně než třeba Dům v blankytně modrém moři, spíše se společně s postavami ponoříte do úvah o životě a smrti. Miluju ale autorův styl psaní, je tak lehký a milý. Píše krásné postavy, které jsem si chtě nechtě zamilovala. Téma vyrovnávání se se smrtí bylo podáno plynule a lehce. V příběhu jsou i zajímavé fantaskní prvky.
Jediný problém mám asi s romantickou linkou, která se mi zkrátka nějak příčí tím stylem, jak je psaná. Dva dospělí muži aby se chovali jako malé děti když dojde na city?
Kniha je zkrátka roztomilá, přestože pojednává o tíživém tématu, líbí se mi samotná myšlenka života po životě. Celkově se mi ale kniha trochu vlekla a konec je přesně takový, jaký čekáte.
Hlídka na konci vesmíru
J.S. Dewes
Je to dobrá kniha, u čtení jsem se bavila. Zásadní problém, který s knihou mám, je délka. V druhé polovině mi už upřímně docházel dech.
Příběh stojí hlavně na postavách, které jsou za mě skvěle vykreslené a uvěřitelné. Nejvíc jsem si zamilovala Rakeovou, ta sakra věděla co dělá, zajímala by mě i její minulost, a Griffitha. A samozřejmě i Cavalona, Mesu nebo Jackina.
Technické a fyzikální prvky šly často mimo mě a upřímně se autorka ani nezdržovala nějakým vysvětlováním, jak co funguje a proč. Prostě to tak je.
Akční scény byly fajn, ale příběh celkově byl takový vlastně monotónní.
Carrie Soto se vrací
Taylor Jenkins Reid
Jako milovnice knih a stylu psaní Taylor Jenkins Reid jsem Carrie Soto prostě nemohla přehlídnout. Autorka opět ukázala, jak talentovaná je a jak uvěřitelný příběh a postavy umí napsat!
Téma knihy mi nebylo vůbec blízké, protože tenis mě nikdy nezajímal a nic mi ten sport neříká. Bohužel mě kvůli tomu kniha nedokázala tak pohltit, jako jiné autorčiny knihy a velká část příběhu tak pro mě byla monotónní. I tak to byl opravdu skvělý čtenářský zážitek, postavy v jejích knihách prostě žijí se všemi svými klady a zápory.
Moc se mi líbil přístup Carrie a jejího táty - trenéra - k tenisu jako takovému. Bylo mi sympatické, že k tomu nahlížejí téměř jako na umění a s respektem.
Bylo pro mě velmi zajímavé nahlédnout do světa profesionálního sportu, do té dřiny, bolesti a euforie.
Ačkoliv pro mě byly zápasy a tréninky spíše hluchá místa, protože neznám tenisovou terminologii a nedokázala jsem si tak situaci na kurtu v hlavě představit, i tak jsem každou výhru nebo prohru prožívala s Carrie.
Konec knihy mě dojal, jak jsem to ani nečekala a svérázná a drsná Carrie Soto si ke mě přecejen našla cestu.
Severní úsvit
Lukáš Kosař
Severní úsvit bych popsala jako komornější detektivní román s nadpřirozenými prvky.
Příběh měl pro mě, především v začátku, až takový noir nádech! Atmosféra zapadlého městečka Northern Dawn mi zase připomínala Ospalou díru, ale tím všechny podobnosti končí.
V detektivovi Carlu Dawsonovi jsem měla ze začátku nejasno, ale postupně si mé sympatie získával víc a víc. Líbí se mi jeho profesionalita a nadhled nad situacemi i chováním lidí; zároveň ale nepůsobí chladně a povrchně; jeho charakter byl pro mě čtenářsky velmi zajímavý, neprvoplánový.
Některé jeho postupy, hlavně v pozdější fázi vyšetřování, jsem tedy úplně neschvalovala, uvidíme, čeho se třeba v budoucnu dočkáme.
Už od začátku jsou některé informace v příběhu záměrně zatajovány, díky čemu jsem byla plná očekávání, co nás na místě činu vlastně čeká. Tušíme, že na případu nebude nic jen tak.
Samotnému detektivovi navíc začne někdo neznámý cestu a celé vyšetřování sabotovat.
Začátek příběhu plynul velmi pozvolně. Po boku detektiva poznáváme okolí městečka a jeho obyvatele. Postav je tam opravdu dosti a tady musím ocenit, že s tím autor umí velmi dobře pracovat a často v kontextu připomene jejich souvislost s příběhem.
Paralelní prvky jsou do příběhu velmi dobře zasazeny a umocňují tesknou atmosféru osamělého městečka - všudypřítomná mlha, Temný les, častý déšť, panující strach a podezření. Protože téma nadpřirozených jevů mám opravdu ráda, mohlo jich být za mě v knize zakomponováno víc. Ale ty, které v příběhu jsou, mě opravdu dostaly.
Kniha je navíc doplněna o mapu Northern Dawn a ilustrace vytvořené pomocí AI technologie, které jsou za mě moc povedené a příběh dokreslují velmi věrně.
K samotné zápletce mám pár ALE. Autor si na můj vkus až moc dobře připravil půdu pro závěrečné odhalení pachatele. Jako čtenář jsem tam neměla moc prostoru pro jakékoliv pochyby či podezírání nesprávné osoby.
Bylo znát, že autor má celý případ do detailu promyšlený, tím pádem některé věci viditelně hrály příběhu do karet.
I přes to se v příběhu vyskytuje nejeden překvapivý a nečekaný moment a nemůžu rozhodně říct, že by závěr či předcházející zvraty, byly předvídatelné .
Pokud se nebojíte posunout hranice své víry v to, co je možné a nemožné, chcete se nechat unést atmosférou deštivého anglického venkova, kniha Lukáše Kosaře vás nemůže minout.
Děkuji autorovi za poskytnutí e-knihy a za projevenou důvěru.
Noc před oslavou
Saša Stanišić
Noc před oslavou je trochu netradiční čtení. Autor nás zavede do jedné malé zapadlé německé vesničky a provádí nás vlastně takovou mozaikou jejích obyvatel a podivných příběhů. Sledujeme zde hned několik postav právě během dne a noci před velkou Oslavou (představme si něco jako náš svátek čarodějnic), ale vracíme se i do dob starších až o několik století a poznáváme tak samé srdce vesnice. Atmosféra knihy je ponurá až tísnivá. Vesnice působí jako svůj vlastní uzavřený svět, i její obyvatelé působí dosti uzavřeně a při čtení máte stále pocit, jakoby za rohem čekalo něco velmi tíživého.
Ačkoliv, kdybych příběhy z knihy odvyprávěla, zněly by možná poutavě a zajímavě, číst ji bylo pro mě neskonale nudné. Bohužel mě autorův vypravěčský styl vůbec nezaujal a kniha mě neoslovila tak, jako mnohé jiné čtenáře. Nedokážu to docenit.
Stylem vyprávění mi kniha připomněla knížku Lapkové od Toma Coopera (kreveta na obálce) a tu jsem tehdy ani nedočetla.
Bohužel tedy Noc před oslavou nemohu ohodnotit lépe než 2,5 hvězdičky, ale je to pouze můj subjektivní názor. Už v průběhu čtení jsem věděla, že toto není literatura pro mě.
Jediné, co, tak má opravdu nádhernou obálku!
Zdál se mi zase ten stejný sen 1
Joru Sumino
Když jsem se do téhle mangy pustila, čekala jsem od příběhu nějaký magický nebo fantasy prvek, název mě k tomu i tak nějak nabádal. Příběh to velmi dobře skrývá, ale nakonec tam k mému překvapení opravdu cosi magického bylo.
Příběh vypráví o devítileté holčičce jménem Nanoka. Je to bystrá, zvídavá, srdečná divka a ve škole kvůli tomu nemá moc kamarádů. Ta opravdová přátelství pak nachází na těch nejméně pravděpodobných místech.
Ve škole má úžasnou paní učitelku, která Nanoce, když je potřeba, dává vzácné rady do života. Zároveň Nanoce a dětem zadá za úkol otázku Co je to štěstí?, kolem které se vlastně točí celá zápletka.
Najde Nanoka svou odpověď u slečny Běhny, která má pro ni vždy něco na zub? Nebo u srdečné babičky, která žije sama ve velkém domě v lese? Nebo u samotářské a zlomené Minami? Nanoka si na odpovědi chce dát opravdu záležet.
Kromě toho se snaží pochopit, proč jsou její rodiče pořád v práci, proč se její spolužák stydí za svůj talent a nechá se od ostatních šikanovat a jaký život si má malá Nanoka vlastně vysnít. Jak sama často a ráda notuje: Štěstíííí za mnou nepřijdeee, taaak mu musím sama naprotiiii...
Manga se mi opravdu moc líbila. Je plná emocí a hlubokých myšlenek o krásách a strastech žití a o malých radostech, které nás dělají šťastnými.
Kresba byla roztomilá, třeba jen popisy zvuků, což miluju, tak výrazy postav, opravdu za mě povedené a přehledné.
Rychleji mluvit nedokážu: Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)
Lauren Graham
Seriál Gilmorova děvčata mám moc ráda, ačkoliv ho nemám nakoukaný díl od dílu.
Knížka se mi líbila, četla jsem ji v angličtině, ale myslela jsem si, že bude Lauren víc vzpomínat na zákulisí seriálu, hlavně když se v poslední kapitole věnovala nově natočené minisérii po x letech.
Lauren vypráví o celé své herecké kariéře, od studia herectví, přes první divadelní role až po životní role, jako byla právě Lorelai Gilmorová nebo její postava v seriálu Parenthood, který teda osobně neznám.
Celé roky natáčení Gilmorek shrnula do pár odstavců, kde zhodnotila každou sérii v pár větách, přičemž ji zajímalo, co v té době nosila za oblečení a jak si upravovala vlasy...A občas zmiňovala úplně zbytečně věci, jako kdo s kým šel po natáčení na kafe.
Někdy jsem opravdu měla pocit, jako bych slyšela Lorelai, osobnost Lauren je okouzlující, zábavná, inspirující a ani při psaní o svých úspěších nepůsobí vychloubačně, ale spíš pokorně, někdy ale až pateticky.
Některé kapitoly šly trochu mimo mě jako třeba o dietě a hubnutí, o jejích vztazích, nebo účinkování v porotě nějaké fashion show. Hodně se mi líbil začátek, kde psala o své rodině a studiu herectví, a taky kapitola o psaní knih.
Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, není to ale nic, z čeho bych skákala nadšením.
Pro fanoušky Lauren nebo Gilmorovych děvčat je to milé, nenáročné čtení.
Fiesta
Ernest Hemingway
Knížku jsem si užila, děj byl barvitý, ale zároveň kniha nenese nijak silný příběh. Postavy se prostě poflakují všude možně, vlastně jsem jim ani moc nerozuměla, ale zkrátka jsem se ponořila do Hemigwayova vyprávění a užívala si především prostředí Francie a Španělska. Za nejlepší pasáž považuji výlet Jaka a Billa do hor na ryby.